Svět nejen české knihy přilákal davy čtenářů

Letošní ročník knižního veletrhu Svět knihy opět ukazuje, že přes všechny nářky nad upadající vzdělaností v českých zemích stále existuje impozantní množství lidí, kteří se zajímají o literaturu všeho druhu.

Včera skončila pražská část knižního veletrhu Svět knihy. Případné obchody mezi nakladateli a knihkupci a jejich prostředníky, jak se sluší na veletrh, určitě probíhaly, ale zůstávají stranou veřejného zájmu. Jisté však je, že je to velká agenda. Český jazykový prostor je relativně malý a je až neuvěřitelné, kolik vydavatelů původní české a překladové beletrie a literatury náboženské, filosofické, vědecké (včetně popularizací) a politické se na něm udrží.

Svět knihy je i výstavou a příležitostí k individuální koupi knih, které nám během roku na pultech knihkupců, v nabídkách a recenzích ušly. Davy, které po čtyři dny, zejména o víkendu, zaplavovaly Průmyslový palác na Výstavišti na okraji Královské obory, byly impozantní. I kdyby člověk nic nekoupil, určitě se setkal za pulty i mezi návštěvníky se spřízněnými dušemi.

Cizinci na návštěvě u nás prý pokládají Čechy za čtenářský národ. V dopravních prostředcích má být k vidění mimořádně mnoho lidí začtených do knih. Z vlastního pozorování to i jako domorodec mohu potvrdit. Ke čtenářům tištěných knih dnes musíme přičíst ty, kdo mají knihy uloženy ve specializovaných čtečkách nebo v příslušných aplikacích v tabletech. Ani v národech, jejichž kultura podle obvyklého mínění ční nad průměrem, u Němců, Francouzů či Britů, prý tolik čtenářů ve veřejném prostoru nepotkáme a knihy tam nejsou tak velkým byznysem.

Někdy si naříkáme nad pologramotností lidí, kteří věří masivně šířeným dezinformacím a předávají je dál. Soudný člověk, člověk při smyslech, říkáme si, by něčemu takovému sotva podlehl. Potvrzuje se to i tím, že v jejich vstupech do diskusí na sociálních sítích (a na pomalu skomírajících diskusních serverech) je až zarážející počet pravopisných, gramatických, lexikálních a věcných chyb.

Čtení v České republice tak rozšířené nasvědčuje tomu, že pseudokultura xenofobních a autoritářských prostředí je snad menšinová. Tento typ lidí nečte. Pokud ano, jsou produkty určené pro ně nejen na okraji názorového spektra, ale soudě podle zastoupení na veletrhu špatně prodejné. Zdá se, že přece jen velká část populace je sečtělá, ale i vzdělaná.

Vzdělání nemusí být totožné s akademickými tituly na vizitce. Vzdělaní lidé jsou prostě lidé kultivovaní, nadaní kritickou myslí. Není to žádná elita, dejme tomu dnes už tolik nepřipomínaná pražská kavárna. Vypadá to spíš, že našince četba udržuje v kontaktu s českou, evropskou a západní kulturou a otevřeném dialogu a sdílení s kulturami partnerskými.

Jako téma letošního ročníku byla vyhlášena Paměť a vzpomínky. Neprojevilo se to příliš nápadně, spíše v programu doplňujícím výstavu a veletrh. V různých koutech středního traktu a pravého křídla paláce a ve velkém stanu, který od požáru v roce 2008 bohužel stále ještě nahrazuje neobnovené, zcela zničené levé západní křídlo, probíhaly denně desítky autorských čtení, debat s autory, přednášek, a třeba i workshopů.

Herta_m_ller_literaturfest_m_nchen_2016Mezi hvězdy festivalu patřila Herta Müllerová, německy píšící autorka původem z Rumunska, jež se proslavila romány, povídkami a eseji, v nichž reflektuje rumunský totalitní režim. Foto Wikipedia

Zářící hvězdy
Za nejvýznamnější hosty Světa knihy 2019 jsou pokládáni dva laureáti Nobelovy ceny za literaturu. Herta Müllerová, německy píšící autorka původem z Rumunska a žijící ve Spolkové republice, dostala roku 2009 Nobelovu cenu za své romány, povídky a eseje, v nichž reflektuje rumunský totalitní režim.

Mario Vargas Llosa, původně peruánský, dnes ve Španělsku žijící romanopisec a esejista (Nobelova cena 2010), byl oceněn za stylově a kompozičně originální beletrii a eseje hojně již od šedesátých let minulého století překládané i do češtiny.

Neoficiální, ale přinejmenším stejně zářící hvězdou festivalu byl letos devadesátiletý, energií sršící dramatik, scénárista, prozaik, režisér, producent, ale také filosof a esoterik Alejandro Jodorowsky. Pochází z Chile, dnes jej snad lze považovat spíše za francouzského autora. Byl ohlášen už na loňský ročník, avšak tehdy se omluvil a přijel letos.

Jodorowsky se již od sedmdesátých let věnuje spiritualitě, dnes v terapeutické souvislosti. Názvem jedné ze svých knih přeložené též do češtiny (Praha: Malvern. 2015) označuje toto pojetí jako psychomagii. Pracuje s tradiční hermetickou symbolikou, zejména s tarotem chápaným jako soubor vizuálních symbolů duchovních stavů a procesů. Jeho terapeutická metoda spočívá v probouzení a kultivaci obrazotvornosti.

Vedle bezplatné terapeutické praxe pořádá Jodorowsky na své téma semináře v různých zemích. V Praze se setkal před začátkem oficiálního program v Královské oboře se svými čtenáři. Podle zpráv bezprostředních účastníků vzbudilo jeho vystoupení mocné dojetí a radost, což není v této pragmatické až cynické době tak běžné konstatovat. Snad je on sám a ti, kdo s ním sdílejí jeho sny, svědectvím, že se v duševním kosmu současnosti něco probouzí.

Dva z hvězdných hostů zastupovali na letošním ročníku část světa označenou za hlavního hosta jubilejního 25. ročníku festivalu, Latinskou Ameriku. Hojné zastoupení zahraničních vystavovatelů (30 cizích zemí a regionů mezi 461 obchodními účastníky) nasvědčuje tomu, že se česká knižní tvorba pozvolna vymaňuje z jisté uzavřenosti, ba snad izolace. Vedle již tradičních stánků, například německého, španělského či slovenského, zaujaly sousedící expozice Číny a Tchaj-wanu.

Knižní byznys dokáže být stejně nelítostný jako jiná odvětví ekonomiky. Takzvaní „malí vystavovatelé“ byli letos, možná cenovými nároky pořadatele, vykázáni do stanu před Průmyslovým palácem, který vystavené knihy tak zcela neuchránil před průtrží mračen v sobotu odpoledne. To, že to snad přece jen stále je dobrý obchod, však pokládám za dobré znamení.

A co si myslíte vy? Diskuse (0 příspěvků)

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.