Chci přispět X

Už to přiznávají i jejich zakladatelé: sociální sítě nás rozežírají zevnitř

Bývalí vysoko postavení manažeři Facebooku a Googlu varují před důsledky nekontrolované moci digitálního průmyslu. Vyslyšíme je?

Téměř nejvýznamnějším tématem roku 2017 se stal jeden ze zdrojů šířící se úzkosti. Je jím moc, kterou získala hrstka společností prostřednictvím internetu nad individuální myslí každého z nás i budoucností celé planety. Někdejší utopická představa vzkvétající digitální společnosti zřejmě dosáhla vrcholu své popularity v době arabského jara a od té doby je na ústupu.

Chcete-li mít představu, kolik se toho od té doby změnilo, představte si prezidenta Spojených států, kterak se nad ránem věnuje pobuřování světa na Twitteru, nebo si vzpomeňte na celou plejádu nových slov a frází, v současnosti obdařených tíživými významy: ruská propaganda, boti, trollí farmy, kyberšikana, falešné zprávy, dezinformace.

Druhým příznakem rychlosti, se kterou se věci mění, je úplný převrat v postojích samotného nejmocnějšího muže Silicon Valley. Sotva před rokem si zakladatel Facebooku Mark Zuckerberg stále ještě sebevědomě liboval v imperiálních úspěších své firmy a představu, že dezinformační zprávy šířené jeho platformou ovlivnily výsledek amerických prezidentských voleb, odmítal jako „úplně praštěnou“. Nyní už nemine týden, aby společnost nepřišla s nějakým prohlášením, jímž se nás snaží přesvědčit buď o nasazení, s nímž pracuje na uspokojení svých kritiků, či o tom, že její víra ve vlastní věčně zelený, jurodivě liberální étos je právě tak radostná jako kdysi.

Facebook se vývojem dostal do zcela fascinující pozice. Ve významu a zájmech si nezadá s tou největší politickou stranou. Společnost je nezměrně mocná a přitom současně kypí nejistotou. Mírní svou hluboce pochybnou politiku vyhýbání se daním. Najala přes tisíc nových zaměstnanců, kteří mají hlídat, kdo na stránkách inzeruje. Současně ale podle všeho není schopná dát na všechny pochybnosti o svém vlivu na běh světa jinou odpověď než „víc a víc Facebooku“. Ve svém předvánočním poselství tvrdila, že jakkoli může „pasivní“ užívání sociálních médií uživatelům škodit, „aktivní interakce“ s dalšími lidmi online lidem přináší nejen „zlepšenou kvalitu života“, ale i „radost“. Zkrátka a dobře, pokud vám Facebook leze na mozek, řešením není nic jiného než používat ho víc.

Millennial_blockheads_social_mediaLeze vám Facebook na mozek? Používejte ho víc. Ilustrace international-careers.com

Zatímco Zuckerberg a jeho kolegové provozují etickou akrobacii, jiná skupina lidí se ozývá stále hlasitěji. Svět ke konci roku oblétla varovná poselství řady bývalých vysoce postavených funkcionářů gigantických digitálních korporací, kteří nyní nahlas vyslovují své obavy o to, co s námi jejich vynálezy dělají. Bývalý předseda Facebooku Sean Parker v listopadu varoval, že platforma „doslova mění naše vztahy jak k sobě navzájem, tak ke společnosti… bůh ví, co vlastně dělá mozkům našich dětí.“

Zhruba ve stejné době se bývalý manažer Facebooku Chamath Palihapitiya účastnil na Stanfordově univerzitě veřejné debaty, v níž se stejně odzbrojující upřímností prohlásil: „krátké cykly dopaminem poháněného uspokojení, na nichž Facebook stojí, ničí základy fungování společnosti“... „Žádná smysluplná veřejná debata, žádná spolupráce, jen dezinformace a nedůvěra… jsme na tom podle mě opravdu hodně špatně“. (Je pozoruhodné, že asi o týden později svá slova náhle korigoval s tím, že chtěl jen „rozproudit důležitou debatu“ a že Facebook stále „miluje“.)

Pak je tu Tristan Harris, někdejší čelný představitel společnosti Google. O něm se v současnosti říká, že „pokud má Silicon Valley něco jako svědomí, je to on“. S organizací „Time Well Spent“ (Dobře vynaložený čas) vede Harris a jeho spojenci kampaň za to, aby softwaroví vývojáři utlumili chorobně návykové účinky svých výtvorů, a snaží se pomoci milionům závislých uživatelů vymanit se ze zajetí nutkavých rozptýlení.

Síly, proti kterým Harris stojí, zřejmě nejlépe zosobňuje Nir Eyal, podnikatel, konzultant a vysokoškolský učitel, který by klidně mohl představovat postavu ze seriálu HBO Silicon Valley. V roce 2013 Eyal publikoval knihu „Hooked: How To Build Habit-Forming Products“ (Posedlost: jak se dělá návykový produkt). Inspirací mu byla behaviorální psychologie, kdysi rozvinutá B. F. Skinnerem. Jednou z jeho moudrých perel je tato, právě tak prostá jako mrazivá: „Aby se nové chování skutečně uchytilo, musí k němu docházet často.“ Při bližším zkoumání zní ovšem dokonce i Eyal rozkolísaně. Minulý duben, na setkání jménem „Habit Summit“, sdělil překvapeným posluchačům, že má sám doma zařízení, které každý den na určitý čas vypne internet.

Miliony ostatních lidí ale na výběr bohužel nemají a jsou bez ustání vystaveni realitě, která jakýkoli osvobodivý potenciál digitálních technologií utápí v nekonečném chaosu upozornění, lajků, zpráv, retweetů. Patologicky nutkavý, horečný internetový provoz je zaplavuje zhoubnými nesmysly, ohrožuje jejich duševní integritu a vystavuje je dalším vážným nebezpečím.

Jedná se o řetězec drobných manipulací. Uživatelé WhatsAppu nervózně čekají na fajfku, která potvrdí, že si příjemce přečetl jejich zprávu. Návykové pulzující tečky na iPhonu signalizují, že přátelé vám už už píšou, a i Snapchat nyní začne upozorňovat, jakmile vám začnou odpovídat. A všichni víme, co nás čeká za nejbližším rohem: svět vysoce funkční virtuální reality, kde bude internet postupně zaváděn prakticky do všech věcí, s nimiž zacházíme. Nedáme-li si pozor, můžeme snadno skončit uvězněni v nekonečných, bezduchých behaviorálních cyklech marných, letmých hormonálních uspokojení a touhy po rozptýlení, ba i rozptýlení od ostatních rozptýlení.

Jak z toho ven
Existuje cesta, jak se tomu vyhnout. A nevede přes žádnou fantazii o tom, že se vrátíme ke starým Nokiím a budeme si psát dopisy. Její podstatou je kultura, která by plně přijala ideu užívání internetu, avšak s určitou kritickou citlivostí a zásadovou zdrženlivostí. Vždyť již dnes jsme přece schopni rozeznat, že ten, kdo po příchodu na schůzku položí telefon stůl, je většinou buď závislák, nebo idiot.

Na vzestupu je rovněž povědomí o tom, že jedním z vůbec nejzásadnějších aspektů moderního rodičovství je porozumění tomu, jak neblaze mohou sociální média ovlivnit mysl našich dětí, a schopnost omezit čas, po nějž jsou vystaveny obrazovkám. Víme ostatně, že přesně to dělají sami kapitáni digitálního průmyslu jako Bill Gates nebo Steve Jobs. Ten druhý se k tomu ostatně sám doznal. V roce 2010 na dotaz, co jeho děti říkají na nový iPad, řekl prostě: „Ještě ho neměly v ruce. Doma dětem používání technologií hlídáme.“

Dvě miliardy lidí dnes aktivně používají Facebook, nejméně tři a půl miliardy mají přípojení k internetu. Jejich sdílené návyky, nutkání a slabosti jistě budou mít obrovský vliv na to, jak se světu bude anebo nebude dařit. Měli bychom proto naslouchat lidem, jako je Tristan Harris a jeho organizace. „Vlády ani církve už dnes nemají takový vliv na to, jak lidé běžně přemýšlejí,“ sdělil nedávno magazínu Wired. „Tyto tři velké společnosti“ – měl na mysli Facebook, Google a Apple – „dnes ovšem tvoří systém, nad kterým, řekněme si to na rovinu, už ani nemají plnou kontrolu… mysli dvou miliard lidí jsou právě teď zapojeny do automatizovaného systému, který jejich pozornost cíleně směřuje buď k personalizované komerční inzerci, nebo dezinformacím a konspiračním teoriím. A celé je to automatizované, ani vlastníci tohoto systému už nemají přehled o všem, co se v něm děje, a nedovedou jej ovládat.“

A na závěr přidal varování: „nejde tu o žádnou filosofickou debatu. Jde o naprosto vážnou věc, která má bezprostřední význam.“ Uprostřed všeho firemního plácání a orwellovského doublethinku mají jeho slova vzácný punc pravdy.

Text Take it from the insiders: Silicon Valley is eating your soul původně vyšel v The Guardian. Přeložil Josef Patočka.

A co si myslíte vy? Diskuse (1 příspěvek)

Josef Poláček - Manuální pracovník

Středa, 3.Ledna 2018, 14:39:28

„Tyto tři velké společnosti“ – měl na mysli Facebook, Google a Apple – „dnes ovšem tvoří systém, nad kterým, řekněme si to na rovinu, už ani nemají plnou kontrolu…"

Svého času i Goethův "čarodějův učeň" vypustil do světa duchy, kteří se vymkli jeho kontrole, nad nimiž už neměl žádnou moc.

Najde dnešní doba nějakého "mistra", který ty džiny lidské pošetilosti vypuštěné z láhve dokáže zase zkrotit?

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.