Už více jak rok lze sledovat vypjatou debatu ohledně možné ztráty keňského přístavu v Mombase ve prospěch Číny. Ten má být zárukou v případě potíží keňské vlády splácet Pekingu dluhy. A Nairobi dnes skutečně zápolí s miliardovými čínskými půjčkami a s jejich splácením. Jak se ale ukazuje, případ to není zdaleka tak jasný, byť obavy z dalších kroků Číny jsou pochopitelné.

Nejprve je nutné prozkoumat důvody, proč se vůbec Keňa tolik zadlužila a proč své finanční obligace není schopna pokrývat. Čína od roku 2000 do roku 2014 napůjčovala nebo darovala Keni finance a projekty v hodnotě přesahující pět miliard dolarů. V roce 2019 se pak závislost Nairobi na čínském financování promítla i do celkového zadlužení státu, kdy dluh vůči ČLR tvořil více jak 66 procent všech bilaterálních dluhů Keni.

Jeden z financovaných projektů se však vyjímá nade všemi a budí dlouhodobě velkou pozornost pro svoji cenu, která z něj činí nejdražší projekt od získání nezávislosti Keni, ambicióznost i celou řadu kontroverzí — řeč je zde o železnici Standard Guage Railway (SGR).

Nepromyšlená železnice

SGR je velice důležitou iniciativou, která má pomocí Čínou postavené železniční sítě propojit Keňu, Ugandu, Jižní Sudan a Rwandu. Z těchto plánů je hotova zatím půlka plánované trasy pouze v  Keni. První část železnice spojuje Mombasu s Nairobi a byla oficiálně otevřena v květnu 2017. V říjnu tohoto roku došlo k otevření druhého úseku mezi Mombasou a městem Naivasha, kde vláda buduje industriální park. Co do nákladů se oba úseky vyšplhaly na částku 4,7 miliardy USD, z níž většinu musí Keňa splácet právě Číně, která projekt z devadesáti procent financovala a jejíž společnosti jej realizovaly, jak je tomu u iniciativ Pekingu zvykem.

SRG měla být více než jen dalším infrastrukturálním projektem ČLR v Africe — měla se stát ukázkou čínsko-africké spolupráce a vztahu. Měla symbolizovat čínský zájem o pomoc africkým státům s potřebným regionálním propojením, zvýšit konkurenceschopnost keňského exportu, i nabídnout udržitelnější alternativu v oblasti dopravy.

Pro Čínu je pak železnice důležitou součástí „nové hedvábné stezky“ a pro prezidenta Kenyattu má být odkazem jeho vlády. Byť je stále možné, že se SGR v budoucnu promění ve vysoce úspěšný projekt, a to nejen pro Keňu, v současnosti ji lze označit hlavně za symbol bolehlavu pro oba státy.

Postupem času se u SGR začalo navyšovat financování a s ním i zadlužení. Na kontroverznosti projektu přidaly i velké korupční skandály, kdy bylo v souvislosti s projektem zatčeno na osmnáct osob, včetně samotného ředitele Keňské železniční korporace a předsedy Národní územní komise.

Pochybná je i ekonomická životaschopnost projektu. Jeho úspěch totiž nestojí tolik na množství pasažérů, kteří budou železnici využívat, ale hlavně na přepravě zboží, které musí keňská vláda dostat ze silnice na železnici. To se jí zatím nedaří a SGR nevykazuje takové zisky, které se od projektu očekávaly a které by jej dovolovaly splácet.