U amerických republikánů začínají předprimárkové debaty. Co při nich sledovat?
Petr JedličkaTrump zatím do debat chodit nechce. Přesto má smysl je sledovat. Ukáží totiž, kam se politicky posunula elita americké pravice. Zvláštní pozornost si v tomto kontextu zaslouží například téma sociálního populismu či další podpora Ukrajiny.
Velké debaty uchazečů o prezidentskou nominaci hlavních amerických stran jsou v USA tradičně velmi sledované. Začínají vždy v závěru léta předvolebního roku — tento rok konkrétně 23. srpna. Končí pak, když je znám u každé hlavní strany vítězný kandidát.
Letošní situace je poněkud vychýlená. U demokratů se Joe Biden účastnit debat nechce s tím, že je úřadující prezident a nemá žádné seriózní vyzyvatele. U republikánů zase odmítá účast Donald Trump. „Veřejnost ví, kdo jsem a jak úspěšné mé prezidentství bylo. Debaty tak vynechám,“ napsal v neděli na své sociální síti.
Přesto republikáni — na rozdíl od demokratů — předprimárkové debaty nakonec oficiálně pořádají a alespoň zpočátku by mělo být nač se dívat. Utkat se s Donaldem Trumpem o prezidentskou nominaci totiž chce skupina více či méně elitních politiků. Půjde tak o náhled do politického myšlení dnešní republikánské strany i do perspektiv celé americké pravice.
Co konkrétně tedy při republikánských debatách nejvíce sledovat?
Postoj kandidátů k Trumpovým obžalobám
I když průzkumy dlouhodobě ukazují, že drtivá většina republikánských voličů chce, aby kandidáti mluvili o sobě a ne o Trumpovi, jde o příslovečného slona v místnosti. Snaha exprezidenta Trumpa ze zimy 2020/2021 zvrátit volby není už jenom politické téma. Poslední obžaloby v ní identifikují četná porušení zákona.
Doposud platí, že Trump má v republikánské základně vliv jako nikdo jiný. Většina ostatních zájemců o republikánskou nominaci se tak vůči exprezidentovi vymezovala zatím jen opatrně. Chtějí-li nicméně Trumpovi soupeři doopravdy uspět, vyhnout se tématu nemohou.
Je otázkou, kolik prostoru budou chtít dané věci věnovat organizátoři a moderátoři debat — v případě první debaty 23. srpna v Milwaukee půjde o známé tváře stanice Fox. Právě formulace postoje jednotlivých kandidátů k Trumpovým obžalobám ale ukáže, kdo chce být skutečně prezidentem a kdo chce jen kandidaturou získat větší věhlas, případně naději na viceprezidentský post.
Otázka další podpory Ukrajiny
Toto je objektivně na americké pravici dnes jedno z nejspornějších témat. Trump se, jak známo, vůči soustavným zbrojním dodávkám na Ukrajinu vymezuje. Sám slibuje ukončit válku do čtyřiadvaceti hodin, a to, jak jednou uvedl, „například tím, že by se Rusku dalo to území, kde žijí ti, kdo mluví rusky“.
Ač má jen málokdo z dalších důležitých republikánů podobnou drzost, faktem je, že Bidenovu politiku vůči Rusku jich kritizuje z různých úhlů většina.
Bude zajímavé sledovat, jaké konkrétní pozice zde budou uchazeči o prezidentskou nominaci zaujímat a hájit. Politika eventuální nové administrativy vůči Rusku a Ukrajině je zatím velkou neznámou.
Zaháčkovanost v kulturních válkách
Jak jsme přibližovali podrobněji již ve vzpomínce na Pata Robertsona, v kulturních otázkách se republikánská strana posouvá stále více doprava. Posledními příklady jsou snahy o zamezení přístupu k interrupcím či snahy o vymýcení sexuální výchovy na státních školách.
Donald Trump není z tohoto hlediska žádným extremistou. Jednotliví kandidáti se tak mohou vedle něj profilovat buď radikálněji, anebo rozumněji. Za pozornost bude stát ovšem už i jen to, jak velkou část debaty kulturně-konfliktní témata zaplní.
Volání po škrtech a sociální politika
V roce 2016 Donald Trump uspěl v primárkách mimo jiné i proto, že se nepřipojil k tehdy doznívající republikánské dogmatice požadující rušení různých sociálních programů. Je otázkou, co budou v tomto tématu slibovat jeho letošní soupeřové.
Republikánským mainstreamem je stále požadavek nechat co nejvíce věcí na trhu. Řada politologů ovšem předpovídá, že za ekonomickou liberalizaci budou perspektivně bojovat daleko více demokraté, zatímco republikáni půjdou cestou výběrového sociálního populismu, jaký známe v našich končinách například od Viktora Orbána z Maďarska či vlády Práva a spravedlnosti v Polsku.
Bude nějaký nápadný projev tohoto trendu k zaznamenání už i v předprimárkových debatách?
Cokoliv jiného výrazného
Náskok Donalda Trumpa ve vnitrorepublikánských průzkumech je vskutku drtivý — místy i nad pětačtyřicet procentních bodů. Chce-li jej některý z kandidátů skutečně dohnat, standardně slušný výkon v debatě nepostačí. Týmy poradců vážných kandidátů to pochopitelně vědí. Svoje klienty budou bez pochyb instruovat, aby se snažili nějak nepřehlédnutelně zaujmout.
Oč konkrétně půjde? Tradičně běžívá o originální způsob vystupování, o silné výroky, jež se pak dostávají do zpravodajských titulků, o ostré vymezování se či o mimořádné sliby. Možná se rozhodne už v první debatě v noci z 23. na 24. srpna našeho času. Možná příslušný velký třesk přijde až v druhé nebo ve třetí debatě na začátku podzimu.
Reakce tradičních voličů
Jak již bylo zmíněno v úvodu, předprimárkové debaty se v USA pořádají, dokud má kdo s kým bojovat. Náskok Donalda Trumpa je přitom dnes ohromný. Pokud nevzbudí již první debaty výraznější reakce u tradičních republikánskách voličů, pokud se podpora Trumpových soupeřů nezačne zvedat a pokud Trump bude i nadále odmítat debatovat, ztratí střety před kamerami svou atraktivitu.
I na výkonu jednotlivých kandidátů v prvních debatách tak záleží, kolik dalších diskuzí se odehraje. A také co v nich — ba jestli vůbec něco — bude mít smysl pak sledovat.