„Nevolím stranu, volím člověka,“ píše na Facebooku jeden z mnoha budoucích voličů Tomia Okamury, předsedy strany Svoboda a přímá demokracie (SPD). Má vlastně pravdu. Vybaví si někdo Okamurovy spolustraníky? Bez Tomia by SPD nebyla nic.

Vždy elegantně oblečený podnikatel v cestovním ruchu a gastronomii touží po moci. Na svém facebookovém profilu má zhruba 270 tisíc fanoušků. Nejvíc ze všech politiků. Sociální sítě se staly místem, kde se odehrává zásadní část předvolební kampaně politických stran před letošními volbami do poslanecké sněmovny. Jak si v tomto kolbišti počíná SPD?

Facebookový megaboss

Facebook je v České republice nejpoužívanější ze sociálních sítí. Má zhruba čtyři a půl milionu aktivních uživatelů především mladé a střední generace. Spoluzakladatel a předseda SPD, podnikatel Tomio Okamura, z toho efektivně těží. Zhruba polovina lidí, co sledují jeho stránku, je ve věku 18 do 34 let. Nejméně zastoupená — konkrétně dvanácti procenty — je pak mezi jeho fanoušky generace od 54 nahoru. I s tím ale umí Okamura pracovat.

SPD se ke starším lidem, kteří jsou současně aktivnější voliči, snaží dostat například i skrze mladší generaci. Prakticky v žádném ze svých videokomentářů nezapomene apelovat, že je třeba promluvit se staršími lidmi, aby mu dali hlas. Takové „Přemluv bábu“ v okamurovském hávu.

Nicméně nemůže-li se k někomu dostat na Facebooku, udělá to Tomio Okamura v terénu. Jezdí na besedy do menších měst, účastní se místních akcí, chodí na hokej, vystupuje v pořadech sledovaných starší generací, jako je například show Zuzany Bubílkové na TV Šlágr. Má silnou fanouškovskou základnu napříč republikou a pracuje s ní dlouhodobě, nejen před volbami.

Na Facebooku SPD často pracuje s videoobsahem. Sám Okamura natáčí několikrát týdně videokomentáře, které vkládá i na Youtube a rovněž na oficiální stránky SPD. Průměrně tato videa zhlédne přes padesát tisíc diváků. Na Facebooku svá videa doprovází také stručným a úderným přepisem.

Tomio Okamura umí pracovat ve svůj prospěch i se světovými událostmi. Příkladem budiž nedávný brutální policejní zákrok proti Kataláncům. Obviňuje z něj Evropskou unii, která podle něj měla zasáhnout a akci silně kritizovat.

Facebookový profil slouží Okamurovi jako soukromé médium, tedy nejen k prezentaci politických postojů. Velmi dobře dokáže s politikou sloučit i své obchodní zájmy. Každý den vkládá svá stanoviska, videa, záznamy různých politických i nepolitických vystoupení, ale také fotky produktů ze svého obchodu nebo odkaz na svou restauraci.

Nikdy nevystoupí z role podnikatele

Jako úspěšný a ambiciózní podnikatel zná Okamura své zákazníky a ví, jak s nimi mluvit. V pořadu Třináctá komnata Tomia Okamury, který odvysílala Česká televize v roce 2009, říká „v Japonsku nesmíte stát na místě, musíte na zákazníka volat z dálky… je to vlastně boj o zákazníka.“ Přesně tak to dělá také v politice.

Je prý běžné, že když podnikatel v nějakém oboru uspěje, snaží se svůj původní úspěch zopakovat či zkopírovat. Okamura své podnikatelské dovednosti aplikuje na politiku. S voličem jedná jako se svým zákazníkem. Snaží se nabídnout, co chce slyšet. A nabídka určuje poptávku. „Lidé, kteří v životě neřídili větší firmu, nám dnes řídí stát,“ nechal se slyšet v pořadu Jana Krause. Podobné teze známe i od Andreje Babiše.

Lídr SPD také daruje krev nebo zadarmo pořádá kurzy japonského vaření. O tom všem se dozvídáte z jeho facebookového profilu. Nedávno ho mohl vidět plný sál v už zmíněném pořadu Zuzany Bubílkové na TV Šlágr. Na Facebooku pak mělo video zhruba sto dvanáct tisíc zhlédnutí a zhruba tisíc sdílení.

Prý ho cenzurují mainstreamová média. Tak je cenzuruje také

V mainstreamých médiích podle Okamury, panuje cenzura ze strany editorů a redaktorů. Tvrdí o nich — v čele s Českou televizí a Českým rozhlasem —, že jsou probruselští, proimigrační a promuslimští. Nemají prý také rádi přímou demokracii a sami sebe považují za vzdělanou elitu.

„Co si o tom myslíte vy? Napište mi do komentářů. Jestli se mnou souhlasíte, sdílejte všem vašim přátelům, aby se dozvěděli informace, které nezaznívají ve zmanipulovaných a prolhaných médiích,“ říká Okamura tradičně na závěr svých videopříspěvků.

Často také mluví o tom, že média mají fašizující tendence. V jeho podání to znamená, že politika s odlišnými — tím má na mysli SPD —, ale demokratickými názory je umlčována, nálepkována a škatulkována. Tyto tendence ze strany mainstreamových médií vůči jeho straně SPD mu — ironicky — připomínají třicátá léta v Německu a nástup Hitlera…

V rozhovoru s Janem Mrzenou pro alternativní pořad Česká média, který lze sledovat na Youtube, dále Okamura poznamenává, že nejvíce zmanipulovanými pořady v České republice jsou 168 hodin a Reportéři ČT. I proto by Tomio Okamura rád zrušil poplatky za televizi a rozhlas. Veřejnoprávní média by zestátnil, aby spadaly pod nejvyšší kontrolní úřad. Konečně by tak nemohly „vysílat nebezpečné názory, šířit propagandu islámu a ovlivňovat děti“.

Co spojuje strany typu AFD — Alternativa pro Německo, Kotlebovu Ľudovou stranu Naše Slovensko a SPD Tomia Okamury? Nabízejí lidský rozměr na sociálních sítích, říkají v rozhovoru pro DVTV sociolog Daniel Prokop a mediální analytik Josef Šlerka. Chcete-li vědět, co si myslí Okamura, nepotřebujete etablovaná média. Skrz sociální sítě se k vám dostanou jednoduché zprávy namísto složitých analýz.

To je dost možná tajemství úspěchu. Svůj obraz si totiž Okamura a jemu podobné strany drží pevně v rukou. Ilustrací, jak to v praxi dělá, může být, že do volebního štábu SPD neakreditovala média jako Deník Referendum, DVTV nebo Reportéry ČT. Vše si pohlídají sami a do svého obrazu nenechají nikoho mluvit nad rámec toho, co jsou schopní sami korigovat.

Vypadá to, že Okamura na rozdíl od jiných politiků své voliče zná a ví, jakým směrem napnout svou agendu. Chodí mezi ně a ví, co je trápí. Zeptá se na jejich názor, zopakuje to, co chtějí slyšet. Hladí je po, nikoliv proti srsti. Nabízí jednoduchá a jasná řešení. Kritizuje média, že jsou prolhaná a že ho cenzurují a nedávají mu prostor šířit xenofobní názory, sám ale na svém profilu maže komentáře a selektuje novináře.

Ve své Třinácté komnatě říká: „Nikdo mě nerespektoval, byl jsem automaticky pro většinu lidí vyřízený jenom z toho důvodu, že jsem jiný, že vypadám jinak. Než jsem stačil něco říct, byl jsem ve škatulce. Nejvíce jsem si přál, aby mě lidé posuzovali podle toho, co mám v hlavě nebo co umím a ne podle toho, jak vypadám.“ Proč dnes to samé dělá jiným, je snad otázkou pro psychoanalytiky.