Je neoliberalismus „neomarxismem“ levice?

Marek Benda

Autor reaguje na text Petra Bittnera, který se v DR zabýval rozšířením denunciačního charakteru u pojmu neomarxismus. Mezi užíváním pojmu neomarxismus a neoliberalismus mohou podle něj existovat paralely.

Neomarxismu, především jeho rychlé kariéře v českém veřejném diskursu, se věnoval již Petr Bittner. Ten došel ve své úvaze k závěru, že slova „neomarxismus“, „neomarxistický“ a „neomarxisté“ jsou paušálními a denunciačními označeními pro veškerou kulturní či liberální levici. Jejich propagátoři z řad konzervativní a krajní pravice s nimi mohou mít podle Bittnera v českých publicistických a internetových vodách úspěch proto, že Karel Marx je pro značnou část zdejší veřejnosti synonymem pro vše spojené s někdejší sovětskou diktaturou na našem území.

Etablování neomarxistické nálepky na veřejnosti a v salonech celebrit je pak podle Bittnera důkazem, že tam vstoupila i nenávist vůči odlišnému. Nefunguje ale nakládání s termíny „neoliberál“, „neoliberální“ a „neoliberalismus“ podobně zase v levicové kritice pravého směru? A není tak Bittnerova kritika nolens-volens slepá na jedno oko?

Nejprve k aspektům, kde lze u pojmů neoliberalismu a neomarxismu vidět paralely. Jak neomarxismus, tak neoliberalismus jsou spíše publicistické než odborné termíny. Společenské vědy s neoliberalismem do určité míry pracují v rámci teorií mezinárodních vztahů, když je řeč o konceptu „neoliberálního institucionalismu“.

Ten se však primárně soustředí na logiku fungování mezinárodních organizací a režimů v rámci liberálního kapitalismu a za předpokladu egoisticky uvažujících jedinců a entit, přičemž principy monetarismu v ekonomii a Washingtonského konsensu (zahrnujícího cíle deregulace ekonomiky, liberalizace obchodu a privatizace státních a veřejných statků) u něj hrají až sekundární roli. S touto definicí často implicitně pracuje právě publicistika, případně explicitně popularizující kritické práce z pera spíše levicových politologů, sociologů a ekonomů.

Společenské vědy s pojmem neoliberalismus pracují, ne však v tom smyslu, v jakém ho používá publicistika. Grafika MintPress News

Sami adresáti jejich kritiky by se však za „neoliberály“ označili jen velmi zřídka, což by byla již druhá paralela s neomarxismem. Například na ministerstvu financí v éře Miroslava Kalouska bylo prý adjektivum „neoliberální“ bráno velmi úkorně a i prominentní ekonomové, jako například člen někdejšího NERVu Tomáš Sedláček, se při tomto slově ošívají, pokud jsou stavěni do jeho blízkosti.

Konečně má neoliberalismus s neomarxismem společné příliš široké užívání, což z něj činí „natahovaný“ pojem, jehož výpovědní hodnota se tím značně snižuje. Pokud — jak naznačuje i Petr Bittner — za neomarxisty nejen pro pravicové a krajně pravicové kruhy v České republice platí „sobotkovská“ část sociální demokracie, strana TOP09, Zelení, redakce týdeníku Respekt, veškeré humanitární neziskové organizace, evropští lidovci jako Angela Merkelová či Jean-Claude Juncker nebo radikálně levicové osobnosti a platformy, pak si s tím kariéra neoliberalismu v Česku i mimo ně v ničem nezadá.

Za neoliberály jsou zpravidla považováni thatcherovští toryové, New Labour, Ronald Reagan, Augusto Pinochet nebo Gerhard Schröder. Svého času bylo toto přízvisko přiřknuto i Schröderovu křesťanskodemokratickému předchůdci Helmutu Kohlovi, za jehož vlád narostlo v Německu vůbec největší množství sociálních transferů.

Při pohledu na program i konkrétní prosazovanou politiku je tedy sotva možné všechny údajně neoliberální směry a osobnosti hodit do jednoho pytle. Ano, většina nositelů tohoto adjektiva snižovala, nebo alespoň chtěla snižovat daňovou zátěž a ti nominálně levicoví se tak posouvali více do středu (na což jejich směry doplatily nebo stále ještě doplácejí), jejich další hodnotové postoje k fungování jedince a společnosti však už „neoliberální“ nálepka hlouběji nereflektuje.

Při srovnání s postkomunistickým prostorem je tato neblahá vlastnost běžného užívání pojmu neoliberalismus ještě markantnější. Mají toho východoevropské pravicové politické reprezentace, jež se ve svých zemích skoro kolektivně shodly na rovné dani, vlastně tolik společného se svými německými nebo francouzskými „neoliberálními“ protějšky? Zásadu, že „silná ramena mají nést více“, nezpochybňuje ani německá FDP. Francouzský prezident Emmanuel Macron sice spustil reformu politiky zaměstnanosti v duchu „neoliberální“ schröderovské Agendy 2010, zároveň ale prosazuje harmonizaci odměňování mezi domácími a vyslanými pracovníky směrem k domácím, tedy vyšším částkám.

V České republice oproti tomu i někdejší sociálnědemokratická ministryně práce Michaela Marksová-Tominová považovala nízkou mzdovou hladinu za klíčovou komparativní výhodu našeho hospodářství, jíž bychom se ve vztahu k odměňování vyslaných pracovníků do ostatních států EU neměli vzdávat. Za neoliberálku ji ale tehdy kupodivu nikdo veřejně neoznačil.

Její premiér Bohuslav Sobotka sice později přistoupil na Macronův podnět k reformě směrnice o vyslaných pracovnících, během svého působení posílil váhu tripartity a hodlal postavit volební kampaň sociální demokracie na problematizaci nízkých mezd, jako ministr financí v sociálnědemokratickém kabinetu Vladimíra Špidly o dekádu dříve ale zaštítil reformu veřejných financí, jež krátila nemocenskou, zvyšovala nepřímé daně a značně snížila daň z příjmů právnických osob.

Na druhé straně je s neoliberalismem často spojován německý ekonom Hans-Werner Sinn, který sice během dluhové krize plédoval za „zlevňování“ (tedy platové a fiskální škrty) v jižní Evropě, zároveň je ale nepovažoval za příliš smysluplné při současném členství států tohoto regionu v eurozóně. Sinn je rovněž autorem velmi polemické knihy o předkrizovém deregulovaném finančním sektoru, jejž pojmenovává souslovím „kasinový kapitalismus“. A jiných mnohovrstevnatých osob či směrů, ať už ve sféře politiky, ekonomie nebo publicistiky, najdeme u nás i v zahraničí bezpočet.

Je tedy neoliberalismus „neomarxismem“ levice? Ve smyslu jeho paušalizujícího náboje podle mého mínění jednoznačně ano. S paušalizováním pak úzce souvisí redukcionismus v tom smyslu, že jeden z aspektů, ať už přístup k migraci a menšinám, nebo pozice ke konkrétním přerozdělovacím mechanismům, je vydáván za klíčový definiční znak pro příslušnost daného jedince či skupiny do „neomarxistické“ nebo „neoliberální“ pojmové kategorie.

Zda je i za rozšířením „neoliberální škatulky“ ve veřejném diskursu (byť spíše na západ od nás) normalizování nenávistných postojů, jak se v případě české kariéry pojmu neomarxismu domnívá Petr Bittner, bych se neodvažoval tvrdit. Určitou myšlenkovou pohodlnost, když ne rovnou vědomou nepoctivost, bychom však u řady jejích uživatelů bezpochyby nalezli.

Tím neříkám, že neoliberalismus je zcela lživý termín a jeho prostřednictvím nelze upozorňovat na problematické stránky fungování kapitalismu a produkci negativních externalit neregulovaného trhu. Vždyť možná právě zde lze tušit zdroj jeho široké popularity u části veřejnosti. Jeho časté užívání na levici ve vztahu k osobám a skupinám osob má však spíše zatemňující než osvětlující funkci. Podobně jako užívání pojmu neomarxismus na pravici a mezi zmatenými českými levičáky z prostředí KSČM nebo z „foldynovského“ koutku.

    Diskuse
    July 18, 2018 v 8.30
    Trochu to připomíná babylónské zmatení jazyků: „Hle, lid je zajedno a všichni mají jednu řeč. A toto je jen začátek jejich díla. Nic jim už nezabrání vykonat, cokoli si předsevzali. Nuže, sestoupíme a zmateme tam jejich řeč, aby jeden nerozuměl řeči druhého".
    July 18, 2018 v 9.52
    Je strom komínem zelené levice?
    Stejně jako komín, i strom se tyčí do výšky a mění složení vzduchu kolem sebe.

    Výraz neomarxismus se do české politiky rozšířil z White Media, vytvořili ho neonacisté jako nápodobu svého vlastního označení — nápodoba je základním tvůrčím nástrojem nacistů, jak už dávno zdokumentovala Antia:
    http://www.antifa.cz/content/velka-nazi-vykradacka
    Vždy byl míněn jako hanlivá nálepka pro antifašisty — potažmo pro všechno, co není fašistické.

    Výraz neoliberalismus zavedla jako označení por svůj vlastní myšlenkový směr skupina, lépe snad řečeno síť, pravicových aktivistů blízkých chicagské ekonomické škole, hlásil se k němu například Milton Friedman:
    https://miltonfriedman.hoover.org/friedman_images/Collections/2016c21/Farmand_02_17_1951.pdf
    Základem Friedmanova neoliberalismu je důraz na individualismus a ostrá opozice proti kolektivismu; tuším, že to vychází z Hayeka.

    Zajímavé je, že Friedman požaduje, aby stát měl plnou kontrolu nad tvorbou peněz a vzal ji z rukou soukromých bank — praktické politiky založené na liberalismu šly v tomto bodě právě opačným směrem. Přesto považuji označení neoliberálové pro Thatcherovou, Reagana, Klause nebo Kalouska za přiléhavé, protože žádné jiné neoliberální hnutí dodržující přesněji zásady formulované Friedmanem nevzniklo, ti, kterým říkám neoliberálové, se Friedmana a Hayeka dovolávají, a prosazování individualismu proti kolektivismu, často až fanatické, je stále základem jejich myšlení a politiky.

    Osobně mám sklon používat pracovní definici neoliberalismu, kterou jsem převzal snad z nějakého dokumentu Adama Curtise, nevím už přesně odkud, a taky nevím, jak dalece naivní může připadat autoritám v oborech ekonomie a politologie: Zatímco (staro)liberalismus prosazoval regulaci trhu tak, aby každý, ať velký nebo malý, měl zaručenu svobodu na trh vstoupit a soutěžit na něm za rovných podmínek, neoliberalismus prosazuje deregulaci, aby velcí hráči měli svobodu trh ovládnout.

    Pochybuji, že Marek Benda dokáže přijít s jakoukoliv užitečnou definicí neomarxismu — tedy užitečnou jakkoliv jinak než jako hanlivá nálepka.
    July 18, 2018 v 11.19
    Nedá mi to

    J.K., Sobota, 4.Listopadu 2017, 16:52:49



    "Stejně lze položit otázku, co straně a společnosti přináší boj proti bájné příšeře zvané neoliberalismus. Proklínání neoliberalismu je dnes tím hlavním, co novou levici spojuje, mimo kruhy levicové inteligence ale není víra v existenci neoliberalismu rozšířena. Zejména se k neoliberalismu skoro nikdo sám nehlásí."
    JN
    July 18, 2018 v 12.42
    Jazyk, disponující souhrnnými pojmy, které budou označovat jevy (z dané subjektivní perspektivy) něčím společné,
    je prostě pro vedení diskuse nezbytný. Zároveň však diskusi nelze nahradit nálepkováním oponenta.

    Jenže je těžké vést diskusi, když jsou obě strany zradikalizované a nepovažují člověka s odlišnými názory vůbec za člověka. Diskutovat v prostředí nenávisti nelze. Jenže jak to změnit, když celé naše zorné pole zabírá koncept dobra pro lidstvo a ten náš bližní, který s námi nesouhlasí, tedy dobro lidstva nechce a sám se tak z lidstva vyčlenil - už není člověkem.

    Člověk, který se o diskusi pokouší, je pak vyzýván, ať jde "diskutovat" do své názorové bubliny. Krom toho, že diskuse mezi shodně smýšlejícími je z podstaty nesmyslem, je také možné, že ta názorová bublina je jednočlenná, a tak si v dnešní internetové době můžete povídat leda tak sám se sebou.
    JN
    July 18, 2018 v 13.00
    Diskuse je tedy spíše vzácností,
    většinou jde o neurvalý boj o diskurz, chápaný jako prostředek ke změně společnosti.
    HZ
    July 18, 2018 v 13.02
    Když vy tak, pane Kubičko, tak já tak:
    H.Z., Neděle, 5.Listopadu 2017, 05:51:49

    "Jsem na tom podobně jako pan Kubička. Neoliberalismus je pro mě fantóm vznášející se nad levicovým diskurzem. Pravicový diskurz zplodil v téže době fantóma jménem neomarxismus a přisuzuje mu totální ovládnutí dnešní Evropy."
    HZ
    July 18, 2018 v 13.08
    Tak si važte, pane Nusharte,
    příležitosti diskutovat v prostředí, kde nenávist nevládne.
    Můžete to využít a nemusíte.
    JP
    July 18, 2018 v 13.09
    K pojmu neoliberalismu a neomarxismu
    Musím se v zásadě připojit k vývodům M. Bendy: to označení "neoliberalismus" funguje skutečně většinou jako ideologická nálepka; a to nálepka dosti laciná. A já sám se tomuto slovu vyhýbám tak dalece, jak je to jen možné.

    Ostatně, tento "neoliberalismus" je fakticky pleonasmus; obsahově neoznačuje naprosto nic více, nežli ten docela obyčejný, klasický pojem "kapitalismus". Tedy kapitalismus ve své ryzí formě, ve své nejzákladnější, nejpůvodnější podstatě, tedy jakožto podřízení všech věcí lidských odosobněné logice kapitálu a trhu.

    Na straně druhé (což ovšem M. Benda sám také nijak nepopírá) ten pojem "neoliberalismus" přece jenom má své určité oprávnění, nějakým způsobem přece jenom je nutno od sebe odlišit ten relativně prosociální kapitalismus poválečné éry (jmenovitě německý "rýnský kapitalismus") od onoho "tvrdého kapitalismu" éry Pinocheta, Thatcherové a Reagana.

    Takže to používání onoho slova "neoliberalismus" má dvě stránky: jednu objektivně legitimní, a druhou ideologicky-nálepkující. A je fakt, že ta druhá je leckdy frekventována až s inflační četností.

    -----------------------------------------------

    Potud má tedy M. Benda pravdu. Co se ale jeho téze týče, že používání termínu "neoliberalismus" je prakticky totéž co používání pojmu "neomarxismus", tak tady už je věc složitější.

    Ten pojem "neoliberalismus" je sice vlastně také klamný, jeho původní význam byl fakticky přesně opačný, než jaký je dnes. Ale dnes už je jeho obsah a smysl celkem ustálený a - ve výše uvedeném vymezení - jasný a nesporný.

    Zatímco pojem "neomarxismus" (jak jsme si ukázali v diskusi pod článkem P. Bittnera) je už ve své samotné podstatě zcela vadný, neboť sugeruje substanciální příbuznost s autentickým marxismem; přitom ale ve skutečnosti směřuje zcela jinam. Respektive přesněji řečeno, staví se na zcela jiné myšlenkové a ontologické základy.

    Takže v tomto smyslu jednoznačné rovnítko mezi pojmy "neoliberalismus" a "neomarxismus" skutečně není možno legitimně učinit.
    MP
    July 18, 2018 v 14.07
    Honzovi Macháčkovi
    Jen drobnost. Požadavek tvorby monetární politiky (peníze tvoří leda tiskárna či sněmovna) jako funkce státu je zcela standardní liberální požadavek, ostatně on je celý Friedmanův neoliberalismus hodně liberální oproti tomu, pro co se to slovo začalo běžně používat.

    Oproti neomarxismu tu ovšem máme nejméně tři vrstvy použití:
    a) akademickou, původně zároveň autostylizační;
    b) použití v kultivované publicistice -- zde ještě s přísným rozlišením liberalismu a neoliberalismu (Věta: "Milan Znoj je liberál a právě proto je pro něj vulgární neoliberalismus nepřijatelný." dává dobrý smysl a není paradoxní) ;
    c) žurnalistické a nálepkové -- tedy vrstva, na kterou správně upozorňuje Benda.

    Neomarxismus ty první dvě vrstvy prakticky postrádá, vyskytují se leda jako zakrnělé pahýly.
    PM
    July 18, 2018 v 14.45
    Neoliberalismus je ideologie současné epochy kapitalismu/tržního hospodářství
    založená na principech postmoderního pojetí pluralitního smýšlení:
    - omítnutí osvícenského pojetí rácia
    - akceptace radikální tolerance, plurality názorů i'm ok you're ok
    a tím příklon k akceptaci afektivní iracionality - Trump
    - vše zakotveno na radikálním odmítnutí hledání všeobecné pravdy - Babiš
    - výsledkem je ztráta pocitu solidarity a společenských vazeb
    a rozštěpení společenského života do množiny skupin a
    individuí navzájem protichůdných názorů a počínání -zbytková společnost.
    Jde o periodu kapitalismu radikálně oproštěnou od romantických ideálů osvícenství .....bych poněkud pretenciózně dodal.
    JN
    July 18, 2018 v 15.17
    Můžete, prosím, paní Zemanová, upřesnit,
    jakým způsobem mohu či nemusím využít té příležitosti?
    PM
    July 18, 2018 v 15.39
    Neomarxismus je pokus altruistů použít popř. přiživit se
    na schopnostech umu dialektického pohledu na společnost Marxe a obohatit jeho teorii determinace člověčenstva ekonomickou realitou o další reálie/součásti lidského bytí a dát jí tak širší platnost.
    Je to stále nedokončený projekt nejen západní křesťanské civilizace, který se táhne již více než po století ........mohu na stará kolena potvrdit
    PK
    July 18, 2018 v 17.08
    Např. o Evropské unii jsem už mnohokrát četl obojí
    Samozřejmě od různých lidí.

    EU je prý neomarxistická, socialistická, bolševická.

    EU je prý neoliberální, kapitalistická, vykořisťovatelská.

    Takže ano - autor článku má naprostou pravdu.
    JN
    July 18, 2018 v 17.33
    Jestliže EU může být jednou označována za neomarxistickou a podruhé naopak za neoliberální,
    pak je na místě položit si otázku, zda "neomarxismus" a "neoliberalismus" jsou v těch svých negativních interpretacích vůbec protiklady.

    Vylučuje se tedy, aby (například) EU byla současně "neomarxistická" i "neoliberální"? (Myslím samozřejmě v těch negativních významech těchto slov.)
    PK
    July 18, 2018 v 19.19
    Ano, vylučuje.
    JN
    July 18, 2018 v 21.17
    Já si myslím, že negativní významové obsahy těch dvou slov jsou mimoběžné,
    ta dvě slova mluví každé úplně o něčem jiném, než to druhé.
    PK
    July 18, 2018 v 22.13
    Ano, jedni i druzí idioti "mluví o něčem jiném". A?
    Takže to nejsou protiklady a je tedy logicky možné, aby jeden a tentýž objekt byl současně "neoliberální" i "neomarxistický".
    To, že si idioti nějak vykládají svět, neznamená, že je jejich obraz reálný. Což vrcholně platí i o hypotetické syntéze dvou nebo více takových výkladů.
    JN
    July 19, 2018 v 7.42
    To samozřejmě máte pravdu, paní Zemanová:
    Znamená to pouze to, že dva neprotikladné idiotské výklady světa jsou teoreticky slučitelné a mohou dohromady vytvořit idiotský výklad světa jediný. Tím se věc zjednoduší a bude pak lépe pochopitelné, že "neomarxisté" jsou užitečnými idioty "neoliberálů", zatímco teď si každý myslí, že zájmy těchto dvou skupin jsou neslučitelné.
    July 19, 2018 v 7.49
    Komunikační funkce užívání slova "neoliberalismus"
    je identitní. Účastí na rituálu proklínání neoliberalismu si intelektuální levice stvrzuje svou identitu podobně jako si muslimové svou kolektivní identitu stvrzují kamenováním satana.

    Ke komunikaci mimo tuto úzkou skupinu sloužit nemůže, zejména ne s neoliberály, protože ti se tak většinou neidentifikují. Nejde jen o to, že je to výraz pejorativní. Kdybyste lidovce oslovili "vy černoprdelníci", nevytvářelo by to sice příznivou emoční atmosféru , ale bylo by jasné koho míníte. To u neoliberalismu není.

    Výrazem neoliberalismus dáváte najevo, s kým mluvíte a s kým ne. Pro českou radikální levici je charakteristické, že komunikuje jen ve své úzké skupině. Jistě si nelze představit třeba pana Bittnera, jak s někým diskutuje.

    Dalo by se namítnout, že třeba zloději se sami také tak neoznačují. Jenomže kradení je praktická činnost, ne názorový směr.
    JN
    July 19, 2018 v 8.52
    No, ale není třeba možné, pane Kubičko,
    že odpůrci "neoliberalismu" a "neomarxismu" (tedy ti, kteří ta slova k označení svých protivníků používají) za tím názorovým směrem vidí i praktickou činnost? Samotný názorový směr by asi nikoho iritovat nemusel, uvádění názorového směru do praxe už však ano.
    MP
    July 19, 2018 v 10.20
    P. Nusharte,
    v čem jsou neomarxisté užitečnými idioty neoliberálů?
    (Buďte prosím aspoň jednou logický a konkrétní, děkuji předem.)
    JN
    July 19, 2018 v 10.27
    Dokonce se ti odpůrci zavádění ideologií (a samozřejmě i náboženství) jako "správného státního názoru"
    mohou zaštiťovat i Listinou základních práv a svobod:

    Článek 2
    (1) Stát je založen na demokratických hodnotách a nesmí se vázat ani na výlučnou ideologii, ani na náboženské vyznání.

    -----------------

    Primárním cílem například neomarxismu (ve smyslu tzv. kritické teorie frankfurtské školy) je ale postupná příprava radikálních společenských změn, což právě může být s ústavně zaručeným demokratickým charakterem státu a jeho nevázáním se na výlučnou ideologii v rozporu.

    Pak bych ovšem chápal i ten odpor k tomu, aby se to říkalo nahlas (a aby se to vůbec nějak pojmenovalo).
    JN
    July 19, 2018 v 10.36
    Pane Plevo, v tom,
    že ta "postupná příprava radikálních společenských změn" (které vůbec nejsou protikladem "neoliberasmu" nebo bojem proti němu) k uskutečnění cílů globálního kapitalismu ("neoliberalismu") naopak pomáhá.
    MP
    July 19, 2018 v 10.39
    P. Kubičko,
    slova existují proto, že jsou potřeba.

    Slovo neoliberalismus je potřeba věcně: je přece třeba nějak pojmenovat ekonomickou teorii a praxi (politiku), která stojí na předpokladech, že volný trh bez státních regulací je tím nejlepším a sociální rozdíly jím způsobené jsou oprávněné. A zcela prakticky se pak tato politika vyznačuje deregulacemi, privatizací, snižováním daní firmám a bohatým, sociálními škrty atd. Jakým jiným slovem byste tohle souhrnně nazval?
    A neplatí ani argument, že neoliberálové se tak neoznačují. Oni totiž zpravidla jen vynechávají tu předponu neo a hovoří o sobě jako o (ekonomických) liberálech. Pokud bychom na tuto terminologii přistoupili, museli bychom stále přidávat přívlastek "ekonomický" l., protože ten politický a kulturní je zkrátka něco jiného. Navíc předpona neo naznačuje (a to možná neoliberálům nejvíc vadí), že jde o něco "znovuobnoveného", něco, co tu bylo kdysi, ale pak nějakou dobu ne a dnes tady zase je. Každý neoliberál by totiž nejraději vymazal z povědomí keynesiánství. Myslím, že bychom jim v tomto neměli vycházet vstříc.

    Pokud jde o neomarxismus, věcně ten pojem potřeba není. Stačí hovořit o kulturní nebo liberální levici, resp. levicovém liberalismu. Působí a používá se tedy jako nadávka. Odkaz na marxismus by nemusel vadit, kdyby ovšem v postkomunistickém prostředí nenavozoval představu minulého režimu a jeho represí a zločinů. Kulturně vzato byl ovšem minulý režim spíš pravicový, resp. konzervativní. Proto jsou ostatně dnešní komunisté a jejich voliči kulturními konzervativci.
    MP
    July 19, 2018 v 10.49
    Používání obou pojmů ovšem tak jak tak nahrává neoliberalismu
    Pokud si odmyslíme levicové prostředí, tak pojem neoliberalismus žádné negativní konotace pro většinovou společnost nemá (vynechávám opět poučené pravičáky, kteří vědí, co říkají a píší jejich levicoví odpůrci). Naopak, liberální přece znamená svobodný, takže ten neoliberalismus je vlastně fajn, ne? Svobodný trh, můžeš prodávat a kupovat co chceš, super, ne? Úkolem levice je ukázat, že neoliberalismus k žádné svobodě ve skutečnosti nevede.

    Naopak pojem neomarxismus je natolik zatížený neblahou zkušeností s minulým režimem, že jeho užití nemůže být jiné než pejorativní - nebo provokativní.
    MP
    July 19, 2018 v 10.55
    P. Nusharte,
    neukázal jste bohužel opět nic.

    Například do neomarxistů je nadáváno papeži Františkovi. V čem a jak souvisí s frankfurtskou školou a čím chcete doložit, že má podobné cíle?

    Nebo Jiří Dienstbier? Kdy, v čem a jak se hlásí k frankfurtské škole?
    MP
    July 19, 2018 v 11.03
    Jiřímu Kubičkovi
    Funkci "určení nepřítele a stmelení vlastní skupiny" mohou plnit slova, která mají mnohem širší a úctyhodnější použití. "Intelektuál", "buržoasní společnost","kapitalismus" -- přesto bych se nerad vzdával vynikajících děl (Hegelových, Marxových, Weberových, Aronových atd.), ve kterých se ten či onem pojem promýšlí, jen protože se ta slova stala šiboletem těch, kteří si z celého socialismu vzali jen třídní nenávist.

    Martin Pleva má pravdu, neoliberalismus má své dobré a funkční použití pří výkladu vývoje ekonomického myšlení 20. století. A také při výkladu legitimačních vyprávění "vzpoury bohatých" proti sociálnímu státu.
    A také použití pitomé ... Jenomže to bychom se museli vzdát například Gaussovy křivky, protože se masivně používá při absurdním výkladu o nutnosti zachovat exkluzivní chatakter českého školství (a stmeluje vytvářením obrazu nepřítelé -- cikánských a retardovaných parchantů, kteří snižují šanci na vzdělání našich bílých dětí)
    July 19, 2018 v 11.52
    Otázka, proč se intelektuální levice stmeluje kolem pojmu neoliberalismu a ne třeba kapitalismu, je zajímavá.

    Slovo neoliberalismus v běžné řeči neslýchám, kapitalismus občas ano. Užíváním slova neoliberalismus se člověk řadí do výlučné skupiny, která jakoby ani nechtěla být větší.

    Myslím, že je to součást problému levice u nás. Ta z větší části splynula s národovci, z menší na širší společenskou relevanci rezignovala.
    JN
    July 19, 2018 v 11.58
    Pane Plevo, cílem globálního kapitalismu
    je zničit demokratickou samosprávu a nastolit "nenápadně půvabnou" totalitní vládu kapitálu. Je to trochu vidět na příkladu Číny.

    Dnešní kapitalismus už demokracii nepotřebuje (potřeboval ji kdysi v soutěži s bolševismem), globální kapitalismus dnes už není omezován mocí jednotlivých států, je to naopak on sám, kdo moc států omezuje ("neomarxismus" zde například pomáhá ideologicky zaštiťovat předávání moci z úrovně států na úroveň "nadnárodního kapitálu").

    Ukazuje se tedy, že globální kapitalismus "vzkvétá" lépe v uspořádání totalitním nežli demokratickém. Nezměnitelnou vlastností demokracie ale je, že může fungovat pouze v omezeném prostoru v koherentní společnosti. Tedy vzdálenost mezi "lidem" a jeho demokraticky vytvořenou vládou nesmí být příliš velká, aby ještě umožňovala efektivní zpětnou vazbu a korekce vládnutí. Takovýto způsob uspořádání a řízení společnosti může tedy fungovat pouze na geograficky omezeném prostoru a ve společnosti, jejíž členové jsou svázáni tím, že si kulturně rozumí, mohou se po určité diskusi alespoň rámcově shodnodnout například na tom, co je to "dobro", co je to "zlo", a co je to "jejich společný zájem". Celosvětové demokratické uspořádání s centrální vládou je z tohoto pohledu neuskutečnitelný sen, zatímco celosvětové totalitní uspořádání s centrální vládou je nejspíše možností reálnou.

    Globální kapitalismus ("neoliberalismus") se tím ale trápit nemusí, demokracii nepotřebuje - lépe mu vyhovuje totalita.
    July 19, 2018 v 12.10
    Debata o ničem
    Co o nás vypovídá, že nejaktivnější diskusi z celého Deníku referendum vedeme o slovech, která neznamenají nic?
    July 19, 2018 v 12.15
    Pojmem neoliberalismus chce nynější levice potvrdit, že Marx se v ekonomických otázkách mýlil. Dokladem Marxova omylu a důkazem, že kapitalismus není ve své podstatě asociální, jak si to Marx myslel, byl přece vznik sociálního státu. Snahy o jeho demontáž tedy nemohou být "normálně" kapitalistické nýbrž musí nutně být "neoliberální".
    Totéž platí pro pojem "globální kapitalismus". Kapitalismus přece ze své podstaty tíhne k tomu, aby se stal globálním. Není to pro něj nic nenormálního. Cílem je zkrátka největší zisk a ten se nejlépe získává v globálním měřítku.
    Možná to celé skončí až po nějaké velké katastrofě.
    PK
    July 19, 2018 v 12.19
    Do neomarxistů se nadává papeži Františkovi
    A do neoliberálů zase Angele Merkelové. A to přímo tady, vůbec nemusíme chodit daleko.
    Nevidím v tom rozdíl. Nadávání jako nadávání.
    JP
    July 19, 2018 v 12.53
    Opravdu neo?
    V době krátce po listopadovém převratu se v prostředí levicového uskupení "Levá alternativa" (což tehdy bylo asi jediné opravdu autenticky levicové hnutí) pro nově se konstituující klausovský "trh bez přívlastků" ujalo označení "paleokapitalismus". Pro vyjádření toho, že se zde nastoluje nikoli - alespoň - moderní kapitalismus sociální, nýbrž jeho prapůvodní podoba s mentalitou vlastníků manufaktur z 19. století.

    Takže analogicky i tomu současnému "neoliberalismu" by daleko spíše slušelo a vyhovovalo právě toto označení: paleoliberalismus.

    Neboť i tento takzvaný "neo-liberalismus" ve své podstatě směřuje hluboko do minulosti, taktéž do mentality 19. století, kdy bylo možno být přesvědčeným liberálem a gentlemanem bez sebemenší hany, a zároveň majitelem manufaktury kde dělníci (a dělnice a dělnické děti) dřeli a dřely dvanáct hodin denně za hladový plat. Neboť - z hlediska onoho tehdejšího liberála byl ten dělník přece úplně svobodný jako on sám: měl přece plnou svobodu pro něj dřít, anebo zemřít hlady.
    July 19, 2018 v 12.54
    Je neonacismus „neomarxismem‟ levice?
    Pojem neomarxismus (ten, jehož šíření ve veřejné diskusi zmapoval Petr Bittner; neomarxismus žijící — nebo, jak říká Martin Profant, živořící — v akademickém prostředí je úplně jiné zvíře, s invazivním neomarxismem zcela nepříbuzné) vytvořili neonacisté jako zrcadlovou odpověď na své vlastní označení. Neonacismus je tedy tím pojmem, se kterým musíme neomarxismus srovnávat, ne neoliberalismus.

    I toto srovnání ukáže zásadní rozdíly: zatímco pojem neonacismus označuje snahu vzkřísit nacismus v (domněle?) denacifikované Evropě, pojem neomarxismus si vymysleli (bez ohledu na existenci stejného slova někde v akademickém prostředí, které je jim beztak cizí) neonacisté, aby měli nálepku pro své odpůrce a mohli lépe předstírat, že antifašisté jsou stejní lumpové jako oni. Neomarxismus je tak nejblíže spřízněn s pojmem extremismus, který byl vytvořen v rámci propagandy vládnoucí třídy, aby mohla tvrdit, že komunismus je stejný jako nacismus (případně horší) a bojovat proti „extremismu levicovému i pravicovému‟ tak, že přimhouří oko nad nacistickým násilím, stáhne bezpečnostní složky z jeho vyšetřování a převelí je na pronásledování programově nenásilných levicových aktivistů.

    Nedávno takhle k boji proti „extremismu levicovému i pravicovému‟ zase vyzval v rozhlase Tomáš Kraus, tajemník Federace židovských obcí a viceprezident Evropského židovského kongresu. Komentoval německý proces s poslední žijící členkou Nacionálně socialistického podzemí, že prý „ten extremismus je důležité sledovat na obou stranách toho spektra‟ — patrně proto, že anarchopacifisté, které tajní policisté tak dlouho přesvědčovali k útoku na vlak, a oni jim ti levicoví extremisté pořád jen opakovali, že se hlavně nesmí nikomu nic stát, až policistům došla trpělivost a všechny je pozatýkali, tedy tito levicoví extremisté jsou stejně nebezpeční jako němečtí neonacisté, kteří pilně ve spolupráci s tajnými policisty vraždili přistěhovalce, a proto jim policie dodávala zbraně a peníze a zametala po nich stopy tak dlouho, dokud se k nim neinformované policejní složky nedostaly při vyšetřování série bankovních loupeží tak blízko, že už to nešlo spravit ani další vraždou policistky.
    http://www.rozhlas.cz/dvojka/jaktovidi/_zprava/1802119

    Narozdíl od neomarxismu a extremismu je neoliberalismus spřízněn s fašismem a nacismem — jde o pojem, kterým se původně označovali sami zakládající stoupenci určitého hnutí. Jako takový jej lze naprosto správně užívat pro ono původní hnutí a namístě je i přinejmenším uvažovat o jeho užívání pro hnutí nástupnická a příbuzná — buď na základě toho, že stoupenci nového hnutí se hlásí k odkazu toho původního, nebo na základě shody nového hnutí s původním v určitých základních rysech. K vypráznění pojmu dochází až následně, zmatením v otázce, jaké rysy jsou pro fašismus, nacismus nebo neoliberalismus určující a které hnutí takové rysy má, a věcně nepodloženým nadužíváním pojmu.

    Další diskusi o pojmu neoliberalismus, nakolik je dnes vyprázdněný a zda jeho užívání ještě má nějaký smysl, by bylo záhodno, nemá-li být jen debatou o ničem, vést na základě konkrétních textů, ve kterých to slovo někdo užívá. Měli bychom si najít konkrétní příklady současného mluvení a psaní o neoliberalismu a rozebrat všechny výskyty toho slova, co na tom kterém místě chce autor ve skutečnosti říct a zda k tomu výraz neoliberalismus použil věcně správně, věcně chybně, anebo zcela nevěcně, jen jako nálepku.
    July 19, 2018 v 12.56
    Slova odznaky
    Pokud dnes již slovo neoliberalismus skutečně nemá žádný věcný význam a užívají ho pouze radikální levičáci jako odznak své příslušnosti k levici, je v tom přece jen jistá podobnost s neomarxismem:

    Kdo kritizuje neoliberalismus, chce tím říci, že je levičák, kdo kritizuje neomarxismus, chce tím říci, že je nacista.
    JN
    July 19, 2018 v 13.01
    Pane Plevo, boj neomarxismu proti kulturní tradici není bojem proti kapitalismu.
    Tradice je předávání toho, co se osvědčilo ve vývoji, není to tedy něco starého a nepotřebného. To, co je nepotřebné, se tradicí vůbec nestane. Tradice samozřejmě není neměnná, postupně se vyvíjí a to, co se osvědčilo a bylo potřebné, se může stát nepotřebným.

    Kulturní tradice je tedy evoluční mechanismus společnosti - slouží k zachování života společnosti, nikoliv k zachování kapitalismu, jak se paranoidně domnívají neomarxisté.

    Postupná "příprava radikálních společenských změn" podkopáním kulturních tradic tedy ve skutečnosti vůbec není "odstraňováním kapitalismu", ale spíše odstraňováním lidské společnosti tak, jak ji známe. Někteří antinatalisté si samozřejmě budou myslet, že vymřít je etické a že tím zachráníme planetu. Toho procenta nejbohatších by se "snižování stavu" pochopitelně netýkalo.

    JP
    July 19, 2018 v 13.04
    Paní Hájková, spíše bych řekl že pojmem "neomarxismus" chce současná levice vyjádřit, že se - podle ní - Marx ve svých ekonomických teoriích a předpovědích mýlil, a že je tedy nutno jeho ekonomický koncept nahradit jiným, obecně humanistickým (respektive psychologicko-psychoanalytickým).
    JP
    July 19, 2018 v 13.13
    Neomarxismus jako obohacení Marxe?
    No ano, pane Petrasku, samozřejmě že onen proslulý "neomarxismus" se snaží Marxův determinismus obohatit o další roviny lidské existence. To by samo o sobě bylo naprosto v pořádku.

    Ovšem bohužel - tento proces "obohacení" je sám dialektický, v bezprostředně negativním smyslu. To jest: Marx je nejen "obohacován", ale zároveň i negován, to jest v podobě neomarxismu se z původního marxismu ztrácí nejen to skutečně překonané, nýbrž i to co je opravdu originální a inspirativní.

    Takže je nutno si počkat na další krok, totiž "negaci negace", v konkrétním případě negaci neomarxismu. A návrat zase - na vyšší úrovni - k oněm původním, "deterministickým" kořenům.
    July 19, 2018 v 13.15
    Panu Poláčkovi
    Marx se přece daleko více mýlil v představách o člověku než v ekonomických teoriích.
    JP
    July 19, 2018 v 13.24
    A co se té charakteristiky neoliberalismu jakožto "periody kapitalismu radikálně oproštěné od romantických ideálů osvícenství" - to je sice opět velmi trefná charakteristika, ovšem je nutno si uvědomit, že za toto své opuštění či odsunutí si ten osvícenský rozum i s jeho humanitními ideály může sám.

    Tento rozum byl totiž od samotného počátku příliš úzce pojatý, a ty jeho ideály byly tedy opravdu příliš romantické, neměly oporu v realitě. A dnes už opravdu není - po konstatování zásadního protikladu mezi rozumem a skutečností - možné odseknout prostě spolu s Hegelem, že "tím hůře pro skutečnost!"

    Zkrátka, ten osvícenský rozum byl až příliš pouze racionalistický, nežli aby sám nebyl spoluvinen tím, že byl nakonec přeměněn a zmrzačen v pouhý utilitaristicko-mechanistický racionalismus.
    JP
    July 19, 2018 v 13.26
    Jde o to, paní Hájková, že Marx právě člověka definoval výlučně prostřednictvím jeho ekonomické činnosti. A jeho ekonomické determinace. To je - to se nedá nic dělat - přece jenom pojetí až příliš úzké. I když na straně druhé (a právě to přehlíží současný neomarxismus) stále ještě velice platné.
    July 19, 2018 v 13.40
    No ano, já to tak chápu. Čím méně budou pro člověka ekonomické záležitosti znamenat, tím méně bude jeho život podléhat těm Marxovým ekonomickým teoriím.
    PM
    July 19, 2018 v 14.17
    Slova neomarxismus, neoliberaslismus a postmoderna
    Pojem neomarxismus je označení širokého spektra interpretace dialektického pohledu Marxe na společnost, ve snaze obohatit jeho teorii determinace jedince i společnosti ekonomickou realitou, o další "reálie" lidského bytí a pokusit se tak dát marxismu širší platnost.
    Ve společnostech se zakrnělou pluralitní demokracií, popř. konfrontovaných generacemi ideologickým zneužitím, je marxismu vnímán převážně jako ideologický instrument despotismu, a tudíž převážně afektivně..
    Moderní liberální ekonomové ale aktivně ovlivňují současný stavu ekonomiky.
    Současný plně působící směr kotví v ideologii Chicago, Vídeň... "škol", se stal natolik vlivným hegemonem ekonomiky doby, že jeho označení je nutné.
    Neoliberalismus jako významný hegemon zodpovídá za negativa/následky radikálního pojetí pluralitního smýšlení, zvaného postmoderní.
    Neoliberální hegemon tak prosazuje jako státotvorné smýšlení příkladně:
    - omítnutí osvícenského pojetí rácia
    - akceptaci radikální tolerance, plurality názorů i'm ok you're ok
    a tím příklon k akceptaci afektivní iracionality
    - odmítání tradice hledání všeobecné pravdy.
    Ve svém výsledku prosazuje otupení pocitu solidarity, společenských vazeb, a rozštěpení společenského života do množiny skupin a individuí navzájem protichůdných názorů a počínání.
    Zachytit novou tvář kapitalismu radikálně oproštěnou od romantických ideálů osvícenství není jen tak .....bych poněkud mrzutě dodal, čta po sobě tenhle text.
    PM
    July 19, 2018 v 14.29
    Za tenhle text si můžu sám a mé romantické alýry
    .... asi tak pane Poláčku, jako rozum osvícenství za svou romantiku.
    PK
    July 19, 2018 v 19.04
    Jsem rád, že se ozvali
    pánové Macháček a Petrásek. Oba mají mimo jiných velkou zásluhu na tom, že strašidlo neoliberalismu, prázdná nadávka "neoliberál" a označení takto kohokoliv mě nijak nedojímá.
    July 19, 2018 v 23.17
    Řekl bych, že v této diskusi
    se moje téze o tom, že užívání výrazu "neoliberalismus" má především identitní význam potvrdila v plné míře. Níkdo z diskutujících se ani o milimetr neodchýlil od toho, jak svou politickou identitu obvykle prezentuje v její jednoznačnosti či ambivalenci, ve vztahu k tomu slovu se politická identita zrcadlila jasně.

    Není zde ovšem zastoupena pravice. A také nejsou zastoupeni lidé, kterým je neoliberalismus ukradený a nemyslí si o něm vůbec nic. Jaká část populace to je? Odhadoval bych tak 99%.
    July 20, 2018 v 0.02
    Praktické cvičení
    Zrovna vyšel v A2larmu pěkný text Tomáše Tožičky, ve kterém se pojem neoliberalismus, přesněji přívlastek neoliberální, vyskytuje hned třikrát, a navíc je zopakován v jednom mezititulku:
    https://a2larm.cz/2018/07/rozdeleni-spolecnosti-je-selhanim-elit/

    „Stále více lidí si uvědomuje, že neoliberální směr politiky, nastavený po roce 1992 jim přináší více ztrát než výhod. Překvapivě dlouho vydržela velká část společnosti snášet nárůst nerovností a zároveň věřit, že další a další utahování opasků a ztráty sociálních jistot přivedou Českou republiku po bok rozvinutějších zemí Evropské unie. Dopady globální krize s definitivní platností ukázaly, že tomu tak nebude.‟

    „Šmeliny kolem kupónové privatizace v rukou osvědčených členů KSČ nově napojených především na ODS, dodnes nevyřešená kauza lehkých topných olejů, nesmyslné prodeje strategického majetku či likvidace celých průmyslových sektorů, aniž by se myslelo na regionální restrukturalizační programy. To je jen pár příkladů, kdy kulturní elity tleskaly neoliberálnímu diskursu. Nedokázaly se postavit za marginalizované skupiny ani za lidi postižené strukturální nezaměstnaností. Místo toho jen dál opakovaly mantru o tom, že každý je strůjce svého štěstí a musí si zvyknout, že stát není kojná ani chůva. Nebo dokonce tvrdily, že chudoba není problém.‟

    „Propaganda přepjatého individualismu a neoliberální politiky přináší své hořké plody.‟

    Jaké významy na těchto třech místech Tožičkova textu přívlastek neoliberální nese? Je jen hanlivou nálepkou nebo prázdným gestem, jímž autor dává najevo svou příslušnost k tomu správnému názorovému táboru, anebo něco znamená? Znamená-li něco, co přesně? A je pro svůj význam věcně správným a dostatečně přiléhavým označením? Pokud význam nese, ale nehodí se pro něj, jaký vhodnější pojem měl na kterém z oněch tří míst Tomáš Tožička použít?

    Jsem zvědav, kdo dokáže odpovědět.
    JN
    July 20, 2018 v 0.04
    Pane Kubičko, mně se moje politická identita zrcadlí spíše ve vztahu ke slovu "neomarxismus".
    Slovo "neoliberalismus" pro mě nijak důležité není.
    MP
    July 20, 2018 v 0.09
    P. Nusharte,
    je vize tolerantní společnosti evropskou tradicí, nebo ne?
    JN
    July 20, 2018 v 0.24
    Záleží, pane Plevo, co je předmětem té tolerance.
    Například vize nábožensky tolerantní společnosti je evropskou tradicí zhruba asi tak od osvícenství, bych řekl.
    July 20, 2018 v 1.59
    Panu Poláčkovi - neo nebo paleo
    Neo- ve spojení s nějakým slovem přece neznamená nutně pokrok. Spíš obnovu něčeho, co už více méně pominulo.
    Takže ten neoliberalismus asi prostě znamená návrat, respektive pokus o návrat k ekonomickému liberalismu.19. století.
    Podobně v architektuře neogotika také neznamená žádný pokrok, ale návrat k některým architektonickým prvkům gotiky. Vznikla patrně z nostalgie nebo spíš z nedostatku nových nápadů.
    Neomarxismus analogicky znamená návrat k marxismu. Tedy spíš ten neomarxismus používaný protivníky marxismu jakožto nadávka. U toho druhého neomarxismu je možná přesnějším výrazem postmarxismus.
    JN
    July 20, 2018 v 8.31
    Nadávka? Proč se pořád mluví (tedy ze strany těch "potrefených") o nadávkách?
    Když se budu chovat určitým způsobem, který je někomu jinému nepříjemný, nějak mu vadí a zasahuje do jeho - dejme tomu - práv, a on to moje chování nějak nazve, tak to přece nemusí být nutně nadávka, ale třeba vyjádření určité nelibosti, stížnost, výzva ke změně nebo k diskusi o mém chování, které zasahuje do práv někoho druhého a on prostě nemlčel a ozval se, no...

    Je na tom něco špatného? Ať už tedy třeba v případě toho neoliberalismu, či neomarxismu?

    Na druhé straně chápu, že označení "neonacista" asi výzvou k diskusi nebude.
    PK
    July 20, 2018 v 8.53
    Když někdo "označí" Františka za komunistu,
    je to účelová nadávka prostě proto, že papež František komunistou (bolševikem, neomarxistou) není.
    July 20, 2018 v 8.57
    Panu Nushartovi
    Nemyslela jsem ani tak nadávku, ale spíš (lehce) pejorativní označení někoho s kým nesouhlasíme (a kdo přitom de facto nemusí mít s marxismem nic společného - v tom je ten háček).
    Zajímavé je, že někteří ten pojem neomarxismus ani nepoužijí a přesto je jasné, o co jim jde. Třeba takový arcibiskup Graubner mluvil o tom, že "marxismus přesedlal z oblasti ekonomiky do oblasti kultury, stále bere svobodu, rozvrací řád a budí nenávist".
    http://www.christnet.eu/zpravy/29197/na_velehrade_se_seslo_desitky_tisic_lidi_arcibiskup_graubner_varoval_pred_potomky_diktatoru.url
    Pojem neomarxismus ve své řeči nepoužil. Vlastně ani nevíme, zda k těm "rozvracečům řádu" počítá i Merkelovou. Někteří odpůrci neomarxismu totiž ano, jak se zmínil pan Kolařík. Každopádně není úplně jasné, kdo všechno k neomarxistům ohrožujícím řád patří. Možná by se měli jejich odpůrci na tom domluvit?
    Zbytek odkazu:
    _tisic_lidi_arcibiskup_graubner_varoval_pred_potomky_diktatoru.url
    JN
    July 20, 2018 v 9.08
    "Neříkejte mi, co si o mně myslíte, abych byl svobodný a mohl se dobře rozvíjet."
    Myslím, že tomu, kdo má v sobě určitou vnitřní jistotu o tom, kým ve skutečnosti je, žádné označení jeho osoby od okolí vadit nebude (pokud se mu podaří zachovat chladnou hlavu) a spíše bude přemýšlet, co protivníka k takovému "přeznačení" jeho osoby vlastně vedlo.

    Taková úvaha může být i argumentem proti politické korektnosti - ta nás v tomto smyslu vlastně může připravit o určitou možnost osobnostního rozvoje :-) směrem k sebekontrole a sebereflexi, kterou politicky korektní prostředí neposkytuje.
    July 20, 2018 v 9.17
    Vlastně máte pravdu. Když člověk ví, kdo je (a navíc Bůh to také ví), pak ho nic nerozhodí.
    PK
    July 20, 2018 v 9.25
    Ano, je možno přemýšlet, co protivníka k tomu vedlo.

    Je možno uvažovat, že měl třeba těžké dětství, že ho opilý otčím neustále bil atd.

    Jelikož však nemáme šanci se těchto skutečností dobrat, je takové "přemýšlení" celkem kontraproduktivní.
    JN
    July 20, 2018 v 9.28
    Panu Kolaříkovi
    Papež František není urážlivý člověk. Spíše bude přemýšlet, zda se nedopustil nějaké chyby, čím k tomu zavdal příčinu, jak se příště vyjádřit, aby jeho slova nemohla být zneužita, nebo mu popřípadě čistě zlomyslná reakce okolí bude lhostejná.

    PK
    July 20, 2018 v 9.39
    Ano, k tomu jsem vás chtěl pedagogicky přivést. Není nejmenší důvod se každým žvástem vážně zabývat.
    Není nutno zabývat se žvástem, je neslušno ignorovat pocity bližních.
    MP
    July 20, 2018 v 10.40
    Jiřímu Nushartovi
    Moudrá slova, zkuste začít u sebe a svých příspěvků .- )
    Jak tedy mohu, pane Profante, přispět k tomu, abyste se zde v diskusích cítil lépe?
    MP
    July 20, 2018 v 11.39
    P. Nusharte,
    a jak neomarxismus ohrožuje nebo ničí evropskou tradici nábožensky tolerantní společnosti?
    JP
    July 20, 2018 v 15.09
    Pane Kubičko, když například křesťané znovu a znovu užívají označení "křesťanská láska", pak to mezi nimi dozajista vytváří a utužuje pocit jejich skupinové identity. To však snad přece ještě neznamená, že by všechno to co se za tím označením "křesťanská láska" skrývá, bylo vyčerpáno jenom a pouze tou skupinovou identitou.

    A není sebemenšího důvodu se domnívat, proč by s oním termínem "neoliberalismus" se to mělo mít zásadně jinak. Zkrátka, to Vaše pojímání neoliberalismu jakožto pouhého nástroje skupinové identity se jeví být skutečně velmi redukcionistickým. Nějaký specifický obsah snad za tím vším přece jenom skryt bude, byť i poněkud variabilní.
    PM
    July 20, 2018 v 16.04
    Pane Plevo, tím ničícím něčím se zdá být zcela fádní nacionalismus
    Tváří v tvář situaci kdy demokracie se stává tržnímu hospodářství neúnosnou brzdou se vždy vnucuje otázka změny systému. Následné znejistěním a obranná reakce opět ústí do přepjatého nacionalismu.
    Tak jako ve 20. století formou vzpoury a paralýzy současně - pevný nacionální kolektiv vzdorující veškerému cizímu, což otvírá příležitost opětnému celosvětovému drama nového uspořádaní/dělení vlivu a moci.
    Nacionální státy jsou v této globální situaci přetíženy vzývají jistotu a sebevědomí slepé skutečnosti, že právě končí epocha smíru mezi kapitalismem a demokracií.
    EU vyvíjí roboty hraničního dozoru pod označením Talos. V řecké mytologii to byl obr, který měl ochránit Evropu před vetřelci. Dlouho nežil - Medea ho zavraždila..........jsem se dnes dočetl v novinách.
    A co s tím? Prosadit dojem, že východiskem je osvojení pocitu vlastníka celé země, na které neexistují hranice a tím rozdíl mezi společnosti potřebným a chráněným a nepotřebným bez ochrany. U nás doma jsem a tím nepochodil...bych dodal.
    July 20, 2018 v 17.56
    Pominu specifcký odborný význam slova neoliberální v jeho historickém smyslu. Mluvíme zde o užití, které autor článku označuje za publicistické

    Pokud má to slovo jasný popisný neutrální význam tak proč se používá výlučně s negativním hodnocením a proč ho používá jen jedna úzká skupina?

    Je daleko snazší specifikovat skupinu, která o neoliberálech mluví než neoliberály samotné.

    O neoliberalismu se mluví pouze mezi levicovými intelektuály, slouží ke komunikaci uvnitř velmi výlučné skupiny, kde asi slouží i něčemu jinému než sebeidentifikaci.

    Pan Macháček uvádí jako příklad užití slova neoliberalismus článek Tomáše Tožičky v A2armu. To je typický příklad vnitroskupinové komunikace. Je určen lidem jako je pan Macháček a proto mu také připadá výborný. Jiným lidem určen není a těžko si představit , že by je mohl oslovit. Nezabývá se analýzou, ale hledáním či spíše nalezením viníka.
    July 20, 2018 v 18.32
    Myslím si, že baví-li se úzká skupina stále jen mezi sebou, může u ní vzniknout sektářské myšlení. Samozřejmě nemyslím na nikoho konkrétního. Jenom jsem si dnes ráno náhodou na ten pojem vzpomněla.
    JN
    July 20, 2018 v 20.19
    Genetický a sociologický design, neomarxismus [20.Července 2018, 11:39:16]
    Pane Plevo, vzal bych to z gruntu, abych se nezabýval pouze podružným vztahem neomarxismu k tradici nábožensky tolerantní společnosti.

    Marxisté ve dvacátých letech zkoumali příčinu, proč se revoluce nerozšířila z Ruska do ostatního světa, přestože k tomu - podle jejich očekávání - mělo "logicky" dojít. Když tedy nemohli přijít na to, proč "se to logicky samo nestalo", vytvořili alespoň velmi realistický plán, jak toho dosáhnout vlastním přičiněním. Zdá se, že ten plán přeměny společnosti v podobě tzv. kritické teorie frankfurtské školy (ke cti jeho tvůrců) funguje dobře, jenže už nemá s původním klasickým ("ekonomickým") marxismem téměř nic společného a je to v podstatě jen dlouhodobá revoluční strategie pozvolné ale zásadní přeměny společnosti "k čemukoliv jinému, než co je teď, ale rozhodně ne ke svobodě a demokracii", neboť cílem revolucí (nikoliv povstání) je podrobit svět obrazu světa, který je v soukromém vlastnictví, a na rumištích vznikají nejprve ekosystémy "totalitní a teroristické" a až teprve mnohem později se vyvinou stabilní "kulturní vztahy a ekologická demokracie".

    Neomarxismus se zabýval také problémem odcizení člověka, který byl už předtím popsán jako neduh mašinérie kapitalistické produkce, a přišlo se na to, že toto negativum lze pozitivně využít ve prospěch revoluce, pokud se podobné odcizení záměrně vyvolá i ve vztahu jedince k celku společnosti a vytvoří se tím revoluční situace. Je tedy třeba nahradit to, co lidé vnímají jako přirozenost, nějakým umělým uspořádáním, a to takovým, aby odcizení vyvolávalo.

    Neomarxismus je tedy vědomé ovlivňování sociálních procesů za účelem radikální přeměny společnosti, podobně jako třeba tvorba lidského genetického designu je vědomé ovlivňování genetické informace za účelem vytvoření lepšího člověka.

    Pokud však vytvoříte člověka podle svého genetického designu, jste za něho odpovědní, dokonce jste možná v jistém smyslu odpovědní i za to, co takový vámi vytvořený člověk udělá, vzali jste mu tedy kus svobody být jiný a udělat něco jiného. Je to nepředstavitelně obrovská odpovědnost. Zrušili jste vlastně genetickou "tradici" (to potřebné, co by se do další generace předalo bez vašeho zásahu) a nahradili ji svým rozhodnutím udělat člověka "tak a tak", "protože můžete".

    Analogický případ nastane, když podle svého sociologického designu vytvoříte novou společnost - je to odpovědnost k neunesení, jejíž tíha vyvažuje úbytek lidské svobody v takto vámi vytvořené společnosti. Člověku totiž nemůžete dát více svobody tím, že pro něj vytvoříte algoritmus.

    Existuje jen jediný způsob, jak učinit člověka více svobodným.
    MP
    July 20, 2018 v 22.13
    P. Nusharte,
    nerozumím vám.

    PS: Proměna světa tu byla od pravěku. Vždy je třeba se ptát, k čem která proměna slouží, jestli někomu k něčemu pomáhá apod. Takové otázky byste si měl spíš klást.
    JN
    July 21, 2018 v 10.04
    Panu Plevovi
    Proměny světa, hledisko užitečnosti:

    1.a) Je to užitečné pro mě, takže je to dobré.

    1.b) Není to užitečné pro mě, ale je to užitečné pro ostatní [a já se chci cítit dobrým člověkem, takže je to užitečné pro můj dobrý pocit - pro vytvoření dobrého mínění o sobě samém], takže je to dobré.

    1.c) Je to užitečné pro všechny, takže je to dobré.

    +++

    2.a) Je pro mě užitečné to, co mi působí blaho? Je pro mě užitečné mít se materiálně dobře, nebýt nemocný a mít zajištěno naplňování svých potřeb?
    Jak mohu vědět, co je pro mě užitečné, když nevím, proč vlastně existuji? Má moje existence nějaký smysl, jehož naplněním se můj život stane užitečným, takže TO bude dobré?

    2.b) Jak mohu vědět, že to sice není užitečné pro mě, ale je to užitečné pro ostatní, když neznám smysl života toho svého, ani toho jejich? Je jejich smyslem života "mít se dobře"? Jak to mohu vědět, vždyť nevím, jestli máme všichni nějaký vyšší smysl, nebo jestli si smysl svých životů určujeme sami, každý ten svůj smysl. Mohu připsat jejich životům smysl, o kterém si myslím, že je správný, aniž bych se jich ptal, co o smyslech svých životů soudí oni sami? Mohu tedy podřídit jejich životy smyslu, který jim určím já sám, neboť "pro ně chci dobro", a vytvořit tím lepší společnost?

    2.c) - viz "2.b)"

    -----------------------

    Přeji hezký víkend, k diskusi se pravděpodobně vrátím v pondělí.
    JP
    July 21, 2018 v 10.49
    Pojem neoliberalismu a jeho užívání
    Tak především je nutno se ohradit proti - znovu a znovu opakovaném - tvrzení pana Kubičky, že snad pojem "neoliberalismus" by byl používaný jenom nějakou úzkou, vyhraněnou skupinou.

    Možná že tomu tak je v poměrech v českých; ale jinak je tento pojem v obecném (intelektuálním) diskursu (tj. ve sdělovacích prostředcích i společenskovědních publikacích) používán naprosto běžně, se zcela zřejmým a obecně srozumitelným významem.

    Že tohoto označení nepoužívají sami ti, kteří jsou jím označování - to je logické a samozřejmé, neboť toto označení má zcela evidentně negativní, pejorativní smysl, znamená odklon od principu solidarity a příklon k principu úzce egoistického zájmu, a něco takového stále ještě většinově platí za projev mravního poklesku.

    Takže ještě jednou: v žádném případě není možno legitimně tvrdit, že by ten pojem "neoliberalismus" byl jenom jakýmsi umělým termínem sloužícím jenom k posilování pocitu vnitroskupinové identity jakési izolované politické či ideologické sekty.
    PK
    July 21, 2018 v 11.30
    Nevidím nejmenší důvod, proč by např. Angela Merkelová měla používat pojem neoliberalismus, přestože jí extrémní levice do neoliberálů nadává.

    Také si pamatuji na jedno ze "zdůvodnění", proč volit Zemana: "protože neoliberalismus".
    PM
    July 21, 2018 v 11.44
    Jde o náš postoj ke krizovému vývoji
    buď zaujmeme nesouhlasný postoj ke skutečnosti, že právě končí epocha smíru mezi kapitalismem a demokracií (která je pro mnohé lákavým projektem), nebo se pokoušíme smír prodloužit a hledat, pojmenovat fenomény původu.
    Lidské mentální predispozice nám určují roli ve střetu víceméně nesmiřitelných postojů/představ řešení dané situace.
    Od negace a vyhrocování krizových symptomů, až k pokusu krizi ozřejmit a mírnit.
    A jsme opět u rozpravy Einstein-Freud "Proč válka"...bych dodal

    Výsledkem jsou

    .
    JP
    July 21, 2018 v 12.01
    Odcizení a lidská přirozenost
    Pane Nusharte, Váš popis vývojového procesu od původního, ekonomicky fundovaného marxismu k novodobému, kulturně a psychologicky orientovanému neomarxismu není v zásadě nesprávný; ale zároveň zcela nejpodstatnější jádro celé záležitosti převracíte zcela na hlavu.

    Jedná se o ten moment či stav "odcizení". Vy celou záležitost podáváte tak, že člověk současné moderní společnosti prý vede zcela "přirozený" způsob existence - a že jsou to jenom ti potřeštění intelektuálové marxistické a neomarxistické orientace, kteří si z jakéhosi plezíru či zlovolnosti vymysleli ten umělý pojem "odcizení", a teď se ho snaží násilně vnutit do procesu společenské sebereflexe, a tím - stejně tak uměle - vynutit zásadní změny, které nemohou (podle Vás) vést nikam jinam, nežli k nezodpovědnému a riskantnímu (případně vůbec zničujícímu) rozkolísání až destrukci celého toho zavedeného a "přirozeného" způsobu současné existence člověka a společnosti.

    V každém případě platí: intence a vlastní zdůvodnění hnutí a teorie neomarxismu jsou naprosto a přesně opačné, než jak to líčíte a podáváte Vy.

    Zastavme se napřed u toho pojmu "přirozený život". Je to opravdu klíčový pojem; a je nakonec dobře, že jste ho do diskuse vnesl.

    Vy tedy tvrdíte, že současná společnost (tj. společnost pozdního kapitalismu) je společností "přirozeného života". Že tedy lidem nikdo nepředepisuje - na základě nějaké umělé teorie - co mají dělat a čím mají být; nýbrž že tito lidé mohou spontánně (a tedy přirozeně) určovat sami běh svých životů.

    Tady ale dochází k fatálnímu smíšení (a záměně) dvou zcela různých pojmů. "Spontánní" opravdu bez dalšího neznamená totéž, jako "přirozený".

    Dejme si příklad z obecné psychologie: pacient trpící dejme tomu nutkáním neustále si mýt ruce tak činí naprosto spontánně; ten popud či to přání umýt si ruce vychází z hlubin jeho vlastního nitra, a on by skutečně akutně velice trpěl, kdyby tak činit nemohl.

    A přece - z objektivního hlediska asi nebudeme tvrdit, že když někdo každý den několik hodin stráví intenzivním mytím a drhnutím svých rukou, že by to měl být "přirozený" stav. I když ten dotyčný sám to tak třeba pociťuje; a až odborník-psychiatr mu musí vysvětlit, že ve skutečnosti je to stav hluboce patologický, a že je nezbytně nutno začít s okamžitou a cílenou terapií.

    A v principu zcela to samé platí i o (neo)marxismu: teoretici marxismu a neomarxismu nakonec nedělají nic jiného nežli ti psychiatři a psychoterapeuti: oni konstatují, že pacient (tedy: společnost) vykazuje v hloubce své existence patologické rysy, a že je nutno tuto patologii odstranit. A to zcela bez ohledu, zda si tato společnost tuto patologii své aktuální existence dokáže či nedokáže uvědomit a přiznat.

    ------------------------------------------------

    Po tomto vyjasnění rozdílu mezi stavem spontánním a stavem přirozeným se nyní podívejme konkrétněji, co bychom u tvora homo sapiens mohli právem pokládat za stav skutečně přirozený. Tedy za stav zdravý, odpovídající jeho podstatě a jeho druhovému určení. Jeho bytostným možnostem.

    Hegel - ten podává to základní určení, že člověk - na rozdíl od zvířete které vede vždy jenom dílčí existenci danou jeho nevědomými instinkty - že tedy na rozdíl od toho zvířete člověk je principiálně u n i v e r z á l n í tvor.

    To znamená, že člověk nemá být uchycen, sevřen jenom do jedné jediné dimenze svého bytí; nýbrž má mít jak schopnost, tak i reálnou možnost silou svého ducha v sobě pojmout různé (potenciálně všechny) dimenze žití a bytí.

    Fakticky tu samou myšlenku pak vyjadřuje Karel Marx, když člověka v plně osvobozené (tedy: "komunistické") společnosti definuje jako bytost všestranně t v ů r č í, kreativní, osvobozenou od všech tlaků a omezení třídně kapitalistické společnosti.

    Teď se musíme blíže podívat, v čem konkrétně tato omezení té kapitalistické společnosti mají spočívat.

    Tady celá záležitost ovšem začíná být dosti obtížná, a nemálo náročná na pochopení.

    V prvé řadě je tu omezení ryze sociální; to je ještě relativně velice snadné pochopit, obzvláště v Marxově době. Narodit se jako potomek manufakturního dělníka znamenalo být předem odsouzen k tomu, stejně tak jako on celý svůj život strávit prakticky přikován k oněm zcela mechanickým, stále se opakujícím úkonům manufakturních produkčních procesů.

    Pak ovšem existuje ještě druhá forma tohoto omezení bytostného lidského univerzalismu, která je označována jako "odcizení". Přičemž toto "odcizení" vyjadřuje to, že člověk byl - jsa k tomu vnějšími okolnostmi přinucen - ve své praktické lidské činnosti je odcizen své vlastní lidské podstatě. Tedy své nejhlubší přirozenosti.

    Toto "odcizení" není zdaleka tak viditelné jako ta ryze sociální determinace. Je možné ho odvodit a určit jenom čistě teoretickou analýzou. Ale ve svém jádru znamená stále to samé: lidská bytost za podmínek kapitalismu nemůže být sama sebou, nemůže být opravdu univerzální (svobodně kreativní) bytostí - nýbrž musí se podřídit odosobněným mechanismům jak kapitálu, tak i obecně trhu.

    Klíčovým pojmem je tu právě ten pojem "mechanismus". Člověk jak řečeno má být bytostí univerzální; ale mechanismus nikdy univerzální není. Mechanismus je vždy lineární; má určitou konkrétní funkci, směřuje odněkud někam.

    To znamená: pokud je člověk podřízen moci nějakých mechanismů - pak to pro toho člověka automaticky znamená ztrátu jeho přirozenosti. Jeho nejvlastnějšího lidského určení. On si to sice sám nemusí vůbec uvědomovat; to působení těch mechanismů zmocňujících se jeho mysli může být velice nenápadné, plíživé, subtilní. Ale na naprosto nic nemění na té zcela základní skutečnosti: člověk podřízený mechanismům přestává být skutečným člověkem.

    A právě z toho důvodu si teoretici marxismu a neomarxismu osobují právo i tomu napohled materiálně saturovanému a "spokojenému" příslušníku moderní či postmoderní kapitalistické společnosti říci: "Ať si to uvědomuješ nebo ne, tvůj současný způsob existence je patologický. Můžeš tak sice nějak přežívat; ale nikdy tímto způsobem nemůžeš naplnit pravou podstatu tvého lidství, nikdy takto nemůžeš uplatnit veškerý kreativní a humánní potenciál který je v tobě uložen."

    Takže tolik k poměru marxismu, neomarxismu, spontánního vývoje a pravé přirozenosti člověka.
    PK
    July 21, 2018 v 12.08
    I podporu Trumpovi proti Clintonové extrémní levičáci zdůvodňovali tím, že "ne přece protože establišment", a "protože neoliberalismus".
    PK
    July 21, 2018 v 12.11
    Jedinou alternativou ke smíru
    mezi sociálně tržním hospodářstvím a demokracií je tvrdý kapitalismus bez demokracie - viz Čína, Rusko.

    Otázkou dne je proto obrana demokracie - bych nekompromisně dodal na adresu těch, kteří mávají slovem "neoliberalismus", a častují jím normální středové politiky.
    MP
    July 22, 2018 v 10.07
    P. Kolaříku,
    s tím "úkolem dne" samozřejmě souhlasím.

    Ale je právě otázkou, zda se obrana liberální demokracie může podařit v neoliberálním ekonomickém prostředí. A pokud vás ten pojem dráždí, můžu použít opis: Zda můžeme uchovat, nebo dokonce rozvinout demokracii, jak ji známe, když vrcholní politici, z této demokracie vzešlí, lidem prodlužují důchod donekonečna, snižují sociální jistoty, privatizují zdravotnictví, dopravu, dopouštějí horentní nárůst nájmů atd.
    Většina z toho, co jsem napsal, se děla i v Německu za Merkelové, byť ano, v mírnější podobě než třeba za Thatcherové v Británii nebo i u nás za Nečase a Kalouska.

    Lidé (a nejen ti nejchudší) si prostě řeknou: co z takové demokracie mám? Navíc protože je vytěsněn pojem kapitalismus, viní za výše uvedené neblahé skutečnosti demokracii, nikoli kapitalismus, čili hledají viníka v politické, nikoli ekonomické sféře. Proto pak oni nespokojenci skáčou na lep "reformátorům demokracie" a la Trump, Orbán, Kaczinski, Okamura, přestože těmito šarlatány nabízené "reformy" s kapitalismem jako takovým nic neudělají - a demokracii přitom zničí.
    JP
    July 22, 2018 v 11.40
    Teorie kontra praktická opatření
    Ten Váš postoj, pane Krupičko, nezdržovat se nějakými složitými systémovými teoriemi a namísto toho "tady a teď" podniknout něco proti neoliberalismu a jeho asociálním choutkám - tak tento postoj není v prostředí DR nijak vzácný, našel byste tu dost spřízněných duší.

    Ten problém ale je - a právě proto já znovu a znovu uvádím do hry tu napohled suchou a nezáživnou teorii - že kapitalismus má své limity. Prostě není možno ho nějakým nekonečně lineárním, jednoduchým způsobem "socializovat", respektive humanizovat.

    Právě proto znovu a znovu poukazuji na to, že tento tzv. "neoliberalismus" není ničím jiným, nežli nejpřirozenější formou samotného kapitalismu. A všechna ta sociální opatření jdou vlastně proti této přirozenosti.

    Takže když se třeba i nakrásně podaří někde vytvořit opravdu relativně vyspělý sociální stát - pokud se tím překročí určité hranice, pak prostě nevyhnutelně dojde ke kyvadlovitému pohybu zpátky, opačným směrem.

    Takže tento současný "neoliberalismus" není ničím jiným, nežli tímto zcela přirozeným a zákonitým protipohybem od toho sociálního státu poválečné éry.

    Ta praktická socializační opatření - samozřejmě, ta mají vždycky svou bezprostřední hodnotu, ale jejich rub spočívá v tom, že jsou vždy spojeny s tou výše zmíněnou iluzí, že postačí s dostatečnou intenzitou a s dostatečnou vytrvalostí prosazovat sociální opatření, a jednou tady konečně budeme mít "ten správný" sociální stát. Nebudeme; ten zpětný pohyb nás vždycky nevyhnutelně vrhne zase zpátky. A stejně jako ten nešťastný Sisyfos budeme zase stát na úpatí hory; a zase znovu začneme tlačit ten balvan a zase si budeme namlouvat, že p r o t e n t o k r á t to už přece jednou musí vyjít!!
    MP
    July 22, 2018 v 13.48
    P. Poláčku,
    na to se dá říct jen jediné:
    "A ty teda, soudruhu, navrhuješ co?"

    (Neboli kritizovat - a ještě takhle lacino - umí každý.)
    July 22, 2018 v 14.08
    A co proti neoliberalismu navrhuje třeba pan Krupička?
    "silnější sociální stát, snad sektorová daň, menší participace zaměstnanců na řízení velkých podniků, daňová progrese atd.."
    Neoliberalismus chce přece odbourat sociální stát (aspoň se to říká) a pan Krupička navrhuje jako ochranu před neoliberalismem posílení sociálního státu. Kdo tedy to posílení sociálního státu prosadí?
    July 22, 2018 v 14.11
    Na druhou stranu - pan Pleva má pravdu, že kritizovat umí každý. Levice dnes vlastně ani nic jiného neumí.
    HZ
    July 22, 2018 v 18.18
    Pane Plevo,
    ptáte se, zda můžeme uchovat, nebo dokonce rozvinout demokracii, jak ji známe, když vrcholní politici, z této demokracie vzešlí, lidem prodlužují důchod donekonečna, snižují sociální jistoty, privatizují zdravotnictví, dopravu, dopouštějí horentní nárůst nájmů atd. a zřejmě přičítáte tyto jejich kroky jakýmsi neoliberálním choutkám.
    Otázka ale zní, jestli mají nějakou jinou možnost, pokud chtějí zachovat stát jako takový. Jakožto instituci, která na sebe nabrala v průběhu druhé poloviny minulého století povinnosti, jaké nikdy předtím neměla, a jejíž zánik a tím pádem absolutní ztráta této moderní funkčnosti by znamenal katastrofu.
    Podle mne dnes politici horkotěžko bruslí mezi touto hrozbou a snahou zachovat z garancí vůči občanům co nejvíc.

    HZ
    July 23, 2018 v 8.39
    Pane Krupičko,
    přiznám se, že na česká specifika jsem moc nemyslela. Šlo mi o obecnější situaci, spíše tedy evropskou.
    PK
    July 23, 2018 v 9.19
    "Přesměrovat dividendy" opravdu nelze
    Opravdu ne, jestli ČR nechce upadnout do chaosu bolševické revoluce, vyloučení úplně odevšad, a mezinárodního bojkotu.
    PK
    July 23, 2018 v 9.40
    Pane Plevo
    Na pojem neoliberalismus jsem nebyl nijak alergický, než jsem zjistil, že se jedná jenom o další slovní klacek, kterým je mlácena po hlavě EU a normální středoví politici jako např. A. Merkelová.

    A pokud byste neměl informace, tak ke hlavním hospodářským úspěchům éry Merkelové patří významné snížení nezaměstnanosti, a tedy také výrazné snížení počtu lidí pobírajících sociální dávky, jejichž velikost velmi zkrouhla koalice pod vedením G. Schrödera. A němečtí voliči umějí dobrou práci a spokojenost ocenit.

    Otázka věku odchodu do důchodu nemá nic společného s žádným neoliberalismem, jak správně upozornila paní Zemanová, ale prostě s demografickým vývojem.
    Lidé žijí déle, a jsou taky déle zdravější a schopni pracovat. Já to vítám. Druhá věc je ovšem taky nedostatek mladých. V tom nijak nefiguruje žádný neoliberalismus.

    Jak říkám, Německo není zemí žádných chudáků, a jestli chcete představit jako zemi chudáků Česko, mám o tom taky výrazné pochybnosti. Možná tak ještě duševních a duchovních chudáků.
    PK
    July 23, 2018 v 9.48
    Když se zrovna nekritizuje neoliberalismus, kritizuje se "konzum"
    A to ne u nejbohatších, ale právě zejména u obyčejných, normálních lidí.
    Uvědomuje si vůbec někdo, že to nejde dohromady? Že moralistní řeči o konzumu nejdou dohromady se stížnostmi na bídu a nouzi?
    MP
    July 23, 2018 v 12.06
    Pavlu Kolaříkovi
    Plný souhlas sxjedním doplnėním. Když se mluví o Angele Merkelové jako o neoliberální političce, je to nejen hloupé, ale navíc se tak devalvuje slovo potřebné k věčnému popisu neoliberalismu.
    July 23, 2018 v 12.55
    Když nevíte, přečtěte si encyklopedii
    Neoliberalismus:
    https://en.wikipedia.org/wiki/Neoliberalism

    Neomarxismus:
    https://en.wikipedia.org/wiki/Neo-Marxism

    Kulturní marxismus:
    https://en.wikipedia.org/wiki/Frankfurt_School#Cultural_Marxism_conspiracy_theory

    Zdá se, že neomarxismus, o jehož rozšíření v české veřejné debatě píše Petr Bittner, je českou zvláštností, originálním výtvorem českých neonacistů, který v zásadě kopíruje kulturní marxismus západní alternativní pravice.
    JP
    July 23, 2018 v 14.05
    "Dividendy odtékající do zahraničí"
    Znovu a znovu se sahá po tom věčném mýtu těch miliard, které prý tomu nebohému českému lidu jsou do zahraničí odsávány zahraničními kapitalisty.

    Jen tak mimochodem: to že i č e s k é firmy mají své majetkové účasti v zahraničí, a že odtamtud své dividendy v případě potřeby přesouvají do své - české - centrály; tak to evidentně nikomu nevadí. Ale jakmile ty peníze jdou směrem opačným, tak je to najednou všechno špatně.

    Ale vlastní podstata věci leží někde naprosto jinde. Tím nářkem nad těmi miliardami na dividendách odtékajících do zahraničí se sugeruje dojem, jako by zde ty poctivé a pilné české ručičky vytvořily hodnoty, které jsou pak nepoctivými zahraničními majiteli více či méně "ukradeny" a vyvezeny za hranice.

    Tak v prvé řadě: to všechno co ty české ruce vytvořily, to také beze zbytku dostanou uhrazeny - ve formě mezd. To co může být opravdu odčerpáno a transferováno do zahraničí - to je jenom čistý zisk, a to je jenom několik málo procent z celkového výkonu, tedy z celkové tržby. Čili: naprostá většina z celkového výkonu a z celkových tržeb zůstává doma.

    Za druhé: je nutno si položit otázku, o d k u d se vlastně vzaly všechny ty peníze na ty platy, a i na ty dividendy. Ano, ty české ruce vykonaly tu - bezprostřední, manuální - práci. Ale aby tady vůbec mohl vzniknout nějaký zisk (respektive vůbec tržba), tak je napřed nutno ty produkty prodat. Vezměme si za příklad třeba mladoboleslavskou Škodovku. Která je jak známo v německých rukách. Takže ty automobily je nutno nejen vyrobit, ale především prodat; a škodovky se prodávají ve své největší mase nikoli doma, nýbrž v zahraničí. To znamená: ta největší část tržby, a tedy i zisku jde do firmy Škoda auto - z ciziny, ze zahraničí! Ten zisk, z kterého jsou ty dividendy - ten jde prakticky z kapes z a h r a n i č n í c h zákazníků! Zisk, to je rozdíl mezi produkčními náklady a prodejní cenou. To znamená: ten zahraniční zákazník když si koupí českou škodovku, tak napřed - ze své vlastní kapsy!! - zaplatí jak kompletní mzdu těm českým dělníkům (jakož i další produkční náklady), tak ale i to co je navíc, ten ten zisk!

    Takže jestliže jde poté část zisku jakožto dividendy do německé centrály, tak z nemalé míry ve ty peníze ve skutečnosti jenom "vracejí domů", protože předtím byly vytaženy z kapes německých zákazníků!

    Samozřejmě, z čistě národohospodářského hlediska by bylo pro českou stranu výhodnější, kdyby ten zisk zůstal ve vlastní zemi. Jenže - i tak by nakonec skončil nanejvýš v kapsách českých akcionářů, nikoli českého dělníka; a už vůbec ne v kapsách českého sociálně potřebného člověka.

    Paní Zemanová má nakonec naprostou pravdu v tom, že nemá smyslu hledět jenom na čistě domácí rozměr celé záležitosti; to jenom zaslepuje zrak. Pokud se v rámci kapitalismu dějí a konají disproporce a sociální nespravedlnosti, pak to vyplývá ze samotné podstaty kapitálu - a nikoli z toho jestli se zrovna jedná o kapitál německý nebo český.
    JP
    July 23, 2018 v 14.37
    Co dělat?
    Pane Plevo, já mám naopak pocit, že je to daleko spíše "klasická" levice, která stále jenom kritizuje. Kritizuje toto a ono, aniž by dokázala pokročit jenom jediný krok za tuto kritiku.

    A tak levice kritizuje vládu, že nepřerozděluje národní bohatství tak, aby zcela zmizela dolní třída (a nejlépe i horní třída), a zůstala jenom blahobytná třída střední (jak pak by bylo možno takového rovnostářství docílit za podmínek kapitalismu?); kritizuje že je tu miliardář Babiš (viděl už někdy někdo nějaký kapitalismus bez miliardářů?); že tento Babiš kumuluje ekonomickou, mediální i politickou moc (a proč by tak neměl dělat, když celý společenský systém je založený na honbě za výlučně vlastním osobním prospěchem?... Babiš nedělá nic jiného nežli k čemu ho přímo vybízí daný systém). Atd.atd. Zkrátka, levice kritizuje to, že systém se chová přesně tak, jaká jsou jeho základní nastavení!... Je opravdu velmi obtížné nalézt v tom nějakou logiku.

    Ptáte se, co já navrhuji jako alternativu. (Asi jste celou tu dobu prospal, kdy zde znovu a znovu opakuji mé myšlenky.)

    Takže ještě jednou: aby se levice dostala někam dál od této nakonec zcela bezzubé kritiky, bylo by jako první, absolutně klíčový krok zapotřebí, aby se osvobodila právě od těch iluzí, že je možno zásadního a trvalého zlepšení, zhumanizování tohoto světa dosáhnout jenom jakýmisi morálními apely na to, že je přece dobré a slušné zavést nějakou sociálně spravedlivější společnost. Dokud se levice této iluze nezbaví, je všechno další marné. Do té doby bude levice pořád znovu a znovu narážet hlavou do zdi. A znovu a znovu to bude dávat za vinu politikům a vládám a babišům - a pořád nebude schopna pochopit, že to všechno je zákonitým důsledkem nastavení celého systému.

    A až poté co by si levice toto uvědomila - pak by bylo možno se začít seriózně bavit a uvažovat o alternativách. O tom, jak by bylo možno zásadním způsobem změnit nastavení právě toho systému.

    Ten jediný kdo se tady v tomto ohledu o něco pokoušel, byl svého času pan Tejkl; ten ale bohužel zůstal polapený ve své vlastní představě, která měla změnit motivaci ekonomických subjektů, aniž by jakkoli měnila p r a m e n y této motivace. Jinak řečeno: pan Tejkl chtěl v principu revoluci bez revoluce; a něco takového opravdu nemůže fungovat.

    Budiž; ne všichni na levici mohou být natolik zainteresovaní na teorii jako třeba zmíněný pan Tejkl. A faktem je, že nějaké - teoretické, a tedy ani praktické - systémové řešení v tuto chvíli nemáme.

    Opakuji ještě jednou: naprosto není chybou snažit se o (sociální) zlepšení už tady a teď. Analogicky tady platí prakticky to samé, co svého času Werich řekl o boji s lidskou hloupostí: "My nikdy tento boj nemůžeme vyhrát. Ale nikdy ho nemůžeme vzdát!"

    Takže i tento boj za - drobná - sociální zlepšení má svou hodnotu, je součástí toho věčného boje proti principu egoismu a sociální nerovnosti. Ale - pokud si neuvědomíme že tento druh boje nemůže přinést víc nežli jenom určité dílčí úlevy, pak zůstaneme v zajetí iluzí - a stále znovu a znovu budeme narážet hlavou do zdi objektivní nemožnosti.
    MP
    July 23, 2018 v 14.50
    Josefu Poláčkovi
    Ty miliardy odtékající do zahraničí (přesněji vlastníci mimo ČR) vážný problém představují, ze tří důvodů:

    a) Nejsou daněny v ČR;

    b) Snižuje se již obecně malá šance na reinvestici v rámci stejné země a zvyšuje se prekérnost pracovních míst -- nedávno proběhla zpráva, že VW chce začít se zaváděním plně robotických provozů práve ve Škodě; nemusí to být pravda, ale pak je to dobře vymyšleno, narazil by na mnohem slabší výjednávací pozici vlády, kraje a odborů při likvidaci stovek nebo tisícovek pracovních míst než v Německu;

    c) Ze země odchází koupěschopná poptávka.

    Mimochodem, podívejte se na privitazici české škodovky a pak zvažte, jestli ty zkazky o tom, co zaplatil zahgraniční investor chcete dále opakovat.

    Problém odcházejících miliard je sice vážný, avšak není fatalní. Můžeme a musíme s ním žít, dokážeme ho do značné míry ukrotit. Jeho popírání z nadhledu obecných ekonomických pouček vyčtených z příruček neoliberální ekonomie, bez znalosti konkrétních analýz české privatizace, z něj ovšem dělá ideální kořist pro identitární nacionalistický populismus.

    July 23, 2018 v 16.21
    Citát
    Co říkáte jako akademička na termín neoliberalismus? Nedávno jsem četl kritiku, že jde o vágní, příliš obecné označení všeho, co je na kapitalismu špatně.

    Já osobně se snažím vždy mluvit o kapitalismu, ne o neoliberalismu. Neoliberalismus používám jen tehdy, když popisuji konkrétní historické období. Když lidé mluví o neoliberalismu, občas to vypadá, jako kdyby zároveň říkali: můžeme mít i dobrý kapitalismus. Pokud řeknete, že problém je kapitalismus, je jasné, že tím myslíte nadhodnotu, soukromé vlastnictví, výši mzdy, vykořisťování. Nemyslím si, že by neoliberalismus jako termín byl nějak zvlášť vágní. Abych byla upřímná, přijde mi, že spíš může maskovat falešnou radikalitu. Neoliberalismus je užitečný termín, když si chcete být jisti, že mluvíte o konkrétním procesu rozkladu sociálního státu a privatizace veřejných institucí. Takže já nejsem proti používání termínu neoliberalismus, jen mám pocit, že se kvůli němu až příliš často ztrácí skutečná kritika kapitalismu.

    https://wave.rozhlas.cz/milenialove-maji-radsi-socialismus-nez-kapitalismus-rika-politolozka-jodi-dean-7196987
    MP
    July 23, 2018 v 18.59
    P. Poláčku,
    vy tedy po levici chcete, aby přišla s nějakým důvěryhodným a přesvědčivým konceptem nekapitalistické ekonomiky. Toho ona skutečně není schopna - to je jasné a všeobecně známé.

    Ale přesto můžeme kapitalismus regulovat a snažit se přimět kapitál k sociální a ekologické odpovědnosti. Takže ekonomický systém se v tomto slova smyslu změnit musí. To je ostatně jediná podmínka toho, abychom sociální stát udrželi.
    MP
    July 23, 2018 v 19.07
    P. Kolaříku,
    Merkelovou lze považovat za středovou političku jen v současném kontextu, kdy se politika celkově posunula doprava.
    ¨
    Pokud jde o neoliberalismus, můžeme rozlišit jeho umírněnou a radikální verzi.
    Merkelová, stejně jako většina západoevropské, kontinentální pravice, patří samozřejmě k tomu umírněnému neoliberalismu.
    Naopak v anglosaském světě a v postkomunistických zemích dominuje zpravidla neoliberalismus radikální.
    PK
    July 23, 2018 v 19.58
    Pane Plevo
    Dobře.

    Já taky netvrdím, že jste tvrdý bolševik. Jste řekněme umírněný neomarxista.
    MP
    July 23, 2018 v 20.07
    Martinovi Plevovi
    Merkelová není představitelka neoliberalismu, ať již s jakýmkoli přívlastkem. Nejpitomnější aktivity jedné své vlády, ve kterých bylo opravdu možné stopovat prvky neoliberálních postojů přenechala přesnaživé SPD.

    Levice samozřejmě může vytvářet přesvědčivé a důvěryhodné modely nekapitalistické společnosti (ekonomiku jako svébytnou aktivitu bylo -- zase jeden trvalý Marxův postřeh -- možné vydělit pouze v klasickém kapitalismu, dost dobře to nejde ani dnes). Musí a má je vytvářet, jakkoliv dnes mohou fungovat pouze jako jednání orientující utopie. Levicové strany jako jen konzervativní, bojující o zachování minulé formy sociálního smíru, to mělo svůj smysl v devadesátých letech minulého století a pak už jen jako mantra neschopných sociálních demokratů.

    Jste učitel, takže musíte vidět, jak se dnes vyprazdňuje právo na rovné šance v přístupu ke vzdělání. Že tu dnes máme v Československu a nástupnických státech hodně dlouho neobvyklou situaci, kdy se stala významná statistická vazba mezi studijními vysledky a příjmy rodiny a typem lokality, ze které žák pochází i mimo skupinu dětí z vyloučeného prostředí. A myslím, že není k přehlédnutí, jak se diferencuje šance na přístup ke kvalitní lékařské péči podle sociální situace. Podobně jako vytvářející se vrstvy pracující chudoby. To všechno jsou projevy eroze onoho sociálně demokraticky zachraňovaného sociálního státu. Prostě potřebujeme novou levicovou, v širším smyslu sociálně demokratickou politiku.
    July 24, 2018 v 6.35
    Panu Poláčkovi
    Miroslav Tejkl napsal společně s Ilonou Švihlíkovou knihu, která se jmenuje Kapitalismus, socialismus a budoucnost:
    http://casopisargument.cz/2017/12/15/ilona-svihlikova-miroslav-tejkl-kapitalismus-socialismus-a-budoucnost-aneb-mikes-uz-prisel/
    JN
    July 24, 2018 v 8.29
    "Tak v prvé řadě: to všechno co ty české ruce vytvořily, to také beze zbytku dostanou uhrazeny - ve formě mezd."
    Pane Poláčku, kam se Vám ztratila "nadhodnota", kterou si přivlastnil "vykořisťující" kapitalista?
    JP
    July 24, 2018 v 12.42
    Pane Profante, to že z národohospodářského hlediska by pro ČR bylo samozřejmě výhodnější, kdyby ty miliardy tady zůstaly, to jsem napsal sám. To je bez jakékoli pochyby.

    Jde ale o to, že v žádném případě není možno tvrdit, že by to bylo nějaké "okrádání" českých dělníků nebo českého státu. Nejen ve smyslu formálně právním, ale i ve smyslu hmotném.

    Navíc se ani dost dobře nedá říci - jak Vy uvádíte - že by ty zisky "nebyly zdaněny". To co odchází ven, to už jenom čistý zisk - tedy už p o z d a n ě n í.

    A ani se dost dobře nedá říci, že by tím ČR unikaly investice: to co koncern považuje v ČR za potřebné a užitečné investovat, to tady také investuje. K žádným dodatečným investicím by tedy nedošlo. (Ledaže by se koncern VW rozhodl třeba půjčit několik miliard takovému Agrofertu.)

    Takže ještě jednou: kdyby ty dividendy zůstaly tady, zůstaly by tak jako tak v rukou těch či oněch akcionářů. To jest, ležely by na účtech bank - které jsou ovšem v naprosté většině stejně v zahraničních rukách.
    JP
    July 24, 2018 v 12.48
    Jodi Dean
    Ve svém distancování se od přílišného používání (či spíše: žonglování) s pojmem neoliberalismu má tato dáma bezpochyby pravdu; v podstatě to samé zde už dlouho říkám i já. Především právě v tom smyslu, že používání pojmu "neoliberalismus" znovu a znovu sugeruje, jako by zde někdy mohl existovat nějaký "dobrý kapitalismus".

    Nutno říci, tohle vystihla J. Dean skutečně zcela přesně.
    JP
    July 24, 2018 v 13.34
    Regulovaný kapitalismus?
    To jsme zase u toho samého, pane Krupičko. Zase se tu sugeruje, že postačí kapitalismus jenom nějak trochu více a lépe regulovat, a vznikne nám tu nějaký "dobrý kapitalismus".

    Takže znova: za prvé, kapitalismus se prostě nenechá regulovat za jednu určitou hranici. Protože jinak by ta další regulace podvazovala jeho výkonnost; a tedy nakonec životní úroveň všech. Svým způsobem "dokonale regulovaným kapitalismem" byl - reálný socialismus! Tam bylo všechno dokonale regulované, normované, egalitářské a glajchšaltované - výsledkem byla ta známá chronická totální stagnace celé ekonomiky.

    Kapitalismus prostě ž i j e z nerovností; protože žije z aktivity jedinců, kteří ovšem v prvé řadě sledují své vlastní zájmy, a chtějí z toho mít také příslušný prospěch, tedy zisk. A to v konečném efektu znamená: chtějí z toho mít víc než ti druzí.

    A i kdyby se nakrásně podařilo - ale to by šlo až za skutečně globální, celoplanetární vlády - ten kapitalismus skutečně regulovat a zglajchšaltovat, to jest sociálně vyrovnat: ani to by ještě nebylo řešení, v daném smyslu má pan Kolařík pravdu, je to svým způsobem schizofrenní, když levice na jedné straně kritizuje že ti s menšími příjmy nemohou konzumovat tolik jako ti s vyššími příjmy, a na druhé straně levice zavrhuje konzum jako takový. Jakožto projev dekadence přesycené západní společnosti.

    Právě proto jsem tolik akcentoval ten pojem "odcizení": protože právě on dokazuje, že ta otázka ryze sociální není jediným znakem, jediným projevem principiálně nehumánního charakteru kapitalismu.

    A dále: to že čeští dělníci ve Škodovce mají nižší platy nežli jejich kolegové v Německu, je také relativně slabý argument. Přesněji řečeno, obojetný. Je nutno si uvědomit: kdyby tady ty nižší platy nebyly, tak se sem koncern Volkswagen vůbec nevypravil. Nepřišel by sem se svým know-how, se svými investicemi, se svou světovou odbytovou sítí. Zkrátka: dělníci Škodovky by nebrali nižší platy nežli dělníci či montážníci ve Volkswagenu - oni by totiž nebrali platy vůbec žádné. Škodovka by byla naprosto neschopná světové konkurence, a už dávno by byla v likvidaci.

    A dále. Jestliže si na straně jedné dělníci Škodovky - ze svého pohledu dozajista oprávněně - mohou stěžovat že za stejnou práci dostávají nižší výdělek nežli jejich kolegové v Německu, pak stejně tak ovšem platí i to, že ti němečtí dělníci by si mohli stěžovat, že jim ti čeští dělníci svými dumpingovými platy berou práci!!

    Za aktuální situace tomu tak ovšem není; ale to je jenom díky mimořádně robustní konjunktuře. Ale - v každém případě v počátcích angažovanosti koncernu VW ve Škodovce ze strany německých odborů naprosto bylo možno slyšet hlasy, že se těmi lacinými českými mzdami bere práce německým dělníkům.

    Takže ještě jednou: ano, samozřejmě je možno kapitalismus do určité míry regulovat, uhlazovat jeho nejostřejší hrany, pokoušet se zmírňovat sociální disproporce.

    Ale zároveň stále nezměněně platí: kapitalismus jako takový, jako zcela určitý ekonomicko-sociální systém se zcela určitými základními parametry, se nikdy nenechá regulovat, nikdy nenechá zhumanizovat za určitou mez. A opravdu to není úkolem levice, aby zrovna ona si v tomto ohledu dělala nějaké iluze.
    JP
    July 24, 2018 v 13.38
    Pan Pleva: platí to samé co jsem napsal panu Kolaříkovi. Ano, kapitalismus můžeme do určité míry regulovat, zatlačovat - ale právě jenom až po jistou hranici.

    Ano, pokud - a dokud - levice nemá žádnou reálnou alternativu k systému kapitalismu, potud je naprosto legitimní bojovat alespoň ten každodenní boj za potlačování těch negativních elementů kapitalismu a kapitálu jak jen je možno; ale zároveň se nikdy nesmí ztratit z paměti to vědomí, že nakonec bude nevyhnutelné to celkové, systémové řešení.
    JP
    July 24, 2018 v 13.59
    Mikeš zůstal v cirkuse
    Díky za ten poukaz na tu knihu Tejkla a Švihlíkové, paní Hájková, o tom jsem opravdu nic nevěděl. (Trochu mě ovšem překvapuje, že spíše zdrženlivě socialistický Tejkl se dal do party s fundamentalistickou Švihlíkovou.)

    Ale ta ukázka víceméně plně potvrzuje všechny ty výhrady které jsem kdy ke konceptu M. Tejkla měl: on vychází z jakési vlastní představy toho, jak funguje současná světová ekonomika, a této své představě podřazuje reálie. A myslí si že se ten reálný svět nechá přeměnit těmi jeho představami.

    On vychází z představy, že ten současný - ovšemže vysoce monopolizovaný - kapitalismus už tak nějak sám přerůstá v socialismus. A že postačí tento - údajný - trend jenom uchopit pevně do rukou, a celý kapitalismus se tím rázem promění ve společensky orientovaný socialismus.

    On argumentuje stále znovu tou feudální rentou z minulosti; ale on zcela přehlíží, že tehdy se jednalo jenom o změnu mezi dvěma různými f o r m a m i té samé věci, to jest privátního vlastnictví a privátního zájmu. Zatímco nyní by se jednalo o něco zcela jiného: proměnu zájmu privátního v zájem veřejný, obecný.

    To by byla změna skutečně revoluční; ale takovou revoluční změnu není možno provést nějak "suchou cestou". To je přesně to co jsem napsal minule: Tejkl chce revoluci bez revoluce. A to opravdu nemůže fungovat.

    A tak ty jeho představy - aby se použil jeho vlastní příměr - zůstávají spolu s Mikešem daleko spíše v onom cirkuse; kde je možno pomocí dovedné eskamotáže vytvořit iluzi čehokoli.

    Třeba i iluzi toho, že tygr (kapitalismu) je nakonec docela přítulná domácí kočička, která aportuje na povel.
    JP
    July 24, 2018 v 14.01
    Nadhodnota je nadhodnota, pane Nusharte. Ten dělník dostane - ve formě mzdy - přesnou (a tedy v daném smyslu i "spravedlivou") protihodnotu (tedy: zcela adekvátní hodnotu) za svou práci. Nadhodnota nás v dané souvislosti nemusí zajímat; tomu českému dělníkovi může být naprosto jedno, jestli si tu jím vytvořenou nadhodnotu přivlastní kapitalista německý, anebo kapitalista český.
    MP
    July 24, 2018 v 14.29
    Josefu Poláčkovi
    Nadhodnota je buďto slovo bez smyslu anebo vzniká vykořisťováním dělníkovy práce.
    Dělník nikdy nedostane přesně zaplacenou svoji práci, dokonce ani u Smitha s jeho čistou pracovní hodnotou ne. V modernějších ekonomických učeních jde opět o nesmyslný výrok.

    A prosím, než začnete mluvit o finančních tocích z Českę republiky, přečtěte si o tom něco seriózního. Pochopitelně neodtéká jen zisk po zdanění. Jak jsem už napsal, dokážeme s tím žít a určitě to není nejvážnější problém českých veřejných financí, ale právě popírání a bagatelizace živí jeho nacionalistický potenciæl.
    VP
    July 24, 2018 v 20.46
    Komerční lety do vesmíru nejsou pro extra vyvolené, ale pro enormní zisk.
    PK
    July 25, 2018 v 0.04
    Hlasuji pro první možnost
    Ohledně věty M. Profanta

    "Nadhodnota je buďto slovo bez smyslu anebo vzniká vykořisťováním dělníkovy práce."
    JN
    July 25, 2018 v 10.16
    "Dělník nikdy nedostane přesně zaplacenou svoji práci."
    Vážení marxisté, jak se určí, kolik má dostat dělník, aby jeho práce byla zaplacena skutečně přesně a on nebyl ošizen o tu "nadhodnotu"?

    To je podstata vykořisťování, na tom stojí marxismus.
    JP
    July 25, 2018 v 15.57
    Hodnota, nadhodnota a vykořisťování
    Ale jistě, pane Profante, že máte pravdu v tom, že ta terminologie kterou jsem použil nebyla zcela korektní. A to jsem věděl už v tom okamžiku kdy jsem ji použil (a jenom jsem čekal na to jestli se toho někdo chytne); ale v daném stupni vývoje polemiky o onom tématu jsem nechtěl celou věc dělat ještě složitějším tím, že bych začal diferencovat mezi "cenou práce" a "cenou pracovní síly".

    Ale zdá se že je zde přece jenom dán zájem na přesném určení daných pojmů; dobře, pusťme se do díla.

    Takže: podle Teorie pracovní hodnoty (na které stavěl i Marx) se věc má tak, že dělník svému zaměstnavateli-kapitalistovi neprodává svou p r á c i, nýbrž svou p r a c o v n í s í l u. To opravdu není jenom hraní se slovíčky; ve svých důsledcích to vede k zásadním rozdílům.

    Minule jsem napsal, že ten dělník Škodovky dostane plně uhrazenu svou práci. To bylo v daném smyslu oprávněné tvrzení - protože tady se jednalo o vztah českého dělníka k zahraničímu kupci. Ten zahraniční kupec mu skutečně uhradí veškerou práci, kterou ten dělník do toho automobilu vložil.

    Ale z hlediska TPH se věc má trochu jinak: jak řečeno dělník prodává k a p i t a l i s t o v i (tedy ne konečnému zákazníkovi) svou pracovní sílu. To znamená: ten kapitalista má v důsledku této "kupní smlouvy" právo tu dělníkovu pracovní sílu používat ve svém produkčním procesu.

    Teď se věc má tak: ta dělníkova pracovní síla sama má určitou hodnotu. A jako u každého jiného zboží: ta její hodnota je dána množstvím práce nutným pro její produkci; respektive - u živé pracovní síly - její reprodukci. Tedy všechno co ten dělník - za daných společenských a kulturních poměrů - používá pro produkci a reprodukci své pracovní síly, to ve své sumě vytváří hodnotu jeho pracovní síly. A - tuto hodnotu mu kapitalista také (ve formě mzdy) uhradí.

    V tomto smyslu je ten smluvní vztah mezi dělníkem a kapitalistou naprosto korektní. Jak Marx sám uvádí - čistě věcně se tady neděje žádná nepravost, žádná nespravedlnost. Dělník od kapitalisty dostává naprosto přesně tolik, jaká je hodnota jeho pracovní síly; tady tedy nedochází k naprosto žádnému "okrádání" dělníka.

    Jde ale o to: tato dělníkova pracovní síla má jednu jedinečnou vlastnost či schopnost: na rozdíl od "neživých" nástrojů ta živá dělníkova pracovní síla dokáže vytvářet v ě t š í celkovou hodnotu, nežli jaká je její vlastní hodnota.

    Vzniká tu tedy rozdíl, zásadní diference mezi tím, kolik (jaké hodnoty) dělník vyrobí, a kolik dostane od svého zaměstnavatele-kapitalisty uhrazeno ve formě mzdy.

    Je to svým způsobem paradoxní situace: kapitalista svého dělníka vyplácí zcela korektně - a přitom ho zároveň okrádá!! Neboť je to ten dělník, kdo vytvořil tu vyšší hodnotu ("nadhodnotu") - ale je to ten kapitalista, který ji nevytvořil, ale který si ji přivlastnil!

    Takže originální producent - dělník - tu nadhodnotu nedostane, ale dostane ji kapitalista, který ji nevytvořil, ale může si ji přivlastnit díky svému privilegovanému postavení, jakožto soukromého majitele produkčního místa.

    Takže, takto vypadá celá záležitost z hlediska teorie pracovní hodnoty.

    Ještě jednou: v procesu produkce vzniká nadhodnota; tuto nadhodnotu vytváří dělník, ale přivlastňuje si ji kapitalista. V tomto smyslu tedy dochází k aktu v y k o ř i s ť o v á n í dělníkovy pracovní síly. Toto "vykořisťování" nelze chápat nějak tradičně emocionálně, jako že by zde nutně musel nad tím dělníkem stát dráb s důtkami v ruce; to je čirý terminus technicus, toto "vykořisťování" je prostě pojmová kategorie z oblasti ekonomické teorie.
    MP
    July 26, 2018 v 9.41
    Jistě
    A pokud to budeme popisovat v takových dřevních kategoriích z 19. století, pak je problém jasný. Pokud se rozdíl, který určuje privilegované postavení vykořisťujícího kapitalisty (a tím spíše rentiéra) a vykořisťovaného dělníka z více či méně nahodilých důvodů shoduje s rozdílem národnostním (či státní příslušnosti), je na nacionalistický malér zaděláno.

    Proto je vhodnější vycházet nikoli od abstraktní kategorie, která mohla kdysi posloužit jako dobrý heruistický nástroj (a posloužila jako úžasný nástroj třídní ideologie) a od konkrétní situaci a konkrétních toků.
    JP
    July 26, 2018 v 14.23
    Jsou to daleko spíše ty "konkrétní toky" peněz a bohatstsví, které obecnou pozornost od vlastní věci svádějí jenom k tomu čistě nacionalistickému (či jinak povrchnímu) pohledu.

    Co se těch "dřevních kategorií" politické ekonomie 19. století týče - ano, ty jsou v lecčem opravdu překonané. Ale to na straně druhé naprosto neznamená, že by si do nemalé části neuchovávaly dodnes svou trvalou platnost. Kdyby v ničem jiném, pak právě v tom že se snaží odhalit podstatu věci, pod povrchem bezprostředních ekonomických fenoménů.
    JN
    July 26, 2018 v 17.40
    Pane Poláčku, bez ohledu na hodnotu práce a hodnotu pracovní síly,
    bez ohledu na to, že živá dělníkova pracovní síla dokáže vytvářet v ě t š í celkovou hodnotu, nežli jaká je její vlastní hodnota (zvláště, když pracuje na kapitalistově stroji v kapitalistově tovární hale), bez ohledu na tyto "záludnosti" mám jedinou otázku:

    Podle Vás tu vzniká rozdíl mezi tím, kolik dělník vyrobí, a kolik dostane od svého zaměstnavatele-kapitalisty uhrazeno ve formě mzdy. Jakým způsobem by se tedy měla přesně spočítat výše dělníkovy mzdy, aby tento rozdíl nevznikl a dělník nebyl ošizen o nadhodnotu? Buďte, prosím, konkrétní.

    Pokud se podaří přijít na metodu výpočtu spravedlivé výše dělníkovy mzdy a přemluvíme kapitalisty, aby tuto metodu při stanovování výše mzdy zaměstnanců dodržovali, bude problém vykořisťování a tím i jeden ze základních problémů kapitalismu vyřešen.

    July 26, 2018 v 18.39
    Marxova nadhodnota se většinou připisuje epoše kapitalismu. Ale ve skutečnosti vznikala už za feudalismu a za otrokářského systému. Jakmile lidé začali vyrábět víc, než bylo bezprostředně nutné k jejich uživení, vyrobili nadprodukt, který si ale přivlastnili jen ti, kteří měli moc. Ostatní (otroci, nevolníci, námezdní dělníci) se museli spokojit s tím, co na ně zbylo.
    Já myslím, pane Nusharte, že nikdy nelze přesně určit, kolik kdo vydělal navíc a kolik si kdo spravedlivě zaslouží. A Marx si podle mého názoru ani nemyslel, že by dělník jakožto jedinec mohl nebo měl dostat vyplacenou celou hodnotu své práce. Vždycky by se totiž muselo počítat s nějakými výdaji na společné záležitosti. Jenomže ti, kteří rozhodují, tu nadhodnotu na společné záležitosti (na kterých by se podíleli všichni stejným dílem) pochopitelně celou nedávají. Ačkoli by mohli.
    Myslím, že problém kapitalismu nespočívá primárně v nízkých mzdách, nýbrž v tom, že vůbec existuje námezdní práce, která je závislá na soukromém vlastnictví výrobních prostředků.
    JN
    July 27, 2018 v 0.59
    Zajímal by mě marxistický názor,
    zda by se bez toho přivlastnění "nadhodnoty" kapitalista vůbec obešel, zda by bez toho, aniž by si tu "nadhodnotu" přivlastnil, byla existence jeho firmy ekonomicky reálná. Zda to tedy podle marxistů kapitalista dělá proto, že "je prostě zlý" (v takovém případě se třídní nenávist snad dá ještě pochopit), anebo to kapitalista dělá proto, že to dělat musí? V tom případě by chudák kapitalista neměl být objektem nenávisti, ale naopak soucitu:-)
    July 27, 2018 v 5.32
    Čistě marxisticky vzato, kapitalista vlastně není zlý. I když dělníkovi se to může jevit jinak, pochopitelně. Kapitalista je stejně tak v zajetí kapitálu a aktuálních ekonomických a společenských poměrů, jako dělník. On investuje podle okolností, kolik musí, dělníkům platí, kolik musí (popřípadě dováží lacinější pracovní sílu), životní úroveň svou a své rodiny si v podstatě také udržuje, jakou musí, aby držel krok s jinými kapitalisty a nebyl "za blbce" nebo za chudáka. On si pochopitelně v rámci panujících poměrů snaží zajistit co nejlepší postavení. Notabene, většina z nich je k tomu už i vychovávána. M+E ukazují, jak někteří kapitalisté i chtěli být "hodní", chtěli platit víc dělníkům, víc se o ně starat, ale většinou na to doplatili tím, že zkrachovali.
    Termín zlo marxismus nepoužívá. Spíš bere na vědomí existenci utrpení, kterého se člověk, protože je aktivní tvor, aktivně snaží zbavit, jenomže to není vždycky jednoduché. Vlastně všechny materiální potřeby (zima, hlad, nedostatek) jsou takovým druhem utrpení, kvůli kterým člověk vyvíjí činnost (práci), aby se jich zbavil.
    Utrpení vzniká také z toho, že lidé jakožto společenské třídy jsou historicky postavení proti sobě, aniž by si to postavení dobrovolně vybrali. Panující třída se samozřejmě snaží své postavení udržet. Kapitalistu to stojí nemalé úsilí, které musí neustále vyvíjet, aby se udržel. Proto ho nová společnost odebráním výrobních prostředků vlastně osvobodí a on bude mít po starosti (tedy pokud přežije revoluci). Jenomže Marx předpokládal, že kapitalisté (většina) budou bránit svět a své postavení na jaké jsou zvyklí, a tak se dobrovolně nevzdají. Ale mohou. Nakonec, Marx s Engelsem byli taky buržoazního původu a přidali se na stranu proletariátu.
    Marxistickou víru v dějinnou nutnost hezky vyjadřuje věta, kterou napsal J. F. Chaloupecký, o němž jsem tu před časem napsala článek: "Socialismus přijít musí, i kdybychom my nechtěli." Ale kdo nechtěl, ten nebyl na té správné straně. Ten byl v zajetí reakčního myšlení.
    Takže asi tak. Pan Poláček mi jistě zas bude v něčem oponovat :-)
    PM
    July 27, 2018 v 10.34
    Oponovat křesťanské víře pana Chaloupeckého
    v možnost postkonkurenčního společenského uspořádaní pan Poláček nebude, zato nejeden buddhista.....bych se domníval..
    JN
    July 27, 2018 v 10.53
    Z marxistické perspektivy se tedy nabízejí asi tak dvě nebo tři možnosti, jak dosahovat spravedlnosti:
    a) třídní nenávist a třídní boj

    b) z nadřazeného postavení odborníka ("psychiatra") léčit společnost ("pacienta, který má nutkání si neustále mýt ruce" - viz příspěvek pana Poláčka Odcizení a lidská přirozenost 21.7. 2018, 12:01:10)

    c) z nadřazeného postavení odborníka léčit společnost i proti její vůli (ona sama se léčit nechce, je tedy třeba použít lsti)

    ----------------------------

    "Definičním oborem" téhle "rovnice" je dnes tedy marxisticky chápaná spravedlnost, jsme tímto chápáním spravedlnosti ve svém uvažování determinováni. Prostředkem k dosažení spravedlnosti je v takovémto chápání světa buď:

    ad a) třídní nenávist a třídní boj - otevřené násilí, nebo

    ad b,c) uplatnění autority a lsti - skryté násilí.


    V evropské židovsko-křesťanské kulturní tradici je ale spravedlnost nerozlučně svázána s milosrdenstvím. Bez něho není (podle této tradice) spravedlnost vůbec (ani racionálně) uskutečnitelná. Milosrdné (jediné "racionálně" spravedlivé) jednání je motivováno láskou.

    S velmi racionálními pojmy "milosrdenství" a "láska" ale marxismus vůbec nedokáže pracovat. (Je to patrně důsledek osvícenského posunu filozofie, nového obsahu pojmu "racionalita" a nevědomého nastolení "panství rozumu".) To jsem měl na mysli, když jsem pod článkem pana Krupičky napsal, že řešením téhle "rovnice" je změna jejího "definičního oboru". Myslím, že musíme začít uvažovat v jiných kategoriích a zkusit se na svět dívat i z jiné perspektivy, než pouze z perspektivy marxisticky chápané spravedlnosti. Z takovéto nové perspektivy se marxismus může jevit jako pochopitelná reakce na tehdejší podobu kapitalismu a současně i pochopitelný výsledek inspirujícího vývoje tehdejší filosofie, ale také jako kulturní regres, konzervující staré paradigma, které neodpovídá změněné realitě.

    July 27, 2018 v 11.40
    Nešlo apriori o pocit nadřazenosti (vím, co je pro společnost a lidi lepší). I když u některých jedinců se takový pochopitelně mohl vyskytovat.
    Marx vycházel z toho, že proletářům nic jiného než boj nakonec nezbude, protože v kapitalismu nijak nemohou změnit svůj úděl (snad s výjimkou jednotlivce). Že tedy budou bojovat za své zájmy, čímž však změní celou společnost. Sociální stát tehdy ještě neexistoval. Tím jak později vznikal, ztratil pochopitelně marxismus (ten politicko-ekonomický) půdu ke svému rozvoji.
    Mezitím se svět dost změnil. Ale co bude dál se sociálním státem? Udrží se? Nebo se paradigma změní znovu?
    JN
    July 27, 2018 v 12.36
    Ano, o pocit nadřazenosti se nejspíše jedná až v pozdějších verzích marxismu,
    kde je ta potřeba "léčit společnost" i proti její vůli a postupně tuto vůli společenosti "modelovat" k dosažení určitého - ne zcela otevřeně deklarovaného - cíle, neboli vytvářet "sociologický design" nové společnosti (pan Profant nebude s takovýmto použitím slova "design" souhlasit).

    Je tedy vlastně paradoxem, že antiautoritářský neklasický marxismus využívá ke svému prosazení jakousi "anonymní" autoritu (autoritu bez odpovědnosti).

    V určitém smyslu jsem tedy svým antiautoritářským postojem vlastně neomarxistou:-)

    JP
    July 27, 2018 v 14.21
    Dialektika vykořisťování
    Nikoliv, paní Hájková, v daném případě Vám opravdu nebudu oponovat; vysvětlila jste celou záležitost z marxistického hlediska v zásadě naprosto korektně. ;-)

    Pan Nushart: takže tedy opravdu platí, že pro kapitalistu vůbec n e e x i s t u j e žádná možnost vyplácet jeho dělníkovi/zaměstnanci nějakou "spravedlivou mzdu". A tedy ho "nevykořisťovat".

    Ještě jednou: pokud vycházíme z logiky čistě tržních vztahů, pak ten kapitalista už - v průměru - tomu svému dělníkovi tu "spravedlivou mzdu" vyplácí. Jak řečeno: dělník mu prodává svou pracovní sílu, a za tu také dostane zaplaceno. V plné míře, v daném smyslu ho kapitalista nijak neokrádá.

    Musíme se na věc podívat takto: dejme tomu že já si od někoho půjčím na týden krávu. Po tu dobu se budu starat o to aby ta kráva nechcípla; to jest, dám jí nažrat. A za tu píci zaplatím obvyklou tržní cenu. Po týdnu tu krávu vrátím. Zachovám se tedy zcela korektně vůči jejímu majiteli (vrátí se živá, v tom samém stavu jako předtím); a zachovám se korektně i vůči té krávě (poskytnu jí prostředky na živobytí). Jenže - mezitím já tu krávu budu dojit; a tržní hodnota toho mléka bude vyšší, nežli tržní hodnota té píce. Ten rozdíl v hodnotě obojího já si přivlastním. (Ten příklad s krávou jsem ovšem použil čistě jenom jako názornou pomůcku; z marxistického hlediska tomu není tak, že by kráva vytvářela nadhodnotu.)

    A s tím dělníkem je to nakonec to samé: kapitalista využívá toho, že ten dělník má schopnost ze sebe vyprodukovat víc, než kolik je tržní cena jeho pracovní síly. Tedy prostředků nutných na jeho obživu, na jeho reprodukci.

    Takže ještě jednou: v tomto bezprostředně tržním vztahu kapitalista dává dělníkovi korektní protihodnotu; ale přesto si přivlastňuje něco, co ten dělník vyprodukoval navíc. Té krávě je to obvykle jedno; ale těm dělníkům-bezprostředním výrobcům už méně.

    Ale ještě jednou: Marx tedy neříká: kapitalista neplatí dělníkovi spravedlivou mzdu; Marx říká: t ř í d a kapitalistů si může přivlastňovat tu dělníkem vytvořenou hodnotu, protože je zde zaveden systém soukromého vlastnictví, který o d d ě l u j e práci od vlastnictví. Jedině díky existenci soukromého vlastnictví může docházet k tomu, že jedni tu nadhodnotu vytvářejí - ale jiní si ji přivlastňují, právě jenom díky jejich postavení jakožto soukromých vlastníků.

    Takže tady opravdu nejde o to že by kapitalisté byli osobně "zlí"; jde o to že oni fakticky vůbec nemohou jednat jinak. Prakticky za ně jedná samotný kapitál; neboť je to v samotné podstatě kapitálu, aby se zhodnocoval. Kapitál je proto kapitálem, aby neustále rostl, aby se množil. A on se může množit právě jenom proto, že najímá tu živou pracovní sílu, a aby si přivlastňoval tu nadhodnotu.

    To co je tedy na celé věci zásadně vadné, to je nastavení celého systému, nikoli jednání jednotlivých kapitalistů. Ještě jednou: to naprosto zvrácené na tom celém systému je to, že jedni pracují, vytvářejí hodnoty - ale někdo zcela jiný z toho má profit.

    Nakonec má naprosto pravdu paní Hájková, že v tom - napohled rovnocenném - pracovně smluvním vztahu mezi kapitalistou a jeho námezdním pracovníkem se jenom na poněkud civilizovanější úrovni reprodukuje prastarý vztah mezi pánem a otrokem, respektive pánem a nevolníkem.

    Je ostatně dost symptomatické, že ten Hegelův dialektický model "Herr und Knecht", který byl prakticky historicky nevyhnutelnou podmínkou pro to, aby Marx vůbec mohl přijít se svou myšlenkou osvobození dělnické třídy, že ten se do češtiny překládá stejně tak jako "Pán a sluha", tak stejně i jako "Pán a rab", případně přímo i jako "Pán a otrok".

    Ve všech případech se jedná o to samé: je zde jedna osoba v postavení privilegovaném, a druhá osoba v postavení závislém. Tedy nesvobodném. Jediný rozdíl je že ten "rab" je na svém pánu závislý ryze osobně; zatímco ten "sluha" respektive novodobý námezdní pracovník je na něm závislý "pouze" existenčně.

    V každém případě: dokud zde existuje tento stav závislosti, do té doby tu existuje tomu odpovídající napětí ve společnosti. Protože se samozřejmě fakticky nejedná o vztah individuální, ale o stav společenský. Smířit se natrvalo s tímto stavem by znamenalo totéž, jako se natrvalo smířit se stavem, kdy jedna část společnosti je závislá na jiné, méně početné skupině společnosti, a je jí existenčně podřízená.
    JP
    July 27, 2018 v 14.32
    Což o to, pane Petrasku, ti buddhisté by třeba té možnosti "postkonkurenčního společenského uspořádání" jako takovému neoponovali. Oni by oponovali jenom tomu, že jeho vznik respektive příchod je dán nějakým objektivním materiálně-dějinným mechanismem.

    Oni vlastně směřují přesně k témuž: k odstranění jakékoli závisti, tedy jakékoli konkurence mezi lidmi. Problém je v tom, že u nich je dosažení tohoto stavu nevyhnutelně spojené se zánikem jakékoli ekonomické činnosti vůbec. Toho blaženého stavu bez závisti je totiž možno dosáhnout jenom čistě duchovní cestou, když člověk rozpoznal naprostou marnost a zbytečnost všech svých světských, materiálních tužeb a potřeb. A kdy svou existenci už plně přesunul do ryze spirituálních sfér.
    JP
    July 27, 2018 v 14.48
    Autoritářství antiautoritářského neomarxismu?
    V určitém smyslu nemáte tak docela nepravdu, pane Nusharte; samozřejmě i zastánci a protagonisté neomarxismu vycházejí z platnosti určitých myšlenkových premis, a tedy z jejich "autority".

    Rozdíl je v tomto: oni vycházejí z autority myšlení, aby odstranili společenský systém založený na autoritářství.

    Zatímco Vy zavrhujete a popíráte autoritu myšlení, abyste mohl zachovat společenský řád založený na autoritářství.

    Protože to údajné "autoritářství" neomarxistů není výmyslem jenom několika zpovykaných členů přesycené konzumní společnosti, kteří by nevěděli roupy co dělat, a tak si vymysleli nějaké to "antiautoritářství" - nýbrž za tím vším stojí nakonec celá hlavní linie evropského myšlení, od Platóna a Aristotela až po zmíněného Hegela a Marxe. To celé má počátek vlastně už v Sokratově projektu "duše" a neustálé péče o ni; jedním výrazem tohoto projektu je pak ta Hegelova definice člověka jakožto "univerzální bytosti", jak jsem ji uvedl minule.

    Samozřejmě, čistě objektivně není možno absolutně vyloučit, že celý tento projekt je vadný; tedy že člověk žádnou duši nemá, a že se ničím podstatným neliší od zvířete, respektive od pouhého biologického mechanismu nadanému schopností řeči. V takových případech by skutečně bylo možno říci: současná kapitalistická společnost se nachází v plném souladu s člověkem, s jeho zvířecí respektive mechanickou podstatou.

    Marxisté a neomarxisté vycházejí prostě z toho, že Sokrates měl pravdu; že člověk má duši, že tato duše je svobodná a univerzální; a že svět který tuto duši podřizuje svým odosobněným, zvěcnělým mechanismům je svět konec konců antihumánní, a že je nutno ho změnit tak, aby byl uveden do souladu s onou duší, a jejími autentickými potřebami.
    JN
    July 27, 2018 v 16.12
    Nezachováte se korektně vůči majiteli krávy:
    To, že ji budete po dobu výpůjčky krmit, není korektní protihodnotou za půjčení. Kráva se opotřebovává (má určitou životnost) a majiteli se musí vyplatit, že ji sám nedojí, když ji zapůjčuje.
    JN
    July 27, 2018 v 16.24
    Jiná situace by nastala, pokud by majitel krávy jel na dovolenou:
    Pak vám ji může půjčit jako v prvním případě - zaplatíte vy jemu za půjčení krávy a on neprozradí, že potřebuje, aby se mu o krávu během jeho nepřítomnosti někdo postaral,

    nebo zaplatí on vám za péči o krávu během jeho dovolené.
    JN
    July 27, 2018 v 16.32
    Korektní stanovení hodnoty (pracovní síly)
    tedy závisí na informacích.

    Zohledňuje toto marxismus?
    PK
    July 27, 2018 v 16.52
    Je to úplně jinak
    Tzv. "nadhodnota" je ve skutečnosti spravedlivou odměnou za práci: za krmení a dojení sousedovy krávy.
    PK
    July 27, 2018 v 17.29
    Zde se ukazuje nesmyslnost celé teorie
    Neboť jak předvedl pan Poláček, dá se podle ní bez problémů vyvodit, že chudý, nemajetný pracovník (krmič a dojič krávy) vykořisťuje majitele "výrobního prostředku" (tedy krávy).
    JN
    July 27, 2018 v 17.42
    Myslím, že teorie tzv. nadhodnoty
    už byla kdysi velmi spolehlivě vyvrácena modernějšími ekonomickými teoriemi.
    July 27, 2018 v 18.31
    Myslím, že boj proti marxistické teorii nadhodnoty je dnes celkem zbytečný. Už téměř neexistují marxisté, kteří by na ní nějak lpěli. A neomarxisté, ti ji už vůbec neuznávají.
    JP
    July 28, 2018 v 16.19
    Opakuji ještě jednou, co jsem napsal: ten příklad s tou krávou byl jenom ryze ilustrativní; nelze ho v žádném případě použít pro nějaký "výpočet" hodnoty v ekonomickém smyslu. Prostě proto, že zde vůbec nebyl zohledněn majitel té krávy, který by ji samozřejmě nikomu nepůjčoval zadarmo. Šlo jenom o to názorně ilustrovat, že ta dělníkova pracovní síla může skutečně vytvořit větší hodnotu, nežli je její vlastní (tržní) hodnota.
    JP
    July 28, 2018 v 16.22
    Nikoliv, pane Nusharte, určení hodnoty pracovní síly nezávisí na informacích. Přinejmenším ne více, nežli určení hodnoty jakéhokoli jiného zboží.

    Připomínám ještě jednou: ten dělník (to jest: jeho pracovní síla) to je ze strany kapitalisty čistě z b o ž í, které on si kupuje na trhu (trhu práce), a platí za něj tržní cenu. K tomu samozřejmě musí mít "informace" o tom, jaká ta tržní cena v daném čase a v daném místě je; ale jak řečeno tato informace není primárním faktorem.
    JP
    July 28, 2018 v 16.33
    Teorie nadhodnoty vyvrácena?
    Ano, je mnoho takových (především na pravicové straně ideového a ideologického spektra), kteří znovu a znovu vyhlašují, že Teorie pracovní hodnoty byla "vyvrácena". V naprosté většině ji dotyční ale vůbec nedokázali pochopit, a tak "vyvracejí" jenom svou vlastní fikci.

    Tu TPH fakticky vůbec není možno vyvrátit. To není nějaký ekonomický výpočet či vzorec, který by bylo možno prostě falzifikovat, nějakým lepším výpočtem.

    TPH je určitý výkladový model určitých vztahů v produkčním procesu. A to sice vztahů ekonomicko-sociálních. Ne tedy pouze ryze ekonomických.

    Jistě: tato teorie má své slabiny. Ta hlavní slabina je ta, že tu (novou) hodnotu identifikuje jenom a pouze s tou bezprostřední, živou prací toho dělníka či zaměstnance. Tady opravdu velice mnoho hovoří pro to, že je to pojetí příliš úzké.

    Ale to všechno nemění nic na tom, že v tom smyslu jak jsem ji tady podal, si stále ještě uchovává svou dílčí platnost. Její nedocenitelná hodnota spočívá v tom, že - na rozdíl od všech běžných ekonomických teorií - ona nezůstává stát jenom u toho čistě tržního vztahu prodejce - kupec, nýbrž že jde hlouběji, staví radikálně a naléhavě otázku po tom, kdo je vlastně originálním producentem společenského bohatství, a komu tedy toto bohatství má právem náležet.

    V daném smyslu tu teorii pracovní hodnoty vůbec není možno "vyvrátit" (asi nikdo nebude pochybovat o tom, že ten dělník/zaměstnanec ty hodnoty tou svou prací skutečně vytváří) - to jediné co je možno je ji doplnit ještě o další aspekty.

    Jenže nikdo nemá tu velikost Marxe aby dokázal tyto jeho hluboké myšlenky uchopit a rozvést dál; a tak - jak správně podotkla paní Hájková - dneska se ty jeho myšlenky daleko raději prostě ignorují. To je přece daleko jednodušší způsob, jak se s nimi vyrovnat...
    + Další komentáře