Na malém podlouhlém náměstí ve Štětí v Ústeckém kraji panuje ranní ruch. Stojím u tenkého stromu s červenožlutými listy, vedle je lavička, mokrá od ranní rosy. Pokládám na ni batoh a vytahuji zápisník. Přijela jsem zjistit, proč se místní chystají volit stranu Svoboda a přímá demokracie (SPD) Tomia Okamury.

Nehledám dlouho. Starší paní s igelitkou v ruce spěchá, nezastavuje se. Kráčím vedle ní. Okamura se jí líbí, sympatizuje s jeho názory, ale k volbám se nechystá jít.

Štětí je devítitisícové město na Labi, mezi Mělníkem a Roudnicí. Patří už do Ústeckého kraje. Jsou tu největší papírny v České republice. V minulých volbách tu byla účast pod padesáti procenty, těsně je vyhráli komunisté před ČSSD, Okamurův Úsvit získal osm procent. Je jasné, že letos to bude jinak.

↗

V devítitisícovém Štětí se letos  bude  pravděpodobně ve velkém volit Okamura. Foto FB SPD

Další kolemjdoucí, od pohledu sympatický černovlasý pán s papíry v ruce — vlasy má delší a kudrnaté — je na cestě do práce v místních papírnách. Zastaví se a ochotně se dá do řeči. „Budu ho volit,“ přihlásí se s úsměvem. „Já i hodně mých známých,“ pokračuje.

Čtyřicetiletý chemik vyrůstal v Makedonii. „Jako dítě jsem se setkával s muslimy, neměl jsem rád mešity,“ vypráví.

Starší muslimské děti ho vyháněly z hřiště, kam si chodíval hrát s kamarády. Do České republiky se vrátil po revoluci, v devadesátých letech, a nastoupil na vysokou školu. „Už tehdy jsem kamarádům vyprávěl, že za dvacet let tady budou muslimové,“ říká. Kamarádi mu prý tehdy oponovali, že je rasista, dnes mu však dávají za pravdu. „Věděl jsem to,“ pokračuje. SPD bude volit právě kvůli jejím postoje k islámu.

Ostatně situace v asi šedesát kilometrů vzdálených Teplicích podle něj dokazuje, že muslimové tady jsou a že je s nimi problém. „Město se mění, například nápisy jsou v arabštině,“ ilustruje. Jeho známá, která pracuje v Teplicích jako učitelka, mu vyprávěla, jak místní imám z mešity přišel k ní do třídy a naštvaně křičel na děti, že dělají hluk.

„A celé Václavské náměstí je albánské. Albánští obchodníci provozují zlatnictví,“ pokračuje ve své litanii. Nezapomene také na Kosovo, které bylo vždy srbské. „Žili tam srbští carové. Dnes tam žijí muslimové,“ říká.

Dostaneme se ale i k Andreji Babišovi. „Byl jsem navštívit Čapí hnízdo ještě v době, kdy se o něm nemluvilo v médiích. Hned jsem věděl, že Andrej Babiš je lhář,“ konstatuje očividně spokojený sám se sebou. Spojení SPD s ANO po volbách by mu překvapivě nevadilo. „SPD mu může pomoc s jeho ekonomickými zájmy a on by podpořil SPD v muslimské otázce,“ zní jeho odzbrojující odpověď.

Na nemocné sbíráme víčka a uprchlíkům budeme pomáhat?

O kousek dál, na konci podlouhlého náměstí, stojí na chodníku žena středního věku a pozoruje okolí. Má na sobě fialovorůžovou bundu a sportovní boty. Venčí psa. Dozvídám se, že bydlí se svou dcerou, která studuje druhou střední školu, aby si dodělala maturitu.

„Nepracuji, jsem v invalidním důchodu třetího stupně. Dříve jsem šila potahy na auta,“ vypráví. Se svou nemocí se léčí od devadesátých letech a není spokojená se zdejším zdravotnictvím. Někteří lékaři jsou podle ni arogantní. „Navíc platím strašné peníze za léky. Pro nemocné tady nejsou peníze, sbíráme na ně víčka, ale uprchlíkům budeme pomáhat?“ ptá se mě.

Naštvaná je také na politiky. Nelíbí se jí, jak funguje městské zastupitelstvo. Neřeší prý problémy ve městě, každý myslí na sebe a na to, jak zbohatnout.

Souhlasí s Okamurou a bude ho volit. „Dcera mi řekla, že bude volit Okamuru, volila ho i minule, já jsem volila Zelené, protože slibovali bojovat s automaty,“ svěřuje se mi. Před pár lety se rozvedla — právě kvůli automatům. „Manžel pil, hrál a dostal nás do dluhů,“ vypráví.

↗

Podpora Okamury je vidět všude. „Jak to, že nejsou peníze pro nemocné, ale uprchlíkům budeme pomáhat?“ ptají se místní obyvatelé. Foto FB SPD

V referendu o vstupu do Evropské unie v roce 2004 volila proti. „Evropská unie nám dikutuje, co máme dělat, nemáme suverenitu,“ myslí si. Teď je pro referendum o vystoupení z Evropské unie. Náš rozhovor končí větou: „Nebylo by špatné na chvilku otevřít plynové komory.“ Loučím se. Po těle mi naskočila husí kůže.

Štětí leží nedaleko Terezína, kde vznikl během druhé světové války koncentrační tábor, v němž zemřely tisíce lidí. Z Terezína jezdily transporty do Osvětimi a dalších vyhlazovacích táborů. S plynovými komorami.

Hledání Okamury v Terezíně

Procházím se po Terezíně. Po městě, kde je na každém kroku cítit smutná historie druhé světové války. Až na pár turistů a školních autobusů v centru je město skoro liduprázdné. Hledám místního.

Na facebookové stránce fanklubu SPD Ústeckého kraje nechybí fotky s plakáty Tomia Okamury na plotech domu v Terezíně. Fotky jsou ale z loňského roku. Letos jsem jeho plakáty na plotech domů nenašla. Voliče tu mít ale bude, před pár týdny tu byl na slavnosti. „Dnešní odpoledne trávím mezi lidmi na Josefínských slavnostech v Terezíně v Ústeckém kraji a právě probíhá bitva - je to moc pěkná akce a moc děkuji mnoha lidem za veřejně vyjádřenou podporu SPD,“ napsal na svém Facebooku.

Nakonec se mi podaří oslovit zhruba deset lidí, žádného příznivce ale nepotkám. „Já jsem volička Babiše,“ přiznává zhruba třicetiletá blondýnka a spěchá pryč se svým psem, nechce mluvit.

Z města odjíždím stopem. Řidič pochází z nedaleké vesnice. Okamura podle něj v Terezíně nemůže mít zastánce. Kéž by se nemýlil.

Jdu poprvé k volbám, volím Okamuru

Jako další navštívím obec Kamýk, která se nachází přibližně pět kilometrů severozápadně od Litoměřic. Ze zdejší zříceniny je nádherný výhled na barevnou krajinu středohoří. Podzim je kouzelný. Procházím vesničkou a obdivuji malebné opravené domy a vilky. Jedna z těch majestátních patří místnímu starostovi.

Mladý kluk, který vystupuje z auta, se na mou otázku týkající se voleb zatváří nesměle. Vysvětluje, že o politiku se moc nezajímá. Je mu čtyřiadvacet let a k volbám půjde poprvé. Svůj hlas dá SPD. Sleduje prý, co se děje na Západě a nechce, aby se to stalo i v České republice. Má strach. SPD bude volit kvůli „verbeži“, které míří do Evropy.

Další z místních, kterého oslovím, se podivuje nad mou otázkou: „To vám někdo veřejně říká, koho bude volit?“ Ani jeho dospělé dětí se mu údajně s takovou věcí nesvěřují. „Lidé o tom nechtějí mluvit,“ končí krátký rozhovor.

↗

Lídryně kandidátky SPD v Ústeckém kraji Tereza Hyťhová tvrdí, že její strana proudí proti proudu. Foto FB SPD.

Na kraji Kamýku potkávám ženu v důchodového věku. Zametává silnici. „Obec se nestará, musím to dělat sama. Zametám listy a hlínu ze silnice,“ vysvětluje mi.

Pracovala jako učitelka a z politiků je zklamaná, nevěří, že mohou něco změnit. Komunikace s úřady nefunguje ani v tak malém obci jako je Kamýk — podle posledních statistik zde má trvalý pobyt pouze sto šedesát lidí.

K volbám nejde. Dříve volila strany, které byly blízké prezidentu Havlovi. Ten pro ni symbolizoval naději a dával jí víru v lepší časy. „Mám ideály, ale nemám iluze,“ uzavírá a loučíme se.

Lidé volí SPD z různých důvodů. Někdo touží po změně a je naštvaný, zklamaný a frustrovaný z politického dění. Někdo má strach a SPD mu poskytuje řešení: vystoupit z Evropské unie, zavřít hranice a vyhostit muslimy.

I takto dnes vypadá představa o demokratické společnosti. Mezi Čechy se znormalizoval rasismus. Natrefíte na člověka, bývalou voličku Zelených, která bez zábran řekne, že by otevřela plynové komory.

Lidé, kteří volí Okamuru, v něm vidí novou naději. Nestihl je totiž ještě zcela zklamat. Jeho výsledek zřejmě překvapí mnohé. Ať už ale volby dopadnou jakkoli, česká společnost je hluboce nemocná. A nezdá se, že by léčba mohla být nějak snadná.

Děkuji Vojtěchu Boháčovi za spolupráci.