Dnešní generaci spojují velká témata více, než ji národní hranice rozdělují

Volt Europa je celoevropské politické hnutí, které vzniklo roku 2017. Za svůj cíl si klade společný evropský postup v řešení důležitých otázek. Jeho další plány pro europarlament přibližuje jeho člen Martin Bouda.

Po proběhlých volbách má svého prvního europoslance i hnutí Volt Europa. Je jím jednatřicetilletý spoluzakladatel a místopředseda strany Damian Boeselager. Damian byl zvolen v Německu, ale ihned prohlásil, že „tímto mandátem je Volt zavázaný všem Evropanům“.

Před hnutím stála volba, zda se v europarlamentu připojit k některé z frakcí, což jsou asociace stran, ovládající chod parlamentu. Diskuse a následného hlasování o zařazení svého poslance se účastnili členové Voltu ze všech zemí EU včetně těch českých. Je na první pohled patrné, že na takového poslance skutečně nelze pohlížet jako na ryze „německého“.

Volt své usednutí v europarlamentu vidí jako první krok k zásadní změně evropské politické scény. Za situace, kdy národní politici na evropské půdě hájí především partikulární zájmy svých domácích oligopolů, je stále zřetelnější potřeba přímé vazby evropského rozhodování na voliče. Znamená to posílit roli přímo voleného parlamentu v rozhodování EU, v parlamentu ale také musí zasednout především poslanci, kteří nevzešli z národních stran a jsou více spjati se svými voliči a ideovými příznivci napříč Evropou než s některým sektorem národního hospodářství, nebo dokonce s firmou, která ovládla jejich národní stát.

786060921_780x439Po zvolení europoslance Damiana Boeselagera stálo hnutí Volt před otázkou, zda se připojí k některé z europarlamentních frakcí. Repro DR

Jako první celoevropská strana zastoupená v europarlamentu si Volt klade za cíl mít zde frakci vlastní. K tomu je třeba 25 poslanců z alespoň sedmi zemí, čehož skoro neznámá strana jen těžko mohla dosáhnout. Dlouhodobě to ale vyloučeno není. Letos, již ve svých prvních evropských volbách, Volt kandidoval hned v osmi zemích. Celoevropské strany budou přitahovat stále více voličů, protože segmentace evropského prostoru je čím dál méně národní a čím dál více názorová.

Navíc lidé napříč Evropou čelí mnohým společným výzvám, které je spojují a které nelze řešit jinak než společně. Výčet takových výzev musí nutně začít klimatickou krizí, ale rozhodně u ní nekončí. Propastné rozdíly mezi globální a místní ekonomikou mají často devastující dopady například na dostupnost bydlení pro mladé domácnosti a je jedno, zda v Berlíně, v Paříži nebo v Praze.

Veřejné rozpočty jsou snad všude chudší o příjmy, které daňová optimalizace nejen nadnárodních korporací odsouvá mimo dosah občanů EU. V neposlední řadě je to i budoucí směřování EU, kterou je třeba nejen obhájit před národovci i oligarchy, ale také reformovat tak, aby skutečně vystupovala především v zájmu svých občanů, a ne korporací, ať už nadnárodních, nebo prorostlých s jednotlivými státy.

Dnešní generaci zkrátka spojují velká témata více, než ji národní hranice rozdělují. Pryč je čas, kdy mohli politologové upozorňovat, že Evropa nemůže mít polis (společný občanský prostor), protože nemá demos (lid). Aktivita členů Voltu ukazuje, že to byla generační záležitost. Je tedy jen otázkou času, než některá takováto strana založí svou vlastní frakci v europarlamentu.

Volba frakce
Ze stávajících frakcí připadaly pro Volt v úvahu jen dvě: Obnova Evropy (dřive ALDE) a Evropští zelení. Obnova má sdružovat především strany, které nejsilněji volají po hlubší evropské integraci a posilování demokracie v EU. Její předseda Guy Verhofstadt například volá po šéfovi Evropské komise vzešlém z vítězné celoevropské kandidátky v eurovolbách — tedy v souladu s vizí hnutí Volt. Ve frakci ale poslanci Obnovy podléhají vedení v rámci národních delegací.

Takové fungování nejen že neodpovídá rétorice o celoevropské politice, ale navíc v mnohých zemích europoslance podřizuje stranám, které hájí právě zájmy svého domácího kapitálu před zájmy evropských občanů. Přímo v Německu je to FDP, jejíž předseda říká, že řešení řecké krize bylo k této zemi příliš shovívavé. V Nizozemsku je to strana premiéra Rutteho, který blokuje prohlubování bankovní unie EU, jež má břemeno finančních krizí přenášet z domácností postižených zemí na společná bedra Unie, avšak proti zájmům tamního finančního sektoru. A to ani nemluvíme o bulharské MRF a českém ANO, jejichž oligarchická podstata je nutí obhajovat porušování evropského práva a nakonec i k protievropským výpadům ve smyslu „nechte nás krást si tu po našem“.

Když vyšlo najevo, že ALDE se sice přejmenuje, ale raději zachová své staré struktury a členské strany, než aby se skutečně odvážila obnovovat Evropu, zbyl Verhofstadtovi pouze údiv nad hodnocením, které o jeho frakci členové Voltu sepsali. Těžko se však divit, že se Volt k Obnově Evropy nepřipojil, když se její rétorika tolik rozchází se skutečností.

V hlasování nakonec výrazně převážil názor (přes 80 procent), že Volt může svou vizi nejlépe naplňovat v rámci frakce Evropských zelených. Nejen že má rozhodovací mechanismy nastavené demokraticky na celoevropské úrovni a posty ve frakci rozděluje podle odvedené práce místo národního klíče, hodnotovým zaměřením svých členů i svých cílů jsou Evropští zelení Voltu zřetelně blíž.

Svým rozhodnutím tak členové Voltu ukázali, jak progresivní Evropané obnovu svého kontinentu skutečně vidí. Uvědomují si naléhavost klimatické krize i hlubokých sociálních rozdílů. Podporují inovativní přístupy nejen ve službách ekonomického růstu, ale také k transformaci této ekonomiky do podoby společensky i ekologicky udržitelné. A především Evropskou unii nevnímají jako souboj partikulárních zájmů, ale jako naději tyto společné výzvy efektivně řešit.

A co si myslíte vy? Diskuse (0 příspěvků)

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.