Podle zprávy zveřejněné 10. července na webových stránkách Centra mezinárodní spolupráce Státní komise pro rozvoj a reformu Čínské lidové republiky (SKRR) navštívila na konci června Českou republiku čínská delegace. Jako hlavní témata jednání s náměstkem ministra průmyslu a obchodu Vladimírem Bärtlem zpráva uvádí digitální ekonomiku, finanční služby a budování systému společenského kreditu.

Zpráva hovoří obligátně o „prohlubování pragmatické spolupráce“, což v čínské diplomatické řeči označuje spolupráci, která ignoruje jakékoliv vlastní hodnotové ohledy a dává za pravdu čínskému modelu. Obě strany vyjádřily spokojenost s prací „Čínsko-českého centra pro spolupráci v rámci iniciativy Pásmo a Stezka“, na jehož půdě se jednání uskutečnilo. Zpráva jmenovitě uvádí přítomnost velvyslance ČLR v Praze a Jaroslava Tvrdíka v roli „předsedy Společnosti česko-čínského přátelství“.

Čínsko-české centrum na MPO a Společnost česko čínského přátelství

Čínsko-české centrum na ministerstvu průmyslu a obchodu bylo zřízeno v roce 2017 jako orgán koordinující bilaterální spolupráci v rámci čínského projektu Nové Hedvábné cesty. Na české straně centrum funguje jako koordinační platforma pro spolupráci. Podle informace na stránkách ministerstva jde o orgán založený na čínské straně při SKRR, a protože „na české straně neexistuje instituce s odpovídajícími pravomocemi…, dala česká strana souhlas k realizaci každodenních běžných aktivit Centra Smíšené česko-čínské komoře vzájemné spolupráce ve spolupráci s Velvyslanectvím České republiky v ČLR, agenturou CzechTrade a agenturou CzechInvest“. 

Smíšená česko-čínská komora je čínskými médii běžně označována jako Společnost česko-čínského přátelství (Ťie — Čung jou-chao sie-chuej), tedy organizace z rodu společností přátelství, jaké po celém světě zakládá Čínský svaz přátelství se zahraničím (Chinese People's Association for Friendship with Foreign Countries, Chinese People's Association for Friendship with Foreign Countries).

Systém společností přátelství je obdobou společností přátelství se Sovětským svazem z dob studené války, avšak mnohem důkladněji propracovaný. Společnosti přátelství s ČLR jsou jedním z pilířů systému vlivových organizací známého jako jednotná fronta (tchung-i čang-sien), který skrze líbivá slova o míru, přátelství, spolupráci a kulturní výměně systematicky prosazuje v zahraničí politické zájmy čínské státostrany.

V případě Tvrdíkovy společnosti přátelství, v české verzi svého názvu předstírající, že se jedná o standardní obchodní komoru, je situace o to pikantnější, že byla založena a financována záhadnou čínskou společností CEFC, v jejímž čele stál dnes nezvěstný poradce prezidenta Zemana Jie Ťien-ming.

Jaroslav Tvrdík působil také v představenstvu CEFC Europe, jež fungovala v České republice. Když po krachu CEFC aktiva i závazky firmy převzal CITIC, Tvrdík se stal členem představenstva této čínské státní konsolidační agentury, a tudíž otevřeně vstoupil do služeb čínského státu. Koordinace oficiální bilaterální spolupráce na české straně subjektem, který je ve službách čínského státu, je nejen zjevně absurdní a proti českým zájmům, ale také nedůstojná pro Českou republiku jako suverénní subjekt mezinárodních vztahů.

Sdílení informací a sociální kredit

Neméně alarmující v čínské zprávě o jednání čínské delegace na půdě ministerstva průmylu a obchodu je zmínka o dalším rozvoji spolupráce směrem k „budování mechanismů sdílení informací a vytvoření nové platformy spolupráce mezi podniky a regiony“. Jak známo, čínská státostrana pečlivě hlídá všechny své informace, i ty, které jsou v otevřené společnosti běžně dostupné. Zároveň ale shromažďuje informace v rozporu s našimi normami ochrany osobních údajů a nakládá s nimi zcela svévolně.

V rámci „nové éry“, kterou vyhlásil Si Ťin-pching, Čína realizuje asertivní zahraniční politiku a její způsob nakládání s informacemi je také prostředkem při získávání politického vlivu. Notoricky je též známá čínská průmyslová špionáž. Sdílení informací z České republiky s ČLR je tedy mimořádně citlivá záležitost dotýkající se národní bezpečnosti, a pokud se taková jednání vůbec uskutečňují, měli by na nich být přítomni příslušníci bezpečnostních služeb, a ne předseda Společnosti česko-čínského přátelství.

V čínské delegaci byli vedle zástupců Státní komise pro rozvoj a reformu zastoupeni také představitelé Státního centra pro společenský kredit a součástí jednání byla výměna názorů na „budování systému společenského kreditu“. Systém společenského kreditu v ČLR představuje nechvalně známý model dozoru státu a jeho mocenských složek nad obyvatelstvem v míře, která překonává nejfantastičtější dystopie.

Vzhledem k tomu, že jsme moderní evropská země a člen EU, kde je ochrana osobních údajů jednou z priorit, včetně zavádění příslušné legislativy, je nepochopitelné, jak se mohl společenský kredit stát tématem jednání s představiteli Čínské lidové republiky. Jak se v česko-čínských stycích v rámci naší strategické spolupráce stalo zvykem, české zdroje o této návštěvě mlčí.