Pokusy o vrchnostenský stát, tentokrát vůči školám

Represivní opatření, jako je plošný zákaz mobilních telefonů ve školách, je nepřípustným zasahováním do práv žáků a studentů a pravděpodobně se neprosadí, myslí si Ivan Štampach.

V posledních dnech probíhá další kolo diskuse o mobilních telefonech ve školách. Víme, že těchto debat proběhlo už několik. Diskutující se nespokojí s obhajobou ředitelských zákazů mobilních telefonů, tabletů a obdobných elektronických zařízení i mimo výuku. Jako obvykle se objevují požadavky na globální zákazy. Musí to prý zakázat stát na všech školách.

Mohli bychom se smát odporu vůči počítačům propagovanému na počítačových sítích. Propagace globálního zákazu sotva bude úspěšná, nebude-li využívat elektronická média. Protismyslnost diskusních metod však neznamená, že je třeba debatu ukončit a autoritativně přijmout pro všechny závazné konečné rozhodnutí. Bylo by škoda předčasně uzavřít úvahy, jak pro koho a pro jakou věkovou skupinu jsou moderní komunikační zařízení prospěšná nebo škodlivá.

Iphoneold-taŽáci prý užívají složitá technologická zařízení, aniž by jim rozuměli. Foto Apple

Proti mobilům se často používá argument, že nás všechny odvádějí od bezprostředních osobních kontaktů. Sám na sobě to nepozoruji. Dovím se v reálném čase víc o kamarádech a známých, kteří ještě před třiceti lety byli dostupní jen přes papírovou korespondenci nebo pevné telefonní linky. Mohu mít aktuálně v patrnosti, jak se mají. Snadno se s nimi domluvím na osobním setkání.

Pokud jde o žáky, hraje roli ještě i to, že tradiční frontální výuka (kromě tělesné výchovy) žáky na obvykle 45 minut znehybní a přestávky by jim měly poskytnout příležitost trochu rozhýbat svaly a rozproudit krev.

Pokud je ovšem tím pohybem řízené promenování po chodbě školy pod dohledem přísné pančelky, není divu, že to žáky neláká a že v pauzách mezi výukou hledají kontakt s mimoškolními kamarády, že sbírají nové informace z oblastí, které je zajímají a které by bez internetu pro ně nebyly dostupné. Nelze se divit, že si hrají, když Komenského zásada „škola hrou“ se nenaplňuje, a nutno uznat že by to u některých tematických okruhů ani nebylo možné.

Snad není třeba připomínat, že soukromé aktivity na telefonech a tabletech nemají rušit výuku. To je věc slušnosti. Zřejmě není vždy nutná represe. Když se mi přihodí, že studentovi při mé přednášce zazvoní telefon, obvykle vidím, že je mu nebo jí trapno.

Obvykle to stručně, pokud možno humorně, okomentuji. Sotva si mohu dovolit moralizovat, když se i mně párkrát přihodilo, že jsem zapomněl přístroj ztlumit a ozval se mi do mé přednášky. Řešíme to prostě džentlmensky a nejsem si jist, ale snad by to tak bylo možné i na školách středních, ne-li základních.

Žáci mají svá práva
Ať důvody pro omezení užívání přístrojů nebo proti němu dospějí k jakémukoli souhlasu školy, rodin a v závěru středních škol i žáků, kteří už jsou plnoprávnými občany, je nepřijatelné, že se někdo pokládá za kompetentního zakazovat něco všem žákům českých škol (počítáme-li k nim i školy s jiným vyučovacím jazykem zařazené do našeho školského systému).

I žáci, kteří nejsou ještě plnoletí, mají svá práva. Také pro ně úměrně věku platí obecné demokratické pravidlo, že každý může činit vše, co mu zákon nezakazuje a že stát (a různé veřejné instituce) mohou činit jen to, co jim zákon ukládá nebo dovoluje. Tak to je v občanské společnosti. Stát občanům může podle vůle držitelů moci kdeco přikazovat nebo zakazovat ve státě vrchnostenském. Někteří však snad dosud nezaznamenali zrušení nevolnictví roku 1781 a poddanství roku 1848.

Zvláštní pozornost si zaslouží to, že plošné zákazy přístrojů zavedli na svých školách někteří ředitelé. Hájí své rozhodnutí s odkazem na to, že každá škola je svébytným právním subjektem (takzvanou školskou právnickou osobou) s jistou závislostí na zřizovateli, jímž je stát jen zcela výjimečně, vlastně jen v případě vojenských středních škol. Jinak je to ovšem u terciárního vzdělání.

Stát má vůči školám dvojí pravomoc. Sleduje, jak školy nakládají s prostředky ze státního rozpočtu, které pokrývají rozhodující část nákladů, a to i u škol soukromých a církevních. Je to založeno na tom, že rodiče si ve svých daních platí i vzdělání svých potomků. Stát pak také dohlíží na to, aby školy naplňovaly ústavní právo dětí na vzdělání (Listina základních práv a svobod čl. 33).

Svobodu žáků vůči školám překvapivě hájí státní instituce, totiž Česká školní inspekce. Podle dostupných informací, chce kontrolovat výkon vlastnického práva žáků, a tam, kde je řediteli neoprávněně omezeno, chtějí podle dostupných informací požadovat vyškrtnutí takového zákazu ze školních řádů. Ředitelé prý hodlají svá represivní opatření bránit s poukazem na práva školy jako samostatného subjektu.

Umět užívat techniku
Někteří pedagogové došli k tomu, že žáci užívají složitá technická zařízení, aniž by jim rozuměli. V debatách, které se na toto téma vedou, se navrhuje globální zavedení školního předmětu, například pod názvem technika. Kdo máme jakžtakž fungující paměť, vzpomeneme si, jak se na začátku devadesátých let ze základních škol vítězně a s výsměchem odstraňoval předmět pracovní výchova, v němž se žáci učili zacházet s nástroji, rozumět materiálům, chápat fungování elektrických obvodů.

Znevážením techniky v následujících desetiletích jsme dospěli k tomu, že lidé jsou bezbranní i vůči jednoduchým situacím. Netuší, jak zapojení různých výkonných spotřebičů může „vyhodit pojistky“, tedy způsobit rozpojení obvodu jističem, a že se tomu dá snadno předejít, nebudeme-li Ohmův zákon pokládat za nudnou fyzikální látku, nýbrž za velmi praktické pravidlo, a jsme-li ochotni udělat (třeba i pomocí kalkulačky v mobilu) jednoduchý propočet.

Některé školy s technikou počítají. Dnes je běžné, že se žáci už na základní škole učí základy informatiky. Učí se užívat elektronických zařízení s pochopením, co se v nich děje. Některé výchovně vzdělávací programy počítají s technikou v různých jejích podobách.

Například waldorfské školy, které jsou v České republice atypicky školami zřizovanými obcemi a kraji, učí významnou část látky v takzvaných epochách trvajících obvykle tři až šest týdnů a zahrnují, například v epoše Les, také práci s dřevem. Na waldorfských základních školách jsou zavedeny i takové disciplíny jako knihařství, zahradnictví, kovotepectví nebo zeměměřičství.

Potíž však je ve snaze o plošné zavedení předmětu. Pro základní a střední školy už patnáct let neplatí osnovy, které předepisovaly předměty a v nich látku pro jednotlivé ročníky a jejich části. Dnes stát určuje jen rámcový vzdělávací program, který zdůrazňuje klíčové kompetence, tedy uplatnění získaných vědomostí a dovedností v praktickém životě. Program pouze formuluje úroveň vzdělání stanovenou pro jednotlivé etapy. Podporuje autonomii škol a počítá (možná poněkud přehnaně) s kvalifikací učitelů. Rozdělení látky do předmětů, epoch či jiných celků je ponecháno školám.

Z toho důvodu je snaha o autoritativní plošné zavádění předmětů odsouzena k neúspěchu. Lze předpokládat, že v tomto případě Česká školní inspekce obhájí platný Národní program pro rozvoj a vzdělávání a Školský zákon.

A co si myslíte vy? Diskuse (9 příspěvků)

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.

Jevi_1

Eva Hájková - Moravskoslezský kraj

Pondělí, 25.Února 2019, 22:09:52

Taky mám ráda internet. Naštěstí mi ho v práci nikdo nezakazuje.

Aleš Morbicer - invalidní důchodce a audiofil, Ostrava

Martin Jan Stránský o sociálních sítích: Neděle, 3.Března 2019, 13:22:28

http://ceskapozice.lidovky.cz/komunikace-na-ktere-vyrostl-moderni-clovek-se-totalne-rozpada-pbq-/tema.aspx?c=A190227_182707_pozice-tema_lube

A já s ním nemůžu než souhlasit.

Místo, abychom ohněm a mečem vymýtili to návykové ohlupující svinstvo jako fakebook aspoň z dětských životů, budeme tady brečet nad státní represí...

Dostaneme, co zasloužíme.

Jevi_1

Eva Hájková - Moravskoslezský kraj

Pane Morbicere, Neděle, 3.Března 2019, 14:59:44

když je to tak, proč se tedy vy sám té proklaté internetové komunikace nevzdáte?

Ivo Horák - Praha 3

Pondělí, 4.Března 2019, 11:59:28

Platí: "Odříkaného chleba největší krajíc." Z tohoto pohledu je třeba zvážit, zda je vhodné úplně vykázat mobily ze škol. Celkově je ovšem žádoucí, aby mladí trávili čas pestře. Mimochodem, málokoho baví jít do kina na film, kde lidé mají stále jen mobil v ruce.

Nemyslím si, že omezení některých činností nejen dětí, ale i dospělých, svědčí o existenci vrchnostenského státu. To je vysloveně pravicové pojetí a podobně je odmítána např. i regulace kouření. Já naopak občas říkám, že deregulovat je třeba především řeky, ostatní bychom neměly nechat napospas příliš spontánnímu (tržnímu) vývoji.

Třeba zákaz segwayů v centrech měst a billboardů podél dálnic je zdůvodňován potřebou bezpečnosti. Skoro každá činnost představuje riziko a nebezpečí úrazu se nemá podceňovat, takže rozhodnutí obstojí. Přitom je jasné, že zákazy jsou reálně motivovány jinak. Po ulicích našich měst ostatně klapaly po nějakých sedm sloletí koňské podkovy. Zkuste se dnes vypravit do centra na koni. Budete ve zprávách.

V zásadě bych tedy nepovažoval za nic vrchnostenského, kdyby děti ve škole mobily neměly. Podobně jako třeba psy, nebo mladší sourozence. Můžeme však zvolit i nějaký rozumný kompromis.

Aleš Morbicer - invalidní důchodce a audiofil, Ostrava

Úterý, 5.Března 2019, 12:26:45

Nepoužívám sociální sítě jako fakebook, twýtr a podobně desetivětné vykecávače, paní Hájková, jejichž jediným účelem je prodávat mě, jak se zjišťuje.
(Kdepak jsou ty vzletné fráze o radostném setkávání, které jsme slýchávali v minulosti? Sociální sítě jsou dnes tak naplněny konfrontací a nenávistí, až je z toho jednomu úzko)

A nemám mozek ve vývoji, jsem už dávno dospělý člověk.

Je to stejně jako s drogama - pokud si vezmete heroin v pětadvaceti, s velkou pravděpodobností vás to poznamená, ale nezničí.
Když začnete ve dvanácti, v lepším případě skončíte jako troska...

Jevi_1

Eva Hájková - Moravskoslezský kraj

Úterý, 5.Března 2019, 17:17:35

Aha, tak to já jsem pochopila, že myslíte internet jako celek. Včetně používání chytrých telefonů.
Máte pravdu, že na fejsbuku je asi mnoho špatného. I když já se tam se sprostotou téměř vůbec nesetkávám. Zřejmě záleží taky na tom, koho máte v přátelích.
S tím mozkem to bude u dětí možná problém. Ačkoliv, pane Morbicere, já jsem si myslela, že mozek je ve vývoji až do smrti. Možná teprve na samém konci života je na sestupu. Ale, zřejmě jak která oblast.
Mně se líbí to rychlé vyhledávání informací. Člověk si například zadá v on-line Bibli slovo Mórija a ihned zjistí, na kterém místě Bible se o tom mluví.

Aleš Morbicer - invalidní důchodce a audiofil, Ostrava

Středa, 6.Března 2019, 17:57:0

Ale jistě, že je v něčem internet výborný.

Sice to není tak, jak nám kdysi na VŠB slibovala jedna nadšená lektorka, že internet bude "největší a nejúžasnější knihovna světa, která shromáždí všechnu jeho moudrost", a která se na mou hlášku, že to bude akorát největší frc světa, pořádně rozčílila...... nicméně je v mnohém skvělý.

A vlastně nepočítám, že bychom dokázali děti uchránit od zírání do displejů, i když máme důkazy, že to devastuje jejich mozky stejně jako heroin.

Prostě se řekne, že to nejde.

Vždyť se to říká běžně i v jiných případech...

Jevi_1

Eva Hájková - Moravskoslezský kraj

Středa, 6.Března 2019, 18:24:44

Ano, některé věci skutečně nejdou celospolečensky zařídit, aniž by to byla diktatura. Možná evoluce sama udělá nějaký výběr...

Ivo Horák - Praha 3

Středa, 6.Března 2019, 19:17:11

Řekl bych, že diktaturou (v klasickém slova smyslu) naše civilizace opravdu není, a přece jí nedělá problém bránit i skoro osmnáctiletým lidem dát si někde pivo nebo sklenku vína. Těm samým lidem, kteří mohou cestovat po celém světě, lézt po skalách, surfovat po síti, stýkat se s kým chtějí a hlavně vydělávat majlant.

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.