Matteo Salvini, protipřistěhovalecký vypravěč italské politiky

Jen půl roku stačilo, aby se stal nejvýraznějším politikem Itálie předseda strany, která dostávala tradičně okolo osmi procent hlasů. Podařilo se mu to díky specifické situaci po loňských volbách a ukázkové politické práci s jedním tématem.

A1a

Eleonora Poliová

03.08.2019 13:03

Aktualizováno: 25.08.2019 22:18

Evropské progresivní myšlení

Screenshot-progressivepost

v Deníku Referendum


je projekt spolupráce našich novin s The Progressive Post, médiem Nadace pro evropská progresivní studia (FEPS), volně navázané na PES – Stranu evropských socialistů. Českým členem FEPS je think tank Masarykova demokratická akademie. Prostřednictvím překladů z The Progressive Post budeme v Deníku Referendum představovat nejpodnětnější úvahy autorů promýšlejících vyhlídky a směřování evropské demokratické levice.

Salvini, Salvini, Salvini. Jméno předsedy italské strany Liga známější pod starým názvem Liga severu, a v posledním roce též vicepremiéra a ministra vnitra, ční dnes z většiny zpráv o jakýchkoliv italských politických událostech.

Matteo Salvini působí, jako by řídil politický život v zemi. Jeho strana dostala přitom v posledních volbách v březnu 2018 17 procent hlasů. I to je sice impresivní výsledek, ale stále je to výrazně méně než 33 procent faktického vítěze, Hnutí pěti hvězd (M5S), i než 19 procent Demokratické strany (PD), dnes hlavní opoziční síly v zemi.

Salvini opustil po volbách s Ligou klasický volební blok pravicových stran a vstoupil do vládní koalice s protestním hnutím M5S jako menší partner, což se zdálo být riskantní. Tah ale vyšel. Hnutí 5 hvězd se ukázalo jako politicky nezkušené, a jelikož vedlo před volbami kampaň proti všem mainstreamovým stranám, vyhodnotilo koalici s Ligou jako jedinou cestu k vládnutí. Salvini tak dostal v zásadě všechno, co chtěl.

Matteo Salvini si v Itálii buduje podobnou image jako Tomio Okamura u nás: normálního člověka z lidu, který je ale přirozený lídr a vlastní pílí se vypracoval. Repro z televizního vysílání

A tak se stal na začátku minulého léta Matteo Salvini vicepremiérem a ministrem vnitra v jedné osobě a stvořil pro sebe roli s jediným všepřehlušujícím motivem: řešení migrace. Mluvil o ní všude a „řešil“ ji všude: na vládě, v parlamentu, na pobřeží, ve vnitrozemí, ve městech i s lidmi na plážích. Jeho rok byla jedna velká kampaň: problém zveličil, vnutil každému, a následně demonstrativními kroky jakoby zvládl.

Pravdou je, že téma migrace bylo jedním z pilířů volebního programu Ligy. Liga nicméně ještě nedávno „řešila“ úplně jinou migraci. Strana vznikla původně jako institucionální základna lombardských separatistů; spojila se však postupně s dalšími podobnými a začala hájit vznik nového státu na celém severu Itálie – takzvané Padánie. Přibližně v polovině minulé dekády přišla Liga na to, že je výhodnější být u moci jako koaliční partner pravice Silvia Berlusconiho, hájit jen „rozpočtovou samostatnost“ severu... a „řešit“ migraci levné pracovní síly z jihu na sever.

V roce 2012 postihl Ligu severu skandál s čachrováním s veřejnými a stranickými penězi, odešel starý vůdce Bossi a postupně nastoupil Salvini. Do několika let byli ze separatistů italští nacionalisté – „čistá“ alternativa k Berlusconimu napravo a ochránci země před novými nepřáteli: Bruselem, finančně-mocenskými elitami a především migranty, tentokrát ze zahraničí.

V roce 2018 se dostala do Itálie asi jen šestina migrujících co v roce 2017, šlo ale o důsledek spíše více faktorů než Salvniho politiky – jako ministr vnitra ostatně Salvini úřadoval pouze ve druhé polovině roku. Na 45 procent Italů bylo přesto ještě v polovině léta 2018 přesvědčeno, že úroveň migrace ohrožuje jejich bezpečnost. Svoji negativní roli tu sehrála i média. Bezmála každá druhá zpráva v roce 2017 se týkala migrace a přistěhovalectví.

Salvini přitom vyhlásil, že Itálie už udělala pro migrující až příliš. Šel až tak daleko, že nechal uzavírat italské přístavy pro plavidla neziskovek, které se snaží zachraňovat migranty z převrácených pašeráckých lodí. Politický účinek to však mělo. Podpora Ligy vylétla nad 30, přechodně i nad 35 procent.

Volby do Evropského parlamentu v květnu 2019 vyhrála Liga se ziskem 34,4 procenta hlasů, Salvini přešel z evropské volební kampaně přímo na národní a na začátku srpna ohlásil odchod z koalice. Dnes řeší země vládní krizi. Je stále několik možností, jak může dopadnout.

Ovšem ať tak či tak, ve vztahu k Salvinimu, jeho stylu, ambicím a všemu, co představuje, jsou úkoly progresivních sil stále stejné: mít na paměti, co by znamenalo, kdyby ovládl celý italský parlament a čelit jeho jedovaté rétorice pomocí faktů.

Je nutné, aby si evropští občané uvědomili, že migrace tu bude vždycky. Jako obecný jev je v podstatě nezastavitelná. Lze ji však kontrolovat pomocí udržitelných evropských politik. Migranti mohou Itálii i dalším zemí v EU pomoci překonat negativní demografické trendy a přispět k udržitelnosti systémů sociální péče – pokud ovšem budou mít možnosti najít v EU domov legálně.


Z originálu Matteo Salvini, the anti-immigration storyteller of Italian politics vydaného v The Progressive Post přeložil, aktualizoval a redakčně zpracoval PETR JEDLIČKA.

A co si myslíte vy? Diskuse (0 příspěvků)

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.