↗

Mapka znázorňuje rozsah oblasti, do níž se teroristům podařilo proniknout. Grafika WmC

Útok palestinského Hamásu a přidružených organizací na Izrael ze 7. října vévodil zpravodajství několik týdnů. Z většiny úhlů je tak již osvětlen. Několik jeho aspektů přesto zůstává stále neobjasněno. Vzhledem k jedinečnosti dané události a závažnosti jejích důsledků není od věci si vše shrnout. Co se tedy za uplynulý měsíc ohledně 7. října vysvětlilo a co nikoliv?

Víme již spolehlivě, že šlo o akci provedenou po pečlivé, zřejmě až několikaleté přípravě. Její součástí bylo i klamání izraelských tajných služeb telefonáty, v nichž velitelé Hamásu vytvářeli dojem, že organizace nemá zájem na vyhrocování vztahů s Izraelem. Írán Hamás v útoku podpořil, od přímého podílu na něm či na jeho plánování se ale distancoval.

Vlastní útok měl svoji vojenskou, respektive odbojovou část, a vedle toho část čistě teroristickou. V rámci první zaútočilo 7. října nad ránem přibližně 1300 ozbrojenců Hamásu a dalších skupin na bariéru oddělující Gazu od Izraele, a to celkem na třinácti různých místech. Použili při tom buldozery, výbušniny i další techniku. Krytí jim poskytovala mohutná raketová palba z Gazy na izraelská města spuštěná o něco dříve.

Ozbrojenci následně vpadli na dvě vojenské základny poblíž hranic s Gazou a obsadili také policejní stanici ve Sderotu. Na všech těchto místech usmrtili a zajali desítky policistů a vojáků.

Do teroristické části útoku se zapojilo na 1600 dalších ozbrojenců. V autech, pickupech, na člunech i na motorových glidech vyrazil z Gazy do širšího okolí, aby usmrtili či případně unesli co nejvíce lidí. Z blízkých měst byl nejvíce zasažen zmíněný Sderot, přičemž nejdále pronikly do Ofakimu. Ten leží přibližně 30 kilometrů od Gazy.

Hamásští představitelé ještě dnes zkoušejí tvrdit, že jejich bojovníci necílili na ženy, děti a další civilisty. Reportáže z protestů ze Západního břehu přitom ukazují, že si to myslí i hodně řadových Palestinců. Je to nicméně snadno vyvratitelný blud.

Součástí útoku byly i hotové masakry, které účastníci spáchali v kibucech Nir Oz, Be'eri, Holit a Kfar Aza plus na pouštní rave party u kibucu Re'im.

V kibucu Nir Oz bylo nesporně zavražděno 25 lidí, mimojiné dvě šestileté holčičky a čtyřletý chlapec. Z kibucu Holit známe třináct mrtvých. Právě odtud pocházejí známá videa, na nichž ozbrojenci Hamásu procházejí domy jeden po druhém a hledají, koho ještě zlikvidovat.

V kibucu Be'eri bylo zmasakrováno 130 lidí, přičemž část osady byla zároveň vypálena. Jeden z dobrovolníků z organizace ZAKA, která v Izraeli mimo jiné sváží z míst teroristických útoků těla obětí, vypověděl, že v Be'eri viděl „dvě hromady asi deseti dětských těl se svázanýma rukama, které patřily obětem, jež byly upáleny“.

V kibucu Kfar Aza bylo nalezeno 52 povražděných. Pochází odtud i zatím jediný zveřejnění snímek miminka zavražděného v jeho pokojíčku. Právě v Kfar Aza měla být také nalezena také dětská těla s useknutými hlavami, byť tato skutečnost je dnes považována za krajně sporný fakt.

Na pouštní rave party Supernova u kibucu Re'im bylo pak postříleno na 260 vesměs mladých lidí.

↗

Klíčové výpovědi o povaze masakru pocházejí od pracovníků izraelské organizace ZAKA, jež sbírá těla obětí. Foto Kobi Gidenon, WmC

Vedle vraždění teroristé také unášeli živé oběti do Gazy. Celkově bylo takto do pásma odvlečeno 212 až 240 osob, a to včetně několika dětí, důchodců i Izraelců známých podporou palestinské věci.

Jde-li o další osud zúčastněných ozbrojenců, část byla postřílena ještě na izraelském území vojáky, policisty i ozbrojenými civilisty, kteří se vydali na pomoc obětem. Část se vrátila do Gazy a část ještě několik hodin bojovala na několika místech, jež provizorně opevnila.

Celkově získaly izraelské ozbrojené síly nad situací kontrolu zhruba po sedmnácti hodinách. Lidé v některých kibucech se přitom museli skrývat před teroristy ještě déle.

Objevili se i případy, kdy je po dlouhém čekání na armádu vysvobodili nakonec lidé, kteří se o jejich situaci dozvěděli přes sociální sítě, kam obyvatelé kibuců během skrývání psali prosby o pomoc.

↗

Plakátky s tvářemi unesených a zmizelých se staly symbolem celého útoku. Příznivci Izraele je dosud rozvěšují po různých městech Ameriky i Evropy, mimo jiné i v Praze. Foto NA, WmC

Co stále nevíme

V Izraeli samotném zůstává hlavní neznámou otázka, jak se mohlo stát, že se Hamásu podařilo danou akci utajit a příslušně provést. Odpověď se dává zatím veskrze spíše obecná a mnohovrstevnatá, kombinující poukazy na:

• rafinovanost hamáské přípravy a krytí,
• načasování v souvislosti s probíhajícím svátkem,
• stav armády,
• nezkušenost odpovědných ministrů z extremistických osadnických stran,
• celkové podcenění ostrahy hranice,
• tzv. Netanjahuovu doktrínu, v rámci níž současný premiér léta využíval Hamás k oslabování autority Palestinské samosprávy.

V izraelské společnosti i politickém establishmentu panuje relativní shoda, že nyní musí být nejprve dokončena protihamáská operace v Gaze, a pak teprve začne prošetřování odpovědnosti za úvodní masakr. Zatím nejvíce prstů ukazuje přímo na Netanjahua. Dusno ale jistě bude i v tajných službách a ve vedení ozbrojených sil.

Dále je zde stále nevyjasněný celkový počet a identita obětí. Pokud jde o počet, používá se nejčastěji obecné „nejméně 1400 osob“. Desítky dalších jsou ale stále oficiálně nezvěstné. Více než 310 doposud známých zabitých tvoří vojáci a policisté v aktivní službě, zbytek civilisté.

Ve věci identity obětí panuje nejvíce sporů nad otázkou, kolik bylo zavražděno dětí. Povšechně se objevují počty okolo dvaceti. Oficiálně však byla zveřejněna jen skutečnost, že šestnáct dětí přišlo o oba rodiče a dalších pět o jednoho.

Řada obětí měla dále i jiné než izraelské občanství. Kvůli tomu bylo do událostí po masakru vtaženo na 35 dalších států, což se doposud promítá do složitostí kolem vyjednávání o propuštění rukojmích.

A konečně je tu již naznačená neznámá ohledně míry bestiality provedeného masakru. Ve dnech těsně po 7. říjnu se rozšířila zpráva, že palestinští teroristé sekali izraelským dětem hlavy. Měli jich takto popravit nejméně čtyřicet. Tuto skutečnost se i přes enormní snahu několika velkých stanic nepodařilo doložit a řada médií se rozhodla postupně svoje původní tvrzení korigovat.

Na druhou stranu: mluvčí izraelských ozbrojených sil na tematické novinářské dotazy stále odpovídají, že příslušnou fotodokumentaci mají, pouze ji neukazují. A například česká velvyslankyně v Izraeli tvrdí, že dotyčné snímky opravdu viděla — na rozdíl od amerického prezidenta.

Ve druhé polovině října zveřejnila izraelská armáda video z údajného výslechu jednoho ze zajatých ozbrojenců. Člověk s rozmazaným obličejem na něm říká, že dostal od Hamásu příkaz „sekat hlavy a nohy“ i povolení znásilňovat. Izraelští lékaři, kteří ohledávali oběti, pak dále uvedli, že našli četné stopy „zneužívání a mučení“.