↗

To, čeho byla Evropa včera svědkem, nebyly volby: byla to další politická manipulace muže, který udělá cokoli, aby si zachoval svou moc. Foto Kremlin.ru

Běloruský nekonečný prezident Lukašenko se nepřekvapivě prohlásil za vítěze včerejších prezidentských voleb v Bělorusku. Zveřejněné dílčí výsledky ukazovaly na významnou porážku, opoziční setkání byla zakazována, političtí oponenti museli prchat ze země nebo byli rovnou zatýkáni.

Lukašenkova hlavní vyzývatelka Svjatlana Cichanouská již podala protest proti výsledku voleb, ve kterých měla přes nebývalou veřejnou podporu získat pouhých 9,9 procenta oproti prezidentovým osmdesáti procentům. V zemi také vypukly demonstrace, které policie potlačuje naprosto nepřiměřeným užitím síly.

To, čeho byla Evropa včera svědkem, nebyly volby: byla to další politická manipulace muže, který udělá cokoli, aby si zachoval svou moc. Na našem kontinentu není místo pro režim, který ohrožuje kandidáty opozice a nezávislé novináře, aby se udržel na výsluní za každou cenu.

I reportérům z mezinárodních médií běloruské úřady omezily svobodu, aby ztížily světu prohlédnout Lukašenkovy lži. Stovky demonstrantů byly umlčeny svévolným zatýkáním a násilím.

Premiér Babiš i ministr zahraničí Petříček postup prezidenta Lukašenka odsoudili, ale to nestačí. V běloruských událostech je i významná česká stopa v podobě údajně u nás vyrobených granátů, které se nějak dostaly do rukou běloruského režimu i přes evropské embargo.

Zvykli jsme si, že se české zbraně prostřednictvím překupníků dostávají do rukou zločinců po celém světě. Zvykli jsme si, že někdy tento vývoz podporují celé státy — jako když se české houfnice dostaly s vědomím české vlády přes Izrael do Ázerbájdžánu. V tuto chvíli není jisté, jestli jsou granáty skutečně české provenience, ale je nutné to vyšetřit. 

Demonstrace v Bělorusku by měly posloužit jako budíček k tomu, jak dodržujeme vlastní pravidla ohledně vývozu zbraní. Sama teď pracuji na směrnici k materiálu dvojího užití, ale problémem často nejsou ani tak pravidla jako cílená vůle národních států je obcházet. Co by se teď tedy mělo stát?

Mám jednoduchý seznam.

1. Budeme tlačit na vysokého představitele EU Borrella, aby se nespokojil s rétorikou vůči Bělorusku. Současný sankční režim je zoufale nedostatečný. Cesta vpřed spočívá jen v opakování voleb. Tentokrát ale se stejným prostorem obou stran v médiích, bez policejní šikany a tak dále, voleb skutečně svobodných. Pokud se to nestane, tak zpřísnění sankcí vůči diktátorovi a jeho rodině. 
2. Při aplikaci sankcí je třeba co nejkvalitnější zaměření a tlak na vládnoucí elitu a pomoc lidem v ulicích. Bělorusové nesmí trpět za zločiny svého vládce, nesmíme zemi srazit k chudobě a vehnat do náruče Ruska.
3. Česká republika se již veřejně vymezila, je ale třeba aktivní a koncepční práce se zbytkem Unie. 
4. Česká republika musí okamžitě začít řešit problém vývozu citlivého materiálu do zemí pod sankčním režimem. Výměnou za zisky několika firem ztrácíme jak mezinárodní kredibilitu, tak přímo ubližujeme lidem. 

Po více než dvaceti letech lží a omezené svobody požadují Bělorusové trvalou změnu. Je čas jim pomoci vybojovat si skutečnou příležitost zvolit si svůj vlastní osud. Před volbami jsme byli svědky unikátního vzepětí demokratických aktivit a odporu vůči autoritářskému režimu.

Teď jsme na řadě my. Protože co jiného by měla být diplomatická priorita Evropské unie, když ne demokracie v jejím nejtěsnějším sousedství?