"........, a nechybí ani malá holčička, která v hongkongské kantonštině říká, že je Číňanka a je na to hrdá, nebo o něco starší hezké slečny, které opakují totéž."

Já se tedy s paní Lomovou nemůžu měřit ve znalostech Číny a Hongkongu, zajímá mě vlastně "jen" kung-fu a to ještě hlavně v jeho kulturní dimenzi v současném umění. Hongkong je v tomto smyslu hlavním městem jeho jižní školy.

A mezi mistry je kung-fu a Čína jedno.
A i samotní hongkongčané to tak (aspoň co vím) cítí --- Hongkong je čínské město a jeho obyvatelé jsou Číňani. Sami se za ně považují a cítí se jimi.
Ano, jsou hrdí na svou odlišnost od centra říše a jak vidno, jsou pro tu odlišnost a její zachování ochotni se i osobně angažovat.....
Ale mluvíme pořád o Číně.
I oni mluví o Číně --- prostě nesouhlasí s její pevninskou, komunistickou podobou...

Takže to prohlášení malé Číňanky z Hongkongu, že je malá Číňanka, neni nic proti ničemu, jen konstatování...

(omlouvám se, jestli jsem něco nepochopil, ale z jinak výborného článku jsem měl dojem, jakoby Hongkong nebyl Čína...)

Jdi se vycpat, ty ubožáku.

Takže čínští komunisti nějak donutili tu malou Číňanku, aby o sobě říkala, že je Číňanka?
Ano??
To tvrdíte???

Kdežto ona se ve skutečnosti cítí být....... čím vlastně?? -- Hongkongkou???

Víte vy milý Kolaříku, jaké nezamýšlené blbosti jako druhý plán lezou z té vaší nenávisti k mé osobě?

P.S. A vylučovat mě odsud, to si vyprošuji.

Za označení Žlutého barona za publicistický škvár jsem se tady velmi hlasitě omluvil, a vy to moc dobře víte Kolaříku.
(a mimochodem - stáhl jsem si ho hned první den - tolik k vaší další fantasmagorii, kterou tady šíříte).

P.P.S. Můžete mi říct, proč bych Vás z toho vynechat neměl???
Nic jiného si víc nepřeji, věřte mi.
To vy jste do toho sám naskočil, protože vám ležím v žaludku a z nějakého důvodu máte pořád potřebu na mě reagovat a sdělovat mi, že jsem babišovec, hlupák a tak podobně.
Nevím, co vás k tomu vede, asi nějaké osobní důvody, fakt netuším, mám jinou povahu, tyhle věci osobní zášti jsou mi dost cizí.............

Nikdo nebude zjišťovat, kdo koho první uráží už delší čas, kdo první přichází s reakcema "ty můj malý truhlíku" v dobrém rozmaru (ne, nejsem žádný tvůj či dokonce "náš" truhlík, rozumíš???), ale spíše blbče, babišovče, hlupáku a mohl bych dál citovat...............
Takže ten ubožák jednou přijít musel, ubožáku.

A mimochodem - k myšlení čínských komunistů máte mnohem blíže vy, Kolaříku, ne já.
Protože ono je to úplně stejné - čínští komunisté se snaží vyvolat dojem, že být Číňanem/Číňankou je vlastně to samé jako být komunistou/komunistkou -- což obzvlášť v případě Hongkongu samozřejmě neplatí.
(a to je ten problém s tím propagandistickým videem, tenhle ideový posun, ne v tom, že by se ta holčička Číňankou necítila být)

A vy úplně stejně s blazeovanou laskavostí napíšete na mou adresu, že kdybych se měl omlouvat za všechno co nechápu, "nic jiného byste nedělal vy náš truhlíku".
Nebo že z nás dvou je jeden blbec, ale paní Lomová to není.
A tváříte se, že to jako nic. To nejsou urážky. Jen "otcovské" rady a pouhá konstatování..........., že.
Takový malý posun, že, ve vší slušnosti, že.............

Stačí napsat něco kritického na adresu vašich oblíbenců (Obama), že třeba opravdu ve velkém začal používat k zabíjení drony a díky tomu, že se při takových masakrech na dálku a v "rukavičkách" nejde vyhnout civilním ztrátám, stává se tím vlastně spojencem IS, a už máte právo urážet.

A stačí se v něčem malém zastat Babiše, přesto že ho více kritizuji, než se ho zastávám, a už je tady zase vaše právo urážet mě, protože Babiš je absolutní, totální nepřítel. A každý, kdo by byť jen jediné malé slovo ztratil v jeho prospěch, je babišovec, a urážet ho je dovoleno...

To je váš svět, Kolaříku.

Howgh.

No, a takhle to vypadá, když má někdo kolem huby svatozář a myslí si, že to, co mu z ní leze, bude proto míň smrdět... Jenže ten produkt smrdí fest, skoro jako hmota vylézající ze zcela jiného tělesného otvoru...

A já nemůžu než zopakovat, že podle mě krátká pasáž jinak výborného článku není napsaná úplně šťastně a pro nezasvěcené by mohl vzniknout dojem, že obyvatelé Hongkongu se nepovažují za Číňany a čínští komunisté je nutí říkat opak.

Nic víc za mým prvním příspěvkem nebylo.

Vy jste tu pasáž zcela perfektně pochopil, nicméně jste nebyl schopen to své pochopení nijak formulovat, to zas až zase já, blbec a truhlík, musel napsat, v čem je ten problém a jak se to celé snaží komunisté poposunout ve významu a zneužít....

P.S. Hongkong opravdu, ale opravdu nejsou Sudety, ani tak, ani tak, ani nijak jinak............ vy perfektní chápači.

Nezapomínejte milý Kolaříku, že vy jste zcela mimořádná bytost, které se nepochopení či nezasvěcení vůbec netýká. Jste vždy tak v obraze, vždy tak nad věcí, že můžete jiné soudit a určovat, kdo je hlupák a kdo ne.

Pro nezasvěceného by možná mohlo být matoucí i další nepříliš šťastné prohlášení v článku, že Hongkong se stal součástí Číny v roce 1997.................... Hongkong se stal součástí Číny 1997, malé holčičky nutí říkat, že jsou Číňanky.............. ne, to opravdu nikoho nemůže zmást.

Ale dost už............ jdu si pustit výpravného Velmistra:
https://www.csfd.cz/film/267435-velmistr/komentare/

Nebo raději kung-fu gangsterku Dao Huo Xian?
https://www.csfd.cz/film/231309-operace-flash-point/komentare/

A jéjej, už zase perfektně chápetee........... no, tak to já už raději zdrhám...

P.S. V obou případech se jedná o vysoce kvalitní filmy. Ne všechny ze stovek a stovek bijáků o kung-fu, které v Hongkongu vznikají, mají takovou kvalitu.
Že jste nepochopil, že jde o zasvěcené tipy, ne o to, že si teď pustím dvd................. to je šokující.

a je to strašné. Zaujala mě zejména věta zahulákaná borcem do megafonu přeložená do angličtiny: "všechny následky jsou na vaše vlastní riziko!"
Zřejmě skryté hlavní poselství celého videa.

že se článek Olgy Lomové o Hongkongu ocitl na prvním místě mezi diskutovanými, měl jsem radost: Konečně se rozproudila diskuse na aktuální zahraničně politické téma. Ale ouha, není tomu tak. Škoda.

Patřím mezi lidi k čínské politice hodně kritické. A také, což mám za důležitější věc, mezi lidi velice kritické k politice vůči Číně. Bez ohledu na to se domnívám, že pro čínský režim je stále charakteristická strategie, nelibující si v v nadměrném používání síly.

Myslím, že bychom si měli sdělovat své skutečné názory. Je zřejmé, že současná Čína má nemálo stoupenců. Někoho prudký rozvoj ekonomiky přesvědčí vždy, jiného právě její centrálně řízený charakter. Já jsem raději, když zaujetí pro čínskou cestu lidé netají. Nejen pan Kolařík (samozřejmě), ale ani pan Morbicer podle mne mezi zmíněné nepatří.

P.S. Zájem pana Morbicera o kung-fu mě po pravdě řečeno překvapil. Asi mi nepasoval k hudbě, na niž odkazuje (zde tedy ne). Jde vlastně o dvě z ne až tolika oblastí zcela mimo můj obzor. Zájem o životní prostředí i zahraničně politickou, ba i vojenskou tematiku můžeme ovšem přesto bez problémů sdílet.

Ano, škoda pane Horáku.

Někdy se uvažuje, co by mohlo zabránit chaosu a rozpadu Číny po pádu komunismu.
Návrat k feudálnímu císařskému modelu je nereálný, stejně jako představa západní demokracie založené na silném indiidualismu. Kolektivní prvek společenského života je tam nesmírně zakořeněný. Stejně tak význam hierarchie pro fungování státu.

Někteří se domnívají, že by to nutně nemusel být nějaký nový totalitní režim, doufají v jistou specifickou formu demokracie, která by se opírala o konfucianismus a také o zásady kung-fu.
Konfucius odmítal dědičné zásluhy, společenští lídři jsou ti, kteří nejvíce pracují na svém zušlechtění. Ale každý by se měl v rámci svých sil a možností účastnit veřejného života.

No a kung-fu by dodalo zásady a ctnosti pro vertikální strukturaci společnosti. Kung-fu totiž intenzivně řeší vztahy jako učitel-žák, podřízený-nadřízený apod.

Mnozí neznalí mají zato, že je kung-fu prostě jenom řezačka do krve, ale to ani náhodou.
Třeba v tom filmu Velmistr dojde na souboj mistrů kung-fu a je tam fantastickou vizuální formou předáváno jedno ze základních poselství kung-fu --- souboj končí v okamžiku, kdy jeden z mistrů dostane druhého do pozice, kdy by ho mohl příštím úderem zabít nebo trvale zmrzačit...... ale ten poslední úder nepadne, oba bojovníci uznají, kdo je vítěz a kdo poražený, ve vzájemném respektu. Výzva k odvetě pak může přijít až s uplynutím jistého času, do té doby je respektován výsledek.
Samozřejmě v politice by nešlo o sekvence úderů, tady jde spíš o to, zajistit určitou hierarchickou stabilitu, která by neměla sklony k feudálnímu zakonzervovávání se a umožňovala nenásilnou obměnu na vysokých postech...

Čína ne nepodobně jako Rusko představuje i dnes a znovu svého druhu pokus o alternativu k západnímu světu a zároveň pro něj problém. Kapitalismus se dočkal v obou mocnostech (nutné) faktické rehabilitace (což spolu s poptávkou na Západě) postavilo obě ohromné země tak či onak na nohy. Je to demokracie, čeho se týká velká obezřetnost, nedůvěra a snad i opovržení obou silných mocenských center. Nezůstává u toho, je z jejich strany vynakládáno všemožné úsilí postavit reálného antagonistu vůči liberalismu. Aktuálně jím ovšem není socialismus, nýbrž nacionalismus. Obě země jsou schopny zajistit vlastnímu národně státnímu zájmu velkou míru loajality obyvatelstva (i když se jeho životní styl hodně "pozápadnil"). Na tuto svou výhodu sázejí.

Právě v Číně jako v Rusku došlo k nezávislému a nevnucenému nastolení komunistické diktatury spíše než kdekoli jinde. Již 70 let v zemi vládne nominálně stejný režim, který dokázal udržet obyvatelstvo u tradičního pragmatismu, takže až na výjimky ve větší míře neřeší ani politickou minulost, ani současnost. Domnívat se, že existence takové byť značně pochybné kontinuity nemá zásadní vliv na formování čínského obyvatelstva, je stěží na místě. Lidé a národy jsou značně flexibilní, takže se na nastolené poměry dost hluboce adaptují. Nakonec i v bližších zemích než je Čína, třeba v Německu, vidíme, že (jen) 40 let NDR neodeznělo zdaleka bez následků. A totéž platí zajisté i o ČR.

Na druhé straně (jak míní pan Kolařík), příliš důsažné závěry ohledně charakteru národů nejsou právě podložené. Čínské komunity obstály a prosperují v mnoha různých zemích světa, drží spolu a jsou zdatné v mnoha směrech. Můžeme v jejich případě, ale i v případě jednotlivců, hovořit o jejich houževnatosti a přizpůsobivosti. "Domácí" Číňané nemají ve své většině snahu o změnu režimu, ba ani poměrů. Také v zahraničí jsou v otázce své země víc než zdrženliví. Ostatně také Rusové, či Turci předvádějí často něco na tento způsob. V případě změny režimu v Číně bychom byli svědky rychlé adaptace a místní podoba "ostalgie" by málo vyplouvala na rychle se uklidňující obnovenou hladinu.

"Domnívat se, že existence takové byť značně pochybné kontinuity nemá zásadní vliv na formování čínského obyvatelstva, je stěží na místě. Lidé a národy jsou značně flexibilní, takže se na nastolené poměry dost hluboce adaptují."

Není to spíš jinak? Že čínské obyvatelstvo je už nejméně 2500 let formováno tímtéž (kombinací taoismu a konfucianismu) a že se této tradici přizpůsobil i současný režim? Zřejmě dokázal nastolit takové poměry, které lidi vnímají jako kontinuální pokračování té tradice...

Koneckonců se té tradici vždy dobrovolně přizpůsobili i ti nejdrsnější zakladatelé původně nečínských dynastií, kteří sice vojensky zvítězili, ale kulturně se vždy nechali vcucnout do přetrvávajících poměrů... Proč by to nemělo platit i o Komunistické straně Číny?

Vlivy systémů, o nichž se zmiňujete, nezpochybňuji. Čínští komunisté na ně dokázali leccos naroubovat. Uvedením sedmi desetiletí režimu (i jeho německé paralely) jsem poněkud relativizoval váhu poukazu pana Kolaříka na existenci odlišného uspořádání na Tchaj-wanu či v Hong-kongu. (Zároveň jsem ovšem v souladu s ním vyjádřil předpoklad, že Číňané v ČLR jsou přesto schopni rychlé adaptace na případnou změnu poměrů.)

Obecně si nemyslím, že by se trvání nějakého systému déle než po nějaká dvě až tři století muselo ještě dále a podstatněji "zadírat za nehty" obyvatelstva. Na území naší nynější republiky i v jejím širokém okolí byli naši předkové přes tisíc let pod dominantním vlivem křesťanství, a co to znamenalo po 2. světové válce a nakonec i dnes?

Lidé leckdy u některých tradičních základních sociálních forem, ověřených kolektivní zkušeností, dlouhodobě setrvávají. Uchovávají si však zároveň připravenost na změnu, ba otevřenost vůči ní. Hlavně v mladším věku, kdy je pravděpodobnost, že se jí dožijí, větší.