Kurd je v Turecku zakázané slovo
Gaby KhazalováTurecká veřejná debata o operaci Peace Spring ostře kontrastuje s tou českou: za podporu Kurdům hrozí vězení. Gaby Khazalová reportuje ze země, kde si člověk musí dát pozor na to, co říká. Nyní obzvlášť.
Na dětský sirotčinec se snáší chuchvalce bavlny. Textilní fabrika přes ulici je chrlí se stejnou pravidelností, s jakou se za jejími zády ještě přednedávnem zjevovali prchající lidé z třicet kilometrů vzdáleného Afrínu. Pro tureckého továrníka to byl plodný rok. Uprchlíci s sebou přinesli nejen problémy, ale i levnou pracovní sílu. Své dobrodiní nemohl vynaložit na vděčnější objekt: jeho neziskovka, provozující i sirotčinec, dnes operuje s miliony dolarů.
Turecké humanitární organizace zkrátka vypadají trochu jinak než ty západní. Podobně postoj Turků k pěti milionům uprchlíků na jejich území. Přestože většina z nich by se Syřanů ráda co nejrychleji zbavila, nikdo si je nedovolí veřejně urážet. Turek by si nedovolil vypustit z úst ani zpola tolik nenávisti, co Čech zvládne vychrlit o obědové pauze.
Mezi řádky je ovšem zřejmé, že Turci z představy společného soužití nejsou nijak nadšeni. „Jsou našimi hosty a všichni jim přejeme, aby se mohli brzo vrátit do své země,“ zní instantní odpověď, často pronášená s ledovou uctivostí, jíž k dokonalosti schází už jen lehká úklona typická pro zdejší pohostinnost.
Odmítavý postoj se jim ale vyčítá mnohem složitěji než celé Evropě dohromady. Turecko schvacuje ekonomická krize, o jejíž vážnosti hovoří to, že se o ní nehovoří. Inflace stoupá, příjmy průměrného Turka pokryjí o čtyřicet procent méně výdajů na život, než tomu bylo před dvěma roky.
Vysoké nezaměstnanosti nijak neulehčuje dostatek levné pracovní syrské síly. Syřané, mnohdy vzdělanější a s lepší angličtinou, Turky vytlačují i z dobře placených pozic. Nemluvě o spoustě dalších, kteří pracují načerno ve fabrikách, na stavbách.
Ze záplavy uprchlíků ve velkých městech, přežívajících jak se jen dá, by se mohlo zdát, že turecký stát ani neví, kolik lidí vůbec hostí. Není tomu tak. Úřady mají vše dobře pod kontrolou a svou azylovou politiku umě ohýbají, jak se jim zrovna v tom či onom případě hodí. Lidé sice pracují ilegálně, to ale neznamená, že by stát nevěděl o každém jejich pohybu. Ostatně jako o pohybu všech.
Ten postupný historický osmansko-turecký odklon od nepřátelství k Evropě a od islámu, byl pro nás Evropany příznivý.
Bohužel, všeho do času, jak se ukazuje...
Zajímavé je též turecké používání pojmu terorista. V Sýrii tento pojem občas používá o ISIS, vždy o YPG či celé SDF, ale nikdy o Al-Kajdě. Koneckonců turecká islamistická armáda v Sýrii se z velké části skládá právě ze skupin, co bojovali za Al-Kajdu. V Turecku už je terorista každý, kdo nedrží ústa a krok.
O právech Kurdů na cokoliv či o tom, co jsou vlastně zač apoisté, lze jistě vést dlouhé diskuze, a je podle mne chyba, že se nevedou. Kdo je a kdo není terorista si pak musí přebrat každý sám. Nejsme turecká provincie, takže u nás se to může.