↗

„Rád bych se zeptal, zda si myslíte, že ČT je větší pilíř demokracie než ostatní média,“ tázal se nezávislý senátor a zakladatel jihočeského soukromého Radia Faktor Ladislav Faktor (na pozadí) na veřejném slyšení kandidáta do Rady ČT Jiřího Padevěta. Demokracie podle Faktora souvisí s trhem. Na popředí senátor a herec Tomáš Töpfer (za ODS). Foto Senát ČR

Rada České televize je po několika měsících opět kompletní a historicky poprvé si svou třetinu míst v ní zvolili senátoři. Při volbě minulý týden senátoři do kontrolního orgánu veřejnoprávní televize vyslali Davida Brabce, Jefima Fištejna, Ivanu Chmel Denčevovou, Jiřího Padevěta, Báru Procházkovou a Ivana Tesaře.

Rada České televize má v návaznosti na v květnu schválenou mediální novelu nově osmnáct členů, z nichž šest volí Senát. Dosud měla Rada ČT patnáct členů a všechny volila Poslanecká sněmovna. Senátoři v minulém týdnu doplňovali právě tři nově vzniklá místa a současně tři stávající uvolněná.

Noví členové Rady ČT: Více konzervatismu a posílení zahraničního zpravodajství

Senátoři vybírali z celkem šestačtyřiceti jmen. V případě senátní volby členů Rady ČT totiž neprobíhá předvýběr, jaký funguje v případě sněmovny, kde ho provádí mediální výbor. Již v prvním kole byla zvolena novinářka a bývalá redaktorka Českého rozhlasu Ivana Chmel Denčevová, nominovaná sdružením Paměť. Volilo ji 45 ze 78 přítomných senátorů. V rámci Rady ČT se chce věnovat především dokumentům a publicistice.

Česká televize podle ní má upevňovat demokracii a být normotvorná z hlediska českého jazyka. ČT by si podle ní zasloužila více investigace a publicistiky nad rámec nedělních Otázek Václava Moravce, večerní téměř hodinové Události by měly být kratší. „Je třeba z pozice Rady ČT více prezentovat a komunikovat na obě strany, informovat o diváckých názorech a stížnostech,“ uvedla ke své roli Chmel Denčevová na veřejném slyšení v Senátu.

Třiačtyřicet hlasů získala bývalá vedoucí portálu ČT24 a pedagožka mediálních studií na univerzitě v německém Hamburku a na pražské Univerzitě Karlově Barbora Procházková, nominovaná Náboženskou společností českých unitářů. Procházková se vyslovila pro posílení zahraničního zpravodajství, edukaci seniorů a aktivnější využívání platforem jako jsou sociální sítě v rámci většího oslovení mladé generace.

„Výzva pro ČT je dnes držet krok s vývojem technologií a se změnami ve společnosti. Aby zvyšovala pozici, kterou na trhu má a udržela si svou důvěryhodnost,“ uvedla Procházková na veřejném slyšení. ČT by podle ní neměla soupeřit s komerčními stanicemi, ale soustředit se na to, v čem je jedinečná, tedy ve zpravodajství, regionálním zpravodajství a reakcích na krize.

Dvaačtyřicet hlasů získal publicista někdejší chartista a redaktor Rádia Svobodná Evropa Jefim Fištejn, nominant Hospodářské komory, podle nějž je Česká televize nedostatečně pluralitní z hlediska světonázorových proudů a personálního hlediska. Nedostatečně reprezentovaný směr je podle něj dnes především konzervatismus. „Já sám jsem stoupencem konzervativní demokracie, hrdinové minulosti pro mě byli konzervativní politici: Churchill, Reagan i Thatcherová,“ vyjmenoval v Senátu Fištejn. Redaktoři ČT podle něj trpí formou autocenzury.

Ve druhém kole volby pak uspěl jako první soukromý mediální analytik a bývalý člen redakcí Lidových novin i ČTK Ivan Tesař, který už dříve zasedal v Radě Českého rozhlasu. Vyslovil se pro intenzivnější spolupráci se zahraničními veřejnoprávními vysílateli, zdůraznil nutnost spolupráce mezi Radou ČT a její dozorčí komisí. Nominován byl organizací sociálních služeb ESET — HELP.

Pětačtyřicet hlasů dostal ředitel nakladatelství Academia Jiří Padevět, nominant Společnosti Ferdinanda Peroutky. Padevět podpořil vznik programu, jenž ve spolupráci s vědeckými institucemi vysvětluje dezinformace a konspirační teorie. Více prostoru požaduje pro moderní dějiny a dění ve světě. Ve svém představování také označil ČT za pilíř české demokracie a chválil profesionalitu jejího zpravodajství. Podpořil výraznější zvýšení koncesionářských poplatků.

Poslední zvolený je spoluzakladatel Regionální filmové kanceláře Plzeňského kraje David Brabec za Asociaci producentů v audiovizi. Na veřejném slyšení v Senátu se vyslovil pro rozvoj iVysílání, jehož část by podle jeho představy měla být přístupná pouze plátcům koncesionářských poplatků. Poplatky by sám navýšil. „Svou pozornost upřu na rozvíjení audiovize, původní tvorby a na spolupráci ČT s nezávislými producenty,“ uvedl Brabec, který podle svých slov souhlasí se směřováním, které nastolil nedávno končící generální ředitel ČT Petr Dvořák. Českou televizi by rád udržel v pozici lídra české audiovize za předpokladu, že se zlepší její financování.

Dostatečnou podporu se naopak nepodařilo získat bývalému členovi Rady ČT a rychlostnímu kanonistovi Martinu Doktorovi, ředitelce Muzea romské kultury v Brně Janě Horváthové, učiteli pražského Gymnázia Na Zatlance Michalu Kaderkovi, filmové producentce a bývalé pražské zastupitelce za ANO Elišce Kaplický Fuchsové, bývalé novinářce Veronice Sedláčkové ani bývalému diplomatovi Michaelu Žantovskému. Nejblíže zvolení měli ve druhém kole právě Sedláčková, Horváthová a podnikatel Petr Brozda.

Oslabení nepřátel veřejnoprávnosti a absence žen

Z hlediska rozložení sil v Radě ČT se ještě posílila většina radních, kteří byli zvoleni za současné vládní konstelace a podporují současné směřování veřejnoprávní televize. Vládní strany ODS, STAN, KDU-ČSL, TOP 09 a Pirátů totiž drží výraznou většinu i v Senátu a zvolení současné šestice nových radních Senátem je pokračováním tohoto trendu.

Naopak v ještě patrnější menšině se ocitají radní, kteří byli navoleni za bývalé sněmovní neformální většiny hnutí ANO, SPD a KSČM a jsou považováni za odpůrce současného pojetí veřejnoprávní televize a předchozího generálního ředitele Petra Dvořáka, tedy Roman Bradáč, Vladimír Karmazín, Pavel Matocha, Jiří Šlégr a Lubomír Veselý.

V době vlády Andreje Babiše (ANO) válcovalo vládní hnutí ANO za situačního spojenectví s opozičním SPD a komunisty volby do mediálních rad. Krom výše zmíněné pětice a dalších radních s dnes již skončeným mandátem byla tehdy zvolena i kontroverzní ekonomka Hana Lipovská. Ta se do tehdejšího generálního ředitele opakovaně ostře opírala kvůli jeho údajnému střetu zájmů — a čelila tak kritice, že se v souladu se zájmy tehdejší sněmovní většiny snaží o Dvořákovo odvolání.

Lipovská však byla před sněmovními volbami v říjnu 2021 zbavena funkce radní, a to kvůli její kandidatuře za ultrapravicový Volný blok, čímž porušila zákon o ČT. Že se o odvolání Petra Dvořáka minulá sněmovní většina systematicky snažila, naznačovaly zprávy například o tom, že poslanec a tehdejší šéf sněmovního volebního — dnes mediálního — výboru Stanislav Berkovec (ANO) vytvářel posudky na jednotlivé kandidáty do Rady ČT právě na základě jejich loajality k vládnímu hnutí ANO. Figurovala v něm právě i jména Veselého, Lipovské či Bradáče.

Co se týká genderové diverzity, zůstává zastoupení žen v kontrolním orgánu České televize nízké. Z osmnácti členů Rady ČT jsou pouze tři ženy, z toho dvě byly zvolené nyní Senátem. Jde o Ivanu Chmel Denčevovou, Barboru Procházkovou a Miladu Richterovou. V případě Rady ČT jde o dlouhodobý deficit. Nejvýrazněji byly ženy zastoupeny s krátkou přestávkou od května 2001 do května 2007, kdy byly v patnáctičlenné radě čtyři ženy. V devítičlenné Radě Českého rozhlasu, jejíž třetinu bude nově opět obměňovat Senát, není v současnosti žena jediná.

Nejlépe je na tom sedmičlenná Rada České tiskové kanceláře, kde jsou tři ženy. Ve třináctičlenné Radě pro rozhlasové a televizní vysílání jsou ženy tři. Tématu zastoupení žen v mediálních radách se věnuje iniciativa Ženy v médiích, podle níž se novinářky v České republice stále často potýkají s předsudky i maskulinní kulturou v redakcích. Podle iniciativy tyto problémy souvisí mimo jiné i s tím, že na rozhodovacích pozicích i v mediálních radách převažují muži.

Zapojení senátorů — „mírný pokrok v mezích zákona“

Změny ve způsobu volby členů kontrolních orgánů veřejných médií schválili poslanci v květnu přes několik měsíců dlouhé obstrukce opozičních hnutí ANO a SPD. Ta obviňovala vládní koalici, že chce Českou televizi politicky ovládnout a pojistit si podporu pro znovuzvolení stávajícího generálního ředitele Petra Dvořáka. Nový generální ředitel byl nakonec zvolen už v červnu starou Radou ještě před začátkem platnosti schválené novely, stal se jím dosavadní šéf brněnského studia ČT Jan Souček.

Díky novele se do volby rad veřejnoprávních médií zapojil také Senát, který volí vždy třetinu radních, v případě Rady ČT se navíc počet členů zvýšil z patnácti na osmnáct. Rada Českého rozhlasu bude mít nadále devět členů. Zpřísnila se také pravidla pro navrhující spolky občanské společnosti a zájmové skupiny, které jednotlivé členy rad veřejnoprávních médií navrhují.

Spolky nyní musí existovat minimálně deset let, aby se zamezilo jejich účelovému zakládání pouze kvůli formální nominaci do veřejnoprávních rad. Novinkou je také to, že Poslanecká sněmovna nemůže naráz odvolat celou radu ČT v případě dvojího neschválení výroční zprávy.

„Revoluční změna to není, spíše je to takový mírný pokrok v mezích zákona, protože Poslanecká sněmovna si v kontrole nad Českou televizí — navzdory původnímu návrhu, který počítal s rovným podílem Senátu na volbě členů Rady — nadále ponechává hlavní slovo,“ uvedl pro Deník Referendum už v minulosti expert na mediální etiku Václav Štětka z britské Loughborough University.

„Novelu tedy celkově vnímám pozitivně i proto, že může vést k tomu, aby byl výběr radních kvalitnější a více zdůrazňoval jejich nezávislost a odborné kompetence. Mezi senátory a senátorkami je přece jen více autonomních osobností s větším rozhledem a zkušenostmi, jejichž vazba na politické strany není tak bezprostřední a kteří často mají k myšlence nezávislé České televize blíže než jejich kolegyně a kolegové z Poslanecké sněmovny,“ dodal Štětka.

Přenesení volby části radních na Senát označuje za krok správným směrem i socioložka médií z Masarykovy univerzity v Brně Marína Urbániková. „Čím více aktérů zapojíme do volby radních, tím těžší je výběr ovládnout a radu ,unést‘ tak, aby reprezentovala mocenské zájmy konkrétní politické strany nebo stran,“ říká Urbániková pro Deník Referendum. „Právě institucionální pluralismus, tedy rozšíření okruhu subjektů, které se na volbě podílejí, doporučuje jako jeden z nástrojů na zabezpečení vyšší nezávislosti i Evropská vysílací unie,“ dodává.

Významný dopad z hlediska diverzity či erudice zvolených osobností ale socioložka neočekává, protože i zde je volba výsledkem politické dohody. „Daná novela byla výsledkem možného, protože opozice tuto snahu chápala jako pokus změnit poměry v Radě ČT před volbou generálního ředitele, a ne jako snahu o zvýšení nezávislosti,“ říká Urbániková.

Lze si ale podle ní představit podstatně ambicióznější reformu. Ze zahraničí známe modely, kdy se do volby radních zapojují zástupci zákonodárné moci, výkonné moci a nezávislých třetích subjektů; svého zástupce do rady často vybírají i zaměstnanci a zaměstnankyně samotného média veřejné služby. „Například v Litvě vybírá čtyři radní prezident, další čtyři parlament, přičemž dva z nich vybírá opozice, a po jednom místě mají zákonem určené čtyři organizace veřejného života,“ popisuje pro Deník Referendum socioložka Marína Urbániková.

„Na širší reformu by se ale musela politická reprezentace dobrovolně vzdát části své moci, do čeho se jí buď nechce vůbec, anebo ochota prudce klesá, když se dané politické strany dostanou do vlády,“ uzavírá.

Lze zároveň předpokládat, že zásadnější vliv na nezávislost médií veřejné služby bude mít dění po příštích sněmovních volbách: podle stávajících předvolebních preferencí by většinu získaly opoziční hnutí ANO expremiéra Andreje Babiše a ultrapravicová SPD Tomia Okamury. Obě formace se již otevřeně hlásí k plánu zrušit koncesionářské poplatky a dostat tak skrze financování veřejnoprávní média pod státní kontrolu. Tak se tomu v minulých letech různými cestami stalo v Maďarsku, Polsku a na Slovensku.