Před třemi lety proběhl v Turecku neobratný pokus o puč o sesazení Erdogana. Puče Erdogan využil k naprosto neslýchaným čistkám na domácí scéně, aniž by to vyvolalo valný zájem světových médií, holt „jejich věc“. Erdogan sám později puč hodnotil těmito slovy, zcela bez obalu: „Puč byl dar od Boha – poskytl nám příležitost vyčistit armádu.“
Andrej Babiš během nedávné státní návštěvy. Foto Presidency of the Republic of Turkey
Erdogan pak spustil čistku celé země, přičemž se zcela cíleně zaměřil jednak na intelektuální elitu země, jednak na svoje politické soupeře. S „pučisty“ naprostá většina čistek neměla nic společného: připomíná to, naštěstí v menším objemu a s menším krveprolitím, Stalinovy čistky, kterými vždy periodicky obyvatelstvo zbavoval elit – zcela nevinných, ale přesto elit –, vyvolával strach a poslušnost.
Čísla a fakta jsou následující. (Pokud si chcete vytvořit proporce na Českou republiku, vydělte si je zhruba pěti):
- Ze státní správy bylo postupně propuštěno 180 tisíc úředníků.
- Druhý den po puči bylo propuštěno 2675 soudců (třetina celkového stavu), 755 soudců bylo uvězněno pro „spojitost s pučem“ (nikdy neprokázanou, samozřejmě).
- Vláda znárodnila – ukradla bez náhrady – tisíc společností, ty největší měly aktiva v desítkách miliard dolarů, to jest šlo o obří firmy.
- Erdoganovi se samozřejmě hodilo zakročit proti Kurdům, kteří s pučem neměli společného už vůbec nic: obratem nechal uvěznit 78 demokraticky zvolených starostů za kurdskou stranu HDP, plus dalších 1500 aktivních osob v kurdské politice. Spolupředsedové této parlamentní strany byli uvězněni, žalobce pro ně žádá 143 a 87 let ve vězení.
- Největší čistku vůbec udělal Erdogan ve vzdělávání: propuštěno bylo 36 000 učitelů, 1577 děkanů univerzitních fakult, zavřeno bylo 626 vzdělávacích institucí, většinou privátních, všichni akademici dostali zákaz cestování. Později bylo zavřeno dalších 1043 škol, 1229 charit a nadací a 15 univerzit.
- Média si Erdogan zcela podrobil: zrušil licence 24 rozhlasových a televizních stanic, zastavil vydávání 45 deníků (!), 15 časopisů a zavřel 29 vydavatelských domů; zatkl 160 žurnalistů. Turecko vězní dodnes více novinářů než jakákoli jiná země na světě.
- Celkem bylo v reakci na puč postupně zadrženo přes 500 000 lidí. Zadržení nedostávají tři dny žádné jídlo a dva dny žádnou vodu, jsou mučeni a znásilňováni předměty (obě pohlaví). Aby se političtí vězňové vůbec vešli do přeplněných tureckých vězení, Erdogan propustil desítky tisíc osob vězněných za kriminální přečiny (krádeže atd).
- V důsledku těchto čistek a nátlaku se prudce zvýšila emigrace z Turecka, přičemž utíkají lidé vzdělaní a bohatí, nikoli chudáci za lepším životem: v roce 2017 uteklo 69 000 osob, v roce 2018 113 000 osob; komentátoři hovoří o masívním odlivu mozků.
Nacionalismus je nejúčinnější výtah k moci populistických vůdců. Když chcete rozdělat oheň válku, nacionalismus je nejúčinnější rozbuška i palivo. Nacionalismus je čiré zlo; a je potřeba velmi pečlivě zkoumat, co se skrývá za máváním vlajkami a trikolórami, za takzvaným „vlastenectvím“. Zda je to cit a láska k rodné zemi, nebo zhoubný nacionalismus. Někdy se to druhé schovává za to první.
