Neoliberalismus sliboval svobodu. Místo toho dusí lidi byrokracií

Plíživá privatizace veřejného sektoru zavádí autoritářský systém, který ničí autonomii, kreativitu a efektivitu lidí v ekonomickém systému mnohem víc než státní byrokracie.

Minulý rok mi v Churchillově nemocnici v Oxfordu zachránili život obratným zákrokem, který mi z těla odstranil rakovinu. Teď budu zřejmě potřebovat další operaci, abych dostal svou čelist z podlahy. Právě jsem se totiž dozvěděl, co se v nemocnici dělo v době, kdy jsem byl operován. Na první pohled všechno probíhalo hladce. Pod povrchem, aniž bych to věděl, bublal vztek a rozhořčení.

Mnozí zaměstnanci nemocnice se totiž postavili proti rozhodnutí Národní zdravotní služby (National Health Service, NHS) zprivatizovat zařízení pro skenování rakoviny. Stěžovali si, že skenery nabízené soukromou společností jsou méně přesné než ty, které nemocnice už měla. Upozorňovali, že privatizace ohrozí životy pacientů. Jak minulý týden odhalil deník The Guardian, NHS v reakci na tuto kritiku vyhrožovala nemocnicí žalobou za pomluvu, nepřestanou-li její zaměstnanci toto rozhodnutí kritizovat.

Převládající systém politického myšlení v této zemi, který stojí jak za plíživou privatizací veřejného zdravotnictví a dalších veřejných služeb, tak za tímto neuvěřitelným pokusem o potlačení svobody slova, nás sliboval před dehumanizujícími účinky byrokracie zachránit. Omezením moci státu měl neoliberalismus umožnit rozkvět individuální autonomie a kreativity. Namísto toho zavedl systém napůl privatizovaného autoritářství, mnohem represivnější než systém, který nahradil.

Pracující jsou dnes v zaměstnání podrobováni kafkovské byrokracii kombinující centrální kontrolu s vlezlým „mikromanagementem“. Organizace závislé na etice spolupráce – jako školy a nemocnice – jsou ničeny škrty, diktátem šéfů a vynucováním dusivých, rigidních pravidel. Zavádění logiky soukromého kapitálu do veřejných služeb – které mělo údajně přinést slavnou éru svobodné volby a otevřenosti – se vynucuje s brutální bezohledností. Doktrína, která slibovala rozmanitost a svobodu, ve skutečnosti přináší konformismus a umlčování kritiky.

Amazon_espa_a_por_dentro__san_fernando_de_henares_Extrémním příkladem dohledu a kontroly nad pracujícími může být Amazon, jenž si nechal patentovat náramek sledující pohyby jeho zaměstnanců a zaznamenávající odchylky od předpisů. Foto WMC

Podstatná část teoretických základů, na nichž dnes tato postupná transformace veřejného sektoru stojí, pochází z pera Ludwiga von Misese. Ten ve své knize „Byrokracie“ z roku 1944 tvrdil, že mezi kapitalismem a socialismem není možný žádný kompromis. Vytváření robustních veřejných služeb, jako byla právě NHS ve Velké Británii, programy spojené s New Deal v USA či další podobné dobové sociálně-demokratické experimenty musely podle něj nevyhnutelně vést k byrokratickému totalitarismu typu Sovětského svazu či nacistického Německa.

Mises uznával, že jistá míra státní byrokracie je nevyhnutelná, že existují určité funkce, bez nichž se nelze obejít. Tvrdil ale, že neomezí-li se úloha státu na zcela minimální agendu – v podstatě jen obranu, bezpečnost a výběr daní a cel – skončí pracující tak či onak v roli pouhých ozubených koleček v „obřím byrokratickém stroji“, zbaveni iniciativy i svobodné vůle.

Oproti tomu zaměstnanci pracující v „nijak neomezovaném kapitalistickém systému“ mají být prý „volnými lidmi“, jejichž svoboda je garantována „ekonomickou demokracií, v níž každý haléř znamená svobodu volby“. Zapomněl však doplnit, že někteří lidé budou mít v takové kapitalistické utopii zkrátka víc „hlasů“ než jiní. A že tyto hlasy se zákonitě stanou zdrojem moci.

Misesovy nápady se spolu s texty Friedricha Hayeka, Miltona Friedmana a dalších neoliberálních myslitelů staly v Británii základem politiky vlád Margaret Thatcherové, Davida Camerona, Theresy Mayové a bohužel také Tonyho Blaira. Ti všichni se snažili veřejné služby ve jménu svobody a efektivity privatizovat či podrobit diktátům trhu. A vždycky naráželi na ten samý zádrhel: demokracii. Lidé zkrátka chtějí, aby zásadní veřejné služby zůstaly veřejné – a mají pro to dobré důvody.

Dáte-li veřejné služby do rukou soukromým společnostem, vede to vždy k jednomu ze dvou výsledků. Buď vznikne soukromý monopol, jehož majitel může využít svou dominanci k neomezené extrakci bohatství a ohýbání pravidel systému ve svůj prospěch, nebo zavedete konkurenci a vytvoříte tak nesouvislý, roztříštěný spletenec, vedoucí k takovým institucionálním selháním, jejichž svědky jsme každodenně na našich železnicích. Nejsme idioti, i když se tak s námi často zachází. Víme, co motivace soukromým ziskem veřejným službám dělá.

Různé britské vlády proto opakovaně docházely k rozhodnutí, že nemohou-li klíčové veřejné služby přímo zprivatizovat, podrobí je alespoň takzvané „tržní disciplíně“. Von Mises před takovým přístupem opakovaně varoval. „Žádnými reformami nelze veřejný úřad transformovat v něco podobného soukromému podniku,“ upozorňoval. Hodnota veřejné správy „nemůže být vyjádřena v penězích“. „Efektivita ve veřejné správě a efektivita v průmyslu jsou zcela odlišné věci.“ „Intelektuální práci nelze měřit a vyhodnocovat mechanickými prostředky.“ „Nelze ‚měřit‘ hodnotu práce doktora na základě toho, kolik času věnuje jednotlivým případům.“ Jeho varování byla ale ignorována.

Zničit moc pracujících
Problém spočívá v tom, že cílem neoliberální teologie není jen omezit vliv státu, ale také (samozřejmě ve jménu svobody) zničit odborové organizace a všechny další formy moci pracujících. Částečná privatizace a podrobování veřejných služeb trhu proto nemají za cíl ani tak zvyšování efektivity, jako především upevňování kontroly nad zaměstnanci. Pracující ve veřejných službách jsou dnes podrobováni všudypřítomnému režimu sledování a hodnocení za pomoci přesně těch kritérií, která byla i podle Misese v této sféře neuplatnitelná a absurdní. Byrokratická kvantifikace veřejné správy už dávno nemá nic společného se snahou o účelnost – stala se samoúčelem.

Její zvrácené důsledky zasahují do všech oblastí veřejných služeb. Školy učí děti splnit testy, místo aby jim poskytovaly celistvé a užitečné vzdělání. Nemocnice manipulují s čekacími dobami a nesmyslně přesunují pacienty mezi seznamy. Policie ignoruje některé zločiny, překlasifikovává jiné a nutí podezřelé přiznávat se k dalším přestupkům, aby si vylepšila statistiky. Univerzity motivují výzkumníky k produkování narychlo psaných povrchních článků místo do hloubky jdoucích monografií, aby si zlepšili „skóre“ v systémech akademického hodnocení.

Výsledkem je demoralizace zaměstnanců, která ničí efektivitu a kvalitu veřejných služeb. Šikovní a zkušení lidé, jako kupříkladu chirurgové, jejichž vzdělání stálo stovky tisíc liber, odcházejí ze zaměstnání kvůli stresu a zoufalství, které jim systém způsobuje. Tohle plýtvání lidským talentem a potenciálem způsobuje mnohem horší škody než všechna „neefektivita“, kterou má tahle posedlost kvantifikací údajně řešit.

Extrémní případy dohledu a kontroly nad pracujícími se samozřejmě neomezují jen na veřejný sektor. Amazon si například nechal patentovat náramek, který sleduje pohyby jeho zaměstnanců a zaznamenává i ty nejmenší odchylky od předpisů. Šíří se technologie pro záznam, co lidé píší do klávesnice, jaký používají jazyk, jakou mají náladu, jaký tón hlasu. Některé firmy experimentují také s čipováním svých zaměstnanců. Jak poznamenává filosof Byung-Chul Han, neoliberální kultura, ztělesněná v systému „práce na volné noze“, který proměňuje zaměstnance v „nezávislé dodavatele“ služeb na zakázku, internalizuje vykořisťování. „Pracující se stávají svými vlastním vykořisťovatelem ve svých vlastních podnicích.“

Volnost, kterou nám neoliberalismus sliboval, se ukazuje být volností pro kapitál, získávanou na úkor lidské svobody. Systém, který neoliberalismus stvořil, se stává absolutistickou byrokracií, která se nejnověji projevuje v soukromém sektoru zaváděním nelidských technologií ignorujících každou kritiku a stížnost a ve veřejném sektoru prosazováním nesmyslných a kontraproduktivních opatření, zaváděných manažery slepě kopírujícími korporátní kulturu.

Pokusy této tendenci odporovat se setkávají se stále extrémnějšími formami represe, jako je hrozba žaloby proti Churchillově nemocnici. Podobné nástroje kontroly ničí lidskou autonomii a tvořivost. Je pravdou, že sovětská byrokracie, již von Mises oprávněně kritizoval, redukovala pracující na bezduché automaty. Systém, kteří vytvořili jeho žáci, ale míří stejným směrem.

Text Neoliberalism promised freedom – instead it delivers stifling control
vyšel původně v The Guardian. Z angličtiny přeložil Josef Patočka.

A co si myslíte vy? Diskuse (5 příspěvků)

Josef Poláček - Invalidní důchodce

Čtvrtek, 11.Dubna 2019, 12:14:42

„Pracující se stávají svým vlastním vykořisťovatelem ve svých vlastních podnicích.“

Opravu velmi krásná a výstižná formulace; ovšem to samé svého času konstatoval už Karel Marx. Totiž v souvislosti se zdánlivě nezávislými, svobodnými a samostatnými malovýrobci, kteří jsou ale i v tomto svém zdánlivě autonomním postavení plně podřízeni diktátu kapitálu a trhu. Jsou tedy nuceni v tomto systému maximalizace zisku neustále ždímat maximum výkonu ze sebe samých, nechtějí-li podlehnout v nemilosrdné konkurenci.

Přesně to samé ovšem platí analogicky i pro všechna výrobní družstva (v kterých mnozí na levici stále ještě spatřují spásu před kapitalismem): i tato výrobní družstva, jakkoli interně kolektivisticky organizovaná, dokud budou vystavena podmínkám kapitalismu, tedy tlaku tržní konkurence a maximalizace zisku, budou stejně tak nucena "vykořisťovat sama sebe".

Petrasek Milan - penzista

Ano Já sro vykořisťuje sebe sama Neděle, 14.Dubna 2019, 18:07:21

aniž si to uvědomuje a je vystaven přibýváním onemocněními neuronálního charakteru, kterým neumí čelit.
V politické rovině příkladně inklinuje k umíněnému pátrání po nepříteli. Uspokojování jeho poptávky nahrazují populisté konstrukty fantomů - placebem nepřátel ...bych dodal.

Josef Poláček - Invalidní důchodce

Pondělí, 15.Dubna 2019, 14:50:52

Tady by mohlo být opravdu docela zajímavé zvědět, jestli by bylo možno stanovit přímo kvantifikovatelnou úměrnost mezi mírou (sebe)vykořisťování, a mezi mírou fantomové nenávisti...

Petrasek Milan - penzista

Ĺze ale kvantfikovat nárůst fantomové nenávisti vlivem neoiberání ideologie na Úterý, 16.Dubna 2019, 21:11:27

Osvobozující slib - Wir nehmen dich so, wie du bist – du musst nicht mehr kämpfen, und wenn du verlierst, sagt dir niemand, dass du selbst schuld bist. Du muss dich uns nur unterwerfen, und das gibt dir mehr Freiheit, als du bei den Konkurrenzliberalen je bekommen wirst.
Es soll in den USA einen Mann geben, der es mit diesem Versprechen zum Präsidenten gebracht hat.
Jde o stále poutavější sliby.....jsem se dnes dočetl.

Josef Poláček - Invalidní důchodce

Nesvobodou ke svobodě Středa, 17.Dubna 2019, 11:27:16

Du muss dich uns nur unterwerfen, und das gibt dir mehr Freiheit - to je svým způsobem opravdu geniální výrok, který má svou platnost prakticky ve všech časech a ve všech mocenských konstelacích. (My sami jsme v našich zcela nedávných dějinách měli zcela aktuální možnost zakusit výhody takovéto "svobody prostřednictvím naprostého podřízení se".)

Ostatně, to heslo "nesvobodou ke svobodě" - to je jak přímo vystřižené z Orwella.

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.