Lidstvo jako kůň, který odmítá skočit

V silné metafoře francouzského filosofa Bruna Latoura se lidstvo zobrazuje jako kůň stojící před překážkou a hledající odvahu ke skoku. Nemůžeme odmítnout.

Francouzský filosof Bruno Latour ve svém brilantním a nanejvýš aktuálním pojednání Down to Earth: Politics in the New Climatic Regime přichází s metaforou Spojených států volících Trumpa prezidentem jakožto koně, který byl přiveden před překážku a odmítl skočit. Myslím, že tím koněm ve skutečnosti nejsou jen Američané, ale tváří v tvář klimatické krizi a destrukci přírody my všichni. Točíme se v kruhu, vzpínáme se, koulíme očima – i ržát by nám šlo – ale ke skoku jsme se zatím neodhodlali.

Ještě před chvílí jsme si mohli myslet, že běžíme Velkou pardubickou, teď už ale začínáme chápat, že ve skutečnosti prcháme o život. Stačí se ohlédnout a přes rameno vidíme rychle se blížící a zhmotňující se hrozbu. Už cítíme pach smrti, který ale nečiní stěnu před námi o nic méně hrozivou.

Ruku na srdce – nikdo z nás neví, jestli se nám skok může podařit. Netušíme ani, co nás čeká za touto překážkou, jestli přímo za ní nezeje hluboký příkop, nebo jaké další nástrahy budou následovat.

A stále se najdou i takoví žokejové, kteří nám tvrdí, že je všechno v pořádku, že vůbec nikam skákat nemusíme. Máme se v klidu popást na travičce pod našima nohama, pokochat se třeba výhledem na nebe – a hlavně všechno v klidu a bez panikaření, to přece ještě nikdy ničemu nepomohlo.

Latourova politická filosofie vychází z předpokladu, že hlavní politická dělící linie uplynulých desetiletí mezi „globálním“ a „lokálním“ je překonaná, neboť slibovaný horizont bezmezného a nekonečného blahobytu pro všechny se zjevně konat nebude, a stejně tak už není možné se vrátit k původním jistotám. Rodná vesnice a kus pole za ní se totiž za dobu naší nepřítomnosti proměnily k nepoznání a odlišně vidí i oči, kterými na ně hledíme.

Nový politický vektor vede mezi fantaskními představami popírajícími samy základy skutečnosti – například o tom, že můžeme postavit zeď a za ní oživit naší bývalou slávu, nebo o tom, že rozšíření těžby uhlí je nezbytným krokem na cestě k bezuhlíkové budoucnosti – a mezi něčím, čemu Latour dává pracovní název „Pozemskost“, ač bychom to mohli nazvat také Gaiou. Pozemskost je světem, který se v důsledku našeho věčného popichování dal do pohybu a sám se z pouhého jeviště dějin stává politickým aktérem. Pozemskost ale také znamená uvědomění, že toto je jediný svět, který máme, a že se na něm a s ním musíme naučit společně žít.

Pozemskost či Gaia se dala do pohybu a má pro nás vzkaz. Malba josephine101. Repro DR

Onen příslovečný skok je pak právě přijetím Pozemskosti včetně všech jejích nedostatků a omezení a odmítnutím báchorek o tom, že můžeme beztrestně pokračovat tak, jako doposud, že se nás netýká to, co se děje za státními hranicemi a že ze všech problémů nakonec nějak vybruslíme, jako ostatně už tolikrát.  

Může takový skok vstříc Pozemskosti v praxi vést k ohrožení stálých dodávek elektřiny? Nelze to vyloučit. Bude nás stát miliardy, které bychom rádi viděli investované jinam? Nepochybně. Zahrnuje přehodnocení rozsahu individuální svobody konzumovat a ničit? Je to pravděpodobné. Dovede nás ke zpochybnění hospodářského růstu jako základní politické priority? I to se klidně může stát. Víme dokonce i to, že nás nespasí moudrost našich předků, protože nastalá situace je veskrze nová a bez historického precedentu.

Právě proto je překážka tak děsivá – žádá po nás připravenost zpochybnit základní jistoty, odvahu pohlédnout do očí víru budoucnosti a schopnost vybrat si mezi samými nepříjemnými alternativami. O co jednodušší je pod taktovkou falešných proroků slibujících neskutečné odvrátit zrak a ještě chvíli se nerušeně pást. Avšak hrozba za našimi zády se mezitím blíží a zvětšuje a požírá vše, co jí stojí v cestě.

A co si myslíte vy? Diskuse (6 příspěvků)

Jindřich Kalous - důchodce

Autorovi Čtvrtek, 8.Srpna 2019, 18:33:23

Děkuji Vám za odvahu, se kterou jste napsal tohle:
"Může takový skok vstříc Pozemskosti v praxi vést k ohrožení stálých dodávek elektřiny? Nelze to vyloučit."
Dříve nebo později se opravdu stane součástí politické agendy otázka, zda je základním lidským právem mít v zásuvce 240 V/50 Hz 24 h denně 365 dní do roka. Existují země - a nejsou to žádné banánové republiky, řeč je třeba o Indii - kde je to žhavým politickým problémem už teď. A příklad indických způsobů jeho řešení bych si z "největší demokracie na světě" asi nebral.

Jindřich Kalous - důchodce

Čtvrtek, 8.Srpna 2019, 19:21:48

Možná z toho seznamu lidských práv bude nutno vyškrtnout i neomezenou konzumaci masa...

https://www.blisty.cz/art/96529-vyroba-1-kg-hoveziho-produkuje-tolik-uhlikovych-emisi-jako-jezdeni-autem-cely-jeden-rok.html

Jevi_1

Eva Hájková - Moravskoslezský kraj

Čtvrtek, 8.Srpna 2019, 19:44:54

Ono nějaké takové právo je? Nebo platí jen pro ty, co na to mají peníze. Ale pak asi nejde o lidské právo.

Jindřich Kalous - důchodce

Evě Hájkové Čtvrtek, 8.Srpna 2019, 19:54:58

Pche, samozřejmě že není, ale zkuste to "právo" veřejně zpochybnit... 99% Pepů Koblihů o tom ani nepřemýšlí, protože si myslí, že to pseudoprávo mají vydržené tím, že to tak vždycky za jejich života fungovalo...

Jiří Nushart - maloměšťácký usmiřovač

Generální tajemník který skočil... Sobota, 10.Srpna 2019, 09:00:6

"V roce 1968 - nebojme si to přiznat - jsme stáli opravdu nad propastí. S podporou našich přátel se nám však nakonec podařilo udělat rázný krok vpřed..."

Jiří Nushart - maloměšťácký usmiřovač

Neděle, 11.Srpna 2019, 13:12:44

De facto jde o silné vyjádření tehdejšího náboženského obratu společnosti: Krok do neznáma - do propasti, avšak krok s velkou důvěrou ve vnější sílu (Bůh, Sovětský svaz ap.), která nás dál povede, která bude bezpečně řídit naše další kroky...

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.