Polsko zaujalo k migraci nelidský postoj. Jsme s tím smíření?
Dalimil PetrilákPřítomnost wagnerovců poblíž bělorusko-polské hranice vyvolala v Polsku nervozitu. Důsledkem ochrany země před ruským agresorem je však ještě větší utrpení migrantů, kteří tu jsou již dva roky vystaveni nelegálnímu týrání.
Před dvěma lety plnila stránky všech hlavních zpravodajských webů uměle vyvolaná migrační krize na polsko-běloruské hranici v Bělověžském pralese. Běloruský diktátor Lukašenko začal z Turecka a některých dalších zemí letadly dopravovat migranty z Afghánistánu, Sýrie a Severní Afriky, přivážet je autobusy na hranici s Polskem a ukazovat jim cestu směrem do Německa.
Migranti, kteří hledali cestu do Evropy, se často nechali přesvědčit a pokoušeli se o přechod hranice. Byly to jednotky tisíc lidí měsíčně, což v porovnání s migrační situací v roce 2015 v Řecku nebo dlouhodobě v Itálii představuje zlomek počtu lidí, kteří se snaží z různých důvodů dostat do Evropy.
Polsko zareagovalo způsobem, který si země jako Řecko nebo Chorvatsko vyzkoušely už v minulých letech. Postavilo vysoký ostnatý plot, poslalo na hranici policii a vojáky, kteří migranty začali bít, okrádat a nelegálně je převážet zpět do Běloruska ‒ navzdory tomu, že pokud člověk překročí státní hranici a požádá o azyl, nejedná se o trestný čin, ale jen o přestupek.
Důsledkem chování polských úřadů a policie zemřelo v Bělověžském pralese několik desítek lidí. Přesné číslo nelze potvrdit, protože aktivisté a neziskové organizace, které v oblasti působí, dodnes v těžko prostupném terénu nalézají lidské pozůstatky.
Média po několika měsících přestala situaci sledovat, nicméně polská pohraniční stráž asi 180 kilometrů dlouhý plot stále hlídá a uvádí, že každý den se o překročení hranice pokusí několik desítek lidí. Převažující národnosti jsou Syřané, Afghánci, Eritrejci a další.
Migranti v pasti války
Situace se vyostřila v posledních týdnech. Lukašenko opět zvýšil počet letů, především z Turecka, a běloruští vojáci úmyslně poškozují ostnatý plot, aby umožnili migrantům snadnější přechod do Polska. Nervozitu ale zvýšila především přítomnost žoldáků Wagnerovy soukromé armády v Bělorusku, kteří spolu s běloruskými vojáky provádějí vojenská cvičení nedaleko polských hranic. Polský premiér Mateusz Morawiecki tvrdí, že by se žoldáci v přestrojení za migranty mohli pokoušet proniknout do Polska a provádět tu sabotáže. Polsko proto oznámilo, že jako preventivní opatření pošle na hranici několik tisíc dalších vojáků.
Je nepochybné, že bezpečnostní situace se kvůli válce na Ukrajině dramaticky zhoršila jak v Polsku, tak pobaltských státech. Proti vyslání armády na hranice tedy nelze mnoho namítat. Katastrofálním vedlejším efektem je však fakt, že migranti, kteří nemají jinou možnost než se pokusit dostat z Běloruska přes plot do Polska, jsou pod ještě větším tlakem. Ceny pašeráků se zvyšují a počet zbitých a okradených lidí, kteří se pokusí plot překonat opakovaně, dál roste.
Polská vláda migraci využívá jako velkého strašáka už dva roky, vykresluje migranty podobně jako v České republice extremisté typu Tomia Okamury, a zhoršující se bezpečnostní situace jí pomáhá ospravedlnit nelidské, protiprávní chování k migrantům. Polští politici se také pokouší kriminalizovat a zastrašovat kohokoliv, kdo se migrantům snaží pomoci třeba poskytnutím lékařské péče.
Nynější posilování ostrahy polsko-běloruské hranice tak slouží jak racionální ochraně evropské hranice před agresorem z Ruska, tak nelegálnímu týrání lidí, kteří se ocitli v kleštích v pralese a nemohou tam ani zpátky.
Lukašenkova a Putinova taktika je přitom zřejmá. Migrace slouží jako prostředek hybridní války, kterým se snaží destabilizovat Evropskou unii, vnést do ní chaos a zmatek a zároveň ukázat, jak se Evropa chová nelidsky a protiprávně.
Jediným racionálním řešením by nyní bylo, aby Polsko ve spolupráci s Frontexem nebo dalšími úřady Evropské unie otevřely několik dalších center pro migranty, kde by bylo možné efektivně a v souladu s mezinárodním právem posoudit žádosti o mezinárodní ochranu a ostrahu hranic provádět tak, aby nemuseli nevinní lidé umírat.
Vzali by tím vítr z plachet Lukašenkovi, při počtu pár tisíc lidí měsíčně by nešlo o žádnou extrémní logistickou akci a ve výsledku by to bylo pravděpodobně levnější řešení než pohraniční stráž, která migranty bije a vrací zpět do Běloruska, jen aby to zkusili znovu, protože jinou možnost nemají.
A pro svědomí Evropské unie by to bylo mnohem prospěšnější než budování Pevnosti Evropa, na jejichž hranicích denně umírají zoufalí a ztrápení lidé.