↗

Všechny úvahy o sociálně-ekologické transformaci se často obracejí k inspiraci tradičními dovednostmi při respektování ekologických limitů prostředí. Teráskovitá rýžová políčka v čínské provincii Jün-nan. Foto Ťia-liang Kao, WmC

Málokdy se stane, že v České republice vyjdou takřka ve stejnou dobu překlady dvou klíčových knih, které spolu vedou plodnou diskuzi. Na konci loňského roku vyšly v nakladatelství Neklid dvě knihy, které zásadním způsobem rozšiřují tuzemské povědomí o možnostech sociálně-ekologické transformace. Navíc se vhodně doplňují, a proto má smysl číst je jednu po druhé.

První z nich nese název Imperiální způsob života a sepsali jí dva němečtí sociologové Ulrich Brand a Markus Wissen, druhou pak řecký ekologický ekonom Giorgos Kallis a jmenuje se Na obranu nerůstu. Znalost obou knih by měla patřit do základní intelektuální výbavy lidí, kteří přemýšlejí nad sociálně ekologickou transformací a řešením klimatické krize. A to i v případě, že s autory nesouhlasíte.

↗

Stačí si otevřít ledničku, batoh nebo si jen prohlédnout kapsy a zkusit si zjistit, kdo vyrobil a odkud k nám přijely věci, které nosíme na sobě a denně spotřebováváme. Repro DR

Brand s Wissenem přinášejí koncept, který v mnohém překračuje nekonečnou debatu o tom, jestli pro změnu potřebujeme změnit systém nebo jednání lidí a jejich návyky. Tato debata se v klimatickém hnutí periodicky vrací a často vede k mnohým nedorozuměním a zbytečné řevnivosti.

Imperiální způsob života přináší jiný způsob, jak celou tuto diskuzi uchopit a posunout dál. Její základní teze zní, že celý náš život je závislý na různých vztazích, které je možné nazvat imperiálními.

Stačí si otevřít ledničku, batoh nebo si jen prohlédnout kapsy a zkusit si zjistit, kdo vyrobil a odkud k nám přijely věci, které nosíme na sobě a denně spotřebováváme. Jíst maso, jezdit autem nebo si často kupovat nové oblečení je totiž součástí kultury, ve které žijeme a kterou reklamními kampaněmi pohánějí korporace, které na našem způsobu života vydělávají.

Systém stanovuje mantinely pro naše chování, a my svým každodenním jednáním a našimi volbami udržujeme společnost, která je nastavena na ničení životního prostředí. Aby takový způsob života mohli někteří lidé vést, musí existovat někdo, kdo za směšně nízkou mzdu vytěží a zpracuje potřebné suroviny a posléze vyrobí věci určené k rychlé spotřebě, které někdo další dostane až k našim dveřím. Právě tuto závislost na životech druhých lidí a extenzivní těžbě surovin nazývají Brand s Wiessenem imperiálním způsobem života.

Konzumní život si tak můžeme dovolit vést jen na úkor jiných lidí, které většinou ani neznáme. Do popředí se tak dostává dilema z Balzacova románu Otec Goriot, kde uprchlý galejník Vautrin předestře před protagonistu dilema, zda by obětoval neznámého mandarínce z druhého konce planety, aby získal moc a prestižní společenské postavení. Bohaté společnosti toto dilema dnes řeší obětováním nám neznámých lidí.

Vymanit se z imperiálního způsobu života není snadné a nevede k němu ani změna individuálních voleb, ani proměna systému sama o sobě. Němečtí sociologové požadují hledání strategií, které na individuální úrovni proměňují naši životní perspektivu a současně mění politická pravidla. Ve zkratce se jedná o zakládání a podporování komunitních projektů, družstevních podniků nebo sdílení věcí, stejně jako budování hnutí, které promění pravidla a otevře prostor pro tento typ jednání.

A právě v kapitole, která by měla přinést řešení, Brandova a Wissenova knížka zůstává v abstraktní rovině. Její síla je v pronikavé analýze současné společnosti, nicméně člověk po jejím přečtení může jednoduše nabýt dojmu, že sice ví, v čem problém spočívá, ale moc neví co s ním dělat.

Právě proto doporučuji po dočtení ihned sáhnout po Kallisově knize Na obranu nerůstu, která vyšla ve stejnou dobu snad právě proto, aby přinesla nutné doplnění. Zatímco Brand s Wissenem přináší hutnou a mnohdy těžko stravitelnou analýzu, Kallisova knížka je sestavená z krátkých esejů, veřejných vystoupení a drobných úvah na čím dál oblíbenější téma nerůstu.

Kallis lehkým perem načrtává řešení, která jeho němečtí souputníci jen nakousávají. Jeho kniha je úvodem do základních pojmů a debat, které tvoří nerůstové přemýšlení o světě.

↗

Nejživější polemiky Kallis vede se zástupci levice, často s marxisty, kteří prosazují pokračování růstu a jeho spravedlivější přerozdělení, případně se zastánci zeleného růstu. Repro DR

Nejsilnější kapitoly knihy zprostředkovávají debaty, které nerůstové myšlení vyvolává. A zdaleka se nejedná pouze o debaty s pravicovými obhájci statu quo. Naopak, ty nejživější polemiky Kallis vede se zástupci levice, často s marxisty, kteří prosazují pokračování růstu a jeho spravedlivější přerozdělení, případně se zastánci zeleného růstu.

Právě díky těmto polemikám vám kniha pomůže zpřehlednit současnou debatu o nerůstu a vymezí jeho místo mezi současnými intelektuálními proudy. Kniha trpí určitou nesourodostí, jelikož každý z textů byl psán pro jiný účel a vedle sebe se tak ocitají texty s různou úrovní promyšlenosti či složitosti jazyka.

Některé pojmy a jejich vysvětlení se v knize občas opakují. Nicméně je velmi vhodná jako úvod do tématu nerůstu a do určité míry odpovídá i na otázku co dělat. Anebo přinejmenším aspoň o čem v souvislosti se sociálně-ekologickou krizí přemýšlet.

Doporučit se dá i lidem, kteří nerůstu nevěří. Minimálně pomůže odbourat klasické stereotypy, které se k tomuto myšlenkovému směru vztahují. Například se po přečtení knihy už nezeptáte, zda nerůst znamená ekonomickou recesi.

Jako obvykle jsou silnou stránkou knih z Neklidu i texty, které vydání provázejí. Imperiální způsob života začíná autorskou předmluvou vydanou samotnými autory, která celou teorii aktualizuje o dění související s pandemií, končí pak skvělým doslovem Josefa Patočky, který Brandovu a Wissenovu analýzu aplikuje na prostředí České republiky.

V doslovu nám Josef Patočka vysvětluje, že Česká republika je svého druhu semiperiferií — tedy místem, které je dílem samo vykořisťováno a dílem se na vykořisťování dalších podílí. Překládá důležité myšlenky, jak v takovém prostoru nad imperiálním způsobem života přemýšlet. Doslov taky doplňuje některá další slabá místa knihy, když například poukazuje na fakt, že linie imperiálního způsobu života neprochází jen mezi globálním Severem a Jihem, ale také napříč všemi státy.

Podobně Kallisovu knihu uvozuje předmluva Evy Fraňkové, jedné z hlavních postav tuzemského nerůstového myšlení. I tato předmluva dává nerůst do kontextu současné České republiky a přibližuje tak celé téma k žité realitě českého čtenáře.

Obě knížky proto doporučuji všem, kteří se chtějí zorientovat v klíčových debatách o sociálně-ekologické transformaci a případně zjistit, že existují i jiné příběhy o současném světě, než které si běžně vyprávíme. Dá se z nich vycházet při úvahách, kam chceme směřovat a v jakém světě chceme žít.

Ulrich Brand, Markus Wissen: Imperiální způsob života. Neklid, Praha 2022, 350 stran. Giorgos Kallis: Na obranu nerůstu. Neklid, Praha 2022, 420 stran.