Deník Referendum Domov

Neformální práce založená na digitálních platformách typu Uber, Deliveroo či Handy, neboli „gig economy”, se v posledních letech stala jedním z nejdiskutovanějších ekonomických fenoménů. Řádově statisíce Čechů si vydělávají skrze jednorázové úkoly, kterými často tráví stovky hodin ročně.

Jejich činnosti ale chybí jasné právní ukotvení a zahrnutí do sociálního systému. Do nedávné doby navíc zcela chyběla statistická data. To se nyní pokusilo změnit zahrnutí České republiky do evropského průzkumu o podobě takzvané platformové práce.

Studii vypracovanou výzkumníky z University of Hertfordshire s podporou Evropské nadace pro progresivní studia FEPS a organizace Uni Europa ve čtvrtek v Praze představila panelová diskuse. Na té v režii think-tanku Masarykova demokratická akademie a německé Nadace Friedricha Eberta kromě výzkumníků vystoupil i zástupce Českomoravské konfederace odborových svazů a výzkumník Českého statistického úřadu.

Hlavním tématem debaty byly možnosti regulace platformové práce ze strany státu. „Práce na digitálních platformách a nové podoby práce celkově jsou věci, které sice volají po regulaci a právní úpravě ve prospěch zaměstnanců – a dovolím si říci, že pracující na platformách jsou zaměstnanci – ale ty je nutné nastavovat z úrovně, která bude vyšší než jen česká, nebo alespoň podobná ve více zemích," nazančil komplikovanost tématu výkonný ředitel Masarykovy demokratické akademie Patrik Eichler.

Výsledky studie samé představil ředitel oddělení statistiky a konzultací University of Hertfordshire Neil Spencer. Ten spolu s dalšími výzkumníky na jaře letošního roku shromáždil data od dvou tisíc Čechů mezi osmnácti a pětapadesáti lety. Navázal tak na statistiky vypracované během posledních tří let ve Velké Británii a následně dvanácti dalších evropských zemích.

Na úvod bylo nezbytné platformovou práci definovat. „Vytvořili jsme proto funkční typologii. Jako první máme online práci z domova. Potom mnohem viditelnější offline práci, jako jsou taxi služby, kterých si lidé všímají mnohem více. A konečně práci, při které lidé navštěvují prostory jiných lidí a provozují zde různou údržbu a úklidové či pečovatelské práce,” vysvětlil Spencer.

Češi se do gig economy zapojili ve velkém
Česká republika je na špici pomyslného žebříčku zkoumaných zemí, byť její umístění ovlivňuje to, že jsou pro ni zdaleka nejčerstvější data. V ostatních státech od provedení studie podíl platformové práce tařka jistě vzrostl.

Více než čtvrtina českých respondentů si neformální prací přes digitální platformy přivydělává nejméně jednou týdne, třetina přinejmenším jednou za měsíc. Pro více než čtvrtinu z nich tvoří platformová práce více než polovinu příjmu.

Úkoly, jež platformoví pracující vykonávají, se ve více než čtyřiceti procentech případů týkají práce na počítači či administrativy. Více než pětina účastníků gig economy se věnuje kvalifikovanější online práci, jako je programování, design či překlady.

Zřejmě nejznámější platformová práce, tedy taxislužba, je menšinovou záležitostí – věnovalo se jí pouze dvanáct procent dotázaných. Využití osobních dopravních prostředků je ovšem běžné. Nějaký druh zásilky tak alespoň jednou přepravila více než polovina platformových pracovníků účastnících se výzkumu.

Určitý podíl lidí přes digitální platformy jednorázovou práci shání, ale nenachází. Poměr mezi těmi, kteří v měsíčním intervalu práci hledali, a těmi, již ji našli, je 1,9 ku jedné. U týdenní pravidelnosti je počet neúspěšných nabídek ještě vyšší.

I když se výzkum nevěnoval motivaci jednotlivých pracujících, pro valnou většinu z nich představují digitální platformy pouze přivýdělek ke standardnímu zaměstnání. „V zásadě se jedná o součást neformální ekonomiky, která existovala i dříve, pouze se nyní přesunula na digitální platformy. Platformová práce je také pouze jednou z cest, jak lidé používají internet ke zvýšení svého příjmu,” poznamenal Spencer.

Jediný zdroj příjmů představuje gig economy pro 7,3 procenta dotázaných. Specifické při tom je, že většinu z nich tvoří ženy.

Platformových pracovnic zcela závislých na sektoru je více než desetina, tedy zhruba dvakrát více než mužů. Relativně velká část respondentů – téměř přesná třetina – poměr mezi svými příjmy ze standardní a platformové práce nezná nebo jej nechtěla sdělit.

Češi si digitální platformy oblíbili nejen jako zaměstnanci, ale také coby zákazníci. Některou ze služeb gig economy využilo téměř sedmdesát procent dotázaných.

Nejedná se přitom pouze o bohaté, jak by mohla napovídat intuice. Více než polovina z těch, co si platformovou práci objednali, se nachází pod hranicí příjmu 240 tisíc tisíc ročně; tedy průměrně dvacet tisíc měsíčně.

Výzkum platformové práce postupuje, čelí ale problémům
Vytváření statistik platformové práce není snadné. Další z panelistů, ředitel Odboru statistiky trhu práce a rovných příležitostí Českého statistického úřadu Dalibor Holý, upozornil na zkreslení a odchylky, jež vznikají v důsledku obtížného vytváření reprezentativního vzorku respondentů.

„Když udělám online výzkum na téma účasti v online pracovních platformách, tak je to jako když se v obchodním centru zeptám, zda lidé kupují módu – bude to pochopitelně jiné, než kdybych se ptal v kostele či na plovárně, a výsledek bude zkreslený,” poznamenal v nadsázce.

Například v případě výzkumů nezaměstnanosti či chudoby je tak zvaná „optimistická chyba" běžná, protože lidé bez práce a v sociální tísni odpovídají neochotněji. Statistický úřad problém řeší skrze vytváření dlouhých časových řad a sledování trendů.

Podle Holého se i přes všechny komplikace daří statistikům dosahovat pokroků. K tématu platformové práce se chystá řada konferencí i odborných komisí a téma získává na významu.

Je ale zapotřebí vyjasnění cílů případných průzkumů. „Statistické nástroje dopadají do mlhy, protože není úplně jisté, co přesně se má sledovat. Statistický úřad sice například uzavřel smlouvu s platformou AirBnB na sdílení dat, statistický vzorek ale nikdy nebude zcela vyčerpávající,” dodal Holý.

Lidé čekají před továrnou a nevědí, zda dostanou práci
Ostatní panelisté se zaměřili především na možnosti právního uchopení problematiky a možnosti státní regulace. Podle místopředsedy Českomoravské konfederace odborových svazů a právníka Víta Samka je jen otázkou času, než se podaří patřičná opatření vymyslet a prosadit.

„Platformová práce je jen pokračováním neformální ekonomiky a pracovních vztahů minulosti. Jsou tu samozřejmě otázky, jak v takové práci řešit ochranu bezpečnosti a zdraví a další aspekty, ale moderní stát si s tím poradí,” uvedl. Uchopení a regulace platforem typu Uberu či Airbnb je podle něj nejen možné, ale dokonce usnadněné tím, že lze přinejmenším potenciálně potřebné údaje zjišťovat online.

Méně optimistický pohled přinesl ředitel Masarykovy demokratické akademie a bývalý ministr a současný poradce resortu práce a sociálních věcí Vladimír Špidla. „Změny se odehrávají velmi rychle, ale schopnost společenských struktur na ně reagovat zdaleka tak rychlá není. Náš systém sociální ochrany je od konce devatenáctého století založen na určitém druhu práce a organizace ekonomického života. Stejně jako z chaosu povstává struktura, tak se struktura může měnit v chaos,” poznamenal.

Podle Špidly je zásadní, aby proběhla rychlá reorganizace s cílem zajistit univerzální systémy sociální ochrany i pro ty, kteří pracují skrze množství drobných úvazků. Ty dohromady sice mohou dávat stovky hodin práce, oproti standardnímu úvazku ale nezaručují taková práva na sociální ochranu.

„Hranice druhů práce neexistuje. Základním principem je zkrátka zaregistrovat a zdanit všechno. Jak se to hne, tak se to má evidovat a danit,” řekl s nadsázkou.

Jednu z možných odpovědí vidí ve francouzském modelu bodování. „Kdykoli člověk vstoupí na pracovní trh, tyto body se mu přičítají a následně zhodnocují v systémech sociální ochrany. Počítá se tam nejen standardní práce, ale také například působení v občanských organizacích,” vysvětlil.

Hlavní výzvu Špidla vidí v nutnosti zajistit, aby pracující na digitální platformy nevháněl nedostatek kvalitních pracovních míst na běžném trhu. V tom se shoduje s posledním z řečníků, výzkumníkem Evropské platformy pro progresivní studia Justinem Nogaredem.

Ten na úvod uvedl, že se platformová práce již stala nedílnou součástí evropského pracovního trhu. V jejím základním mechanismu ale vidí ozvěny nejisté námezdní práce minulosti. „Když lidé čekali před bránou továrny na to, zda dostanou nějakou práci, není to až tak odlišné od zaměstnance Deliveroo, jenž vyčkává u svého kola na to, zda mu někdo řekne, aby doručil pizzu,” ilustroval Nogarede problém prekarity platformové práce.

Uznává, že na evropské úrovni již existuje množství tématické legislativy, současně ale varuje před tím, že je v ní řada mezer. „Je nezbytné jednat teď, lidé jinak vypadnou ze sociálních systémů,” upozornil.

Řešení ale nebudou snadná. „Tématem je prekarizovaná práce. Když začneme regulovat Uber, tak to samo o sobě nic nevyřeší, pokud lidé nebudou mít k dispozici jinou dobře placenou práci. Čelíme širokému problému, a stejně tak musí být široké i jeho řešení,” uzavřel.