Jak se žije trans* lidem v ČR? Problémem jsou předsudky, neznalost i legislativa

Jan Kašpárek

Spolek Trans*parent publikoval zprávu shrnující výzkum zaměřený na obavy a přání trans* a nebinárních lidí. Oproti jiným průzkumům se zaměřuje na široké spektrum otázek od chápání vlastní identity až po spokojenost se zákony.

Spolek transgender a nebinárních lidí Trans*parent zveřejnil výzkumnou zprávu Obavy a přání trans lidí zpracovanou za podpory mezinárodní LGBTQ+ organizace ILGA Europe. Ta představuje autentické zkušenosti trans* lidí, kteří se jinak potýkají s tím, že je vědci i veřejnost často chápou čistě medicínsky bez snahy o porozumění jejich emocím a potřebám.

„Pojetí trans* člověka coby psychicky narušeného předmětu pozorování, který není s to ‚objektivně‘ vyhodnotit vlastní identitu, má konkrétní negativní dopad na jeho život. Vede k prohlubování pocitů dysforie, ignorování nebo přímo potlačování individuálních specifik a v neposlední řadě k problémům v plánování tranzice. Krátce řečeno, výsledkem takového přístupu je nekvalitní odborná péče. Tento náhled se pak odráží i v zákoně,“ vysvětlila za Trans*parent Helena Zikmundová.

Hlavní problém podle ní spočívá ve značné nepoučenosti mezi odpovědnými místy i veřejností. „Jsme si vědomi, že trans* lidé v naší zemi často nahlížejí sami sebe prizmatem, které přebírají od odborné i širší veřejnosti. Proto jakýkoli posun směrem k lépe informované lékařské péči i zákonodárství musí začít přehledem toho, jak trans* a nebinární lidé vnímají svou situaci, jaké jsou jejich zkušenosti a potřeby,“ poznamenala.

Průzkumu se účastnilo téměř čtyři sta respondentů z řad trans* mužů i žen, nebinárních a intersex osob, většinou ve věku mezi sedmnácti a pětatřiceti lety. Trans* lidé tvořili zhruba pětaosmdesát procent výzkumného vzorku, nebinární lidé jedenáct. Takové zastoupení překvapilo i samotné výzkumníky, kteří očekávali, že se jim osob bez vyhraněné pozice na genderovém spektru ozve výrazně méně.

Nejvíce nespokojení jsou mladí a nebinární lidé

První částí kvantitativní části výzkumu jsou obecné otázky spjaté s vlastní identitou, jejím vnímáním a uvědomováním. To u respondentů začalo obvykle v třináctém roce života. Statisticky nejpozději si svou genderovou identitu začali uvědomovat nebinární lidé, pro které byl průměrně určující věk patnácti let.

Téměř polovina účastníků průzkumu vnímá trans identitu jako „vrozenou vadu či poruchu“. Na druhém místě končí neutrální definice „bod na škále genderového spektra“. Téměř nikdo z respondentů naopak nezvolil varianty jako „je mi to jedno“ či „nevím“.

×