Práce přes digitální platformy: odvětví prudce roste, regulace teprve přichází
Jan KašpárekPanelová diskuse hned několika českých i zahraničních think-tanků představila první komplexní statistiku neformální práce přes digitální platformy, jako je Uber. Češi se v oboru rychle uchytili, pro část z nich tvoří hlavní část příjmu.
Neformální práce založená na digitálních platformách typu Uber, Deliveroo či Handy, neboli „gig economy”, se v posledních letech stala jedním z nejdiskutovanějších ekonomických fenoménů. Řádově statisíce Čechů si vydělávají skrze jednorázové úkoly, kterými často tráví stovky hodin ročně.
Jejich činnosti ale chybí jasné právní ukotvení a zahrnutí do sociálního systému. Do nedávné doby navíc zcela chyběla statistická data. To se nyní pokusilo změnit zahrnutí České republiky do evropského průzkumu o podobě takzvané platformové práce.
Studii vypracovanou výzkumníky z University of Hertfordshire s podporou Evropské nadace pro progresivní studia FEPS a organizace Uni Europa ve čtvrtek v Praze představila panelová diskuse. Na té v režii think-tanku Masarykova demokratická akademie a německé Nadace Friedricha Eberta kromě výzkumníků vystoupil i zástupce Českomoravské konfederace odborových svazů a výzkumník Českého statistického úřadu.
Hlavním tématem debaty byly možnosti regulace platformové práce ze strany státu. „Práce na digitálních platformách a nové podoby práce celkově jsou věci, které sice volají po regulaci a právní úpravě ve prospěch zaměstnanců — a dovolím si říci, že pracující na platformách jsou zaměstnanci — ale ty je nutné nastavovat z úrovně, která bude vyšší než jen česká, nebo alespoň podobná ve více zemích," nazančil komplikovanost tématu výkonný ředitel Masarykovy demokratické akademie Patrik Eichler.
Výsledky studie samé představil ředitel oddělení statistiky a konzultací University of Hertfordshire Neil Spencer. Ten spolu s dalšími výzkumníky na jaře letošního roku shromáždil data od dvou tisíc Čechů mezi osmnácti a pětapadesáti lety. Navázal tak na statistiky vypracované během posledních tří let ve Velké Británii a následně dvanácti dalších evropských zemích.
Na úvod bylo nezbytné platformovou práci definovat. „Vytvořili jsme proto funkční typologii. Jako první máme online práci z domova. Potom mnohem viditelnější offline práci, jako jsou taxi služby, kterých si lidé všímají mnohem více. A konečně práci, při které lidé navštěvují prostory jiných lidí a provozují zde různou údržbu a úklidové či pečovatelské práce,” vysvětlil Spencer.
Češi se do gig economy zapojili ve velkém
Česká republika je na špici pomyslného žebříčku zkoumaných zemí, byť její umístění ovlivňuje to, že jsou pro ni zdaleka nejčerstvější data. V ostatních státech od provedení studie podíl platformové práce tařka jistě vzrostl.
Více než čtvrtina českých respondentů si neformální prací přes digitální platformy přivydělává nejméně jednou týdne, třetina přinejmenším jednou za měsíc. Pro více než čtvrtinu z nich tvoří platformová práce více než polovinu příjmu.
Úkoly, jež platformoví pracující vykonávají, se ve více než čtyřiceti procentech případů týkají práce na počítači či administrativy. Více než pětina účastníků gig economy se věnuje kvalifikovanější online práci, jako je programování, design či překlady.