Není na místě zpochybňovat, že komunistický režim v Československu byl totalitní

Totalita znamená nejen násilí, ale především zásah do normálních svobod, zejména svobody vyjádření, práva na politický život a aktivní a efektivní účast ve správě společnosti. Režim v Československu k nim přidal i mnohé další omezení.

Není to úplně pravidelné, ale v levicovém prostředí se objevují tu a tam výroky a názory, že režim v Československu nebyl totalitním, zejména pak v 80. letech. Téma je probíráno v prostředí politologických nebo historických seminářů. Rozvíjí nebo jen parafrázují Havlovu tezi o post-totalitě.

Režim v Československu totalitním byl, a to bez výhrad až do posledních dnů před 17. listopadem a nejméně dva týdny i po něm. Teprve poté totalita ve svých základních a podstatných kvalitativních rysech vyhasla. Některé prvky a aspekty i následky bledly přirozeně velmi dlouho.

V prostředí nové levice je debata o totalitní povaze pozdní fáze komunistického režimu obvykle jakousi reakcí na Brzezinského vyjádření v Totalitarian Dictatorship and Autocracy (Harvard 1985), který dávno existující téma inovoval, oživil a uvedl do aktuálních souvislostí. Zbigniew Brzezinský ale samu věc ani nevymyslel, ani její pojmenování, ani obsah.

Pojem se zrodil v Itálii z výroků Benita Mussoliniho, ovšem uchytil se až poté, co spatřil světlo světa nacisticky režim. Jsou o tom nesčetné doklady; například práce Wickhama Steeda Hitler – odkud a kam? česky vydaná v roce 1936. Nejobsáhleji se totalitarismu věnovala Hannah Arendtová.

Iri704af6_sequence01Odejmutí veškerých ekonomických nástrojů ze soukromých rukou bylo tak důsledně, že ke konci 50. let to zasáhlo i živnosti a drobné zemědělce. Repro DR

Poměrně brzo padl stín podezření právem i na Stalinův režim v sovětském Rusku. Jiné totalitní režimy v té době nejspíš neexistovaly v tak krystalické podobě, neboť Mussoliniho diktatura možná operovala s některými rysy, ale v celku mohou být vážné pochybnosti, zda jím v dostatečném rozsahu byla.

Koneckonců Itálie nebyla tak trpce zkoušená jako do krajnosti ponížené a na kolena sražené Německo po I. světové válce. Její následky vehnaly společnost v Německu do zoufalství a rozvoje nejextrémnějších forem společenských střetů a blouznění.

Někdy může relativizace pramenit z pohledu, že totalitou je míra a intenzita násilí, které autoritativní nebo diktátorský režim uplatňuje na své obyvatelstvo. Právě ale proto existují tyto rozdílné pojmy, diktatura a totalita, které nejsou synonymy, protože ani různé společenské formace nejsou stejné, jakkoliv se překrývají.

Je přece známo, že četné jihoamerické diktatury uplatňovaly možná rozsáhlejší a krutější represe, než tomu bylo ve většině socialistických států (mimo Sovětský svaz), aniž bych chtěl krutosti první poloviny 50. let jakkoliv zlehčovat. Nevybíravého násilí – mučení, deportací a jiných nelegálních postupů – se, byť okrajově a skrytě, dopouštěly dokonce i demokratické státy; kupříkladu Francie.

Totalitní stát je nejen autoritářský a diktátorský, ale zasahuje do největšího možného souboru společenských prvků, a dokonce i prvků soukromých, a to způsobem neslučitelným s modelem pokročilé a moderní společnosti. Totalitní režimy se vrátily ke způsobům uplatňovaným zejména ve střední Evropě v dobách absolutismu, ale výrazně je obohatily, prohloubily a zdokonalily, akcentovaly.

Komunistický režim byl nepochybně za Gottwalda diktaturou a zavedl mnohé totalitní prvky, paradoxně ale četné další prvky totalitarismu přidal až po odeznění největších represí, až na konci 50. let. Totalita znamená nejen násilí, ale především zásah do normálních svobod. Zejména a nejvíc je to zásah do svobody vyjádření, nebo dokonce jeho úplný zákaz; stejně tak je to s právem na politický život a aktivní a efektivní účast ve správě společnosti.

Režim v Československu k nim přidal mnohé další, zejména odejmutí bezmála každého rozsáhlejšího soukromého vlastnictví, výrobních prostředků zvlášť. Snažil se úspěšně o odejmutí veškerých ekonomických nástrojů ze soukromých rukou. Tak důsledně, že ke konci 50. let to zasáhlo i živnosti a drobné zemědělce.

Dalším podstatným prvkem bylo, že rozhodoval o tom, co je to dobrý vkus, jak má vypadat umění. Toto počínání bylo dokonce v některých aspektech důslednější než za protektorátu. Podobně jako nacismus brojil proti zvrhlému – rozuměj především modernímu – umění, funkcionalismu. Podobné tomu bylo i ve společenských, a dokonce i přírodních vědách: psychoanalýza, genetika, fenomenologie, a krátce dokonce kybernetika jsou jen nejznámějšími příklady.

Žárlivě a paranoidně režim vystoupil – opět podobně jako režim nacistický – proti spontánním projevům svobodné občanské společnosti: spolkům, církvím a spontánním hnutím. Byly zakázány Skaut, Sokol, Orel, profesní komory, zednářské lóže, utiskovány církve, a z nich zejména církev katolická a židovské obce. Katolíci neměli biskupy – nebo snad jen jejich karikatury – a od smrti Richarda Federa ani Židé neměli rabína. Jehovisté dokonce vůbec nebyli povoleni.

Ovšem ani totalitní režim v Československu nezasahoval většinou do zcela soukromých relací jako sňatky. Vynucené sňatky byly realitou v nacistickém režimu a jsou nejspíš v Severní Koreji. Všechno ostatní ale bylo v Československu rozsáhlé a důsledné.

Komunistický režim v Československu do posledních dnů uplatňoval cenzuru v míře nebývalé, udržoval těžko překonatelnou bariéru z ostnatého drátu na hranicích, nepřipustil katolické biskupy, nejprve týral a posléze jen ponižoval kněží a později z řady z nich učinil agenty své tajné bezpečnosti nebo jinak povolné loutky, vylučoval stále každé soukromé vlastnictví včetně hospod či malých dílen.

Režim v Československu byl řekněme od roku 1981 nedůsledný, líný, unavený a skoro již nesystematický. Souviselo to s generační obměnou, rozprostřeným nihilismem, všeobecnou leností jeho funkcionářů, ztrátou motivace a změnami ve světě.

Měl také již své jisté. Spíše to byla jedna velká nuda než nebezpečný režim. Nepoužíval již hrubé násilí, protože to nepotřeboval. Stačilo mu, aby jím jen potenciálně a skrytě hrozil.

Obyvatelstvo již bylo krotké a jeho velká část s ním dávno provozovala jakýsi oportunní „deal“ ve formě jakéhosi bizarního celospolečenského „stockholmského syndromu“. Ale přesto totalitním režimem byl, a to až do posledního dechu.

A co si myslíte vy? Diskuse (68 příspěvků)

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.

Josef Poláček - Invalidní důchodce

Pondělí, 15.Července 2019, 15:35:39

Nejkratší vymezení zásadního rozdílu mezi režimem totalitním a mezi "pouhou" diktaturou je to, že diktatura svou moc prosazuje vposledku pouze negativně, zatímco totalitní režim uplatňuje nárok pozitivní.

To znamená: diktatura se spokojí s čirou loajalitou obyvatelstva vůči panující moci. Mimo tento čistě mocenský vztah si jinak člověk může myslet, co se mu zlíbí.

Režim totalitní se ale nespokojuje s touto pouze ryze mocenskou loajalitou; on vztahuje nárok na člověka celého, na jeho mysl, na jeho názory, na jeho přesvědčení. Totalitní režim se nespokojí s tím, jak se člověk-občan navenek chová; totalitní režim vyžaduje, aby člověk s jeho ideou/ideologií splynul naprosto a bezvýhradně, celou svou existencí.

Totalitní režim sice může - v dobách své krize, svého odumírání - být dokonce bezprostředně méně násilný, nežli ona "pouhá" diktatura; a může dokonce i značně uvolnit svůj efektivní dohled nad smýšlením obyvatelstva. Nicméně, totalitní režim až do svého posledního tažení musí přinejmenším navenek budit dojem, budit fikci tohoto naprostého ovládnutí myslí a názorů svých poddaných.

Pavel Krupička - Praha 5

Úterý, 16.Července 2019, 03:10:54

No zkrátka vážení, bylo to tady před rokem 89 peklo na zemi, jeden velký gulag od začátku až do konce. Češi na to oprávněně vzpomínají s nekonečným děsem, což se projevuje tak že 30 % hlavně těch starších volí bývalého estébáka Bureše a 7 % bývalého estébáka Falmera (a to ještě nepočítám část zmatených levicových voličů Okamury) A teď se v tom někdo vyznejte :-)

Jinak když si z toho posledního odstavce odmyslím tu poslední větu, tak bych řekl, že popisuje vztah Čechů ke kapitalismu roku 2019 :-) Ale nebojte v listopadu to zase všichni oslavíme, Babiš se Zemanem už chystají věnce a projevy :-) Kapitalismus zvítězil a kevice tu byla téměř vymýcena, tentokrát to bude velké.

Pavel Kolařík - informatik, Mnichov

Úterý, 16.Července 2019, 07:36:21

Mýlíte se, pane Krupičko. V listopadu se Babiš se Zemanem neodváží ukázat na veřejnosti. A to ani v noci.

Přičemž u Zemana je vůbec otázka - no však víte. Listopad je ještě daleko.

Jindřich Kalous - důchodce

Pavlu Kolaříkovi Úterý, 16.Července 2019, 07:51:54

"Přičemž u Zemana je vůbec otázka - no však víte."

Až tato varianta nastane, v Mnichově se budou nepochybně slavit děkovné mše a lítat špunty.

Ale žádné strachy, ze skutečně dlouhodobého hlediska jsou všichni dnes žijící pozemšťané perspektivně mrtví už teď. I informatici českého původu usazení v Mnichově.

Pavel Kolařík - informatik, Mnichov

Úterý, 16.Července 2019, 08:03:30

No hlavně bývalí estébáci a kágébáci, kteří v posledních letech zavětřili, že přišel jejich čas, a znovu se zaktivovali, ti jsou definitivně na odpis. Budou snad už brzo definitivně patřit minulosti.

Martin Profant - Praha 7

Pavlu Krupičkovi Úterý, 16.Července 2019, 11:21:15

Nikoli. Peklo tu nebylo. Byl tu je dost hnusný profízlovaný režim se striktní hiearchií a vykořisťováním většiny obyvatel malou skupinou držitelů moci (nomenklaturou), která se dělila o kořist s vexláckými korupčními sítěmi. Tvrdě omezený přístup ke vzdělání, brutálně podfinancované zdravotnictví, militarizace. Docela dost velká skupina starobních důchodců, kteří nedosahovali na třetinu průměrného příjmu.
S takovými těmi subtilními záležitostmi jako ničení životního prostředí v rozsahu, který je dnes neuvěřitelný, možnost volně cestovat jen pro hrstku vyvolených, absence svobody projevu, umělecké tvorby a vědeckého bádání Vás nebudu zatěžovat, ale nejméně asociálnost toho režimu v porovnání s dneškem by snad mohla oslovit i Vás.
Každá doba má své utrpení a určitě nechci idealizovat současný stav. Ale lhostejno, zda tomu hnusu budeme říkat totalitní či autoritativní, vrátit bych se tam nechtěl -- dokonce ani kdyby mi mělo být znova o třicet let míň.

Jindřich Kalous - důchodce

Martinu Profantovi Středa, 17.Července 2019, 10:33:37

V Čechistánu je politováníhodnou tradicí bojovat proti minulým politickým režimům i desítky let po jejich pádu, což bohužel znemožňuje řadě jinak dost inteligentních lidí vnímat svinstva provozovaná režimy aktuálními a bojovat proti nim.

Pavel Kolařík - informatik, Mnichov

Středa, 17.Července 2019, 13:04:37

...míní ten, který se od začátku svého angažmá systematicky pokouší dehonestovat a znevěrohodňovat ty, kteří bojují proti svinstvům SOUČASNÉHO režimu v Česku.

Martin Profant - Praha 7

Jindřichu Kalousovi Středa, 17.Července 2019, 13:22:54

Nevím jak u Vás, v Čechistánu, ale u nás v České republice máme dost velkou část občanů, kteří se dokážou vnímat svinstva současného režimu, aniž by si k tomu potřebovali idealizovat řežim, který byl mnohem horší.

Ivo Horák - Praha 3

Středa, 17.Července 2019, 13:52:25

Před volbami roku 1946 měla ČSL neobvykle natvrdo zformulované heslo "Totalita bude bita." No, nebyla, a postupně se stala realitou.

Na druhé straně ovšem lidé narození za války a po ní, se museli dožít 90. let, aby postupně získali jinak dříve nedosažitelný vhled do pochopitelnosti motivací, v poválečném čase přetavených v režimní realitu.

Zpětný pohled ovšem zároveň zkresluje. Třeba kultura v něm může vypadat hodně pozoruhodně. Každá doba (nebo aspoň někteří lidé v ní) však prožívají nejsilněji omezení, nemožnost toho neb onoho.

Jindřich Kalous - důchodce

Martinu Profantovi Středa, 17.Července 2019, 19:54:54

"...idealizovat režim, který byl mnohem horší." No vida, a už jsme zase u toho. V čem mnohem horší a hlavně pro koho?

Množina lidí zastávajících právě opačný postoj je nezanedbatelná, jistě to nejsou samí blbci nebo amorální lumpové, a řekl bych, že jejich důvody nelze přehlížet bez rizika, že se to vposledku opět vymstí celé společnosti. A další otázka je, kdo co považuje za svinstvo, proti němuž je nutno bojovat a v jakém pořadí důležitosti. Spousta lidí by jistě některé liberální svobody, pro ně ostatně zcela iluzorní, obětovala výměnou za dostupné bydlení nebo řešení nezákonných exekucí.

Ludvík Vaculík napsal: "S pádem komunismu vrátily se příčiny, z nichž vznikl." A Pavel Kohout k tomu údajně dodal: "Zbývá stejně jadrně doplnit: Totiž zpupnost kapitalismu, který se zas odvazuje od řetězu."

K absurdním poměrům, které t. č. v Čechistánu panují, přispívají rozhodující měrou právě ti, kteří si idealizují režim současný a kteří tento idealizující pohled vnucují těm s pohledem opačným.
I katedroví filosofové by občas měli ze svých akademických výšin sestoupit na ulici, do fabriky nebo do hospody a zkusit zjistit, jestli se nějaký kus pravdy o současných poměrech náhodou nedá nalézt i tam.

Martin Profant - Praha 7

Jindřichu Kalousovi Středa, 17.Července 2019, 20:40:23

Potíž s tou množinou lidíí zastávajících opačný názor spočívá v tom, že velká část z nich ten minulý režim v dospělem věku nezažila a velká čás z nich je věku, ve kterém si Arnošt Lustig stěžoval, že se přistihl, jak vzpomíná v dobrém na koncentrák, protože byl tehdy mladý.

Helena Zemanová - dálný východ od Prahy

"S pádem komunismu vrátily se příčiny, z nichž vznikl." Středa, 17.Července 2019, 20:51:9

Tudíž pozor na zopakování starých tragických cest. Vaculík, jak známo, řekl taky: "Komunismus je bití".

Pavel Krupička - Praha 5

Čtvrtek, 18.Července 2019, 03:20:12

Tak snad bychom si mohli 30 let po revoluci ten skoro až primitivní antikomunismus už odpustit a pokusit se objektivní srovnání, které činí podle mě spíše pan Kalous než Vy pane Profante.

"Docela dost velká skupina starobních důchodců, kteří nedosahovali na třetinu průměrného příjmu" Myslím, že dnes je to kvůli některým vysokým životním nákladům podobné, hlavně v Praze. Jistě kdo má svůj byt, je v pohodě, ale co ti ostatní? Zajímají někoho?

Svoboda projevu. Ano, hlavně pokud píšu to, co po mně oligarchové a další vlastníci médií hájící kumulaci svého majetku chtějí. Ti totiž udávají hlavně tón, ne tedy už Rudé Právo. Sám s tím mám své zkušenosti. Jistě, na rozdíl od doby minulé můžu po kandidátovi na premiéra hodit vajíčko nebo jít spolu s 200 000 lidmi demonstrovat na Letnou proti jinému premiérovi. Změním tím ale málo.

V některých věcech a pro určité (a docela široké) skupiny obyvatel byli komunisté zkrátka lepší. Ať se to týkalo některých životních nákladů, kvality potravin (těch co byly k dostání, ona je ovšem otázka zda má smysl dovážet např. desítky exotických druhů ovoce přes kus zeměkoule, navíc si je dnes část obyvatel nemůže dovolit koupit) nebo dostupnosti některých služeb na periferii (hostince, doprava). Lepší byly také často pracovní podmínky, dnes se často k člověku chovají jako k věci, ze které ždímají maximum. Tenkrát nebyla např. tak rozšířená práce na tři směny, která ničí zdraví atd.

Celkově jsme na tom byli před rokem 89 hůře, pokud se to dá takto říct a ovšem že jsme žili v totalitě, kterou samozřejmě odmítám, sám to ještě trochu pamatuju, se vší tou absurdností. Nebudu vypočítávat co bylo tenkrát horší, byl by to nekonečný seznam. A třeba ta svoboda slova je pro mě velmi důležitá, protože dává, byť vzhledem k okolnostem malou, naději na změnu k lepšímu. Vyprázdněnost pojmu demokracie, tak jak jsem jím ohánějí dnes politické strany zvláště od středu do leva, ale už odmítám. K tzv. liberální demokracii, kde se střídají u moci strany s prakticky totožným programem a která znamená hlavně vládu trhu sloužícího bohatým a kapitálu, mám velké výhrady. Volby se musí konat, ale životu je třeba dodat i lidský silně levicový rozměr.

PS Měl jsem na mysli komunismus druhého konce 80. let v Československu

Pavel Kolařík - informatik, Mnichov

Čtvrtek, 18.Července 2019, 07:29:27

"Měl jsem na mysli komunismus druhého konce 80. let v Československu"

V 80. letech, ani v druhé polovině, nebyl v Československu žádný komunismus, a to ani podle oficiální propagandy. Podle ní jsme měli tzv. "reálný socialismus".

Pavel Kolařík - informatik, Mnichov

Čtvrtek, 18.Července 2019, 07:40:33

"Množina lidí zastávajících právě opačný postoj je nezanedbatelná, jistě to nejsou samí blbci nebo amorální lumpové"

Ale mnozí jsou. Někteří se ani netají tím, že požadavek nebýt amorálním lumpem považují za "morální kýč".

Jindřich Kalous - důchodce

Pavlu Kolaříkovi Čtvrtek, 18.Července 2019, 08:18:16

"Ale mnozí jsou."

Jistě. A třídit, soudit a trestat by je chtěli někteří informatici českého původu usazení v Mnichově. Už se na to ve své morální neposkvrněnosti celí třesou.

U nás na dědině se o takových říká "má kolem čuni svatozář".

Pavel Kolařík - informatik, Mnichov

Čtvrtek, 18.Července 2019, 08:21:20

Dodejme jenom, že je úplně jedno, jestli tito lidé jsou voliči agenta Bureše nebo agenta Falmera, a jaké bylo jejich vlastní krycí jméno.

Martin Profant - Praha 7

Pavlu Krupičkovi Čtvrtek, 18.Července 2019, 09:12:58

Uváděl ty počty důchodců proto -- to víte, katedrový živočich -- , že je to srovnatelná a doložitelná kategorii. Právě tak, jako počty dětí, která měla šanci dosáhnout jiného než základního vzdělání a zvláště počty dětí odsunutých pro problematičnost a sociální situaci do zvláštních škol.
Ta skupina příliš nízkých důchodů a dětí odsunutých zbytečně mimo hlavní proud vzdělávání (i když se tomu neříká zvlástní škola) a dětí žijících v podmínkách bídy patří k nejodpornějším projevům současného způsobu vladnutí. Takže co mám říct o režimu, ve kterém byly tyto jevy rozšířenější?
Víte, ja moc nevím, jak to bylo s exotickým ovocem. Ale vím, že jsem nesehnal smetanu a kojeneckou vodu jsem si vozil ze studánky na chalupě. Ani jedna z těchto komodit se pokud vím nevozí přes kus zeměkoule. O tom, co všechno jsem si nemohl dovolit koupit ani nemluvě. Některé potravinářské normy se dodržovaly striktně, jiné vůbec, ale pochybuji, že by obecně platilo Vaše tvrzení o lepší kvalitě potravin.

Pracovní podmínky a to, že dnes k člověku chovají jako k věci ... opravdu si ten minulý režim neuvěřitelně idealizujete.

Josef Poláček - Invalidní důchodce

Co bylo lepší za komunismu? Čtvrtek, 18.Července 2019, 12:23:33

"Víš co bylo lepší za Husáka?"

"???"

"Ivan Mládek."

-------------------------------

Tak tohle říká lidový humor na téma, co bylo lepší za minulého režimu. (Říkejme mu i na dále pro jednoduchost "komunistický".)

Ale takto je ta otázka možná principiálně špatně postavena; a z toho pak vznikají (zbytečné) spory.

Možná by bylo případnější tu otázku postavit takto: Co je za současného režimu (ještě) horší nežli za komunismu?

Pokud bychom chtěli konstatovat nějaká opravdová pozitiva komunistického režimu, museli bychom se především vrátit do jeho počátečních fází. Například naprosté zrovnoprávnění žen (alespoň ryze právní, poněkud méně už v praxi) - na to skutečně komunistický režim mohl být hrdý. (A připomeňme, že k tomuto zrovnoprávnění došlo mnohem a mnohem dříve, nežli ve státech západních "demokracií". Kdy například v Německu - západním - ještě v šedesátých létech žena nesměla přijmout zaměstnání bez písemného souhlasu svého manžela!!)

Zdravotnický systém: díky centralizovanému - a tehdy progresivnímu - řízení zdravotnictví například dětská úmrtnost v tehdejším Československu byla jedna z nejnižších na celém světě (snad dokonce vůbec nejnižší, nevzpomínám si už přesně).

Co bylo po celou dobu trvání socialismu/komunismu jedinečné, to bylo postavení dělníka/zaměstnance vůči jeho zaměstnavateli. (Pokud nyní odhlédneme od případů, když v důsledku ryze politických tlaků bylo hrubým způsobem ohýbáno platné právo.)

Například zaměstnavatel nesměl propustit svého zaměstnance, pokud mu zároveň nenabídl tři(!!) zaměstnání jiná! - Za podmínek kapitalismu naprostá iluze.

Ten zaměstnanec měl ještě jednu výhodu, která ovšem byla daleko spíše důsledkem chronické nevýkonnosti socialistické ekonomiky: v důsledku trvalého nedostatku pracovních sil si mohl sám vybírat svého zaměstnavatele; a když se mu někde nelíbilo, mohl se bez dalšího sebrat a jít pracovat jinam, kde ho přijali s otevřenou náručí.

Na straně druhé je ovšem hned nutno zmínit: práce za socialismu, to byla většinou krajně frustrující záležitost. Pracovalo se nikoli proto, aby se vyráběly užitečné předměty či služby pro spotřebitele, nýbrž pracovalo se pro plán - pro plán administrativní, neefektivní, nesmyslný; pracovalo se jenom pro splnění čísel plánu, o nic jiného se nejednalo. Z takovéto práce člověk-zaměstnanec nemohl mít žádný pocit smysluplně konané práce. Takže nakonec došlo k tomu paradoxnímu stavu, že práce za socialismu byla nakonec doprovázena ještě intenzivnějším pocitem odcizení, nežli za kapitalismu; ačkoli právě socialismus měl tento stav odcizení dělníka-výrobce od produktu jeho práce jednou provždy odstranit.

Co tedy ještě uvést jako přednosti socialismu? Levné bydlení? - Jistě; ale i pokud odhlédneme od nutnosti jeho masivního subvencování státem (kteréžto prostředky pak zákonitě chyběly jinde, například ve zdravotnictví, které od počátečních úspěchů upadalo čím dál tím více), pak druhá strana této mince byl dramatický nedostatek bytů v urbánních centrech, jmenovitě v Praze. Navíc ty byty ve státní správě trpěly všemi nedostatky anonymního socialistického vlastnictví; pamětníci si snad ještě vzpomenou, co to tehdy znamenalo být pod správou pověstných OPBH, kdy na opravdu obyčejného splachovadla se muselo čekat třeba celé týdny. Každé léto nám na dva měsíce odstavili teplou vodu, neboť prorezivělé horkovodní potrubí museli omotávat provazy(!!), aby z něj neutékalo až příliš mnoho vody. A často nebyla voda vůbec.

Takže pokud bych z vlastního - dozajista přinejmenším zčásti subjektivního - pohledu měl jmenovat určitá pozitiva životu v socialismu, jmenoval bych především tyto:

- životní (materiální) jistoty

- pohodovost

- nekomerčnost života

- pospolitost

- a především, přes všechnu degeneraci socialistické ideje, stále zde ještě zůstávalo jakési povědomí smyslu. Že společnost má někam směřovat, k nějakému vyššímu cíli, k nějaké vyšší ideji. Právě toto je to, co v (kapitalistické) demokracii naprosto a bez náhrady chybí. V této demokracii je "svoboda" - ale je to svoboda k ničemu. Totiž přesně tak jak to bylo napsáno: "k ničemu". Je to svoboda, se kterou není kam jít. Je to svoboda, kterou není čím naplnit. V každém případě ničím, co by nějak přesahovala ryze privátní okruh existence. A tak se tato svoboda naplňuje právě jenom předměty a aktivitami z toho ryze privátního sektoru: majetkem, konzumem, hedonistickými aktivitami všeho druhu.

Takže pokud by se přece jenom měla otázka postavit v tom smyslu, co bylo lepší za komunismu, pak by odpověď ze všeho nejspíše mohla znít takto: právě v tom stále ještě - přes všechny deformace politického života - přetrvávajícím smyslu. Který bylo stále ještě možno - skrytý pod příkrovem ideologického marastu - tu a tam objevit, a s jedinečným pocitem vzájemné sdělnosti a soudržnosti i prožít.

Pavel Krupička - Praha 5

Pátek, 19.Července 2019, 03:01:39

V relativně svobodných volbách v roce 1946 získali komunisté v Česku cca 38 %, což zhruba odpovídá, jak už jsem o tom částečně psal, součtu hlasů ANO a KSČM v roce 2017. Nemyslím si, že je to náhoda a nemyslím si, že všichni tito lidé nevědí co činí. Místo totalitního komunismu, její silně vyčpělé varianty nebo oligarchy považovaného některými mylně za levicového, by bylo vhodné nabídnout lidem výrazně levicovou demokratickou progresivní alternativu.

Jevi_1

Eva Hájková - Moravskoslezský kraj

Pátek, 19.Července 2019, 05:49:16

Vážně je to s těmi ženami v. Německu pravda, pane Poláčku? Tedy, že ještě v šedesátých letech nesměly přijmout zaměstnání bez svolení manžela?
Jinak, já si myslím, že opravdu není na místě zpochybňovat, že komunistický režim v Československu byl totalitní.
Tragédií pro mě zůstává, že zatímco jedněm lidem umožnil život, jiným lidem přinesl smrt. Tedy to, že lidé se od sebe navzájem tak strašně liší.

Jindřich Kalous - důchodce

Evě Hájkové Pátek, 19.Července 2019, 07:57:29

Takže už je nejvyšší čas, aby někdo zpracoval statistiku, kolika lidem přinesl za 30 let své existence zlepšení života a kolika lidem smrt současný režim. Na minulém režimu se už různí statistici i pseudostatistici vyřádili dostatečně. (Kolika lidem se v období 1948 - 89 život oproti minulosti zlepšil, to se ovšem po r. 1989 člověk z médií a jiných snadno dostupných zdrojů dozví jen zcela výjimečně; relevantní data člověk musí hledat s lucernou v poledne.) 30 let je už doba dostatečně dlouhá pro objektivní srovnání. A čísla, pokud se s nimi pracuje lege artis, což dnes taky málokdo zaručí, umožní provést ho bez emocí. (Ty přijdou na řadu až potom.)

Jak píše Jiří Krupička ve své Renesanci rozumu a dalších knihách: Veškeré politické hodnocení a rozhodování se nakonec stejně musí opírat o čísla.

Josef Poláček - Invalidní důchodce

Ženy v - demokratickém - kapitalismu Pátek, 19.Července 2019, 11:05:25

Ano, paní Hájková, to s těmi ženami v Německu jsem svého času také vlastně vůbec nemohl uvěřit, že tomu tak mohlo být; ale je tomu skutečně tak. A ještě více: žena si nesměla bez souhlasu svého manžela otevřít ani své vlastní konto (a vůbec neměla právo na vlastní majetek), a on měl dokonce plné právo odejmout jí klíče od bytu!!

V poválečném Německu totiž stále ještě platila ustanovení o rodinném právu z doby císařství, jmenovitě z roku 1896. Kde výslovně stojí, že "Dem Manne steht die Entscheidung in allen das gemeinschaftliche eheliche Leben betreffenden Angelegenheiten zu; er bestimmt insbesondere Wohnort und Wohnung." Čili že o všech rodinných záležitostech rozhoduje výhradně muž; především rozhoduje o místě pobytu a o bytě.

Zákon o emancipaci byl v poválečném Německu přijat až v roce 1958 (tady tedy musím trochu korigovat, v šedesátých létech už platil).

Ovšem i tento zákon o emancipaci nesl ještě znaky tehdejší doby; například žena (vdaná) už sice směla přijmout zaměstnání bez souhlasu manžela - ale jenom pokud tím "nezanedbávala svou rodinu"...

Všechna tato práva měly ženy v "totalitním" socialistickém Československu se vší samozřejmostí.

Martin Profant - Praha 7

Pátek, 19.Července 2019, 12:12:8

Směla přijmout zaměstnání bez souhlasu manžela, jen s drobnou výhradou, že si ta zaměstnání zdaleka vždy nemohla svobodně vybrat. Jistě byla v tom rovna muži. A taky ji nebylo k mnohému, že si mohla otevřít konto. Udivuje mě, že právě Vy se najednou dovoláváte argumentu existence formálních práv :-)

Ale věcně -- od roku 1918 do roku 1938 dosáhla nejen formální, ale také reálná emancipace žen v Československu v historické komparaci neuvěřitelně vysoko. II. republika představovala odporný regres, který nepostihl jen Židy, Rómy, ale také ženy, dost obdobnými zákazy. Po roce 1945 jsme naštěstí obnovovali I., nikoli II. republiku. formálně nebylo po roce 1948 potřeba právě v oblasti ženské emancipace -- co se zákonů týče -- měnit tak moc, ten německý stav jsme tu neměli. Realizace socialistické emancipace byla docela drsná, i když se nesouhlasím s jejím hodnocením z péra Jaroslava Seiferta,* na původní myšlenku osvobozené domácnosti se rezignovalo ještě dříve než na socialistickou zákonnost a emancipace se proměnila pro většinu žen v prvé straně v druhou směnu v domácnosti.
Jinak takové ty drobnosti jako rozdíl ve mzdách za stejnou práci, nizké mzdy v "ženských povoláních", zastoupení v řídících funkcích apod,, na kterých dnes bazírují feministky, do emancipačního balíčku nepatřily (ale to nikde).

V celku vám ale dávám za pravdu, změna společenského postavení a obrazu ženy byl jeden z důležitých výkonů padesátých a šedesátých let. Druhou, opět zčásti na kořenech zděděných po I. republice rozvíjenou sociální změnu, jejíhož mizení dnes lituji, byla sociální otevřenost školství -- opět ji vykupovaly docela odporné věci: odsun dětí z vyloučených rodin a dětí problémových, polititická exkluze, ale přesto mě mrzí, že moje děti potkaly ve škole mnohem méně sociálně rozvrstvené skupiny než já a že škola nedokázala integrovat -- děti vietnamských trhovců, se kterými chodila Daniela na ZDŠ, tvořily uzavřenou skupinu a učitelkám to vyhovovalo.

* "A za polibky v jejich náručí/
zkonstruovali jim zvláštní sedačku,/
aby žena u stroje/
mohla ještě pracovat/
v posledním měsíci těhotenství."

Helena Zemanová - dálný východ od Prahy

Pátek, 19.Července 2019, 13:26:59

Paní Hájková, mne si jednou předvolali do osobního oddělení instituce, kam mne dva roky předtím přijali na základě mé specifické kvalifikace, a sdělili mi, že ta práce je nevhodná pro ženu. Neexistovalo, abych ji dělala jako soukromník, takže jsem ve své profesi skončila.
Jistě to bylo pro mé dobro.

Jevi_1

Eva Hájková - Moravskoslezský kraj

Pátek, 19.Července 2019, 13:42:9

Já vím, že spousta mužů ženy podceňovala. Taky jsem to zažila.

Jevi_1

Eva Hájková - Moravskoslezský kraj

Sobota, 20.Července 2019, 11:50:6

A k tomu argumentu "druhé směny v domácnosti", kterou přinesl vstup žen do zaměstnání, můžu poznamenat, že to záviselo jednak na nárocích samotné ženy na pořádek ve své domácnosti, na potřebu domácí stravy, atd., jednak na tom, jak moc "vychovaný" nebo také jak moc náročný byl její manžel, popřípadě i na tom, do jaké míry si žena připustila kritické pohledy svého okolí, převážně jiných žen.

Jevi_1

Eva Hájková - Moravskoslezský kraj

Sobota, 20.Července 2019, 12:20:7

Ale jinak, samozřejmě, není na místě zpochybňovat, že komunistický režim v Československu byl totalitní. Nebyla svoboda vyjadřování, svoboda tisku, svoboda vycestovat za hranice a spousta dalších nesvobod bylo, které nelze popřít.

Josef Poláček - Invalidní důchodce

Sobota, 20.Července 2019, 16:04:16

Nutno ještě připojit, že k té radikální emancipaci žen došlo už v Sovětském svazu, po revoluci. Tedy ještě mnohem dříve, nežli v prvorepublikovém Československu. A nebylo by docela bez zajímavosti vědět, do jaké míry ta československá emancipace byla právě pod vlivem té sovětské.

Martin Profant - Praha 7

Josefu Poláčkovi Sobota, 20.Července 2019, 21:03:1

Snadná odpově́d. Ten vliv byl nulový, počátky Republiky československé byly dost antisovětské a inspirace naší první ústavy jsou docela dohledatelné. A vzhledem k tomu, že tam i tam jde o stejné roky, to "mnohem dřív" by bylo tak jako tak nadsazené.

Jindřich Kalous - důchodce

Martinu Profantovi Sobota, 20.Července 2019, 22:22:35

Od ústavy 1. republiky ke skutečné emancipaci československých žen bylo myslím dost daleko... Skoro bych řekl, že do r. 1948 zůstávala pro jejich většinu spíš jen na papíře.

Martin Profant - Praha 7

Jindřichu Kalousovi Neděle, 21.Července 2019, 00:06:19

̌Říkat jistě můžete, co chcete.

Martin Profant - Praha 7

Evě Hájkové Neděle, 21.Července 2019, 00:28:20

Nejsem si pro ta padesátá léta tak úplně jist tím, nakolik ta druhá směna záležela na samotné ženě. Od šedesátých let se změnila jednak řada oděvních konvencí, jednak se technicky modernizoval provoz domácnosti a byl řekněme větší prostor pro vychovanost manžela.

Helena Zemanová - dálný východ od Prahy

K sovětské emancipaci: Neděle, 21.Července 2019, 02:36:58

Řekla bych, že ženy se musely naučit chovat emancipovaně, tj. nezávisle na mužích, z jednoho prostého důvodu: aby přežily.

Jevi_1

Eva Hájková - Moravskoslezský kraj

Paní Zemanové Neděle, 21.Července 2019, 04:40:54

Na Západě, myslím, k ženské emancipaci také nejvíc přispěla první a druhá světová válka.

Pavel Kolařík - informatik, Mnichov

Jenom taková maličkost Neděle, 21.Července 2019, 10:45:51

Jestliže si tady někdo cíleně buduje image radikálního zastánce životního prostředí (sám se dokonce rád označuje za "ekoteroristu"), a přitom obhajuje předlistopadový režim tak zaníceně, že si ani nevzpomene na to, jak to tehdy vypadalo s ekologií, a že podstatné zlepšení životního prostředí od té doby je zcela neoddiskutovatelné, tak tady něco nesedí, že.

Jindřich Kalous - důchodce

Pavlu Kolaříkovi Neděle, 21.Července 2019, 19:52:44

"...podstatné zlepšení životního prostředí od té doby je zcela neoddiskutovatelné..."

Tak jistě. To neoddiskutovatelné zlepšení životního prostředí vypadá následovně: Odfiltrovali jsme ze vzduchu kysličníky síry z totalitních fabrických komínů a nahradili je kysličníky dusíku a polétavým prachem s polycyklickými aromáty z demokratických soukromých auťáků. Přestali jsme tekoucí vody otravovat komunistickými průmyslovými odpady a obohatili vodu ve dvou třetinách studní svobodně a demokraticky rozstřikovanými pesticidy. Zcela zavrženíhodné totalitní umírání lesů v kyselých deštích z reálně socialistických elektráren jsme nahradili nepochybně žádoucím liberálně-demokratickým umíráním schnoucích lesů sežraných kůrovcem. A smrtelně nebezpečnou produkci odpadů z komunistických jaderných elektráren jsme vyměnili za zcela neškodnou produkci stejných jaderných odpadů z týchž jaderných elektráren sloužících svobodnému liberálně-demokratickému režimu.

Jo, a ještě jsem málem zapomněl na to, že dojnice v bývalých družstevních kravínech většinou nahradil uložený odpad ve velkém načerno dovezený z Německa...

Fakt tu něco nesedí...

Ivo Horák - Praha 3

Kdy bylo všechno špatně? Pondělí, 22.Července 2019, 11:48:7

Na téma srovnání minulého a současného režimu a vývoje socioekonomických poměrů bych rád přispěl do diskuse, přijde mi totiž že názory zde nepokrývají dost středovou polohu, stručně řečeno, jeden za osmnáct, druhý za dvacet bez dvou (procentních bodů). Stále se však nemohu oprostit od příliš širokého podání, nevím tedy, jestli z mého záměru nesejde. Proto zde nyní uvedu aspoň něco k dopadům obou režimů (a vládnoucích poměrů) na životní prostředí.

Nejdříve otázka. V kterém městě nastal koncem roku 1952 Velký smog se spoustou obětí na životech? Bylo to a) v Praze, b) v Ostravě, c) v Londýně? C) je správně!

Měli bychom si uvědomit, že při všech rozdílech mezi Západem a Východem, šlo o dva alternativní pokusy o útok na nepřítele, jímž se stal pomalý pokrok.

Problém kapitalistického Londýna se nás netýkal. My dáme klidně kouřící továrny na stokorunovou bankovku, jsou to přece socialistické komíny, patřící všemu lidu.

Životní prostředí bylo za režimu pod taktovkou KSČ těžce poškozováno, byť třeba kyselé deště ničící lesy Krušných či Jiterských hor byly již tehdy opatrně spojovány se severozápadními větry (tedy považovány za externalitu).

Některé věci se za několik desetiletí podstatně zlepšily, čistota ovzduší, vody, probíhá návrat velkých šelem atp. Jiné jsou však dnes daleko horší: celkově slábne ekologická diverzita, je sucho, lesy jsou v ohromném rozsahu poničené, znehodnocená a zastavěná je půda, pokažená krajina a města...

Lidé se ovšem stále dělí na ty, kteří obhajují "tehdy" a na ty, kteří fandí "teď".

Josef Poláček - Invalidní důchodce

Pondělí, 22.Července 2019, 12:09:12

Tak tohle srovnání totalitní a "demokratické" (anti)ekologie opravdu sedí, pane Kalousi! :-)

Pavel Krupička - Praha 5

Pondělí, 22.Července 2019, 19:12:29

Tak jsme se samozřejmě shodli, že komunismus tu byl totalitní.

Ale teď jsem se třeba dočetl že japonský majitel plzeňského Prazdroje si loni domů legálně stáhnul 4,4 miliardy na dividendách. A to se jedná jen o jeden podnik z mmoha vlastněný (zahraničním) kapitálem, i když asi jeden z nejvíce ziskových. Zkrátka se nemůžu zbavit dojmu, že ten kapitalismus taky není úplně fér :-).....:-)

Ale co už, jsou to jen peníze. Dala by se za to sice možná rekonstruovat několik nemocnic nebo tam zvednout plat sestrám, postavit domovy důchodců nebo ve stávajících výrazně zlepšit péči....Ale jak píšu, jsou to jen peníze....čert je vem :-)

Jevi_1

Eva Hájková - Moravskoslezský kraj

Úterý, 23.Července 2019, 06:05:31

Já myslím, pane Krupičko, že totalita spočívá především v tom, že stát někomu něco vnucuje nebo zakazuje, že nedává lidem prostor, aby si utvářeli svůj život podle svých představ.
Vám nikdo nezakazuje, abyste vydělal 4,4 miliardy.
Na druhé straně, autor naznačuje, že byly ještě větší totality, než ta u nás. U nás prý stát aspoň nezasahoval do "zcela soukromých relací jako sňatky".

Helena Zemanová - dálný východ od Prahy

Zisky Prazdroje: Úterý, 23.Července 2019, 10:43:23

Podivovat se anebo rozčilovat, že dividendy jdou za investorem, je po čtvrstoletí, co ČR existuje v rámci akceptace mezinárodních pravidel, známka jisté retardace. Případ českých pivovarů je jistě svým způsobem specifický, protože na jeho počátku stála podivnost jménem Nomura, respektive účast Nomury v IPB, i peripetie této kauzy. Ale obecně vzato, tok dividend je jev reciproční, což se v posledních letech potvrzuje stále častěji.
Je jistě chvályhodné, pokud vlastníci akcií rozhodnou o reinvestici zisku v zemi, kde zisk vzniká /což v podstatě znamená, že ho chtějí navýšit v budoucnosti/, ale nařídit jim to nikdo nemůže.

Ivo Horák - Praha 3

Pane Krupičko, Úterý, 23.Července 2019, 10:45:52

režim, jenž u nás před rokem 1990 vládl, bývá označován jako totalitní, nicméně, jestli pro něj chcete nějaký pozitivnější přívlastek, mohu Vám nabídnout alternativu holistický.

Jak to však řešit s tím zcizeným pivním pokladem? To je přece jasné: Snížit daně a doufat, že Kellner nebo jiný selfmademan koupí v Japonsku časem nějaké vyhlášené výrobny saké...

P.S. Byla to naše civilizace, která před asi 160 lety nezaváhala a prostřednictvím výstřelů z amerických lodí si vynutila otevření japonských přístavů pro obchod.

Martin Profant - Praha 7

Heleně Zemanové Úterý, 23.Července 2019, 11:02:57

Obávám se, případ českých pivovarů není specifický, ale docela obecný. Za kterou velkou privatizací u nás nestálo něco podobného jako Nomura a IPB? A decizní rozhodování státu, někdy jen neuvěřitelně pitomé, jindy zjevně korupční?
Rozumím Pavlu Krupičkovi, když se rozčiluje nad krutostmi a absurditami dneška, jen mi vadí ta divná představa, že by to mohlo něco změnit na nechutností včerejšího režimu. Primitivní ideologický antikomusmus to naděla dost paseku, ale pořizovat si proto ještě primitivní ideologický antiantikomunismus?

Josef Poláček - Invalidní důchodce

Úterý, 23.Července 2019, 12:47:32

Pane Krupičko, třeba ten japonský majitel Prazdroje nechal z těch dividend postavit několik nemocnic a domovů důchodců v Japonsku... ;-)

-------------------------------------------------

Ale teď vážně: ty "uniklé" peníze Vás nemusí tak moc pálit. Za prvé: v naprosté většině to byly peníze vyinkasované nikoli od českých, nýbrž od německých, anglických, amerických pijáků piva.

A za druhé: kdyby byl majitelem Prazdroje český soukromník (a ty dividendy tedy zůstaly v českých rukou) - kolik si asi myslíte, že t e n by z těchto svých peněz nechal renovovat nemocnic a postavit domovů důchodců?...

Takže základní chyba bude asi někde jinde, nežli v odtékajících dividendách.

Pavel Krupička - Praha 5

Pane Poláčku, Úterý, 23.Července 2019, 13:15:50

však proto jsem se také stal socialistou, abych měl problém s kapitálem jako celkem :-) Tedy i tím domácím. Pokud by bylo problematické Prazdroj jednou vyvlastnit (jako že podle všeho bylo), tak by snad šlo alespoň navýšit participaci zaměstnanců na řízení podniku a jejich podíl na zisku. Mimochodem to vyvlastnění by mělo být případně ve prospěch maximálního počtu občanů, nikoli nějakého byrokratického centra, jak tomu bylo za minulého režimu. Tedy by se třeba o řízení podniku podělili jeho zaměstnanci (prostřednictvím např. volených zástupců), místní samospráva a částečně i ten stát. A možná bych něco nechal i zahraničnímu investorovi. Zkrátka by se jen změnila "akciová struktura vlastníků". Určitou inspiraci reformami Oty Šika z roku 1968 nepopírám :-)

PS: Vyvlastnění toho domácího kapitálu, nař. Agrofertu :-), by mohlo být myslím teoreticky snažší. Nehrozil by tam tolik konflikt s globálním kapitálem. A dalo by se to i lépe zdůvodnit.

Jinak to zhodnocení minulého režimu jste napsal zajímavě.

Pavel Krupička - Praha 5

Úterý, 23.Července 2019, 13:51:19

Paní Zemanová, napsala jste: "Podivovat se anebo rozčilovat, že dividendy jdou za investorem, je po čtvrstoletí, co ČR existuje v rámci akceptace mezinárodních pravidel, známka jisté retardace"... Tak jistě, nejnovějším módním trendem je teď být otrokem kapitálu, zvláště v postkomunistických zemích (podobně jako předtím bylo na území dnešních USA po staletí trendem vlastnictví otroků nebo všude po světě volební právo jen pro vyvolenou nejbohatší vrstvu). Uznávám, že od dob totalitního komunismu jsme učinili určitý pokrok, ale stále podle mě nedostatečný.

Helena Zemanová - dálný východ od Prahy

Pane Krupičko, Úterý, 23.Července 2019, 14:38:2

jestli sníte o vyvlastňování /předpokládám, že bez náhrady/ pak musíte počítat s izolací ekonomiky, kterou na tom založíte. Minimálně vyženete všechny potencionální investory, domácí i cizí, jinam. S jejich volnými prostředky i s jejich chutí zakládat podniky nové i zachraňovat staré a přinášet do nich nové technologie, neboli vašimi slovy šířit otroctví kapitálu.
Ta izolace přijde IMHO bez ohledu na to, jak byste koho podělil, přičemž osvobození otroků není zaručené.

Jindřich Kalous - důchodce

Úterý, 23.Července 2019, 14:54:45

Ono se to dá celkem snadno říci, kam by šly peníze z Prazdroje, kdyby zůstal v tuzemských rukách. Kdyby zůstal majetkem státu, nepochybně by šly tam, kam jdou peníze Budvaru, který státu patří pořád... A kdyby ho "zachránil" do svých soukromých rukou někdo ze zdejších oligarchů, zřejmě by skončily na nějakém kyperském nebo karibském anonymním bankovním účtu.

Jindřich Kalous - důchodce

Heleně Zemanové Úterý, 23.Července 2019, 15:04:1

"Minimálně vyženete všechny potencionální investory, domácí i cizí, jinam. S jejich volnými prostředky i s jejich chutí zakládat podniky nové i zachraňovat staré a přinášet do nich nové technologie..."

Zaspala jste dobu nejmíň o 10 let. Dneska (nejpozději od roku 2008, kdy skuteční původci krize přišli poníženě somrovat o záchranu ke vládám s argumentem, že jsou příliš velcí na to, aby je vlády nechaly zkrachovat) se velké peníze vydělávají a) vytloukáním renty, b) finančními pseudoprodukty na bázi nesplatitelných dluhů vyráběnými investičními bankami. Chuť "zakládat nové podniky a zachraňovat staré" už dneska z těch parazitních "investorů" nemá vůbec nikdo...

Pavel Krupička - Praha 5

Paní Zemanová, mimo jiné píšu, že Úterý, 23.Července 2019, 17:20:27

"Pokud by bylo problematické Prazdroj jednou vyvlastnit (jako že podle všeho bylo)" nebo "Vyvlastnění toho domácího kapitálu, nař. Agrofertu :-), by mohlo být myslím teoreticky snažší. Nehrozil by tam tolik konflikt s globálním kapitálem" a tím tedy dávám najevo, že jsem si vědom rizik, která popisujete. Proto tam také rovnou navrhuji kompromisní, ne tak radikální, řešení.

Helena Zemanová - dálný východ od Prahy

Pane Kalousi, Úterý, 23.Července 2019, 19:02:33

vyvlastňování vyžene všechny.
Možná i některé původce krize. Ale ti si po letech, ve kterých pěstovali užitečné známosti a pásli se na státních zakázkách, asi většinou zařídí "vyvlastňovací" imunitu.

Pavel Krupička - Praha 5

Úterý, 23.Července 2019, 19:08:18

Tady je když tak článek o urbanistice režimu současného a minulého, kde je mnnohé z toho, co zde někteří diskutující mají rádi :-) https://magazin.aktualne.cz/bydleni/architektura/bydlet-tak-na-sidlisti-panelaky-se-mohou-stat-lukrativnim-by/r~af1445f8a7ca11e9ab10ac1f6b220ee8/

Je tam Václav Havel, "jeho" králíkárny, architektka Hana Řepková říkající: "Máme sklony negativně vnímat vše, co produkoval minulý režim. Sídliště ale navrhovaly ty nejlepší mozky, dávají smysl hlavně z urbanistického hlediska. Když zmizí rekreační plochy, k čemu vám je bydlení na relativně malé ploše?", pak dokonce paní se jménem Krupičková, která bude zřejmě od Pirátů a řekl bych, že cosi z minulého režimu si také pochvaluje. A další. A já jsem to nenapsal, takže mi nikdo nemůže nadávat :-)

Pavel Krupička - Praha 5

Úterý, 23.Července 2019, 19:56:45

Já už to asi paní Zemanová chápu. Jakkoli se k problematice vyvlastňování budu snažit přistupovat realisticky a umírněně, jakkoli si bud vědom vazeb českých firem na jejich zahraniční centrály atd, i když budu poučen z dějin Kuby, z neúspěšné socialistické vlny Mitteranda v 80. letech atd, tak prostě slovo vyvlastňování je další z tabu, které se za současného "režimu" nesmí ani vyslovit. Podobně jako se nesmí ani slůvkem naznačit, že by tu náhodu před rokem 89 fungovalo něco lépe.

Holt asi musím trpně nést dědictví toho hnusu, co tu rozjel Václav Klaus a jeho parta a pokračovala v tom v podstatě většina polistopadových politiků, včetně mnoha sociálních demokratů. O alternativách se nesmí zkrátka ani diskutovat. Co mi to jen připomíná? :-)

Helena Zemanová - dálný východ od Prahy

Pan Krupička píše: Úterý, 23.Července 2019, 20:41:50

"Holt asi musím trpně nést dědictví toho hnusu, co tu rozjel Václav Klaus a jeho parta a pokračovala v tom v podstatě většina polistopadových politiků, včetně mnoha sociálních demokratů."
Ale já opravdu nevím, proč by měl trpně nést dědictví toho hnusu.

Martin Pleva - pedagog, Brno

Komunistický režim po celou dobu své existence totalitním nebyl Středa, 24.Července 2019, 08:18:28

Je samozřejmě zásadní, jak budeme termín totalitní definovat.

Pokud si autor článku vybral tu definici, že totalitní znamená především snahu státní moci ovládat všechny aspekty života společnosti, pak je třeba říci, že především v 60. letech státostrana právě tuto kontrolu ztrácela, a to jak v oblasti médií, tak umění, neřkuli v oblastech soukromého života. V roce 1968 byly dokonce obnoveny mnohé organizace, které Sapák výše uvádí jako zrušené. Jistě, i v 60. letech dominoval všude socialistický, v podstatě liberálně komunistický diskurz, takže "prokapitalistické" názory se neobjevovaly (objevovat nesměly?), ale to bylo dáno tím, že velkou většinu rozhodujících míst v médiích, na školách, ve vědě atd. zaujali reformní komunisté, kteří byli základním komunistickým idejím oddaní z přesvědčení, nikoli z musu.

Čili komunistický režim byl totalitním zcela jistě a bezpochyby pouze ve své stalinistické fázi. Pokud jde o režim normalizační, je jeho totalitní charakter velmi sporný, protože Husákovi stačila formální, vnějšková konformita a účast na rituálech - což tedy moc totalitní rys zrovna není, protože pravý totalitní režim se snaží ovládnout DUŠI lidí, a právě ji. Normalizačnímu režimu však bylo skutečné smýšlení lidí už v podstatě jedno, a na to taky dojel... 80. léta už dokonce sám autor považuje za "nedůslednou totalitu", což je ovšem contraditio in adiecto.

Pokud jde o to vlastnictví, tak právě v 70. a 80. letech majetek občanů velmi vzrůstal, lidé měli chaty a chalupy, auta, dosti vysoké úspory atd. Jistě výrobní prostředky vlastnit nemohli, ale jistá forma podnikání pod kuratelou NV byla možná - a k tomu si připočtěme nemalý rozsah nelegálního podnikání (melouchaření), které režim fakticky toleroval.

Největší úskalí onoho pojetí, že režim byl po celou dobu svého trvání totalitním, je tedy relativizace rozdílů mezi jeho jednotlivými fázemi, a tedy v podstatě zlehčování tyranie 50. let. A to si oběti oné tyranie rozhodně nezaslouží.

Ivo Horák - Praha 3

Středa, 24.Července 2019, 10:19:38

Dovolil bych si navrhnout zavedení velmi jednoduchého a jednoznačného kritéria pro zařazení země mezi totalitní: více než 99% hlasů pro režim ve volbách.

Josef Poláček - Invalidní důchodce

Zaměstnanecké akcie - řešení či pseudořešení? Středa, 24.Července 2019, 12:03:45

Velká otázka ovšem je, pane Krupičko, že kdyby se majitelem Prazdroje stali jeho zaměstnanci, jestli by se pak postavilo víc nemocnic.

Anebo jestli ti zaměstnanci by svých zvýšených příjmů využili pouze na to aby o svých dovolených o to více létali letadlem někam do Austrálie, a tím ještě víc ničili planetární životní prostředí.


-----------------------------------------


Co se toho Šikova modelu participace z roku osmašedesátého týče: ano, tehdy byl velký optimismus, v mnoha ohledech, který se většinou ukázal být opravdu velice přehnaný.

Ono už v tom samotném osmašedesátém se totiž ukázala jedna věc: jakmile byla zaměstnancům podniků poskytnuta možnost aktivního vystupování (stávky apod.), tak se tito hned vzápětí začali chovat "svobodně" - to jest, ryze egoisticky. Prosazovali své vlastní partikulární zájmy, zcela bez ohledu na zájmy celospolečenské.

Já ten Šikův model nechci zcela zavrhovat; především jeho pozdější (až v emigraci vytvořený) model "nulového kapitálu" má svou určitou zajímavost. Ale předběžně se jeví, že tento jeho model může poskytovat jenom určitou inspiraci, ale ne samotné řešení problému.

Josef Poláček - Invalidní důchodce

Středa, 24.Července 2019, 12:14:56

Pane Plevo, to že především v 60. letech došlo k určitému uvolnění politických poměrů, to ještě zdaleka neznamená, že režim jako takový by přestal být totalitní. On jenom tehdy přechodně ztratil sílu svůj totalitní nárok "totálně" prosazovat. To jest, v prostředí o sobě totalitního režimu se vytvářely určité oázy a prostory opozice, kritiky, svobodnějšího myšlení a svobodnější tvorby.

Ale: pořád ještě například existovala cenzura. Která sice už tu a tam trochu povolila šrouby, ale stále ještě fungovala. Zrušena - napřed fakticky, pak i formálně - byla až v průběhu "Pražského jara". A stejně tak existovala ideová indoktrinace; oficiálně byl povolený jenom jeden jediný světový názor, a to sice materialisticko-komunistický. A tak dále a tak dále.

O té závěrečné fázi tehdejšího režimu jsem už psal: i tady už postupně ztrácel možnosti své kontroly; ale to především v důsledku svého vnitřního vyhnití, kdy už na něj (téměř) nikdo nevěřil. Ale i tady se pořád ještě musela hrát alespoň navenek ta hra, že na státní ideologii věří všichni. A kdo veřejně deklaroval, že na ni nevěří - ten byl fakticky profesně vyřízen.

Josef Poláček - Invalidní důchodce

Středa, 24.Července 2019, 12:15:45

A ostatně to kritérium podle pana Horáka má opravdu svou vysokou přesvědčivost.

Martin Profant - Praha 7

Středa, 24.Července 2019, 14:50:21

Pojem totalitarismus je, promiňte mi tu tautologii, ideální pojem. Jeho vhodnost a přiměřenost se určuje jen tím, zda nám umožňuje efektivně uspořádávat empirické dannosti a porozumět jim.
Hannah Arendtová v něm položila důraz na to, co bylo shodné v nacistickém Německu a stalinistickém Sovětském svazu a co se zároveň ve stejné kombinaci nevyskytovalo ani v masových demokraciích, ani v autoritářských režimech. Při důsledném použití jejího pojmu přestal být komunistický režim totalitní krátce po roce 1953. Mimochodem, dodnes stojí začtení a promýšlení argumenty, kterými dokládá, že Budapešť 1956 svědčí o přeměně totalitního sovětského systému na autokratický.

Samozřejmě, různé školy později rozpracovaly jiné pojmy totalitarismu -- žádný ovšem neměl tu rezonanci jako ten Arendtové, o pronikavosti pohledu nemluvě -- anebo se pokusily adaptovat Arendtovou pomocí extenzí typu "pozdního totalitarismu", "postotalitního komunistického režimu" apod.

Představa monolitického bloku od roku 1917 (u nás 1948) do roku 1989, který lze popsat jednotně, vývoj a výjimky jsou nepodstatné, chartakterizuje jen dvě smutné pokrouceniny ducha: stalinistickou verzi komunismu a ideologický antikomunismus. Jen ta druhá ovšem používá výraz totalitární (resp. totalita, totalitární je pro ni příliš dlouhé slovo). Mimochodem, kritiku tohoto přístupu provedla Arendtová několikrát, s okouzlujícím opovržením pro kritizované.

Normalizační režim byl hnusný a beznadějný. Paradoxně měl méně totalitních prvků než léta změny 1968- jaro 1969, ale to nic nemění na jeho zhovadilosti

Martin Pleva - pedagog, Brno

Pane Poláčku, Středa, 24.Července 2019, 20:25:10

pletete si pojmy totalitní a nedemokratický. To, že vás za názor vyhodí z práce, se může stát (bohužel) dokonce i dnes, dnes ovšem za názor levicový. Ale rysem totalitního režimu to není. Stejně jako jím není ona formálnost, vnějškovost, rezignace na to, lidi opravdu přesvědčit a získat - typické rysy husákismu.

Zkrátka "totalitní režim, který dočasně ztratí svůj totalitní nárok", je pojmový nonsens.

Josef Poláček - Invalidní důchodce

Totální, totalitní a totalitární Čtvrtek, 25.Července 2019, 13:50:21

Tak úplný nonsens to zdaleka není, pane Plevo. Například Marx popisoval státněpolitický stav tzv. "bonapartismu" - stav víceméně patový, kdy stará vládnoucí třída už není schopna své panství udržet jako výsadní, a nová třída ještě není schopna státní moc strhnout na sebe. Zkrátka: starý politický systém už nemá sílu aktuálně prosazovat svou moc; ale stále ještě profiluje dané státní zřízení.

Problém je tady v tom, že zřejmě není dána snaha odlišit podstatné od jevového.

Tak si zopakujme základní pojmy:

"Totální" je fakticky každý stát. Každý stát, pokud se nenachází už přímo ve fázi vlastního rozkladu a rozpadu, je jedním kompaktním celkem, který je určovaný, profilovaný, organizovaný na základě jednoho jediného - státotvorného respektive ideového - principu. Z hlediska obecné teorie systémů je tímto vůdčím a profilujícím principem jeho "atraktor", kolem kterého je "nabalen" celý ten komplex všech dalších státních, ekonomických, sociálních atd. vazeb, procesů, struktur.

Konkrétně: v daném smyslu je "totální" i stát demokratický.

"Totalitní" a "totalitární" jsou fakticky synonyma. Možná s jemnými nuančními odchylkami v určitých kontextech, ale to tady nehraje roli.

Rozhodující je: pokud se zase nechceme ztratit v celé materii. musíme dokázat striktně odlišovat mezi znaky podstatnými, které profilují celý daný předmět (tj. stát) - a mezi znaky pouze vedlejšími, jevovými, kterými se tato podstata projevuje navenek.

Důležité je: ta souvislosti mezi podstatou a fenoménem nemusí být bezpodmínečně lineární. Lidská společnost (a její státní organizace) je otevřený dynamický systém, vedle toho centrálního "atraktoru" zde probíhá ještě celé množství procesů dalších, které mají svou relativní autonomii. Může tedy docházet - a vlastně zcela pravidelně dochází - k tomu, že ten či onen fenomén se po určitý čas odchýlí od té dráhy, kterou by mu chtěl předepisovat, předurčovat onen centrální "atraktor".

Zpět k pojmu totality: my tedy nemůžeme kvalifikovaně rozhodovat o tom, zda ten či onen stát je ve své podstatě totalitní, jenom na základě jednoho jediného momentu, jednoho jediného fenoménu. Kterýkoli jednotlivý znak jak řečeno se může odchýlit. Podstatu celého systému můžeme poznat jenom z důkladného k o m p l e x n í h o shrnutí a posouzení všech jeho fenoménů. Ale - ne pouze jejich holou sumarizací; ani kompletní výčet všech fenoménů nám ještě nedává samotnou podstatu věci. Neboť, jak věděl už Hérakleitos, "podstata se ráda skrývá".

Takže: nemá smysl na sebe navzájem házet (pseudo)argumenty, jestli komunistický režim tehdy či onehdy byl více či méně utlačovatelský. Jestli v tu či onu chvíli zde bylo státní mocí praktikováno více či méně násilí. Jak řečeno: toto jsou všechno záležitosti ze sféry fenoménů, které se mohou podle podmínek měnit, respektive může kolísat jejich intenzita.

Jestli se tedy chceme dostat k nějakému hlubšímu poznání, musíme si určit, v čem spočívá samotná podstata režimů, které nazýváme "totalitními".

A v tomto směru nemohu v zásadě nic jiného, nežli zopakovat to, co už jsem napsal. Rozhodující je tu vztah moc versus občan. A jedná se o to, do jaké míry si tato státní moc toho občana podřizuje.

Stát občansko-liberálně-demokratický: spokojí se s tím, že občan dodržuje zákony. A tyto zákony tohoto občana omezují jenom v té míře, v jaké je to potřebné pro rozumné spolužití, bez nadměrné míry vzájemných konfliktů. Jinak občan může dělat co se mu zlíbí, může si myslet co se mu zlíbí. A tyto své myšlenky a názory může také (až na extrémní výjimky) zcela svobodně veřejně manifestovat.

Stát autoritářský: státní moc vyžaduje po občanu striktní, naprosté podřízení se státní moci, státní autoritě. Není povoleno státní moc kritizovat, jakýmkoli způsobem zpochybňovat; jinak následují sankce, a to případně i velice drastické. Ale - tento autoritativní stát jinak nezasahuje do vnitřního světa občanů; loajalita se vyžaduje jenom vůči té státní moci jako takové, ale nikoli vůči té či oné ideologii.

Stát totalitní: ten si principiálně činí nárok na celého člověka. Jedinec-občan musí být nejen naprosto loajální vůči státní moci (jako je tomu ve státě autoritativním); nýbrž navíc ještě musí tuto svou loajalitu vyjadřovat aktivně, tím že znovu a znovu veřejně deklaruje svůj vnitřní souhlas se stání ideou, respektive se státní ideologií. Právě tohle zakládá ten zcela principiální rozdíl mezi systémem či režimem totalitním, a mezi režimem autoritativním.

Ještě jednou: ta čistě jevová stránka (tedy jak se ten či onen režim projevuje vůči svým občanům) může variovat. A tak se naprosto může přihodit, že stát který je ve své podstatě "pouze" autoritativní, je v udržování své moci natolik násilný, že život v něm může být bezprostředně nesnesitelnější, nežli ve státě ze své podstaty totalitním, který ale právě prochází fází relativního uvolnění, ať už z jakýchkoli příčin.

Právě proto je natolik zásadně důležité dokázat rozlišovat mezi podstatou a mezi pouhým fenoménem; protože jinak se beznadějně ztratíme ve spleti těch různých projevů moci, které mohou být jednou takové, a podruhé zase nemálo odlišné.

Josef Poláček - Invalidní důchodce

Čtvrtek, 25.Července 2019, 14:00:33

Takže, pane Plevo, i ten Váš "argument", že prý může i v demokratickém státě být někdo propuštěn za své levicové názory, postrádá smyslu.

Ne že by k něčemu takovému nemohlo v jednotlivých případech dojít; ale právě že jenom v případech jednotlivých, které jsou navíc v principu soukromou iniciativou toho či onoho zaměstnavatele. Stát (demokratický) tu v žádném případě není účasten; zcela naopak, pokud je skutečně demokratický, se toho zaměstnance snaží chránit. (A ve vyspělých státech s vyspělým právním systémem je prakticky nemožné někoho propustit jenom na základě jeho politického názoru.)

Snad jedinou výjimkou je Německo, se svým svého času proslulým "berufsberbotem" pro příslušníky komunistické strany; tento zákaz výkonu povolání se ovšem vztahuje výhradně na zaměstnání ve státní službě, kterážto je v Německu pojímána jako striktně ne- a nadpolitická. - A tento zákaz se mimochodem týká nejen komunistů, ale stejně tak i zastánců extrémních pozic z opačné strany politického spektra.

Jindřich Kalous - důchodce

Josefu Poláčkovi Pátek, 26.Července 2019, 08:21:4

Snad jedinou výjimkou je Německo, se svým svého času proslulým "berufsberbotem"...

Zapomínáte na český lustrační zákon...

Martin Profant - Praha 7

Jindřichu Kalousovi Pátek, 26.Července 2019, 09:36:0

Berufsverbot

Josef Poláček - Invalidní důchodce

Pátek, 26.Července 2019, 15:01:52

Aha, ten "Berufsverbot" jsem jako první zkomolil já; omlouvám se.

Ale ve věci samé má pan Kalous pravdu, český lustrační zákon je dosti podobný. Nicméně, je tu určitý rozdíl: ten lustrační zákon byl koncipován jenom jako mimořádné, vlastně (po)revoluční opatření, s omezenou časovou platností; zatímco ten německý "Berufsverbot" má platnost trvalou.

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.