Na Vysočině by chtěl pracovat každý. Kde by ale chtěl každý žít?

Každoroční soutěž úřadů veřejné správy, v níž se srovnávají schopnosti zavádět opatření ve prospěch rovnosti mužů a žen, přinesla mnoho inspirace, ale také možnost k zamyšlení, proč tu věci postupují pomaleji, než by měly.

Soutěž Úřad na cestě k rovnosti je pokračováním úspěšných ročníků soutěže Úřad roku „Půl na půl“, která podporuje už od roku 2007 zavádění politiky rovnosti žen a mužů a principu gender mainstreamingu do práce úřadů veřejné správy. Letošní ročník této soutěže přinesl její určité oživení vyjádřené nejen změnou názvu ale i propojením s odbornou konferencí. Ukázal, že se ledaskde už dosti podařilo a daří, ale upozornil i na rezervy a limity současného přístupu. Je tedy v této oblasti „gender“ stále ještě neslušné slovo?

Kde se dobře pracuje
Úřady v této oblasti plní v podstatě dvojí úlohu. Jednak mohou o rovnost mezi ženami a muži usilovat jako zaměstnavatelé, jednak ji mohou podporovat ve vztahu k lidem, kteří v daném územním samosprávném celku žijí.

Mezi účastníky soutěže je v podstatě od jejího počátku výrazněji kladen důraz na rovinu zaměstnavatelskou, a v ní citelně vystupuje do popředí oblast slaďování soukromého života s výkonem služby. S ohledem na skutečnost, že veřejná správa je dlouhodobě výrazně „ženská“ profese, to je jen logické vyústění toho, jaké potřeby mají zaměstnankyně a zaměstnanci úřadů.

Zdeněk Kadlec, ředitel Krajského úřadu Kraje Vysočina, k tomu velice trefně uvedl, že různí zaměstnanci mají nejrůznější potřeby, potíže, ocitají se v různých životních situacích. Je potřeba nastavit slaďovací nástroje tak, aby byly dostatečně široké pro potřeby zaměstnanců a zaměstnankyň a zároveň únosné pro úřad, spravedlivé, finančně hospodárné a podobně. Míra důvěry na úřadě musí být na určité úrovni, aby nebylo nutné každý problém projednávat mezi příliš mnoha osobami.

Krajský úřad Kraje Vysočina je dlouhé roky výrazným šampionem této soutěže. A velkou zásluhu na tom, že se do jisté míry jedná o vzorového zaměstnavatele, který kromě slaďování nezapomíná ani na vytváření a podporu diverzifikovaných týmů nebo na podporu kariérních šancí, má právě ředitel Kadlec a jeho spolupracovníci a spolupracovnice.

Právě ředitel Kadlec a jeho spolupracovníci a spolupracovnice mají zásluhu na tom, že Krajský úřad Jihlava je vzorovým pracovištěm u nás. Repro DR

Na jejich případě je možné ilustrovat i jeden z nejdůležitějších aspektů dobrého přístupu k problematice – systematickou práci s tématem. Na úřadě funguje stálá pracovní skupina pro otázky rovnosti žen a mužů. Výhodou tohoto orgánu je průběžné vyhodnocování jak nových podnětů a potřeb, tak již zavedených institutů, průběžný přísun inovace a nápadů i zpětná vazba.

Jako další dobrý nástroj vedoucí k výsledkům lze uvést spolupráci s aktivní odborovou organizací. To je například model Krajského úřadu Středočeského kraje, který za jeden z hlavních důvodů úspěchu v letošním roce označil kvalitní kolektivní smlouvu, na které odbory s vedením dlouho a usilovně pracovaly. Pokud totiž máte takovou odborovou organizaci a umíte s ní spolupracovat, dostane se vám jako zaměstnavateli celá řada postřehů a podnětů od zaměstnanců, k nimž byste se jinou cestou nemuseli dostat.

Druhá tvář genderové rovnosti
Druhým směrem, kterým se úřady na cestě k rovnosti vydávaly a vydávají, je otázka podpory dosažení rovnosti mezi obyvateli a obyvatelkami daného územního samosprávného celku. Ani jedna z těchto variant není špatná a potřebné jsou obě. Je však nezbytné si uvědomovat, že se jedná o něco jiného, že jsou jiná východiska, metody i nástroje.

Legislativa, ač je v obou oblastech jen naprosto základní, omezená prakticky na zákaz diskriminace, je u zaměstnavatelů přeci jen o něco podrobnější a v praxi i více ozkoušená. Tímto směrem se z oceněných úřadů vydaly zejména ty menší, a patrné bylo značně široké uchopení samotné představy o rovnosti.

Prezentovala se zejména vstřícná opatření pro návštěvníky úřadu a dále aktivity komunitního charakteru (pravidelné akce pro občany), participativní rozpočet, udržování tradic apod. To jsou všechno rozhodně chvályhodné snahy. Intenzivnější zapojení veřejnosti do denního života obce přinese více podnětů a otevře samosprávu jejím občanům a občankám, čímž může udělat úřad a obec přístupnější všem.

Na rozdíl od toho zaměstnavatelského přístupu zde ale poněkud chybí cílový důraz na to, čeho se má v kontextu soutěže danými aktivitami dosáhnout – tedy rovnosti žen a mužů. Úřadům nelze upřít snahu a dobré úmysly. Projevuje se zde ale omezenost v teoretickém i analytickém přehledu.

Uchopení a dobré využití gender mainstreamingu v oblasti územní samosprávy je v lepším případě omezené, v horším případě naprosto chybí. Jenže právě tato východiska by jednoznačně územním samosprávám pomohla lépe a účelněji zacílit přijímaná opatření.

Jak říká slovenská urbanistka Milota Sidorová – všichni cítíte, že si máte vybudovat a opravit chodníky. Pokud ale víte, kdo je více používá, jak a k čemu, budou se vám chodníky o to lépe a účelněji řešit jako téma.

Právě Milota Sidorová všem přítomným na konferenci předestřela jak teorii, tak zkušenosti s aplikací gender mainstreamingu v řadě evropských měst. Muži a ženy „používají“ město odlišně a odlišné jsou potřeby i lidí v různých životních fázích.

Při jejich identifikaci pak může být velmi snadné (a levné) udělat taková opatření, která vyjdou jednotlivým skupinám vstříc, aby se jim v jednom místě spolu co nejlépe žilo. Instruktor sebeobrany Pavel Houdek obdobný princip ilustroval z jiné strany – mužům a ženám hrozí ve veřejném prostoru poněkud jiná rizika a jiné nebezpečí. Z reakcí v publiku bylo zřejmé, že se s takto názorným a jednoduchým vysvětlením toho, o co v gender mainstreamingu jde, setkali často poprvé.

Úřady jdou k rovnosti různými cestami
Zástupci celkem devíti úřadů ve třech kategoriích se pochlubili svou snahou a dobrými výsledky na cestě k rovnosti mezi muži a ženami, kteří a které u nich pracují a žijí. Bylo zřejmé, že jak pořádající, tak ocenění využili příležitosti zejména k tomu se něčím pochlubit a něco pochválit.

Pozitivní motivace a vstřícný přístup ke všem aktivitám, které mohou genderovou rovnost pozitivně ovlivnit, byly jednoznačně osvěžující ve srovnání s často mnohem méně pozitivní – až bojovnou – atmosférou obklopující genderová témata a s nimi související události ve veřejném prostoru. Jenže nechat se ukolébat sousedskou pohodou, při které jako na tradiční každoroční akci „všechny ženy z úřadu něco napečou a muži zase obstarají maso“, by bylo poněkud předčasné.

Na cestě k rovnosti je zapojení všech občanů a občanek do života obce jen jednou ze zastávek. Potřebujeme ale znát cíl a směr a mít k této cestě dobrou mapu. Můžeme se inspirovat všemožnými dobrými praxemi od nás nebo ze zahraničí a zkoušet, co bude fungovat právě v našich podmínkách.

Pokud si ale pořídíme i solidní teoretické zázemí, metodologické nástroje a analýzu našich potřeb a výzev, můžeme dosáhnout lepších a včasnějších výsledků, než když jen tak budeme zkoušet, co by mohlo fungovat. Mohu se mýlit, ale právě ve spojení metodologie a expertízy s dobrou znalostí místních poměrů, a tedy v pochopení gender mainstreamingu a jeho dobré aplikaci, vidím tu nejrychlejší, nejlevnější a nejkratší cestu k rovnosti.

A co si myslíte vy? Diskuse (1 příspěvek)

Jiří Nushart - maloměšťácký usmiřovač

Považuji za tragické, Čtvrtek, 16.Ledna 2020, 10:42:2

když se odborářka místo zlepšování podmínek zaměstnanců věnuje gender mainstreamingu. V očích běžných zaměstnanců to vede k diskreditaci - a tedy k oslabování pozice odborů, což zaměstnavatelům pochopitelně musí vyhovovat.

Prakticky se tak opakuje stejný model, jako v případě ztráty podpory pro Zelené, kteří v minulosti před ochranou přírody dali rovněž přednost jiným tématům.

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.