Facebookem k depresi?

Kniha psycholožky Jean Twengeové, podle níž iGenerace, která už nepoznala svět bez internetu a smartphonů, vyrůstá se závažnými psychickými problémy. Autorka tvrdí, že se jedná o paradoxní důsledek virtuálních sociálních sítí.

Každý den bych mohla s otevřenou pusou přihlížet, co dokáže moje roční dcera s chytrým telefonem či tabletem. Jak svižně svým maličkým prstíčkem běhá po obrazovce, obratně ťuká na místa, která reagují rozsvícením či pípnutím. Od chvíle, kdy z mého uzamčeného telefonu volala už třem různým lidem – neptejte se, jak to dokázala, já to neumím – se snažím držet mobil i tablet co nejvíce z jejího dosahu. Ale samozřejmě nejen proto. Hlodá ve mně svědomí: Nemůžu jí tím nějak uškodit?

Ve Spojených státech vychází kniha doktorky psychologie Jean Twengeové s názvem iGen: Why Today’s Super-Connected Kids Are Growing Up Less Rebellious, More Tolerant, Less Happy – and Completely Unprepared for Adulthood – and What That Means for the Rest of Us (iGenerace: Proč jsou dnešní super-propojené děti méně vzdorovité, tolerantnější, méně šťastné – a totálně nepřipravené na dospělost – a co to znamená pro  nás ostatní). Už teď se o ní vzrušeně diskutuje. Autorka zveřejnila úryvek z knihy v časopise The Atlantic, po čemž se stal hitem sociálních sítí, respektive rodičů, kteří jej sdíleli s komentářem: „Já to věděl/a!“. The Atlantic jej totiž opatřil štěpným titulkem: Zničily smartphony celou generaci?“

Teze, formulované v článku, vyvolaly také několik kritických a relativizujících reakcí z akademické obce i odjinud. Týkaly se převážně autorčiny výzkumné metody. Twengeová na ně dostala příležitost reagovat v rozhovoru pro Guardian. Soudím, že si poradila poměrně přesvědčivě.

Co tedy vybádala? Základním poznatkem její práce je, že u dětí, narozených mezi lety 1995 a 2012 – tedy těch, které nepoznaly svět bez internetu a které vyrůstají s chytrými telefony a sociálními médii – znatelně narůstají pocity osamění, smutku a deprese, zatímco se snižují pocity štěstí a životního uspokojení. Zjednodušeně: trpí závažnějšími problémy, než obligátní nepozorností a nesoustředěností, kterou na sobě mohou pozorovat beztak prakticky všichni uživatelé chytrých mobilních zařízení. Metodologicky přitom nejde o lamentování dospělých nad tím, jak poklesle žijí mladí. Twengeová pracuje s tím, jak mládež popisuje sama sebe, své životy a zkušenosti.

Čím více hodin strávených na sociálních sítích, tím větší nedostatek pocitu štěstí a vyšší riziko deprese. Foto Theonlinemom.com

Všechny technologie, které užíváme, formují naše návyky, náš životní způsob. Chytré telefony nejsou ve vztahu k teenagerům jen zlo na všech frontách, upozorňuje Twengeová. Souvisí s nimi například úbytek autonehod, alkoholových excesů či nechtěných těhotenství. Aby taky ne, když mladá generace chodí podle dostupných dat méně ven než generace, které jí předcházely, méně se s vrstevníky setkává tváří v tvář, podstatnou část svého času tráví zavřená ve svých pokojích, propojená se zbytkem světa Facebookem, Snapchatem, Instagramem…

Konkrétně: mladí ve věku osmnácti let chodili v roce 2015 ven méně než čtrnáctiletí v roce 2009. Což zřejmě souvisí s tím, že jen 56 procent osmnáctiletých randí, zatímco u předchozích generací to bylo okolo 85 procent.

Jenomže relativní přínosy podle autorky nemohou konkurovat záporům a rizikům života „online“. „Bez přehánění můžeme o ‚iGeneraci‘ říct, že stojí na pokraji nejhorší krizi duševního zdraví za desítky let,“ říká Twengeová. Všímá si také vyššího poštu sebevražd u mladistvých.

Platí přitom, že čím více hodin strávených na sociálních sítích, tím větší nedostatek pocitu štěstí a vyšší riziko deprese. A naopak, čím více času stráveného ve společnosti lidí, tím větší uspokojení. Ačkoliv tedy sociální média vznikla s cílem propojovat lidi a usnadnit jim komunikaci, paradoxně se ukazuje, že výsledkem jejich užívání může být spíš pocit osamění, vyloučení a zapomnění – což jsou pro většinu lidí pocity značně nelibé, obzvlášť v citlivém věku zrání osobnosti.

Za pozornost rovněž stojí, že těmto negativní dopadům sociálních médií mají více podléhat dívky než chlapci. Z hlediska obsahu toho, co trápí mladého člověka, se vlastně tolik nezměnilo. Problém je míra. Nedostat pozvání na večírek, nepatřit do „cool“ party, nemít spousty kamarádů nebo oblečení podle poslední módy a podobně, podrývalo sebevědomí teenagerů snad odjakživa. Málokdo je takový samorost, že je spokojený a vyrovnaný ve svém vlastním světě.

Sociální média ovšem mladého uživatele vystavují nepřetržité palbě fantastických akcí, kterých se neúčastnil, a vrstevníků, kteří jsou krásnější, lépe oblečení, oblíbenější… A ukazuje se, že přikrášlená virtuální realita má horší důsledky, než realita všedního dne.

Patří se podotknout, že zjištění, o kterých zde referuji, vycházejí z výzkumné práce o americké společnosti, závěry však lze brát jako relevantní i pro nás. Příslušníci generace, která nepoznala svět bez internetu, dnes ve velké míře tráví své dny osamocení a smutní ve svých pokojích, propojení se světem v mobilním telefonu. Jak může takový příběh pokračovat?

Technooptimisté namítnou, že lidstvo mělo své problémy vždy a pokaždé se s nimi vyrovnalo. Takový postoj je však zjednodušující a nemůže fungovat, aniž bychom si spočítali ztráty s ním spojené. Už teď víme, že sociální média se podílejí na oslabování tradičních médií, čímž zprostředkovaně podrývají i demokracii ve společnosti. Pokud by navíc skutečně platilo, že dávají celé jedné generaci do vínku špatně založené návyky v mezilidských vztazích a více trápení nežli radosti, pak by se patřilo konečně zodpovědět otázku, jak se sociálních médií, coby novodobé návykové látky, začít zbavovat.

A co si myslíte vy? Diskuse (2 příspěvky)

Jan Samohýl - Programátor, Praha

paradox? Úterý, 22.Srpna 2017, 11:34:19

To, jakým způsobem autorka používá slova "paradox" v článku, je taky tak trochu paradox - opravdu to nikdo nečekal, že méně sociálních kontaktů povede k depresi?

Přijde mi to úsměvné, když se mi před 20 lety spolužáci smáli, že trávím příliš času u počítače. Jeden čas (v počátcích Internetu) mi dokonce síťová komunikace připadala tak nějak podivně romantická, ale brzy jsem zjistil, že to prostě není nic pro mě a dávám přednost osobnímu kontaktu. (A jsem v důsledku toho rád, že nejsem závislý na sociálních sítích, vystačím si s HackerNews.)

Nicméně, chtěl bych poznamenat ještě jeden podstatný negativní efekt sociálních sítí (a Internetu a televize), na který upozorňoval už můj otec - jelikož je všechno dostupné okamžitě, a všude je plno reklamy, narušuje to lidskou schopnost se soustředit, která je důležitá pro seriózní intelektuální činnost.

Jan Samohýl - Programátor, Praha

a ještě, na pár místech si autorka zřejmě dělá trochu legraci Úterý, 22.Srpna 2017, 13:41:23

"Ačkoliv tedy sociální média vznikla s cílem propojovat lidi a usnadnit jim komunikaci"

Což dokumentuje třeba tento citát od Marka Zuckerberga:

Zuck: Yeah so if you ever need info about anyone at Harvard
Zuck: Just ask
Zuck: I have over 4,000 emails, pictures, addresses, SNS
[Redacted Friend's Name]: What? How'd you manage that one?
Zuck: People just submitted it.
Zuck: I don't know why.
Zuck: They "trust me"
Zuck: Dumb fucks

Jako i fakt, že drtivá většina příjmů Facebooku je z prodeje reklamy.

"sociální média se podílejí na oslabování tradičních médií, čímž zprostředkovaně podrývají i demokracii ve společnosti"

To by mohlo být i pravdivé, kdyby se použilo jiné slovo, než "demokracie".

Asi se zde spíš než demokracie myslí forma uspořádání společnosti, kterou kritizuje Noam Chomsky třeba v knize Manufacturing Consent. (Třeba http://www.alternet.org/media/10-brilliant-quotes-noam-chomsky-how-media-really-operates-america)

Ale co se dá dělat, na Internetu lze holt občas nalézt i zavádějící tvrzení. Jen bych nerad, aby díky tomu DR skončilo v koši samozvaných cenzorů z řad provozovatelů sociálních sítí, když už poslední dobou takový přístup redakce tak vehementně prosazuje - přece jenom jsou tu občas i dobré články.

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.