Přijede k nám Germaine Greerová, feministka naopak

Helena Zikmundová

Praha se v říjnu dočká návštěvy Germaine Greerové, vlivné intelektuálky spojené s druhou vlnou feminismu. V poslední době však její názory vyznívají až v protikladu k těm, jež zastává feministické hnutí.

Když zmrazíte svou revoluci v čase a počkáte dostatečně dlouho, stane se z ní obhajoba statu quo. Přesně to se přihodilo známé australské feministce a autorce Germaine Greerové — i když je to trochu paradox, protože jejím modem operandi se zdá být čeření vody, ať se ocitne kdekoli. Svoje pojetí feminismu přijede prezentovat na pražský festival spisovatelů, který se koná od 16. do 20. října.

Ženská práva jako klub pro zvané

Její nejznámější kniha Eunuška (The Female Eunuch) vyšla v roce 1970 a vzbudila rozruch jako text předkládající rozvitou metaforu o ženách zbavených autonomie nad svým tělem, sexualitou a životem obecně. Tahle nepokrytě osobně zabarvená forma zvolání po revoluci je dodnes jedním z nejpopulárnějších feministických textů, do značné míry pro svůj mix akademického jazyka s emocionálním zaujetím.

Zároveň kniha nesla v podstatě všechny znaky problémů, které provázejí autorčina veřejná vystoupení a texty dodnes — generalizace o tom, co si ženy myslí a jak jednají, kritiku různých způsobů revolty bez návrhu použitelné alternativy a bezděčné opírání se o předsudky.

V každé situaci hlavně skandálně. Jedná se u Germaine Greerové o instinkt, nebo kalkul? Foto Wikipedia

Především poslední výtka ji doprovází teď, v padesáté dekádě jejího veřejného působení. Už od dob Eunušky Greerová neměla zábrany svoje argumenty podepřít homofobií, transfobií, a dokonce všeobecnou nevybíravou misogynií. I když kontext doby její bigotní tendence neomlouvá, její dílo tehdy mělo svůj význam.

Problém je v tom, že Germaine Greerová se za těch padesát let příliš neposunula a její hodnotné postřehy, které byly ve své době stále ještě relativně málo slýchané, jsou dnes standardní součástí feministického diskursu i na popularizační (a popkulturní) rovině. K veřejné debatě už tedy Greerová dlouho nepřispívá téměř ničím novým nebo užitečným, což si pravděpodobně sama uvědomuje a reaguje na to po greerovsku, zatvrzelým odmítáním bavit se o svých názorech konstruktivně nebo do hloubky.

×
Diskuse
JN
September 9, 2019 v 10.10
No-platforming, akademická svoboda, podpora "správného myšlení"
Každý má svobodu na přednášku nepřijít nebo z přednášky odejít, pokud ji považuje za nenávistnou.

Zrušení pozvánky a vystoupení dané osoby předpokládá, že její vystoupení je hodnoceno dopředu - ještě předtím, než proběhne. To je možné na základě předchozích zkušeností s danou osobou, tedy ztotožněním dané osoby s myšlenkovým směrem, který je školou odmítán. Proč ale tedy škola v takovém případě tuto osobu vůbec pozvala, když potom její pozvání zruší? Jde o projev vnitřního názorového boje na dané škole, nebo o taktiku s cílem poškodit pověst osoby zrušením jejího pozvání?

Druhý způsob, jak hodnotit vystoupení dané osoby ještě před tím než proběhne, je schválení textu přednášky (nějakou k tomu určenou komisí) předtím, než bude pronesena. Pak je ovšem nutno dbát na to, aby se přednášející od schváleného textu neodchýlil. V případě, že tak svévolně učiní, je nutné jeho projev přerušit a vyvést ho z posluchárny třeba nějakými - pro tento účel zřízenými - ozbrojenými univerzitními milicemi.
IH
September 9, 2019 v 10.46
Komentář Heleny Zikmundové mi připomněl doslovy, či úvodní slova ke knihám docela důležitých autorů, které za starého režimu s neobyčejnou jistotou zařadily a poněkud ztrhaly. Jejich autoři věděli lépe než dvakrát starší autentické osobnosti, kde se stala ta či ona diskvalifikující chyba. Není divu, měli oporu v ideologii, takže nekolísali a správnou cestu viděli jak Bystrozraký.