Johnsonův návrh brexitové dohody: co je jinak než u Mayové

Facebook Twitter Vytisknout

Britská vláda v čele se současným premiérem Borisem Johnsonem odeslala konečně do Bruselu konkrétní návrh úpravy tzv. brexitové dohody, jež byla vyjednána za Johnsonovy předchůdkyně Theresy Mayové. Stalo se tak v noci na středu 2. října — dvaasedmdesát dní po Johnsonově nástupu do funkce, a přitom jen dvanáct dní před unijním summitem, na němž se má o brexitu rozhodovat.

Johnsonův tým nakonec nenavrhuje nějakou novou, byť třeba na klíčové technické mechanismy zestručněnou dohodu, jíž někteří předpokládali. Dosti zásadně chce ale změnit právě původní dokument.

V čem konkrétně navrhované změny spočívají, proč byly navrženy a proč jsou tak podstatné?

1) Pobrexitové přechodné období je jasněji omezeno, výstup z celní unie je k pevnému datu

Jak původní dohoda, tak Johnsonův návrh počítají po datu formálního brexitu, které je aktuálně stále stanoveno na 31. října 2019, s přechodným obdobím, během něhož by pro obchod mezi Británií a EU i další svobody platila v zásadě stejná pravidla jako dnes. Toto období má jednak sloužit jako pomyslný tlumící polštář pro všechny, jež brexit nějak postihne, a jednak se má během něj dojednat nová velká smlouva o budoucích vztazích obou celků. Zároveň však v jeho průběhu nebude Británie ještě moci vést úplně samostatnou obchodní politiku. Skončit má v lednu 2021.

Smlouva ve znění dojednaném za Theresy Mayové uvádí, že přechodné období může být dále prodlužováno po vzájemné dohodě, teoreticky tedy neomezeně. Johnsonův návrh ovšem deklaruje, že Británie už o žádné prodloužení žádat nebude. Leden 2021 tak představuje v Johnsonově návrhu konečné datum úplného rozchodu Británie a EU, a to i za podmínky, že smlouva o budoucích vztazích Británie a EU ještě nebude dojednána.

Vedle toho odstraňuje Johnsonův návrh z mechanismu pověstné irské pojistky jeho stěžejní část — garanci, že v případě nedohody na budoucích vztazích mezi Británií a EU do konce přechodného období a zároveň neochoty k pokračování v jednání zůstane celá Británie součástí evropské celní unie.

Podle Johnsonova návrhu má tedy přestat Británii vázat celní unie znemožňující vést plně samostatnou obchodní politiku v lednu 2021 a za žádnou cenu později. Podle návrhu dojednaného za Mayové v ní mohla zůstat i po tomto datu, pokud by se za jejího souhlasu prodloužilo přechodné období, nebo aktivovala irská pojistka.

Tato změna je analytiky hodnocena jako krok vstříc zastáncům tvrdšího, tedy jednoznačnějšího brexitu, kteří kritizovali jak možnost prodlužovat přechodné období neomezeně, tak závazek zůstat v celní unii v irské pojistce, pokud by tato byla aktivována. Ani dle Johnsonova návrhu se sice nemá Británie stát plně suverénní zemí hned k datu brexitu (což požadují ti nejtvrdší brexitáři typu Nigela Farage), je zde však jasně stanoveno, že její suverenita má být celní unií omezena právě jen do ledna 2021.

2)Navržen princip dvojí hranice v Irsku, rozhodující pravomoc má mít severoirský parlament

Jak původní dohoda, tak Johnsonův návrh se zavazují respektovat dohody, jež ukončily ve druhé polovině devadesátých let severoirský konflikt i navazující ujednání, a tedy nezavádět pevnou hranici mezi Irskem a Severním Irskem. Návrh Mayové počítal s tím, že pokud nebude otázka nějak uspokojivě vyřešena novou dohodou během přechodného období, bude absence hranice mezi Irskem a britským Severním Irskem garantována již zmiňovanou irskou pojistkou ve staré podobě: setrváním Severního Irska v režimu jednotných unijních regulací a celé Británie v celní unii — tedy v celku, který má z hlediska obchodu vnější hranice jednotné a vnitřní hranice v něm takřka neexistují, ale může mít jen jednu celní politiku.

Johnsonů návrh chce řešit záležitost jinak — zavést na přechodnou dobu dvě "neviditelné" hranice.

Konkrétně počítá Johnsonův návrh s tím, že A) Severní Irsko odejde spolu se zbytkem Británie z evropské celní unie, a to bez odkladu v lednu 2021, jak bylo popsáno výše; B) v Severním Irsku budou — a zde na rozdíl od zbytku Británie — platit i po lednu 2021 unijní regulační pravidla pro obchod se zemědělskými a průmyslovými výrobky.

Jedna hranice — regulační — tak vznikne mezi Severním Irskem a Británií a kontroly na ní budou probíhat v přístavech a jejich okolí, což se děje z části i dnes například u transportů živých zvířat. A druhá hranice — celní — vznikne mezi Severním Irskem a Irskem. Zde budou kontroly probíhat prostřednictvím elektronických snímacích zařízení na silnicích, a pak fyzicky na rozptýlených stanicích mimo hraniční pásmo tak, aby zůstala vlastní hraniční čára mezi Severním Irskem a Irskem propustná a vše připomínalo co nejméně klasický hraniční režim.

Úplnou novinkou přinesenou Johnsonovým plánem je navíc skutečnost, že podléhání Severního Irska unijním regulím bude schvalovat severoirský parlament (Stormont), a to periodicky každé čtyři roky počínaje hlasováním v prosinci 2020. Tento bod je podle shody pozorovatelů jednoznačným Johnsonovým ústupkem straně severoirských unionistů DUP, jejíž podporu Johnsonova vláda potřebuje. Zároveň jde o největší slabinu návrhu.

V severoirském parlamentu mají totiž zástupci probritské části populace i zástupci proirské části právo veta, a tak je při jejich vzájemném sporu paralyzován. Jedna z takovýchto paralýz probíhá i v současnosti a trvá již tři roky. Je tak poměrně snadno představitelné, že Stormont podléhání unijním regulím nakonec neschválí a hranice vznikne jen jedna, což přimkne Severní Irsko pevněji ke zbytku Británie a naruší režim severoirského mírového procesu. Řada analytiků má navíc za to, že proti mírovým dohodám, a tedy protiprávní, jde i sám navrhovaný mechanismus dvojí hranice.

3)Sporná podpora v parlamentu, velmi krátký čas k jednání

Vláda Theresy Mayová disponovala v britské Dolní sněmovně těsnou poslaneckou většinou. Nechat schválit dojednanou brexitovou dohodu ovšem nedokázala, a to i přesto, že pro návrh hlasovali i čtyři nezávislí poslanci a tři labouristé. Vládě Borise Johnsona chybí aktuálně k většině 29 poslanců, a je tak otázkou, zda má premiér vůbec reálnou sílu prosadit upravenou dohodu ve vlastním parlamentu.

Reakce z EU, a zvláště z Irska, na odeslaný návrh jsou navíc spíše negativní — sice se kvituje, že Johnson předložil konečně konkrétní návrh, kritizuje se ale, že britská vláda předpokládá další výrazný ústup EU z původního kompromisního pojetí irské pojistky, a také, že na jednání nechává prostor jen několika týdnů. Johnson totiž zároveň deklaruje, že trvá bezpodmínečně na brexitu k 31. říjnu 2019 a že Británie odejde buď s dohodou změněnou dle aktuálního návrhu, nebo bez dohody.

Mezi analytiky se tak dnes čile debatuje, jak předložený návrh vlastně vnímat — zda jde skutečně o seriózní podklad k vážně míněnému jednání, nebo jen o politickou zástěrku pro očekávané podzimní volby v Británii či pro rychlý tvrdý brexit. Zvláště francouzští a belgičtí znalci popularizují v současnosti výklad, že Johnson dávno s brexitem s dohodou nepočítá a že mu jde v posledních týdnech už o jediné — vyvolat dojem, že za nevyjednáním dohody stojí především neochota EU.

Unijní představitelé zodpovědní za otázku brexitu nicméně slibují, že se o vyjednávání na základě Johnsonova návrhu plnohodnotně pokusí.