Spravovat svět jako Notre Dame

Radek Kubala

Požár francouzské katedrály Notre Dame zasáhl spoustu lidí, ale vyvolal také debatu o povaze současného systému. Pokud je možné sehnat miliardy na záchranu památky, musí se najít i na záchranu klimatu a snížení ekonomické nerovnosti.

Miluju Paříž. Spolu s Hamburkem jsou to má dvě nejoblíbenější města. Zbožňuju Montmartre, majestátní historické budovy a klikaté úzké uličky v Latinské čtvrti. Požár jedné z nejznámějších dominant města lásky obletěl celý svět a zasáhl i mne. Nicméně také vyvolal celosvětovou debatu o povaze současného světa. Zejména proto, že na její opravu zmobilizovali francouzští boháči a korporace za několik dní skoro miliardu eur.

Zejména dva z nejbohatších Francouzů, majitelé luxusních butiků Louis Vuitton a Gucci François-Henri Pinault a Bernard Arnault, dokázali ještě před uhašením posledních plamenů vysázet tři stovky milionů eur, tedy necelých osm miliard korun. Kromě nich se do sbírky zapojila například známá francouzská ropná firma Total, tři největší francouzské banky nebo kosmetická společnost L´Oreal.

Patrona opravy, který sháněl prostředky, nikdo neposlouchal, dokud nebyl oheň na střeše. Foto Wandrille de Préville, WmC

Rychlost, s jakou zámožní Francouzi dokázali zmobilizovat takové ohromné množství peněz, je sympatická, ale stojí v kontrastu s panující nerovností ve světě a neschopností vlád řešit klíčové problémy současného světa, mezi nimi změny klimatu. Mnozí na toto pokrytectví mocných upozorňovali na sociálních sítích nebo v komentářích pro velké deníky.

Někteří s moralistním postojem odsuzujícím truchlení za Notre Dame ve světě, ve kterém Jemen trpí hladomorem a slovy Grety Thunberg nám všem kvůli změnám klimatu hoří střecha nad hlavou. Jiní s odkazem na pokrytectví mocných například v případě požáru Greenfell Tower, při kterém zemřelo dvaasedmdesát lidí.

Pravda je však taková, že reakce francouzských boháčů opět naplno ukázala nesmyslnost současného fungování systému. Jak směšně vypadají výmluvy politiků, že na kvalitnější zdravotnictví nemáme peníze, na platy učitelů není a transformace na bezuhlíkovou ekonomiku by byla příliš drahá. Nejsou půtky o tisícové sociální dávky nesmyslné a věta „Nemáme dost peněz, abychom se postarali o uprchlíky” utíkající z války nebo před chudobou ve svém důsledku zločinem proti lidskosti?

Jak nemorálně vypadají desetitisícové exekuce za pokutu v tramvaji či jiné drobné prohřešky, které existenčně ničí deset procent obyvatel České republiky, když dva lidi jsou za hodinu schopní vyplatit necelých osm miliard korun za vyhořelou budovu! Krásnou, historickou, unikátní, ale pořád jen budovu.

Ještě v jedné věci tragédie Notre Dame ukázala, jak funguje současný svět. Patron obnovy katedrály Michel Picaud, který sháněl peníze na její obnovu, si krátce po požáru postěžoval, že podobné peníze se snažil shánět roky. Nikdo jej ale neslyšel a společnost se dokázala zmobilizovat, až když už byl doslova oheň na střeše.

Ani si nechci domýšlet, co tenhle poznatek znamená v kontextu změn klimatu a naší schopnosti řešit jí při současném mocenském rozložení ve společnosti. Pokud jsou na světě miliardy na obnovu kamene a dřeva, jsou zde jistě také na záchranu věcí živých. Lesů, zvířat, vzduchu, půdy a lidí. Zbývá jen otevřít zásadní otázku, jak peníze potřebné na záchranu našeho druhu demokraticky získat a použít je na zmírnění dopadů změn klimatu a záchranu biodiversity. Než bude hořet všude.

    Diskuse
    JP
    April 19, 2019 v 11.16
    Shodou okolností zrovna v minulých dnech německý deník "Süddeutsche Zeitung" zveřejnil rozhovor s jedním americkým miliardářem. Jehož otec byl jenom malým obchodníkem; on sám se - ryze americkým způsobem - vypracoval k bohatství.

    Ten článek měl název "Zdaňte boháče!"; a tento miliardář se sám plně zasahoval o to, aby (američtí) boháči byli zdaněni mnohem více, než jak je tomu v současnosti.

    A jako ilustraci řekl: "Kdyby šlo o to, v New Yorku postavit novou exkluzivní muzikálovou halu, tak do týdne dám dohromady (na darech od bohatých) sto miliónů. Ale myslíte, že někdo přispěje na výstavbu čističky odpadu na 134. ulici?!..."

    Ano, ti bohatí rádi dají peníze. Totiž: čas od času, a když se při tom mohou osobně veřejně prezentovat, jak jsou štědří, jací jsou mecenáši. Ale pro ty profánní, a skutečně důležité projekty, tak na ty náhle žádné peníze nemají.
    JN
    April 19, 2019 v 14.35
    Francouzští boháči opět zklamali, no... :-)
    Jestli to není tím, že některé problémy (narozdíl od obnovy katedrály) nejsou řešitelné vypláznutím balíku peněz.

    Uctívači systému se pak zlobí na uctívače peněz a konvertují k uctívačům násilí. (Samozřejmě organizovaného, tedy "systémového".)
    IH
    April 19, 2019 v 14.59
    Napadlo mě pár věcí. Na jedné straně když představitel ČSSD, toho času prezident, při podpisu smlouvy uviděl mylně denní penále vyjádřené více nulami před trojkou, než jich na papíře doopravdy stálo, tak ČSSD musí platit jako mourovatá, neboť proč brát ohled na dobré mravy, že? Když naproti tomu soukromá firma, způsobí nedozírnou škodu a ztrátu, tak nastává čas dárcovství. Zřejmě proto, že na pojištění se nedá spoléhat? Nebo proto, aby se dárci blýskli ve světle krásných vitráží?

    Nicméně, je to něco nového pod sluncem třeba s donátorstvím konkrétních uměleckých děl pro katedrálu? Ani náhodou, délce této tradice se hned tak nějaká, nejen dárcovská, nevyrovná. Koneckonců, co je na tom divného přispět, když dojde k nenadálému neštěstí a nepřispět jen tak na něčí komfortnější poměry.

    Rozhodně nejde jen o bohaté lidi. Pamatuji na případ z příbuzenstva, kdy starodůchodkyně po zjištění, že povodeň v její rodné obci vzala jeden dům, věnovala jeho jí neznámým obyvatelům 3.000 Kč. Chtěla konkrétně pomoci v neštěstí. Rozhodně tu dobrou ženu nenapadlo, naštěstí, přispívat někde na čističku nebo na někoho, kdo se cítí "podfinancován". (Sama patřila k lidem, jaké dnes aby jeden pohledal. Za skoro 90 let života se dostala stěží 150 km od domova a v něčem jako restauraci byla nejspíš jen několikrát.)

    P.S. Samozřejmě, že by bohatí měli platit vyšší daně.