Dovolte, abych připomněla: populární kultura, k níž televizní seriály patří na předním místě, je odpočinková disciplína. Přesto má schopnost pohnout společností, nepřímou, ale docela účinnou. Příklad z historie: Charles Dickens přispěl k tomu, že britský parlament se začal zabývat chudobou, daleko víc jako romanopisec než jako novinář. A jeho romány by neměly takový vliv na veřejné mínění, kdyby je vydával v nóbl nakladatelství. Ale že vycházely na pokračování v novinách, dostaly se do každé rodiny. Ve svých vyprávěních využíval stereotypů i kýčovitých postupů, ale spojeny jeho nadáním a neochvějně humanistickým cítěním se staly nesmrtelnými.

Dnes je takovým kolportážním románem na pokračování televizní seriál. Není většího mainstreamu nad něj. A právě proto, že zasahuje nejširší možný okruh publika, má některé zákonitosti, které slouží k jeho úspěchu. Na čem se ale zakládá ten úspěch?