Socialistka Milada Horáková

Milada Horáková působila po válce jako členka vedení a poslankyně národních socialistů. Vyznávala oddanost demokratickým a liberálním hodnotám spolu s programem socialistickým – ten neznamenal popření demokracie, ale její plné rozvinutí.

Ve čtvrtek 27. června jsme si připomněli den, kdy byla před 69 lety na dvoře pražské pankrácké věznice oběšena, přesněji řečeno, sadisticky pomalu udušena Milada Horáková. Podle dnes dostupné korespondence z vězení překonala strach ze smrti, odešla důstojně, s hlavou vztyčenou, jak se vyslovila, a bez nenávisti. Jsou známa její slova: „Moji nejmilejší, bezradná a zoufalá nejsem – a toto nehraji, je to ve mně tak klidné, poněvadž mám klid ve svém svědomí.“ Píše také, že je pokorná a odevzdaná do vůle Boží.

Takto zemřela žena, která dokázala vyslovit jemnost ženského bytí, která se něžně v posledních vzkazech před popravou obrací na svou dceru Janu a na svého manžela. Zároveň se nezdráhala v době první Československé republiky, za nacistické okupace i v poválečném období vstupovat do politických zápasů inspirována především prezidentem Osvoboditelem a architektem nové československé demokracie T. G. Masarykem. Píše o tom, že ví, že život je boj.

03417498Ve své politické práci se zaměřovala na rovnoprávnost žen a mužů, sociální spravedlnost, sociální péči a sociální zabezpečení. Foto NFA

Byl to Masaryk, který vyslovil svůj program takto: „Přijímal jsem socialism, pokud se kryl s programem humanitním; marxismu jsem nepřijímal… Můj socialism, to je jednoduše láska k bližnímu, humanita. Přeji si, aby nebylo bídy, aby všichni lidé slušně žili prací a v práci… Vždycky jsem pro dělníky a lidi pracující vůbec, často pro socialism a zřídka pro marxism.“ Eduard Beneš na jeho pohřbu 21. září 1937 charakterizoval jeho program tak, že usiloval o přechod od demokracie buržoazní k demokracii humanitní.

Horáková tuto orientaci vyjádřila prací v Československé straně národně sociální. Zaměřovala se na rovnoprávnost žen a mužů, sociální spravedlnost, sociální péči a sociální zabezpečení. Nešlo tedy o hurá politiku, o revoluční výkřiky bez reálného obsahu, ale o právnickou práci a o spoluúčast na tvorbě zákonů.

Po období okupace, kdy se podílela na domácím odporu v kontaktu s odbojem zahraničním a byla za to vězněna a hrozila jí poprava, se zapojila do politické práce jako členka vedení národních socialistů a jako poslankyně za tuto stranu. I v této době spojovala ve svém přesvědčení oddanost demokratickým a liberálním hodnotám s programem socialistickým. Socialismus v tomto pojetí nebyl popřením demokracie, nýbrž jejím plným rozvinutím. Bylo to přenesení demokratické samosprávy z oblasti obcí, regionů a státu též do oblasti hospodářské.

Zatočit s církvemi
V diskusích kolem smutného výročí se objevil jeden její výrok, který je aktuální i v našich současných podmínkách. Měla se vyslovit: „Zatočili jsme se šlechtou, zatočíme i s církvemi.“ Zní to na první poslech drsně. Jako by to bylo v rozporu s touto humanistickou osobností. V diskusi chyběl odkaz na zdroj a širší souvislost výroku. Můžeme se domýšlet, oč jí šlo.

Zatočit se šlechtou v tradici první republiky jistě neznamenalo fyzické účtování s příslušníky šlechtických rodů jako za jakobínského teroru v době Velké francouzské revoluce. Prostě zanikla aristokracie jako instituce, která i v posledním půlstoletí habsburské monarchie byla politicky reprezentována Panskou sněmovnou a měla reálný vliv ve všech částech soustátí. V republice jistě nebylo možno bránit příslušníkům tradičních rodů v prospěšném díle ve veřejném zájmu. Mohli to činit, a někteří to činili nikoli jako stav či instituce, nýbrž jako občané a je jim to ke cti.

Odevzdanost Horákové v posledních chvílích života do Boží vůle ukazuje, že „zatočit s církvemi“ u ní nemohlo znamenat nepřátelství k poselství evangelia, ke křesťanskému životnímu programu. Jako demokratka na rozdíl od komunistů respektovala svobodu vyznání. Komunistický režim měl tuto svobodu zapsanou v obou ústavách (1948 a 1960), v socialistické ústavě (čl. 32) je deklarována svoboda vyznání, ovšem s tím, že v čl. 19 je předesláno omezení, podle kterého práva, svobody a povinnosti občanů slouží upevnění a rozvoji socialistické společnosti.

Dnes je svoboda občanů vyznávat jakékoli náboženství nebo nehlásit se k žádnému nejen výslovně prohlášena, ale skutečně dodržována. Tato svoboda však ve standardní demokracii nezahrnuje bezmeznou volnost náboženských organizací a jejich úplnou nezávislost na státu. Naopak ve většině zemí Evropské unie jsou náboženské organizace různým způsobem pod kontrolou a platí pro ně různá omezení. Chceme to popsat tak, že Německo, Francie nebo Spojené království s církvemi zatočily? Možná je to příliš ostrá formulace, ale je to výraz realistického očekávání od církví a snaha včas reagovat.

České konfesní právo popisuje v Zákoně o církvích a náboženských společnostech (3/2002 Sb.), v jeho § 5 různá rizika činnosti církví. Mluví o tom, za jakých okolností nemohou vzniknout nebo působit. Tento paragraf je čtení jako z černé kroniky. Až zaráží, jaké různé prohřešky zákonodárce od náboženských organizací očekává.

Předpokládá, že by mohly ohrožovat veřejnou mravnost nebo demokratické základy státu, jeho suverenitu a územní celistvost, rozněcovat nenávist a nesnášenlivost, poškozovat své členy fyzicky, psychicky a ekonomicky nebo zabraňovat nezletilým přijmout zdravotní péči odpovídající jejich zdravotnímu stavu. S něčím takovým je opravdu třeba zatočit. Stát musí chránit tělesnou a duševní integritu svých obyvatel a jejich svobodu.

Přání Milady Horákové se nenaplnilo. Stát sice v zákoně prohlašuje, že něco takového není přípustné, ale nestanovil si zákonem žádnou proceduru, jak by takovému zhoubnému jednání zabránil. Naopak, garantuje už v Listině základních práv a svobod církvím a náboženským společnostem úplnou nezávislost. Nedokáže hájit základní práva svých občanů, kteří jsou členy, nebo zejména pracovníky náboženských organizací. Není schopen jim kupříkladu zajistit práva podle Zákoníku práce.

Práva obhajovaná socialistkou a feministkou Miladou Horákovou jsou dnes leckdy zpochybňována a její tragický úděl je zneužíván. Jistě dnes není nutno kopírovat všechny její politické postoje. Národní nota tehdejší politiky byla zpochybněna. České masakry na německy mluvících spoluobčanech, například v Postoloprtech, nás poučily. Ukázaly jako nepřijatelný jakýkoli nacionalismus, ať německý, nebo český. Na poválečné vyhnání třetiny zdejších obyvatel jen pro jejich etnickou příslušnost se dnes díváme jinak než Milada Horáková a většina Čechů v prvních létech po obnově (aspoň formální) samostatnosti.

Měli bychom dopřát aspoň dodatečně Miladě Horákové to, co jí nedopřál komunistický režim: jasně formulovat politický program, kterému věřila.

A co si myslíte vy? Diskuse (30 příspěvků)

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.

Samu_v_montmartre

Ivan Štampach - religionista, Praha 4

Pondělí, 1.Července 2019, 15:25:17

Je to v článku řečeno, ale pro jistotu znovu upozornuji, že výrok "Zatočili jsme se šlechtou, zatočíme i s církvemi" se předává tradicí a není možno jeho přesné znění nebo okolnosti, ve kterých mohl být vysloven, spolehlivě doložit.

Jevi_1

Eva Hájková - Moravskoslezský kraj

Pondělí, 1.Července 2019, 16:20:41

Bylo by zajímavé vědět, co vlastně přitom měla na mysli. Pokud tím mínila, že je zapotřebí odstranit privilegované stavy (jako přežitek stavovské společnosti), pak by se to snad dalo pochopit tak, že chtěla odstranit (zrušit?) duchovenstvo, nikoliv církve, v nichž přece ještě za první republiky byla většina obyvatelstva.
Tedy, samozřejmě, pokud to opravdu řekla.

Martin Šimsa - filosof, Litoměřice

Mariánský sloup Pondělí, 1.Července 2019, 16:36:30

Traduje se (prý od roku 1922 v diskusi k článku Jaroslava Durycha), že šestnáctiletá Milada Horáková, tehdy Králová byla přítomna při stržení mariánského sloupu. Dokonce jsem narazil na článek katolického extremisty, který její popravu pojímal jako jakýsi Boží trest. Nejsem historik a nic dalšího k tomu nebudu říkat, jen by se to dalo dát do souvislosti, že je třeba "zatočit s církvemi", nejspíše však v masarykovském duchu, tedy víru chápat jako věc osobní a v jistém smyslu kulturní a společenskou, ne politickou, tedy v duchu odluky státu od církví a církví od státu.

Jiří Nushart - maloměšťácký usmiřovač

Máte možná, pane Šimso, na mysli tento článek: Pondělí, 1.Července 2019, 18:32:37

https://berwidbuquoy.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=400178&setver=touch

Jevi_1

Eva Hájková - Moravskoslezský kraj

Pondělí, 1.Července 2019, 19:04:31

Podle toho článku, pane Nusharte, vypadala Milada Horáková spíš na anarchistku. Čemuž by možná odpovídala její účast na bourání sloupu.

Jiří Nushart - maloměšťácký usmiřovač

"Zatočili jsem se šlechtou, zatočíme s církvemi."  Pondělí, 1.Července 2019, 21:10:34

Tento výrok prý do úst Milady Horákové vložil Ross Hedviček (Rostislav Hedvíček).

Jiří Nushart - maloměšťácký usmiřovač

Paní Hájkové Pondělí, 1.Července 2019, 21:42:21

Anarchistka a katolička? Já nevím.

Jevi_1

Eva Hájková - Moravskoslezský kraj

Pondělí, 1.Července 2019, 21:46:39

Takže vy myslíte, že se neúčastnila ani bourání sloupu. To by přece jako katolička nemohla, ne? Leda jako matriková katolička.
Ale feministkou byla, ne? Aspoň se to říká.

Martin Šimsa - filosof, Litoměřice

Ross Hedviček?! Pondělí, 1.Července 2019, 23:02:40

No, jestli ten výrok pochází od Ross Hedvička, tak je to hodně na vodě.

Ten odkázaný článek je hodně nedůvěryhodný. Edvard Beneš by jistě neřekl: Raději Hitler než Habsburk, protože Beneš se okamžitě od roku 1933 podílel na budování kolektivní evropské bezpečnosti proti Hitlerovi a Beneš prosadil v roce 1934 přijetí Sovětského svazu do Společnosti národů, protože nás chtěl zabezpečit proti Hitlerovi, kterého od začátku prokoukl a burcoval proti němu Evropu, USA i Sovětský svaz, proto ho také Hitler od začátku nenáviděl a útočil na něj. Také od počátku pomáhal německým antifašistům.

Jiří Nushart - maloměšťácký usmiřovač

Skutečně nevím, paní Hájková. Pondělí, 1.Července 2019, 23:09:38

Také by asi záleželo na tom, jak ten sloup vnímala, zda jako symbol habsburské monarchie, nebo jako symbol náboženský.

Každopádně Jan Berwid-Buquoy podává dosti alternativní interpretace historie. Co byste řekla třeba na toto:

https://berwidbuquoy.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=400662

???

Jiří Nushart - maloměšťácký usmiřovač

Panu Šimsovi: Úterý, 2.Července 2019, 00:31:17

Karel Hvížďala: "Jenže Beneš byl takový. Friedrich Torberg napsal, že již v roce 1938 razil heslo: Raději Hitler než Habsburkové."

https://nazory.aktualne.cz/rozhovory/do-ruske-sfery-vlivu-se-sami-prirazujeme-uz-podruhe/r~a2e3c3c0e4d911e4a66e0025900fea04/

Jevi_1

Eva Hájková - Moravskoslezský kraj

Panu Nushartovi Úterý, 2.Července 2019, 06:35:11

To už mi připadá trochu moc. Zvlášť jak do toho míchá ještě sexualitu.

Jiří Nushart - maloměšťácký usmiřovač

Je to opravdu dost "nejiráskovský dějepis". Úterý, 2.Července 2019, 09:10:19

Zde by asi bylo vhodné použít vyučovací metodu pana Karena.

Jiří Nushart - maloměšťácký usmiřovač

"Míchá do toho sexualitu" Úterý, 2.Července 2019, 09:19:29

Třeba u Karla Hynka Máchy taky.

Martin Profant - Praha 7

Jiřímu Nushartovi Úterý, 2.Července 2019, 13:57:46

Když se budete snažit, najdete i pitomější bláboly. Ale nebude jich moc. Jinak to s dějepisem nemá nic společného. Máme k dispozici dost Benešových projevů a pamětí současníků, aby bylo jasné, že jde žvást.
Co se Milady Horákové a sloupu týče, jedná se o bohatě rozšířenou a příležitostně vždy znovuvyvracenou legendu. I když v ni obvykle na ten sloup šplhá a uvazuje provaz kol hrdla Bohorodičky (ponechme stranou fakt, že to je hloupost už z hlediska statiky).
Když si najdete příslušnou pasáž ze Sauera, DR ji nedávno přetiskl, vidíte, že ten dav nestrhával naboženský symbol, ale symbol moci, která posílala padnout syny matek z masa a kosti do nesmyslné války. Moudrý katolík by se zamyslel, jak se povedlo katolické církvi v českých zemích s touto mocí tak dalece zkompromitovat.

Martin Šimsa - filosof, Litoměřice

panu Nushartovi - nesmysl Úterý, 2.Července 2019, 14:12:5

Jsem si téměř jist, že něco takového by Beneš v roce 1938 neřekl, ať už to tvrdí Torberg či Hvížďala. V roce 1938 Beneš proti Hitlerovi mobilizoval doma i v zahraničí. Myslím, že je to doklad toho, jak i vzdělaní lidé po třech generacích jsou ochotni opakovat nelogické nesmysly a jiní vzdělaní lidé je dále šíří.

Martin Šimsa - filosof, Litoměřice

prosovětský Beneš? Úterý, 2.Července 2019, 14:22:1

Ještě poznámka k tomu, co říká politolog Kraus o tom, jak byl Beneš prosovětský. Ano, Beneš si asi opravdu myslel, že je možné se se Stalinem dohodnout a že Československu bude umožněna svobodná existence mezi Východem a Západem - socialistická demokracie či demokratický socialismus. Na námitky a doporučení Britů, aby nejezdil v roce 1943 se Stalinem podpisovat smlouvu odpověděl: Jenže Britové nebudou nikdy přímo sousedit se Stalinovým Sovětským svazem, my ale budeme. Trochu na mě působí i komicky, jak velká část historiků a nejen historiků doporučuje Benešovi, co měl dělat v roce 1938 a co v roce 1948. Zajímalo by mě, co by dělali oni. A zda kdyby tam byl kdokoli jiný, zda bě měl větší šanci uspět proti Hitlerovi a Stalinovi.

Jiří Nushart - maloměšťácký usmiřovač

"Raději Hitler než Habsburkové" Úterý, 2.Července 2019, 18:19:29

Jean Sévillia, Statečná císařovna: Zita Habsburská, Praha: Plejáda, 2012, s. 146

Jiří Nushart - maloměšťácký usmiřovač

Pane Profante, pane Šimso, Úterý, 2.Července 2019, 19:21:53

současný pohled (nikoliv asi široké veřejnosti) na mnichovskou "zradu" je poněkud jiný (viz Nečasova mise v září 1938). Benešovo jednání by tedy s tím inkriminovaným výrokem bylo v podstatě v souladu.

Martin Šimsa - filosof, Litoměřice

Nečasova mise Úterý, 2.Července 2019, 21:07:43

byl zoufalý krok v zoufalé situaci, ale jeho interpretace jsou velmi problematické - nasazují Benešovi psí hlavu, ale nijak nepotvrzují, že by v roce 1938 Beneš považoval Habsburky za horší než Hitlera. Tesař oceňuje dva předpoklady, s nmiž Beneš tehdy počítal a oba se splnili. Za prvé, že Hitler rozpoutá vlálku, za druhé tu válku Hitler prohraje. Největší Benešův úspěch vidí v tom, že se mu podařllo obnovit Československo. To, co o tom soudí řada historiků z pohodlného třígeneračního odstupu, často nepůsobí přesvědčivě.
Myslím, že pozice, že Beneš je hlavním viníkem roku 1938 a °948 je nejpohodlnější pozice, kterou může dnešní Čech zaujmout - Beneš jako oběžní kozel, který bude se všemi našimi hříchy vyhnán z obce se mnoha lidem náramně hodí.

Martin Profant - Praha 7

Jiřímu Nushartovi Úterý, 2.Července 2019, 23:02:54

Nejde o pohled na mnichovskou krizi. O tom s Vámi nehodlám diskutovat. Jde o výrok, který koluje a který nejen není doložen, ale ani nedává v roce 1938 (podle jednoho Vašeho zdroje 1937!) smysl. Prostě stejná uroveň jako "Hitler je gentleman". Je celkem jedno, kolik dalších pochybných zdrojů uvedete.

Jiří Nushart - maloměšťácký usmiřovač

Všimněte si laskavě, pane Profante, Středa, 3.Července 2019, 00:53:39

že netvrdím, že Beneš ten výrok vyslovil, ani kdy ho vyslovil. A nesrovnávejte, prosím, Hvížďalu, Torberga a Sévilliu se Zemanem.

Smysl ten výrok dává. Mohlo by to být Benešovo stanovisko k protihitlerovské iniciativě Otto Habsburka.

Ono je samozřejmě z principu těžší dokázat, že někdo něco nikdy neřekl, než dokázat, že to řekl. Jste tedy ve značné nevýhodě, a proto budu Vaši argumentaci, že všichni ti, kteří tvrdí něco jiného než Vy, jsou pitomci, "gentlemansky" tolerovat.

Jevi_1

Eva Hájková - Moravskoslezský kraj

Středa, 3.Července 2019, 05:51:17

O Fučíkovi se v devadesátých letech rozšířilo, že udával. Později vyšlo najevo, že falešná jména, aby zmátl vyšetřovatele. Ale to už se ke všem nedoneslo. Hodně lidí si pamatuje to první.

Jiří Nushart - maloměšťácký usmiřovač

Z hlediska účelu, ke kterému chceme někdy historii použít, je úplně jedno, jak to ve skutečnosti bylo. Středa, 3.Července 2019, 10:35:29

Je úplně jedno, jestli Beneš řekl: "Raději Hitler než Habsburkové" a jestli si Milada Horáková přála "po zatočení se šlechtou, zatočit i s církvemi". Důležité je, že k tomu zatočení s církvemi můžeme její morální kredit dobře využít.

Rád bych se tedy pana Štampacha zeptal, co to zatočení bude obnášet.

-------------------------------

K tomu "zatočení se šlechtou"
doporučuji Menzelův film "Konec starých časů". Doufám, že i "zatočení s církvemi" bude stejně humorné.

Pavel Kolařík - informatik, Mnichov

Takže jestli jsem to celé pochopil dobře, Středa, 3.Července 2019, 17:19:27

z diskuse vyplývá, že Milada Horáková velmi pravděpodobně nikdy nepronesla výrok "Zatočíme s církvemi".

Článek pak je o tom, že kdyby to byla řekla, nebylo by na tom bývalo nic špatného, a vlastně je docela škoda, jestliže to nikdy neřekla.

Ivo Horák - Praha 3

Cintáty Středa, 3.Července 2019, 17:19:45

Nemyslím, že by diskutovaným, od samého počátku tradování nejspíše dehonestačním svědectvím měla patřit naše pozornost.

Před dobou nenáročných záznamových zařízení a sociálních sítí, do jejichž chomoutu leckdo dobrovolně (i ke své smůle) leze, byl dost zřejmý rozdíl mezi mluveným a napsaným. Ostatně v politice je tomu tak (a toho potřeba) stále. Svědkovi může chybět vůle nezkreslovat, může činit totéž, co původní řečník, tedy sledovat nějaký svůj záměr, druhým nejspíš utajený, či nezřetelný. Navíc jej však může zradit paměť. (Zklamat mohou ovšem též další vypravěči, z "druhé ruky").

Třeba výrok přisuzovaný prezidentu Benešovi. Mohl jej vypustit záměrně, aby třeba odrazil nějakou kritiku, zastíral, či manipuloval očekávání. Každopádně lze se stěží domnívat, že by Beneš považoval Ottu Habsburského za nebezpečí srovnatelné s Hitlerem. I kdyby měl na Habsburga větší „pifku“ než na Hitlera, což lze sotva předpokládat, stejně by mu to nebránilo hrát „jeho kartou“, pokud by to bylo možné a přínosné.

Také v případě tradování účasti Milady Horákové při stržení mariánské statue na Staroměstském náměstí, jde o v zásadě pochybnou zprávu. Jakou relevanci by mělo, kdyby se prokázalo, že šestnáctiletá dívka skutečně byla s někým na demonstraci? Změnilo by se něco na tom, co už víme, totiž že byla vlastenecky orientovaná a angažovaná?

Také o výroku o "zatočení s církvemi" nevíme, zda vůbec takhle zazněl, natož abychom z něho mohli usuzovat na jeho pozadí a na reálné politické usilování političky.

Při podobných starých kauzách, kompromitujících konkrétní politiky, si těžko nevzpomenout na práci jistých složek komunistické moci, které se nezdráhaly zneužít emocionální a nepodstatané poznámky významných oponentů režimu. Samozřejme bez toho, že by zprostředkovaly jejich kontext, motiv a žánr. Měly k jejich dokumentaci již lepší techniku a cílem bylo dehonestovat relativně příliš důvěryhodné.

Martin Profant - Praha 7

Jiřímu Nushartovi Středa, 3.Července 2019, 17:41:46

S výjimkou Hvížďaly nemá důvod ty Vamí jmenované se Zemanem nesrovnávat. Šíří, a to spíše vědomě, ohavnou pomluvu o člověku, který se nemůže bránit. Navíc mají se Zemanem podobně toporný styl.

Hvížďala nic podobného nevyslovil, jen se ohradil vůči otázce , ve které to zaznělo. A pokud se podíváte na jeho odpověď, hodnotí sice Beneše příkře a interpretuje ledacos hodně jednostranně, ale vychází ze známých fáktů a nevymýšlí si pomluvy.

Jiří Nushart - maloměšťácký usmiřovač

Mluvíte pěkně, pane Profante, ale přece jen - taková maličkost: Středa, 3.Července 2019, 19:15:18

Hvížďala je ten, který se v tom rozhovoru táže, to on tu otázku položil:-)

Jiří Nushart - maloměšťácký usmiřovač

Panu Horákovi Čtvrtek, 4.Července 2019, 11:32:58

Inkriminovaný výrok byl údajně Benešovým komentářem k možnosti, že by se v Rakousku ujal vlády Otto Habsburský.

Jiří Nushart - maloměšťácký usmiřovač

Nějaké poznámky ministra Jaromíra Nečase Čtvrtek, 4.Července 2019, 11:49:19

se po jeho smrti (po válce) snad dostaly do rukou komunistům. Nevím, zda mezi nimi byly i ty Benešovy instrukce ze září 1938.

V takovémto případě by ovšem komunisté mohli Beneše v únoru 1948 velmi snadno vydírat a jeho někdy velmi těžko pochopitelné jednání by se stalo pochopitelným snadno.

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.