Oceláři, textiláci, horníci. Režim v Bělorusku ztrácí další opory

Facebook Twitter Vytisknout

Další stávky a protesty navázaly v Bělorusku na víkend demonstrací, během kterého proběhl i největší protest v postsovětských dějinách země — nedělní srocení jednoho až dvou set tisíc lidí na náměstí Vítězství v Minsku. Novou stávku ohlásili v pondělí horníci v Salihorsku, kteří přišli na pracoviště, ale odmítli sfárat do dolů. Podobně protestují i oceláři z hutí ve Žlobinu. Výstražnou stávku zahájily rafinérie Nafran a chemička Polimir v Novopolocku, továrna zpracovávající skelná vlákna do ochranných oděvů v Polocku a dalších několik podniků.

Již na konci minulého týdne se začalo protestovat v proslulé výrobně traktorů MTZ, automobilce MAZ, strojírnách MMZ a elektrotechnickém závodě METZ. Přerušena byla též práce v továrně na hnojiva Azot v Hrodnu a v dalších přibližně sedmnácti závodech. Všude se žádá opakování voleb z 9. srpna za regulérních podmínek, propuštění všech zadržených během povolebních protestů a většinou i odchod Alexandra Lukašenka — běloruského autokratického prezidenta, jenž vládne zemi posledních šestadvacet let v kuse.

„Stále narůstající počet stávek a dalších protestů v podnicích (…) je nesmírně důležitý signál. Dělníci byli vždy jednou z nejvýznamnějších opor Lukašenkova režimu, ideologicky, ale i fakticky (…) Není to zatím tak, že by se práce v běloruských továrnách úplně zastavila. V řadě podniků se stávkuje částečně, výstražně nebo zatím jen symbolicky. Zjevné je ale, že velká část pracovníků státních kolosů tentokrát Lukašenka nevolila, že si přeje změnu a že se to už nebojí dát to najevo,“ hlásil do pondělního vysílání BBC Steve Rosenberg, analytik této stanice žijící v Moskvě.

↗

Zaměstnanci montovny MTZ s transparentem odkazujícím na Lukašenkův výrok, že podle jeho informací protestuje v podniku dvacet lidí. Foto Leafypage

Situace v ulicích

V Minsku, Hrondu, Vitebsku a dalších velkých městech jinak panuje od závěru minulého týdne čím dál svobodnější atmosféra. Protestuje se už vcelku nerušeně. Těžkooděnci jsou přítomni jen symbolicky, omonovci se stáhli. Na hlavních třídách jsou všude k vidění staré bíločervené běloruské vlajky, které jsou v zemi tradičním symbolem opozice. Státní filharmonie uspořádala zvláštní hudební protest.

I samotná běloruská státní televize vysílala v pondělí ráno jen záběry do prázdného studia, neboť moderátoři příslušného pásma odmítli „pracovat, jako by se nic nestalo“. Odpoledne přenášel jeden kanál vůbec poprvé materiál z protirežimních demonstrací.

Z televizních zaměstnanců se přidala na stranu demonstrantů doposud asi stovka lidí. Z práce na protest odešlo i několik známých moderátorů, k nimž po víkendu přibyli další. Podle pozorovatelů jde i o reakci na nedělní ostudu, kdy státní televize vysílala během nevídaně obřího protestu na náměstí Vítězství blok s populární hudbou.

Stále mohutnější demonstrace se nyní konají pravidelně v každém z krajských měst v duchu v neděli-zpopularizovaného hesla „Každý den, každý den“. Světové agentury přinášejí záběry žen objímajících policisty, kteří zahodili ochranné štíty, průvody s květinami a balónky, ale i řady protestujících podél silnic třímající fotky zbitých demonstrantů. Zvláště v Minsku a Hrodnu se chodí protestovat také před vazební věznice, kde stále zůstávají někteří z celkových sedmi tisíc zadržených.

Zpráva●Petr Jedlička

Volby v Bělorusku nakonec tvrdě konfrontační, naděje na změnu však sílí

„Nálada je zde teď po víkendu uvolněná, povznesená. Lidé v tramvajích nebo autobusech začínají dokonce spontánně zpívat. Trochu to připomíná atmosféru v zemích, které mají za sebou čerstvé vítězství ve fotbalovém mistrovství světa (...) Přesto co chvíli člověk natrefí na něco, co mu připomene, jak je situace stále vážná,“ líčil situace ve vysílání France 24 její reportér Gulliver Cragg, pobývající aktuálně v Minsku.

Zvláště v reportážích stanic vysílajících ze zahraničí lze stále slyšet výpovědi již propuštěných demonstrantů, kteří mluví o nátlaku, týrání, šikaně či hrozbách znásilněním. Při vlastních protestech minulý týden bylo zraněno několik stovek lidí. Nejméně dva na následky zemřeli.

Podle údajů lidskoprávních organizací z 17. srpna je šestasedmdesát lidí stále pohřešováno — byli odvlečeni z protestů, a nejsou přitom na seznamech zadržených ani odsouzených, nikdo o jejich osudu oficiálně nic neříká.

↗

Klasické běloruské protesty stáním na okrajích silnic stále pokračují, učast však výrazně narostla. Foto Melirius, WmC

Co bude dále

V úterý má začít fungovat opoziční koordinační fórum, které slíbila minulý týden zorganizovat Světlana Tichanovská — hlavní protilukašenkovská kandidátka z voleb 9. srpna, jež po nátlaku utekla posléze do Litvy. V pondělí Tichanovská v dalším videovzkazu uvedla, že je připravena stanout v čele národa během „přechodného období, kdy se poměry v zemi uklidní a vrátí do normálu, kdy budou propuštěni všichni političtí vězni a připraven právní rámec pro konání nových, svobodných voleb“.

Celkově jinak opozice žádá dohodu a klidné řešení. Lidé jsou vyzývání k nenásilným akcím a debatám s aparátčíky, k apelům na přepočet hlasů a k dalším protestům. Stále se zdůrazňuje, že si nikdo nepřeje vyhrocení ukrajinského typu.

Zpráva●Petr Jedlička

Volby v Bělorusku: proti Lukašenkovi stojí tentokrát tři ženy

Režim Alexandra Lukašenka nicméně i v pondělí všechny nabídky na jednání či kompromis odmítal. Sám Lukašenko označil v neděli na vlastní kontra-demonstraci v Minsku zemi za „bezpečnostně ohroženou“ a prohlásil, že ji bude bránit. Také o víkendu se nechal ujistit ruským prezidentem Putinem, že Rusko dodrží závazek kolektivní obrany a že „při vnějším ohrožení“ přispěchá Bělorusku na pomoc.

„Máme zde normální vládu, a to vzniklou dle ústavy. Nám netřeba nějakých rad ze zahraničí. Nepotřebujeme moderátory (…) Ale podívejte se z okna. Tanky a letadla patnáct minut od našich hranic (…) Vojenské síly čekají u naší západní hranice (…) Pokud přijdete o svého prezidenta, bude to začátek konce (…) Litva, Lotyško, Polsko i naše drahá Ukrajina nám přikazují nové volby. Pokud poslechneme, spadneme do zhoubné spirály a už nikdo neobnovíme v naší zemi pořádek. Zanikneme jako stát, jako lid, jako národ,“ uvedl Lukašenko na své kontra-demonstraci.

Na akci konanou souběžně se statisícovou opoziční demonstrací dorazilo očitě kolem deseti tisíc lidí. Agentura Reuters píše o pěti tisících účastnících. Státní běloruská média o pětašedesáti tisících.

Přítomní lidé vyjadřovali podporu režimu a opakovali jeho argumenty — že je celá opozice zaplacená, že proti Lukašenkovi demonstrují nevychované děti a že zranění jsou vesměs kriminálníci, kteří sami vyvolávají konfrontace s policií.

V pondělí poté Lukašenko navštívil osobně protestující v továrně MZKT vyrábějící zejména těžká vozidla pro armádu. Během projevu zde byl telegenicky vypískán, nijak však neustoupil: „Říkáte, že volby byly nespravedlivé a že chcete nové, poctivé. Má odpověď zní: Volby už byly a dokud mě nezabijete, žádné jiné nebudou (…) A já se nebojím. Vy víte, že jsem tvrdý. A víte také, kdyby této mé tvrdosti nebylo, neměli bychom náš stát,“ řekl Lukašenko doslova.

Komentář●Markéta Gregorová

Bělorusové si zaslouží demokracii — a my jim musíme pomoci

V zemi aktuálně probíhá týdenní vojenské cvičení za účasti jednotek ruské armády. Objevují se tak dohady, že část těchto jednotek by mohla v zemi zůstat. Jiní analytikové ovšem upozorňují, že jestli se Lukašenko rozhodne držet moci, bude záležet spíše na vlastních běloruských ozbrojených silách, jak se zachovají.

„(Pokud zkusí Lukašenko zvítězit silou), vyhlásí pravděpodobně výjimečný stav nebo dokonce stanné právo,“ uvádí ve Foreign Policy Arsen Sivický, ředitel minského Centra pro strategická a zahraničněpolitická studia.

„Základní otázkou by v takovém případě bylo, zda se bezpečnostní síly postaví na stranu lidí, zůstanou neutrální, anebo zahájí nějaké masové represe, případně i s popravami či dalšími hrůzami,“ píše běloruská analytik Severin Kviatkovský v Current Time.

Z mocenského aparátu vyjádřili protestujícím podporu zatím jen jednotlivci jako běloruský velvyslanec na Slovensku Igor Leščenja či někdejší premiér Sjarhej Rumas. Po opozičních vláknech se šíří zprávy o tisícovce zběhlých policistů, oficiálně jde však i zde zatím jen o nevelké počty.