Posádka čínské armády v Hongkongu se snaží zastrašit občany
Olga LomováNa pondělí 5. srpna se v Hongkongu chystá generální stávka za demokratické požadavky, které podporuje valná většina obyvatel. Čínská armáda se snaží protestující zastrašit.
U příležitosti 92. výročí založení Čínské lidově osvobozenecké armády uspořádala posádka v Hongkongu 31. července recepci za účasti správkyně Carrie Lam a dalších vysokých představitelů Hongkongu. Velitel hongkongské posádky generálmajor Čchen Tao-siang v slavnostním projevu zmínil masové demonstrace, které probíhají od začátku června, a v této souvislosti prohlásil, že údajné „extrémní násilí se dotýká hranice jedna země — dva systémy“.
Politické uspořádání nazvané „jedna země — dva systémy“ znamená, že orgány Čínské lidové republiky, včetně armády, nezasahují do vnitřních záležitostí Hongkongu, který se roku 1997 stal součástí Číny. Formálně má Čínská lidově osvobozenecká armáda vojenskou posádku v Hongkongu výhradně k obraně proti vnějšímu nepříteli, neboť Hongkong v rámci statusu „zvláštní administrativní oblasti Číny“ nemá vlastní armádu, ani vlastní zahraniční politiku.
Protesty a násilí
Na místě je připomenout, že masové protesty namířené proti schválení zákona umožňujícímu vydávat čínským soudům podezřelé z Hongkongu, které v jednu chvíli přivedly do ulic na dva milióny lidí, nemají nikde jinde ve světě obdoby co do poklidného průběhu. Na rozdíl například od francouzských žlutých vest, demonstrace v Hongkongu jsou nenásilné a neničí se během nich majetek.
Cíl demonstrujících byl zpočátku velmi jednoduchý — zrušit návrh nepopulárního extradičního zákona, který podkopává autonomii slíbenou Hongkongu jako „zvláštní oblasti Číny“. Teprve po brutálním zásahu policie 12. června, kdy proti účastníkům povolené demonstrace byl použit slzný plyn a střelba gumovými projektily, se okruh požadavků rozšířil a dnes zahrnuje vedle odstoupení správkyně Hongkongu také vyšetření policejního násilí a amnestii pro zatčené demonstranty.
V tisku se někdy píše o vandalismu demonstrantů v souvislosti s obsazením prázdné budovy hongkongského parlamentu 1. července, při kterém byla vytlučena skla v přízemí a stěny uvnitř pokryly graffiti odsuzující poslušnost vlády Hongkongu vůči požadavkům komunistického vedení v Pekingu. Dalším činem „vandalství“ demonstrantů bylo o tři týdny později pocákání státního znaku ČLR na budově čínského zastoupení v Hongkongu černou barvou a graffiti na jeho stěnách.
Zpočátku byly demonstrace naprosto nenásilné, postupně ale začaly skutečně malé skupinky radikálních demonstrantů útočit na policejní oddíly, když je vytlačovaly z ulic a v červenci, to jest měsíc po neúspěchu předchozích poklidných pochodů ulicemi města, se takové potyčky s policií staly regulérní součástí demonstrací, včetně některých nepovolených.
Největší násilí však doposud bylo namířené proti demonstrantům, když se vraceli domů 21. července, to jest ve stejný den, kdy byl zneuctěn státní znak ČLR na jeho zastupitelském úřadu. Na severním předměstí Hongkongu v Yuen Longu demonstranty charakteristicky oblečené v černém brutálně zbili holemi a železnými tyčemi neznámí muži v bílých tričkách, aniž včas zasáhla policie.
Obecně se soudí, že strůjci násilí mají vazby na hongkongské podsvětí a útok, jehož výsledkem byly desítky těžce zraněný lidí, provedli za peníze. Minimálně jeden z nich byl o několik dní později zadržen při pokusu přejít hranice do ČLR.
Nezapomínejme na své kořeny, braňme Hongkong
Ale zpět k Čínské lidové osvobozenecké armádě. Když vrchní velitel hongkongské posádky mluvil o tom, že násilnosti během protestů se dotýkají hranice dohodnutého systému respektujícího vnitřní autonomii Hongkongu, v podstatě naznačoval, že situace je vážná natolik, že k obnově pořádku ve městě by mohla zasáhnout armáda.
Jeho výrok zazněl v době, kdy v Pekingu čínští představitelé mluví o tom, že demonstrace jsou výsledkem zasahování USA do vnitřních záležitostí Číny a požadují, aby Amerika „dala ruce pryč od Hongkongu“. Ve stejný den, kdy generálmajor Čchen na recepci odsoudil „extrémní násilí“ demonstrací ohrožujících „mír a stabilitu Hongkongu“, odvolával se k hodnotám vlastenectví a potvrdil připravenost armády „bránit Hongkong“, zveřejnila hongkongská posádka video o cvičení zásahu proti násilnostem.
Tříminutové video s názvem Nezapomínejme na kořeny, braňme Hongkong začíná akcí vojenského oddílu, který zasahuje v bleskové akci v prázdných ulicích města, obsazuje byt (bezpochyby s nájemníkem — teroristou) a rozstřílí podezřelé auto; nechybí ani krátký záběr na těžkooděnce vytlačující demonstranty a obrněné vozy vyklízející ulice města. Cvičná vojenská akce pak pokračuje válečným zásahem na moři i na souši za použití nejnovější vojenské techniky, včetně raket.
V závěru videa sledujeme bezchybnou choreografii vojenské přehlídky Čínské lidově osvobozenecké armády a mozaiku výroků spokojených obyvatel Hongkongu, kteří hovoří o síle a připravenosti armády a o tom, jak vojáci pomáhají obyvatelstvu v každodenním životě. Jedna dáma dokonce prohlásí, že jsou to „fešáci“, a nechybí ani malá holčička, která v hongkongské kantonštině říká, že je Číňanka a je na to hrdá, nebo o něco starší hezké slečny, které opakují totéž.
Na okraj dodejme, že heslo „nezapomínejme na kořeny“, doslova „nezapomínejme na počáteční srdce“ (pu wang čchu sin), s oblibou používá generální tajemník Si Ťin-pching s poukazem na ideologii komunistické revoluce a převzetí moci v Číně v roce 1949. Název videa tedy nese jasné poselství: obrana Hongkongu je obranou moci Komunistické strany Číny nad městem a odmítnutím demokratických svobod, po nichž volají demonstranti.
Výhružné video se objevuje krátce poté, co mluvčí ministerstva národní obrany 24. července na tiskové konferenci V Pekingu připomněl, že podle hongkongské ústavy může v Hongkongu čínská armáda zasáhnout, pokud ji vedení města požádá o pomoc s obnovením pořádku. Na 5. srpna se chystá v Hongkongu generální stávka. Výzkumy veřejného mínění ukazují, že devadesát procent lidí mladších třiceti let protesty podporuje.
Ani my bychom neměli zapomínat na své kořeny — v Hongkongu se demonstruje za stejné požadavky jako u nás před třiceti lety; a proti podobnému typu režimu.
Já se tedy s paní Lomovou nemůžu měřit ve znalostech Číny a Hongkongu, zajímá mě vlastně "jen" kung-fu a to ještě hlavně v jeho kulturní dimenzi v současném umění. Hongkong je v tomto smyslu hlavním městem jeho jižní školy.
A mezi mistry je kung-fu a Čína jedno.
A i samotní hongkongčané to tak (aspoň co vím) cítí --- Hongkong je čínské město a jeho obyvatelé jsou Číňani. Sami se za ně považují a cítí se jimi.
Ano, jsou hrdí na svou odlišnost od centra říše a jak vidno, jsou pro tu odlišnost a její zachování ochotni se i osobně angažovat.....
Ale mluvíme pořád o Číně.
I oni mluví o Číně --- prostě nesouhlasí s její pevninskou, komunistickou podobou...
Takže to prohlášení malé Číňanky z Hongkongu, že je malá Číňanka, neni nic proti ničemu, jen konstatování...
(omlouvám se, jestli jsem něco nepochopil, ale z jinak výborného článku jsem měl dojem, jakoby Hongkong nebyl Čína...)
Ano??
To tvrdíte???
Kdežto ona se ve skutečnosti cítí být....... čím vlastně?? -- Hongkongkou???
Víte vy milý Kolaříku, jaké nezamýšlené blbosti jako druhý plán lezou z té vaší nenávisti k mé osobě?
Za označení Žlutého barona za publicistický škvár jsem se tady velmi hlasitě omluvil, a vy to moc dobře víte Kolaříku.
(a mimochodem - stáhl jsem si ho hned první den - tolik k vaší další fantasmagorii, kterou tady šíříte).
P.P.S. Můžete mi říct, proč bych Vás z toho vynechat neměl???
Nic jiného si víc nepřeji, věřte mi.
To vy jste do toho sám naskočil, protože vám ležím v žaludku a z nějakého důvodu máte pořád potřebu na mě reagovat a sdělovat mi, že jsem babišovec, hlupák a tak podobně.
Nevím, co vás k tomu vede, asi nějaké osobní důvody, fakt netuším, mám jinou povahu, tyhle věci osobní zášti jsou mi dost cizí.............
Takže ten ubožák jednou přijít musel, ubožáku.
Protože ono je to úplně stejné - čínští komunisté se snaží vyvolat dojem, že být Číňanem/Číňankou je vlastně to samé jako být komunistou/komunistkou -- což obzvlášť v případě Hongkongu samozřejmě neplatí.
(a to je ten problém s tím propagandistickým videem, tenhle ideový posun, ne v tom, že by se ta holčička Číňankou necítila být)
A vy úplně stejně s blazeovanou laskavostí napíšete na mou adresu, že kdybych se měl omlouvat za všechno co nechápu, "nic jiného byste nedělal vy náš truhlíku".
Nebo že z nás dvou je jeden blbec, ale paní Lomová to není.
A tváříte se, že to jako nic. To nejsou urážky. Jen "otcovské" rady a pouhá konstatování..........., že.
Takový malý posun, že, ve vší slušnosti, že.............
Stačí napsat něco kritického na adresu vašich oblíbenců (Obama), že třeba opravdu ve velkém začal používat k zabíjení drony a díky tomu, že se při takových masakrech na dálku a v "rukavičkách" nejde vyhnout civilním ztrátám, stává se tím vlastně spojencem IS, a už máte právo urážet.
A stačí se v něčem malém zastat Babiše, přesto že ho více kritizuji, než se ho zastávám, a už je tady zase vaše právo urážet mě, protože Babiš je absolutní, totální nepřítel. A každý, kdo by byť jen jediné malé slovo ztratil v jeho prospěch, je babišovec, a urážet ho je dovoleno...
To je váš svět, Kolaříku.
Howgh.
Nic víc za mým prvním příspěvkem nebylo.
Pro nezasvěceného by možná mohlo být matoucí i další nepříliš šťastné prohlášení v článku, že Hongkong se stal součástí Číny v roce 1997.................... Hongkong se stal součástí Číny 1997, malé holčičky nutí říkat, že jsou Číňanky.............. ne, to opravdu nikoho nemůže zmást.
Ale dost už............ jdu si pustit výpravného Velmistra:
https://www.csfd.cz/film/267435-velmistr/komentare/
Nebo raději kung-fu gangsterku Dao Huo Xian?
https://www.csfd.cz/film/231309-operace-flash-point/komentare/
P.S. V obou případech se jedná o vysoce kvalitní filmy. Ne všechny ze stovek a stovek bijáků o kung-fu, které v Hongkongu vznikají, mají takovou kvalitu.
Že jste nepochopil, že jde o zasvěcené tipy, ne o to, že si teď pustím dvd................. to je šokující.
Zřejmě skryté hlavní poselství celého videa.
Patřím mezi lidi k čínské politice hodně kritické. A také, což mám za důležitější věc, mezi lidi velice kritické k politice vůči Číně. Bez ohledu na to se domnívám, že pro čínský režim je stále charakteristická strategie, nelibující si v v nadměrném používání síly.
Myslím, že bychom si měli sdělovat své skutečné názory. Je zřejmé, že současná Čína má nemálo stoupenců. Někoho prudký rozvoj ekonomiky přesvědčí vždy, jiného právě její centrálně řízený charakter. Já jsem raději, když zaujetí pro čínskou cestu lidé netají. Nejen pan Kolařík (samozřejmě), ale ani pan Morbicer podle mne mezi zmíněné nepatří.
P.S. Zájem pana Morbicera o kung-fu mě po pravdě řečeno překvapil. Asi mi nepasoval k hudbě, na niž odkazuje (zde tedy ne). Jde vlastně o dvě z ne až tolika oblastí zcela mimo můj obzor. Zájem o životní prostředí i zahraničně politickou, ba i vojenskou tematiku můžeme ovšem přesto bez problémů sdílet.
Někdy se uvažuje, co by mohlo zabránit chaosu a rozpadu Číny po pádu komunismu.
Návrat k feudálnímu císařskému modelu je nereálný, stejně jako představa západní demokracie založené na silném indiidualismu. Kolektivní prvek společenského života je tam nesmírně zakořeněný. Stejně tak význam hierarchie pro fungování státu.
Někteří se domnívají, že by to nutně nemusel být nějaký nový totalitní režim, doufají v jistou specifickou formu demokracie, která by se opírala o konfucianismus a také o zásady kung-fu.
Konfucius odmítal dědičné zásluhy, společenští lídři jsou ti, kteří nejvíce pracují na svém zušlechtění. Ale každý by se měl v rámci svých sil a možností účastnit veřejného života.
No a kung-fu by dodalo zásady a ctnosti pro vertikální strukturaci společnosti. Kung-fu totiž intenzivně řeší vztahy jako učitel-žák, podřízený-nadřízený apod.
Mnozí neznalí mají zato, že je kung-fu prostě jenom řezačka do krve, ale to ani náhodou.
Třeba v tom filmu Velmistr dojde na souboj mistrů kung-fu a je tam fantastickou vizuální formou předáváno jedno ze základních poselství kung-fu --- souboj končí v okamžiku, kdy jeden z mistrů dostane druhého do pozice, kdy by ho mohl příštím úderem zabít nebo trvale zmrzačit...... ale ten poslední úder nepadne, oba bojovníci uznají, kdo je vítěz a kdo poražený, ve vzájemném respektu. Výzva k odvetě pak může přijít až s uplynutím jistého času, do té doby je respektován výsledek.
Samozřejmě v politice by nešlo o sekvence úderů, tady jde spíš o to, zajistit určitou hierarchickou stabilitu, která by neměla sklony k feudálnímu zakonzervovávání se a umožňovala nenásilnou obměnu na vysokých postech...
Právě v Číně jako v Rusku došlo k nezávislému a nevnucenému nastolení komunistické diktatury spíše než kdekoli jinde. Již 70 let v zemi vládne nominálně stejný režim, který dokázal udržet obyvatelstvo u tradičního pragmatismu, takže až na výjimky ve větší míře neřeší ani politickou minulost, ani současnost. Domnívat se, že existence takové byť značně pochybné kontinuity nemá zásadní vliv na formování čínského obyvatelstva, je stěží na místě. Lidé a národy jsou značně flexibilní, takže se na nastolené poměry dost hluboce adaptují. Nakonec i v bližších zemích než je Čína, třeba v Německu, vidíme, že (jen) 40 let NDR neodeznělo zdaleka bez následků. A totéž platí zajisté i o ČR.
Na druhé straně (jak míní pan Kolařík), příliš důsažné závěry ohledně charakteru národů nejsou právě podložené. Čínské komunity obstály a prosperují v mnoha různých zemích světa, drží spolu a jsou zdatné v mnoha směrech. Můžeme v jejich případě, ale i v případě jednotlivců, hovořit o jejich houževnatosti a přizpůsobivosti. "Domácí" Číňané nemají ve své většině snahu o změnu režimu, ba ani poměrů. Také v zahraničí jsou v otázce své země víc než zdrženliví. Ostatně také Rusové, či Turci předvádějí často něco na tento způsob. V případě změny režimu v Číně bychom byli svědky rychlé adaptace a místní podoba "ostalgie" by málo vyplouvala na rychle se uklidňující obnovenou hladinu.
Není to spíš jinak? Že čínské obyvatelstvo je už nejméně 2500 let formováno tímtéž (kombinací taoismu a konfucianismu) a že se této tradici přizpůsobil i současný režim? Zřejmě dokázal nastolit takové poměry, které lidi vnímají jako kontinuální pokračování té tradice...
Koneckonců se té tradici vždy dobrovolně přizpůsobili i ti nejdrsnější zakladatelé původně nečínských dynastií, kteří sice vojensky zvítězili, ale kulturně se vždy nechali vcucnout do přetrvávajících poměrů... Proč by to nemělo platit i o Komunistické straně Číny?
Obecně si nemyslím, že by se trvání nějakého systému déle než po nějaká dvě až tři století muselo ještě dále a podstatněji "zadírat za nehty" obyvatelstva. Na území naší nynější republiky i v jejím širokém okolí byli naši předkové přes tisíc let pod dominantním vlivem křesťanství, a co to znamenalo po 2. světové válce a nakonec i dnes?
Lidé leckdy u některých tradičních základních sociálních forem, ověřených kolektivní zkušeností, dlouhodobě setrvávají. Uchovávají si však zároveň připravenost na změnu, ba otevřenost vůči ní. Hlavně v mladším věku, kdy je pravděpodobnost, že se jí dožijí, větší.
Hongkong byl vždy tak trochu stranou, , byl takovou ostrovní schovávačkou pro zbytek Číny, pro nepohodlné centrální moci, pro ty, kteří potřebovali zmizet z očí...
Ale jestli by tamní britský způsob demokracie mohl být mustrem pro celou obrovskou Čínu, s její silnou tradicí hierarchie a centralismu........ nevím.