Edward Luce a jeho kritická obrana západního liberalismu

K vzestupu politického populismu vydatně přispívají západní liberální elity. Kniha Edwarda Luce je jejich ostrou kritikou a zároveň angažovanou obranou demokracie.

Kniha anglického novináře Edwarda Luce Soumrak západního liberalismu je pronikavou analýzou krize dnešního západního světa. V nakladatelství Argo vyšla jako první svazek nové edice Crossover, bok po boku s novou knihou Naomi Kleinové Ne nestačí.

Edward Luce sám je paradoxně téměř prototypem západního establishmentu – je synem předního britského konzervativního politika, dlouholetým komentátorem deníku Financial Times, kde od roku 1995 působil nejprve na Filipínách a poté v indickém Dillí. V letech 1999–2001 pracoval v týmu Clintonova ministra financí Larryho Summerse. Ve své poslední knize, vydané v roce 2017, nicméně dnešní, zejména americkou, liberální elitu velmi tvrdě kritizuje.

170621_retreat_western_liberalismEdward Luce je syn předního britského konzervativního politika a dlouholetý komentátor Financial Times. Liberální elitu však ve své knize tvrdě kritizuje. Foto CSIS

U nás v Hillarylandu
A kritika je to skutečně ostrá. „Strávil jsem jako novinář poměrně dost času vedením rozhovorů s předáky ultranacionalistických hnutí a sekt a vůbec s fanatiky všeho druhu po celém světě. Dosud jsem ale nenarazil na skupinu, která by ve svém smýšlení byla odříznuta od okolního světa tak jako Hillaryland.“

„Hillaryland“ podle Luce prostě čekal, že za něj volby vyhraje demografie, a odmítal vnímat situaci a názory velké vrstvy (nejen) bílých pracujících Američanů, mnohdy dřívějších voličů demokratů. Vystačil si s až otřesně prázdnými frázemi. Příčinou je konformismus vlastní technokratické politické elitě západního světa. Levici třetí cesty „pohltila nicota“.

Nová levice se „už dávno vyjadřuje jazykem konzultantů z McKinsey – což je lingua franca davoského fóra“. Nejde ale jen o jazyk, ale hlavně o vyprázdněný obsah. V západním světě, zejména ve Spojených státech a Velké Británii, strmým způsobem vzrůstají společenské nerovnosti. Spolu s růstem příjmové nerovnosti klesá sociální mobilita. Liberální levice tomu nejenže nedokáže bránit, ale dokonce se na tom mnohdy aktivně podílí.

Příkladem je zvyšování rozdílu mezi velkoměsty a jejich okolím. Metropole jsou multikulturní, ale zároveň stále více oligarchické. „Ve Spojených státech platí, že čím liberálnější je městská politika, tím vyšší je míra nerovností.“ Dříve byla města tahounem daného regionu, nyní na něm spíše parazitují. Jak hlasování o brexitu, tak výhra Donalda Trumpa prokázaly radikálnost tohoto rozdělení.

Návrat na předměstí
Co se ale dá proti tomu dělat? Jednou z důležitých věcí je podle Edwarda Luce neopovrhovat těmi, kdo se uchylují k protestní volbě, voliči Trumpa či přívrženci brexitu. „Přesvědčovat lidi o tom, jak je jistá věc záslužná, je něco jiného než naznačovat, že ti, kteří tuto záslužnost nedokážou pochopit, jsou morální vyvrhelové. Mezi těmito dvěma přístupy je tenká linie. Liberální Amerika tuto linii překročila dlouho předtím, než Obama nastoupil do úřadu.“

Luce obsáhle cituje z biografické knihy francouzského filosofa Didiera Eribona Návrat do Remeše (Retour à Reims, 2009), která je svědectvím o osobním překonání tohoto opovržení. Eribon, významný intelektuál, autor životopisu Michela Foucaulta, pochází ze skromných poměrů remešského předměstí. Pro své intelektuální zaměření – a také otevřené přiznání k homosexualitě – se zcela rozešel se svým otcem, dělníkem a vyhraněně levicovým voličem.

Když se po otcově smrti pařížský intelektuál do rodného města po dlouhé době vrátil, zjistil, že se toho celkově mnoho nezměnilo, ale zásadně se změnila politická preference jeho rodiny. Namísto komunistů volili Národní frontu. „Společenská třída“ zůstala táž, ale změnil se objekt její kolektivní oddanosti – a také společný nepřítel. Tím byli nyní přistěhovalci. Eribona to zpočátku vyděsilo, ale postupně začal postoje svých příbuzných na pozadí jejich životní situace chápat.

A vzpomněl si také, co říkal jeho otec o levicových studentech, kteří ho dnes poučují o tom, co je správné, a „za deset let se vrátí a budou nám poroučet“. A hle: „Titíž lidé nyní skutečně učili na univerzitách, byli vládními zaměstnanci a řídili velké továrny. Stali se z nich obhájci světa, který jim perfektně vyhovoval.“ Aniž přestal opovrhovat francouzským neofašismem, Didier Eribon začal chápat, proč se k němu tolik lidí obrací.

Staronový Trumpův svět
Postoj Edwarda Luce je velmi podobný: zůstává přesvědčeným demokratem, politici jako Trump či Orbán jsou podle něj velkým nebezpečím. Nepochybuje o tom, že demokracie lépe funguje, je nejen správnější, ale i efektivnější než autokracie. Zároveň si ale uvědomuje, že vzestupu trumpovského typu politiky nelze zabránit pouhým poučováním o kráse a vznešenosti svobody a demokracie. Klíčové je pochopení sociálních souvislostí toho, co se děje.

Trump během kampaně brojil proti nenasytnosti Wall Streetu, hned po nástupu do funkce ale začal uvolňovat regulace, které velké banky držely na uzdě. Jeho politický směr se dá označit jako „hybridní plutopopulismus“, který obrací hněv „těch dole“ proti imigrantům a vnějším nepřátelům, zavádí teatrální styl politiky, jakýsi „KukluxKardashian“, ale základní sociální a politické souřadnice se nemění.

Ve dvojím ohni populismu a plutokracie se bude liberální demokracie ve svém dnešním stavu jen stěží efektivně bránit. Edward Luce není ve svém výhledu příliš optimistický. Dnešní svět je nebezpečnější, západní společnosti slabší, jejich elity uzavřené do sebe. Hotové recepty kniha nenabízí a nemá je dnes asi nikdo. Způsob kritiky, který Luce ukazuje, ale přinejmenším otevírá cestu k hlubšímu pochopení klíčových souvislostí, zejména sociálního rozměru nového oligarchopopulismu.

A zaujme také živým stylem, místy hořce sarkastickým. Na některé věci je prostě těžké se dívat s humorem... „Zvykejme si, že za Trumpa se bude znovu na svět nahlížet perspektivou nelítostného starozákonního „oko za oko, zub za zub“. Nepochybuji nicméně ani v nejmenším o tom, že Wall Street bude i nadále patřit k těm, kdo si nakonec vždy vyslouží ryze novozákonní odpuštění.“

A co si myslíte vy? Diskuse (72 příspěvků)

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.

Foto_znoj__b

Milan Znoj - Praha

Středa, 6.Února 2019, 10:14:12

Další článek Léčba Zemanem? Ale to už tady bylo.

Filip Outrata - Praha

M. Znojovi Středa, 6.Února 2019, 11:51:9

Můžu se zeptat - znáte tu knihu? O ten článek tolik nejde, nikdy to nezachytí danou knihu tak, jak by si zasloužila. Pokud ji znáte, působí na Vás jako "léčba Zemanem"? Autor tvrdí něco zcela jiného, o žádnou "léčbu" Trumpem a podobnými nejde, spíš naopak. Zajímalo by mě, proč jste získal tento dojem...

Foto_znoj__b

Milan Znoj - Praha

Středa, 6.Února 2019, 15:09:44

Moje chyba. Vyjádřil jsem se příliš zkratkovitě. Zapomněl jsem na sloveso “bude”. Knihu jsem vskutku nečetl, ale mluvil jsem o vašem článku a hlavně dalším článku budoucím. Zdá se mi totiž, že se váš článek pohybuje na jisté argumentační trajektorii, kdy další článek bude už Léčba Zemanem. Neříkám, že jej napíšete vy, to si nemyslím, ale najde se dosti “levičáků”, kteří ano, protože za všechno podle nich může tzv. neutrální liberální střed. Poznámka byla adresována jim. Vy jste jen udělal takový první výkop.

Aleš Morbicer - Ostrava

Středa, 6.Února 2019, 17:36:34

Zajímavé je, že odliv dobře placené průmyslové dělnické práce do zahraničí, který probíhal za třech republikánských a jednoho demokratického prezidenta, zastavil až Obama. Odliv, který zdevastoval průmyslové státy jako Pensylvánie.
Smetánku to asi moc netrápilo, ona na tom vydělala, ale - jak se ukázalo - široké vrsty dost trpěly.
( vřele doporučuji film https://www.csfd.cz/film/236288-pryc-od-pece/prehled/ )

A přesto se to do volebních preferencí modrých límečků vůbec nepromítlo.

Ale je fakt, že Clintonové by zájem o tuto skupinu voličů asi nikdo neuvěřil a ona se o jejich získání ani moc nesnažila...

Filip Outrata - Praha

M.Znojovi Středa, 6.Února 2019, 20:36:12

Trochu pochybuju, jestli se dá u krátkého článku určit jeho trajektorie, ale budiž. Já si nemyslím, že liberální střed může za všechno, ale zároveň si myslím, že má máslo na hlavě. Podle mě se nedá říct, že liberální střed za "to" v podstatě nemůže. Naopak má smysl hledat poctivě jeho chyby. To podle mě Luceova kniha dělá. Že z toho někdo může vyvodit léčbu Zemanem, je možné, ale za to nemůže Edward Luce a troufám si říct, že ani já.

Ivo Horák - Praha 3

Dovolte poznámku trochu "od lesa" Středa, 6.Února 2019, 22:43:45

Moje oblíbená kniha Effi Briestová Theodora Fontana končí výrokem "Ale to bychom zašli příliš daleko." Takto je uťat první, žel beznadějně pozdní náznak sebekritiky Effiných rodičů.

Liberálové, kteří to mají v popisu práce, resp. si myslí, že jim to přinese peníze, jsou historicky bezprecedentně otevření a k vlastnímu systému kritičtí. Liberálové, kteří mají v popisu práce, resp. si myslí, že jim to vynese, něco jiného, totiž nečinit systému násilí, by mohli, nebo měli užít výše uvedeného citátu z románu z doby fin de siecle. Jinak nemohou, resp. nemohou za nic.

Foto_znoj__b

Milan Znoj - Praha

Čtvrtek, 7.Února 2019, 09:21:37

Určitě je třeba jít dál "do lesa". Když se posuzuje zavinění, pak nejsnazší leč povrchní soudy bývají typu všechno nebo nic.

Jiří Nushart - maloměšťácký usmiřovač

"Léčba" Zemanem Čtvrtek, 7.Února 2019, 13:22:32

reaguje hlavně na kladné morální sebehodnocení liberálních elit.

Že je ovšem takovéto sebehodnocení (z hlediska očekáných zásluh těchto elit o stav společnosti) v kontrastu s růstem společenských (nejen ekonomických) nerovností a z hlediska příznaků nerovnosti je naopak ono sebehodnocení s růstem (nejen ekonomických) nerovností v souladu - to všechno působí při "léčbě" Zemanem jako "podpůrný prostředek".

Pavel Kolařík - informatik, Mnichov

Jaké zavinění, a čeho? Pátek, 8.Února 2019, 17:47:8

Tohle by měli vysvětlit ti, kteří nás po zveřejnění volebních výsledků z Česka, z USA, a z britského referenda ani nenechali se vzpamatovat z šoku, a okamžitě nás začali bombardovat předem připravenými moralitami, že nesmíme pohrdat voliči Zemana, Babiše, Okamury, Trumpa, britskými brexitáři atd.

Takže bych se těchto moralizátorů rád zeptal: copak není všechno v nejlepším pořádku? Ono je nějaké "to", které někdo zavinil, a má smysl se o tom bavit?

Copak Zeman není dobrým prezidentem? Copak Trump není dobrým prezidentem? Copak Babiš není dobrým premiérem? Jsou to vítězové voleb - takže copak nejsou mravně, intelektuálně a vůbec po všech stránkách vhodní pro tyto úřady, a vhodnější, než byli všichni jejich protikandidáti? Copak to jejich voliči, kterých si velmi vážíme, takto správně nezhodnotili, a copak je proto nezvolili, že jsou dobří, ba nejlepší?

Copak angličtí voliči nezhodnotili správně, že bude lepší vystoupit z EU, a podle toho se nerozhodli?

Copak ono není všechno v pořádku, a má smysl mluvit o tom, že někdo něco zavinil?

Filip Outrata - Praha

Sobota, 9.Února 2019, 07:29:33

Pane Kolaříku, tohle je postoj typu "nechci se nic dozvědět, nechci se poučit, chci si jen opakovat tu svou". Máte na to svaté právo. Ale tak nějak mi to přijde škoda.

Jinak k meritu věci: autorovi jde právě o to, že Trump není dobrým prezidentem, je prezidentem katastrofálně špatným, a protože mu to není jedno, zamýšlí se nad tím, proč k tomu došlo.

Nevím ovšem, koho myslíte těmi moralizátory.

Jevi_1

Eva Hájková - Moravskoslezský kraj

Sobota, 9.Února 2019, 07:47:9

Nedávno jsem v archivu četla záznam jedné staré přednášky o demokracii, která byla přednesena někdy v roce 1946.
Zaujalo mě, jak autor napsal, že demokracie není všude stejná, ale že nabývá v různých zemích různého charakteru - podle toho, jací tam žijí lidé, jaké mají zvyky, jaká je jejich kultura atd.
Myslím, že to vcelku pořád platí. Zavedení týchž zákonů prostě nepřinese všude stejné výsledky. Nevím, proč je pořád zapotřebí hledat viníka.

Helena Zemanová - dálný východ od Prahy

Pane Outrato, Sobota, 9.Února 2019, 08:27:23

taky mě napadlo, koho pan Kolařík myslí těmi moralizátory.
Snad ty, co lehce zaměnili kritiku Trumpa, Okamury, Zemana, propagátorů brexitu atd. za jednoznačné výčitky jejich voličům. Další fází byla záměna výčitek za jednoznačné pohrdání těmito voliči. V konečné podobě se tato moralizující tendence projevila geniálním vynálezem termínu "lepšolidé", který umožňuje dehonestovat každého, kdo řekne cokoli neuctivého o Zemanově nenávistném buranství, Trumpově blbské nevypočitatelnosti či o fašizující mysli Tomia Okamury.

Pavel Kolařík - informatik, Mnichov

Pane Outrato Sobota, 9.Února 2019, 12:34:59

Těmi moralizátory myslím např. vás, myslel jsem, že je to jasné. Váš článek v tomto smyslu se tady objevil tuším hned druhý den po volbě Zemana, což mě hodně nadzvedlo. Taky jsem se hned ozval, snad si to pamatujete.

Takže znovu: vy tvrdíte (spolu s autorem knihy), že Trump je katastrofálně špatným prezidentem? To jsou silná slova, zvláště když to tvrdíte takovým způsobem, jakože je to jasné, a každý to přece musí přece vidět, že?

To si ovšem Trumpovi voliči, kteří si myslí opak, a proto ho zvolili, za rámeček nedají, že. Myslím, že nemají důvod to ocenit jako "chápavý postoj" někoho, kdo "si váží jejich názorů".

Pavel Kolařík - informatik, Mnichov

A jenom pro pořádek na vysvětlenou taková samozřejmost Sobota, 9.Února 2019, 12:47:30

Já totiž ty lidi beru vážně, a předpokládám, že jsou dospělí a svéprávní, a že vědí, o čem se v daných volbách nebo v referendu hlasuje.

A nejsem si právě bohužel jist, jestli v tomhle jsme zajedno.

Pavel Kolařík - informatik, Mnichov

Paní Hájková Sobota, 9.Února 2019, 13:03:52

S Vaším konstatováním (resp. citací přednášky), že demokracie je všude jiná "podle toho, jací tam žijí lidé, jaké mají zvyky, jaká je jejich kultura atd.", určitě nelze než souhlasit.

Pro Čechy je to ovšem tedy velmi nelichotivé konstatování.

Filip Outrata - Praha

Panu Kolaříkovi Sobota, 9.Února 2019, 13:11:47

Přiznám se, že se skutečně dokonale míjíme. Vy jste odněkud nabyl dojmu, že mi jde o to, co tomu řeknou Zemanovi voliči. To je mi ale úplně jedno, jde mi jen o to co nejlépe porozumět dané věci. Proto se snad dá i pochopit, že jsem brzy po Zemanova výhra napsal text, kde jsem se pokusil o analýzu proč se tak stalo.

Ale v něčem jsme přece jen zajedno, plné souhlasím s tím, že jsou Zemanovi a vůbec všichni voliči dospěli a svéprávní.

Filip Outrata - Praha

Jinak samozřejmě Sobota, 9.Února 2019, 13:15:27

skutečnou analýzou je daleko spíš kniha E. Luce než nějaké moje úvahy. Pokud je to možné, doporučoval bych opustit úvahy o moralizování a soustředit se na obsah sdělení.

Filip Outrata - Praha

Paní Zemanová, Sobota, 9.Února 2019, 13:34:5

panu Kolaříkovi do hlavy nevidím, ale těmi moralizátory myslel podle všechny ty, kdo projevili nějaké pochopení, resp. zdrželi se jednoznačného odsudku voličů Zemana (Trumpa atd.) a neodsoudili je jednoznačně jako pachatele zla.

Helena Zemanová - dálný východ od Prahy

Pane Outrato, Sobota, 9.Února 2019, 14:31:37

já jsem se jen snažila naznačit, že existuje jistá logická linka mezi urputným chápáním zklamání nad volbou Zemana, Trumpa atd. jakožto pohrdáním jejich voliči, i když byla řeč pouze o jejich nepopiratelné odpovědnosti, a používáním slova "lepšolidé".
Kdo si neodpustil slova jako póvl nebo lůza, si takové označení zaslouží, ale obávám se, že pan prezident či pan Soukup spíš chtějí urazit lidi jako vy nebo já.

Filip Outrata - Praha

Paní Zemanová, Sobota, 9.Února 2019, 14:53:0

nálepky typu "lepšolidé" jsou mi z duše protivné. Na druhé straně ale musím přiznat, že jsem se setkal s tím, že skutečně někteří lidé zklamání ze zvolení Zemana neunesli a neskončili u "nepopiratelné odpovědnosti", ale byla v tom skutečně nadřazenost a pocit mravního vítězství, kterým si asi kompenzovali politickou porážku. Chápu, že když pak někdo obratný jako Soukup nebo Zeman nebo Klaus jr. vytvoří pojem jako lepšolidé, pro hodně lidí to zní přesvědčivě, jak to u demagogie bývá. Osobně nevidim jinou cestu jak se s tím popasovat než snažit se co nejpoctivěji rozebrat situaci a nenechat se převálcovat emocemi...

Pavel Kolařík - informatik, Mnichov

Pane Outrato Sobota, 9.Února 2019, 15:06:39

Už jsem si myslel, že šlo skutečně o nepochopení, a že si začínáme rozumět, když jste doslova napsal, že vám je "úplně jedno", co tomu řeknou Zemanovi voliči. Docela mi to vyrazilo dech, po pravdě řečeno, neboť to jsem od vás nečekal. Chtěl jsem k tomu jenom poznamenat, že doufám, že vám to vydrží, až se tady Zemanovi voliči objeví a vloží se do diskuse. Jako tady třeba byl pan Vyleťal, kterého, jak jsem pochopil, osobně znáte.

A dále: není náhodou vyjádření, že je vám "úplně jedno", co něčemu někdo řekno, vlastně jiným vyjádřením pro pohrdání? Neřku-li "mravní vítězství"?

Pavel Kolařík - informatik, Mnichov

Postupujme dále odzadu Sobota, 9.Února 2019, 15:15:19

Nikoliv ty, kteří se sami "zdrželi jednoznačného odsudku" jsem nazval moralizátory, nýbrž ty, kteří se snažili a snaží "umravňovat" ostatní, zejména "z vlastních řad", kteří se jednoznačného odsudku, třeba i velmi emocionálního, nezdrželi.

A dále: můžu mít pochopení třeba pro teroristy, a jistě je pro společnost dobré, když si zanalyzuje, z čeho terorismus vzniká, jaká je jeho živná půda, jak mu předcházet, aby si lidé nenechali vymývat mozky a nenechali se vést k takovým činům.

Ano, to všechno se můžu snažit chápat. Nicméně na otázku, zda je terorismus zlo, odpovídám jednoznačně, že ano, a teroristy považuji za pachatele zla.

Pavel Kolařík - informatik, Mnichov

Malá vložená poznámka Sobota, 9.Února 2019, 15:25:6

Jenom chci ještě připomenout, že my se můžeme snažit a analyzovat, co chceme, ale neměli bychom zapomenout, že ti lidé, o kterých mluvíme, jsou většina, a že nám vládnou - tedy aspoň v Česku a spol. Oni nám vnutili svou vůli - či spíše zlovůli. Oni jsou "establišment".

A volba Zemana po 5 letech jeho prvního období ještě na druhé období byla volbou establišmentu nejestablišmentovatějšího.

Filip Outrata - Praha

Úplně jedno mi to není Sobota, 9.Února 2019, 16:15:13

Díky za poznámku, pane Kolaříku, to jsem skutečně nenapsal šťastné. Chtěl jsem tím říct, že se neřídím tím, co si kdo myslí,ale primárně mi jde o to, abych se sám mohl postavit za to co napíšu. Ale takto napsáno to opravdu vypadá jako výraz jisté nadřazenosti. Takže správněji by bylo napsat že mi to není jedno, ale není to ani to nejdůležitější.

Jinak já ten jednoznačný postoj, ilustrovaný přirovnáním k terorismu, neodsuzuji, i když ho nesdílím, vidím mezi tím rozdíl. Taky mi přišlo, že jsme se tu přeli jednou i o to, jestli je správné se s "těmi druhými" bavit a diskutovat i jinak než že se jim jasně dopředu dá najevo, že jsou na té špatné straně, mají vinu za to a to. Ale já se snažil vždycky neodsuzovat nikoho, nikoho neumravňovat, jen vyložit vlastní postoj. A ten je založený na tom snažit se pochopit každého a vidět ho jako člověka a potenciálního spojence, ne protivníka.

Jevi_1

Eva Hájková - Moravskoslezský kraj

Sobota, 9.Února 2019, 16:30:3

Já se chci trochu zastat pana Vyleťala. Neznám ho osobně, ale občas si píšeme. Nedistancuji se od něj, přestože s ním v lecčem nesouhlasím, ani v té volbě Zemana ne.
On to myslel dobře. Pokud vím, nikdy netvrdil, že by, co se týče polistopadového vývoje, většina lidí v ČR byli nějací nevinní chudáci. Ale možná se domnívá, že odpovědnost nemají všichni stejnou.

Martin Profant - Praha 7

Na moralistní nótu Sobota, 9.Února 2019, 18:24:52

„Ti lidé“ nejsou většina. Ono to dost dobře nejde. Většina není něco samo od sebe, musí se na něčem ustanovit a musí být reprezentována, abychom o ni věděli. Dokonce i když řekneme, že většina lidí v ČR má IQ vyšší než 90 bodů, tak jsme tu většinu ustanovili zvoleným kriteriem.

Nejde přitom o to, že voliči Miloše Zemana spočítatelně netvoří ani většinu voličů v České republice, natož většinu populace. Jde o to, co je kromě toho, že volili Zemana spojuje. Fikce typu třídního zájmu, národní identity apod. to není a není to ani nějaký empirický zájem nebo konzistence postojů k politické situaci v ČR.
Životní styl a zkušenost? Znám inteligentní vysokoškolačku, která se narodila a většimu svého dlouhého života prožila v Praze (a z toho hodně v pražských kavárnách), která volila Zemana a svoji volbu zdůvodnila tím, že prožila začátek normalizace a podruhé nepodpoří politiku menšího zla a politické neosobnosti (vzhledem k tomu, jak prožila normalizaci, ji plně přiznávám právo Dubčeka takto hodnotit a Drahoš se subjektivnímu voličů vystavil sám přijetím kandidatury) a vyučenou prodavačku z malé vesničky, která pokud mluví o politice a české situaci ztělesňuje typické předsudky kavárny o Zemanových voličích -- jenže ta volila Drahoše.

Přenechám hlasatelům vždy správných (a přitom povážlivě proměnlivých) morálních nahledů, aby žvanili o volbě Zemana jako morálním selhání. Osobně si raději vybírám individuálně, kým budu pohrdat a obejdu se přitom bez podobných generalizací.

Ale to hlavní. Selhali jsme: my, kteří jsme tu tolik let poctivě snažili o kultivaci politických stran, my, kteří jsme se vyučili, jak zacházet s perem a oslovovat veřejnost. Neprohráli jsme ani prezidentské, ani parlamentní volby, protože proti nám stála jakási imaginární většina prostoduchých a zklamaných. Prohráli jsme, protože jsme čekali, že se politické strany zmátoří, proti pravděpodobnosti jsme věřili, že jejich zkorumpovanost a bezprogramovost náhle zmizí. A prohrajeme znova, pokud budeme spokojeni s tou ubohou moralistickou šmírou, kterou předvádí Kalousek a tzv. strany staré pravice, pokud budeme stále znova neochotni uvěřit, že současní pantátové v ČSSD jsou opravdu tak politicky a lidsky inkompetentní, jak nám to každý den předvádějí a budeme doufat, že třeba ten Petříček a ta Maláčová se zázrakem stanou novými osobnostmi té strany ve výprodeji.

Ano, tyto postoje jsou moralizující. Nikoli, že bych chtěl někoho umravňovat, to úvahy nezmohou a jsem ten poslední, kdo by někomu vyčítal ostré slovo nebo emotivnost projevu, ale alibistický snobismus ten ano, ten vyčtu jako morální selhání.

Ivo Horák - Praha 3

Sobota, 9.Února 2019, 23:13:39

V dávnějších debatách na podobné téma jsem se vyhýbal kritice voličů současného našeho prezidenta en bloc, neboť jsem soudil (a stále se tak domnívám), že v řadě případů nemůže být než upřílišněná a nespravedlivá. Lidi prostě nelze rozdělit na v zásadě dobré a v zásadě špatné podle toho, koho mají rádi (raději) a koho volí.

Odpověď na otázku, nakolik lze pohlížet na voliče Miloše Zemana jako na potenciální daleko odhodlanější stoupence vysloveně silového šéfa státu typu Putina nebo Erdogana, mám ovšem za rýsující se a znepokojující.

Pavel Kolařík - informatik, Mnichov

Martinu Profantovi Neděle, 10.Února 2019, 08:30:33

Tady nedávno někdo žvanil o tom, že všichni, kteří považují Kalouska za dobrého ministra finací, jsou blbci.

Kterýpak arogantní žvanílek to byl?

Pavel Kolařík - informatik, Mnichov

Pane Outrato Neděle, 10.Února 2019, 08:40:57

Myslím, že přirovnání k teroristům souhlasí určitě v tom, že motivem jejich činu je nenávist k celému světu a snaha pomstít se mu za svoje nepodařené životy.

Vždyť ten pověstný "nezaměstnaný z periferie" si nemohl vážně myslet, že mu Zeman pomůže najít práci. A určitě ne po pěti letech jeho prvního prezidentování. Takže jeho volba byla čistě negativní, zaměřená na pomstu komusi neurčitému, ale hlavně všem bez výjimky, a zejména těm, kteří mu nic neudělali, ale třeba se jim vede jenom o něco málo lépe než jemu samotnému.

Stejně tak dobře víme, že mnoho brexitářů ve skutečnosti neodpovídalo na otázku "Chcete vystoupit z EU?", nýbrž např. "Chcete naštvat obyvatele hlavního města?" (a místo "naštvat" bych raději použil jiné slovo - to, které by použili oni).

Pavel Kolařík - informatik, Mnichov

Takže mám dvě možnosti Neděle, 10.Února 2019, 09:03:39

Buďto brát voliče Zemana vážně a považovat je za dospělé a svéprávné lidi (čemuž dávám přednost, jak jsem napsal výše), a v tom případě jim připsat plnou morální zodpovědnost, nebo je považovat za hloupé prosťáčky, kteří nevědí, co činí - což by je z morální zodpovědnosti vyviňovalo.

Neexistoval totiž jediný dospělý, zodpovědný a morální důvod, proč volit Zemana.

Jevi_1

Eva Hájková - Moravskoslezský kraj

Neděle, 10.Února 2019, 09:13:39

Přisuzovat všem voličům jednoho člověka nebo jedné strany jakési společné vlastnosti a motivy, není realistické. Ba myslím, že je to i poněkud zavádějící.
Nevolili ho jen dělníci, málo vzdělaní, neúspěšní a nenávistní lidé, přičemž ty vyjmenované skupiny nemusí být vůbec identické. Setkala jsem se s názorem, že někteří konzervativci volili Zemana například proto, protože propadli panickému strachu z liberálů. A jiní lidé mohli mít k volbě samozřejmě další důvody, o kterých nevíme.

Pavel Kolařík - informatik, Mnichov

Neděle, 10.Února 2019, 09:21:20

"protože propadli panickému strachu z liberálů"

No vždyť to říkám: Neexistoval jediný dospělý, zodpovědný a morální důvod, proč volit Zemana.

Jak vidíte, já umím taky moralizovat, k tomu jsem se ostatně už přiznal. :-) A dělám to když tak zcela otevřeně a vůbec to nezakrývám, a někdy i adresně.

Filip Outrata - Praha

Důvody k volbě Neděle, 10.Února 2019, 09:42:1

Zemana nebo kohokoli jiného jsou samozrejme různé. Patří mezi ně určitě taky slabost protikandidáta. Musím říct, že jsem sice volil a aktivně podporoval Drahoše, ale uvědomoval jsem si, ze je to velice slabý kandidát, o politice skoro nic neví, opakuje fráze, vypadá jako potenciální loutka někoho jiného... To už vyžadovalo téměř až slepou víru ve škodlivost Zemana, aby člověk zásadově volil proti němu.

Josef Poláček - Invalidní důchodce

Odkdy je člověk dospělý? Neděle, 10.Února 2019, 11:18:33

Byla zde řeč o tom, že voliči určitých pochybných politiků (Trump, Zeman) jsou přece dospělí; a že je tedy proto legitimní je za tuto jejich volbu činit bezvýhradně odpovědnými; včetně jejich odsudku morálního.

Od kterého okamžiku je vlastně člověk dospělý? Tedy "dospělý" ve smyslu osobně vyzrálý; natolik osobně a inteligenčně zralý, že je schopen správně, adekvátně a rozumně hodnotit věci a události kolem sebe, a zaujímat k ním odpovědné stanovisko?

Stává se člověk takto "dospělým" v okamžiku dovršení věku 18 let? V okamžiku vydání úředního dokumentu o dosažení zletilosti? Když ještě den předtím byl "nedospělý" - a pouhý den později je už "dospělý", a je státem považován za plně kompetentního svým hlasem rozhodovat o složení nejvyššího zákonodárného sboru státu? Jak je to vlastně doopravdy s tou "dospělosti"?...

My si pro sebe stále ještě s železným přesvědčením pěstujeme tu velice líbivou iluzi, že se "rodíme jako svobodní". Že jsme principiálně svobodné, jasným rozumem a nepodmíněnou myslí nadané bytosti, které jenom po určitou počáteční fázi svého života jsou ještě ne zcela vyzrálé; ale jakmile nastane tento jeden jediný zlomový okamžik, pak že jsme už jednou provždy "hotoví", dospělí, a tedy zcela svobodní v našem konání a rozhodování.

Postačí jenom poněkud realističtější pohled na danou věc, aby se jasně ukázalo, že skutečností je vlastně pravý opak: na svět přicházíme principiálně NEsvobodní.

Na svět přicházíme každý už vybaven, a tedy preformován, doslova předprogramován zcela specifickou genetickou výbavou, která už předem do velké míry určuje naše budoucí životní preference, naše záliby, naše tužby; stejně tak jako to, co nám bude protivné, co budeme bytostně nesnášet. Nepřicházíme tedy na svět svobodní - nýbrž předurčení. Této skutečnosti si vlastně daleko více nežli my byli vědomi naši předkové, s jejich obrazným vyjádřením tohoto stavu, že "co člověku vložily do vínku při zrození sudičky, tomu se nevyhne".

Ale nejenom naše genetické předurčení velice zásadně limituje naši svobodu. V celém procesu našeho dospívání na nás působí okolní svět, předkládá, vnucuje a implantuje nám určité modely chování, myšlení, usuzování jako ty "jedině správné", jedině mravně přípustné. A my na tomto počátku naší životní cesty víceméně nemáme žádnou možnost se těmto vlivům (neřkuli: této manipulaci) zvněšjku úspěšně bránit.

A k tomu navíc ještě přistupuje to, že ve svém životě máme nevyhnutelně určité naprosto základní prioritní zájmy; v prvé řadě zájmy ryze materiální. A sotva je asi možno popírat, že i ten politik, o jehož mravní integritě jsme měli zásadní pochyby, se nám rázem stane podstatně sympatičtějším, když zavede opatření mající pozitivní efekt na naši osobní finanční situaci.

Přiznejme si tedy konečně jednou: na svět přicházíme zásadně nesvobodní; a tento svět a tento život dělají všechno pro to, aby si nás ke svému obrazu přizpůsobili ještě více.

Tohle věděli staří Řekové: "dospělost", ve smyslu osobní a životní zralosti, a tedy schopnosti osvobodit se silou vlastního ducha od všech těch závislostí - to není něco, co by nastávalo samo sebou. Jenom pouhým uplynutím času. Nýbrž takováto dospělost, takováto zralost, takováto svoboda - to je osobní kvalita, ke které je nutno se vypracovat, dlouhodobým a cíleným úsilím.

Ze čtyř klasických řeckých základních osobnostních kvalit ("ctností") jsou tři, které mají i pro nás relevanci: moudrost; spravedlivost; a pak kvalita třetí, která se do češtiny obvykle překládá jako "zdrženlivost". Případnější se mi ale jeví překlad německý, "Besonnenheit", který znamená snad něco jako "rozmyslnost", či "uměřenost". Je to vlastnost či kvalita komplementární k té "moudrosti"; jestliže tato moudrost je kvalitou v prvé řadě intelektuální, pak tato "rozmyslnost" znamená, že člověk se při svých soudech a postojích nemá nechat ovládat svými emocemi. Může tedy nastat i takový okamžik, kdy sice máme pravdu ve smyslu ryze věcném; a přece je náš postoj jako takový nesprávný nebo jenom zčásti správný, protože jsme se při něm nechali strhnout svými neřízenými emocemi (především nenávistí a odporem ovšem; ale stejně tak tuto deformující roli může sehrát slepá příchylnost).

Vraťme se tedy zpět k těm voličům. A k té otázce, jak dosáhnout stavu, aby tito voliči rozhodovali moudře, kompetentně, tedy "dospěle".

Nebude asi pochyb o tom: městský volič, obyvatel (velko)města je vystaven mnohem většímu počtu různých podnětů, tedy různých navzájem si konkurujících myšlenek, názorů, idejí, a je tedy daleko více uvyklý je navzájem kriticky porovnávat, nežli obyvatel dejme tomu zapadlé šumavské vesnice, který své názory konfrontuje v místním hostinci se stále stejnými sousedy. A který je uvyklý tomu, své soudy o lidech dělat spíše podle toho, jak tito působí svým bezprostředním zjevem, nežli podle jejich politických a ideových názorů. Nedá se nic dělat, ale tento rozdíl je holý psychologicko-sociologický fakt; a tento fakt také plně koresponduje se skutečností, že elektorát takových politiků jako je Zeman, Trump, Erdogan atd. pochází většinově z oblastí mimoměstských.

Jak je to pak ale doopravdy s tou mírou "zavinění" za určité politické preference? Je někdo "vinen" tím že se narodil na venkově? A na straně druhé: je ten urbánní volič opravdu skutečně občansky zralý, vůči všem manipulacím imunní, a tedy "dospělý" jenom proto, že je poněkud kritičtější vůči projevům naprosto evidentního populismu? - Připomeňme si jenom, že to byl právě tento "kritický a zralý" městský volič, který svého času naprosto nekriticky a slepě svůj hlas dával hromadně Klausovi!!

Takže pokud mají tyto úvahy mít vůbec nějaký hlubší smysl, pak jedině v uvědomění si k a ž d é h o z nás, v jak vysoké míře je veškeré naše rozhodování, naše mínění, naše životní preferování ovlivněno a determinováno faktory a vlivy, o kterých nemáme obvykle vůbec žádné vědomí. A že tu skutečnou, pravou osobní zralost, tedy dospělost a svobodu, tu si musíme neustále znovu a znovu dobývat, získávat, vypracovávat. Tato práce na vlastním dospívání - to není běh na dlouhou trať. To je běh na celý život.

Ivo Horák - Praha 3

Proměna politické krajiny aneb Emancipace u volebních uren Neděle, 10.Února 2019, 19:05:5

Co se týče té občanské způsobilosti, voličské zodpovědnosti konkrétně, je třeba konstatovat aspoň pět základních vlivových faktorů. Prvním je formující vliv prostředí, příp. i negativní, v němž člověk vyrůstá. Zde mají určité své místo i široce sdílené národní osudy. Druhým faktorem jsou niterné dispozice toho kterého jedince. Třetím je potom speciálně jeho poplatnost většině, nebo naopak pevná vazba na menšinu. Zračí se v tom nemálo míra společenskosti a opatrnosti. Čtvrtým faktorem je materiální zájem konkrétního člověka, jeho předpoklady a zkušenosti. Teprve na pátém místě stojí případně vlastní poznávání a rozumová aktivita.

V naší souvislosti bych chtěl vyzvednout třetí z výše uvedených faktorů. Už začátkem 90. let odeznívala polistopadová euforie, rýsovali se již někteří vítězové transformace a mnozí lidé neosvědčovali valnou odolnost proti tehdejším „fake news“ a manipulacím „temných sil“. Přece však ještě přetrvávala sedmdesátiprocentní podpora prezidentu Havlovi a nadpoloviční dalším politikům již bývalého OF známým z televize. Miroslav Sládek dostal svou stranu do PS, ale nebyl schopen oslovit více než asi 6% voličů. Bylo tomu tak nepochybně proto, že mnoho nemálo s ním souznících posluchačů se zdráhalo zařadit mezi příslušníky tak zřejmé menšiny. Teprve kdyby se Sládkovi nějak podařil tolik kýžený „velký skok“, ukázalo by se, kolik lidí u nás by mu bylo ochotno dát svůj hlas.

Pro velmi zhruba aspoň třetinu voličů je přijatelná v podstatě jen opravdu silná strana, jež může počítat s minimálně 20% hlasů. Ve volbách do PS, probíhajících v poměrném systému, se takové strany nabízely většinou dvě. Vzhledem k rozdílnému étosu jejich vzniku a působení nebyl pro voliče velký problém vybrat si. Zprvu a nyní opět je ovšem taková strana vlastně jen jedna, se všemi důsledky z toho plynoucími.

Přímé prezidentské volby se konají většinovým způsobem. Osobně kandidující politik má šanci voliče se sklonem k „nedospělé“ volbě podchytit. Takový kandidát má značnou šanci stát se relevantním. Ve druhém kole nemají „většináři“ důvod k obezřetnosti. Minulé úspěchy jim ostatně dodaly sebedůvěru, že lid jsou oni.

Ivo Horák - Praha 3

Člověk juvenilní Neděle, 10.Února 2019, 19:19:16

V původním slova smyslu je dospělost samozřejmě stavem, kdy jsou jedinci schopni zplodit novou generaci. Neplatí to ovšem výlučně ve fyzickém smyslu, nýbrž také ve smyslu duševním. Lidé jsou pak dospělí až tehdy, kdy nakládají se svým životem natolik zodpovědně, že jejich potomci mají solidní vyhlídku dospět jednou také.

V archaických lidských společnostech ovšem dochází před výše uvedeným fakticky dospělým životem k zasvěcování mladého člověka, k jeho uvedení mezi dospělé. Nestane se tak pouhým dovršením jistého věku, nýbrž se tak stává po vykonané přípravě a zkoušce stanoveným rituálem.

Ve společnosti, která se vzdálila archetypálním poměrům, je stále problematičtější, kdo je vlastně dospělý. Jistým důsledkem společenské dělby práce je, že mnoho výjimečných osobností po sobě nezanechává potomstvo, zatímco lidé, k lecčemu specificky lidskému málo způsobilí, jsou na tomto poli, aspoň v nové době, značně úspěšnější.

Úvahy o všestranném rozvoji osobnosti jako podmínce skutečné dospělosti nejsou něčím, čím by se společnost, natož mládež nějak zvlášť trápily. Zato se častěji opět uvažuje o nezbytných materiálních předpokladech.

Pavel Krupička - Praha 5

Neděle, 10.Února 2019, 20:20:50

Problém není ani tak ve volbách, ten začíná už u nedostatečného výběru politických stran a s tím souvisejícím malým počtem lidí, kteří se politicky a občansky angažují. Nepochybně by bylo např. lepší, kdyby určití lidé místo fašistů nebo sociopatického oligarchy volili nějakou progresivní, v podstatě liberální, demokratickou socialistickou stranu, jenže ta tu jednoduše neexistuje.

Josef Poláček - Invalidní důchodce

Pondělí, 11.Února 2019, 14:54:11

Pane Krupičko: i kdyby tu taková progresivní strana nakrásně existovala či vznikla: ti p s e u d o d o s p ě l í voliči ji nebudou volit. To je právě to, o co se jedná: tito voliči se vždycky většinově nechají zmanipulovat nějakou stranou více či méně populistickou.

Pavel Krupička - Praha 5

Pondělí, 11.Února 2019, 15:21:20

No to máte do jisté míry pravdu pane Poláčku, část voličstva vždy bude tíhnout k nějakým nezdravým extrémům. Ale já nemohu uvěřit tomu, že by alespoň část (a snad i nějaká výraznější část) ze 47 % voličů (součet hlasů pro ANO, SPD a KSČM) nedala hlas nějaké té lepší, autenticky levicové alternativě, o které tu mluvím, pokud by tu tato byla.

Pak je tu ještě jedna možnost, že i ta nějaká nová levicová strana by byla též, ovšem lehce nebo přiměřeně, populistická :-) Takové příklady v Evropě myslím jsou, i když to tak moc nesleduji: Podemos, Syriza, La France Insoumise. Jak píšu, pořád by to bylo podle mě lepší, než kdyby lidé volili polofašisty či všehoschopné oligarchy.

Martin Profant - Praha 7

Pavlu Kolaříkovi Pondělí, 11.Února 2019, 15:55:49

Výrok: "Miloslav Kalousek byl dobrý ministr financí." podléhá kriteriu pravdivosti. Vážně ho může pronášet jen
a) člověk, který se neobtěžoval seznámit se základními fakty a plácá o něčem, o čem nic neví;
b) člověk, který se sice se základními fakty seznámil, ale není schopen jim -- přes jejich jednoduchost -- porozumět;
c) člověk, který má zištný či ideologický zájem šířit peávě takový nesmysl;
d) Miroslav Kalousek a lidé, kteří ho milují.

S výjimkou případu d) se tedy jedná vždy o blbce (za upřílišněnou generalizaci, která vynechala jednoho a možná několli lidí se omlouvám).

Zatímco volit toho či onoho prezidenta není oblast teoretická, ale praktická. Nikdo z nás nezná budoucnost a nikdo nemůže s jistotou říct, jaké budou důsledky takové volby.

ps. Arogantní žvanilek je kus nad Vaším obvyklým standardem. Doufám, že jste v pořádku a příště to bude zase jako od délesloužícího staršiny.

Pavel Krupička - Praha 5

Pondělí, 11.Února 2019, 17:41:35

„Otče, odpusť jim, vždyť nevědí, co činí.“ Lukáš 23,34

Pavel Kolařík - informatik, Mnichov

Martinu Profantovi Pondělí, 11.Února 2019, 18:04:21

Ale jděte.

Pavel Kolařík - informatik, Mnichov

Prý Pondělí, 11.Února 2019, 18:09:6

"Nikdo z nás nezná budoucnost a nikdo nemůže s jistotou říct, jaké budou důsledky takové volby."

Tak tenhle žvást skutečně tesat do kamene... Ah, vlastně ona je to pro někoho životní moudrost. Zkrátka něčí standard, že.

Pavel Kolařík - informatik, Mnichov

Pane Outrato Pondělí, 11.Února 2019, 18:15:40

Vy jste opravdu potřeboval "slepou víru v Zemanovu škodlivost"? Slepou víru?

No tak to jste mne dost zklamal. Myslel jsem si, že se celkem zajímáte o veřejní dění, o politiku, o to, co se děje, a tak.
Vy jste opravdu potřeboval slepou víru v něco, co je tak očividné, a vidí to každý, kdo má aspoň jedno oko otevřené?

Nic ve zlém, trochu ironie jsem si neodpustil. Každopádně jsem velmi rád, že jste volil a aktivně podporoval Drahoše.

Pavel Kolařík - informatik, Mnichov

A jenom poznamenám, Pondělí, 11.Února 2019, 18:31:47

že na rozdíl od Drahoše, který pro někoho (ale připomeňme, že hlavně podle zemanovské propagandy) "vypadá jako potenciální loutka někoho jiného", Zeman ne že vypadá, ale je, a ne "potenciální", ale skutečná, reálná loutka "někoho jiného". Koho, to všichni víme, a že to má co dělat s vlastizradou, to taky.

A taky je pravda, že jsme to dobře věděli už před prezidentskou volbou vloni.

Pavel Krupička - Praha 5

Pondělí, 11.Února 2019, 19:13:41

To se asi mýlíte pane Kolaříku, zatímco Drahoš byl loutkou dejme tomu české pravice a tak se i choval: jako člověk, který neví, která bije, tak Zeman moc dobře věděl co dělá. Chtěl dokonat pomstu vůči ČSSD a všem, kteří mu dle jeho domněnek ublížili a při tom s největší pravděpodobností nepohrdl ani ruskými penězi. Chce vládnout autokraticky a tak logicky propaguje vzory této vlády: Rusko, Čínu...To byl asi jeden z důvodů, proč Zeman vyhrál, nebyl loutkou, působil autentičtěji a nabídl lidem zajímavější vizi. I když vizi obludnou a zvrácenou.

Pavel Kolařík - informatik, Mnichov

Vracíme se vlastně na začátek Pondělí, 11.Února 2019, 21:03:44

této diskuse, a k mému vstupu do ní, kdy se pan Outrata s panem Znojem bavili dost tajemně o tom, že někdo "za to může", a kdo to asi je, aniž bylo řečeno, za co vlastně, a tak nějak zřejmě automaticky předpokládali, že je to zřejmé.

Nebyla-li totiž Zemanova škodlivost krystalicky jasná a zřejmá na začátku r. 2018, před prezidentskou volbou, tak vlastně ani nenahlížím, že by teď měla být nějak jasnější. Je teď totiž úplně stejně jasná (nebo nejasná?) jako byla tehdy.

Takže bychom tady měli znovu moji původní otázku: co jako měl někdo zavinit, nebo nezavinit? Za co jako někdo může, nebo nemůže? Copak není všechno v pořádku?

Helena Zemanová - dálný východ od Prahy

Pane Profante, Pondělí, 11.Února 2019, 21:38:21

výrok, že Miroslav Kalousek byl dobrý ministr financí, může pronést i člověk, který ho z duše nesnáší a který, kdyby ho měl charakterizovat, řekl by, že Kalousek je zcela amorální tvor, svým politickým působením přispívající ke společenskému marasmu.
Jako ministr financí myslím nebyl žádné eso, ale hodnocení jeho ministrování ve výše uvedeném smyslu mě neuráží, protože neštěstí plynoucí z jeho činnosti vidím jinde.
Za rozpoutání případné diskuse o zločinném Kalouskovi se předem omlouvám.

Filip Outrata - Praha

Panu Kolaříkovi Úterý, 12.Února 2019, 10:14:5

S tou "slepou vírou" to byla trochu nadsázka, ale jen trochu. Já jsem skutečně tentokrát zásadově volil proti Zemanovi, aktivně podporoval pana Drahoše, a měl jsem v tom jasno. Nicméně mi bylo čím dál víc smutno a trapno z toho, jak mizerný jen kandidát, kterého podporuji. Musím přiznat, že jsem se cítil podvedený, ze začátku jsem měl o panu Drahošovi lepší mínění, ale to bylo jen PR a "velké oči".

Drahoš byl skutečně tak vyprázdněný, bez obsahu, že jako loutka vypadal. Zeman možná něčí loutka je, ale nepůsobí tak, působí podle mě spíš tak jak to popsal pan Krupička, s jeho popisem souhlasím.

Filip Outrata - Praha

Něco do diskuse od Naomi Kleinové Úterý, 12.Února 2019, 10:26:38

Právě čtu knihu Ne nestačí Naomi Kleinové, tam se - podle mě velice do hloubky - věnuje tématům, o kterých tu diskutujeme. Toto píše o těch, kteří volili Trumpa:

"Nemůžete přece hodit hlas člověku, který otevřeně podněcuje nenávist k jiné rase, pohlaví nebo lidem s tělesným hendikepem, pokud se v jistém ohledu nedomníváte, že tyhle otázky vlastně nejsou důležité. Že na životech lidí, které tahle rétorika (a politika, která se na ni váže) vystavuje reálnému nebezpečí, nezáleží tolik jako na životě vás samých a na životech lidí, kteří vypadají jako vy. Nic takového přece nemůžete udělat, ledaže jste ochotni všechny, kdo se od vás odlišují, obětovat pro svůj vlastní (domnělý) prospěch. Řekněme si to na rovinu: hlas pro Trumpa možná nemusí být projevem aktivní nenávisti, ale pořád se za ním skrývá přinejlepším znepokojivá lhostejnost."

Myslím, že zejména poslední věta platí do velké míry i o volbě Zemana v ČR. Volně parafrázováno: za volbou Zemana nemusí být nutně aktivní nepřátelství k demokracii, ale znepokojivá lhostejnost k ní tam je.

Václav Pospíšil - Záhoří

Úterý, 12.Února 2019, 16:10:17

Nebylo by lepší přemýšlet koho a jak zvolit prezidentem příště?

Petrasek Milan - penzista

Koho a jak volit příště Úterý, 12.Února 2019, 21:39:43

K tomu bych dnes upozornil na dílo religionisty a kultur antropologa René Girarda (1923 - 2015), který vychází z nikoliv nového poznatku významu ošidné lidské pohnutky napodobován/mimetismu.
Objekt touhy jedince budí a uvádí do pohybu lavinu napodobování, vzniká řetězec mimetické rivality, která vede až k násilným excesům.
Jak již antické mýty líčí - věčný zápas o moc,věhlas a ženy ústí v krvavém zápolení a končí teprve, až jsou identifikováni a potřeni viníci (povětšinou neviní).. Poté zavládne mezidobí smíru, dokud chod lidské mimetiky znovu nedospěje do střetu o předmět touhy.
Křesťanský myslitel R. Girard upozorňuje, že jsou to židé a křesťané, kteří prohlédly fatalitu/bezvýchodnost, která mechanismus mimese skrývá. Nabízejí východisko v monoteistickém pojetí boha, který sesílá vykupitele schopného ozřejmit možnost skončit s tradicí mytické spirály věčného krvavého násilí, pomsty a násilí nového.
Facit:
Jiná než současná společenskopolitická situace nastane tehdy
když doopravdy uznáme naši mimetickou náturu, a nabudeme platné poznání schopnosti smíru
Z pohledu R. Girarda - konceptu budoucnosti ve smíru jsou schopná jen taková náboženství, která udrží/zachovají fascinaci centrálních tezí Ježíše Krista.
Křesťanství se tak nabízí jako poslední internacionála....bych dodal.

Pavel Kolařík - informatik, Mnichov

Ať je Drahoš jakýkoliv Středa, 13.Února 2019, 06:52:30

Je to normální člověk. Není to psychopat.

A připomínám, že vyhrál jasně a s přehledem senátní volby, a je senátorem. A kdo chce tvrdit, že špatným?

Ale i kdyby byl Drahoš špatným prezidentským kandidátem, tak v normální zemi by vyhrál některý z jeho normálních protikandidátů: Fischer, Horáček, Hilšer, ...

Jestliže vyhrál Zeman, je to vizitka českých voličů, a to velmi, velmi nelichotivá.

Pavel Kolařík - informatik, Mnichov

To nejlepší nakonec Středa, 13.Února 2019, 06:58:55

Ani ne před týdnem byl zveřejněn výsledek průzkumu, že naši vážení čeští spoluobčané, kterými v žádném případě nepohrdáme, považují Zemana za "nejdůvěryhodnější osobnost světové politiky".

Eh, co to vlastně řešíme? Koho, nebo co se pořád někteří snažíte obhajovat?

Z mnoha krásných německých rčení, která vyjadřují pochybnosti o něčím zdravém rozumu či duševním stavu, se zde myslím nejlépe hodí toto:

Sind Sie noch zu retten?

https://www.novinky.cz/domaci/497014-nejduveryhodnejsi-osobnosti-svetove-politiky-je-pro-cechy-zeman.html

Pavel Kolařík - informatik, Mnichov

Koho zvolit příště? Středa, 13.Února 2019, 07:31:36

No otázka je spíše, koho oni zvolí příště.

O tom, koho volit, se přece před minulou volbou uvažovalo a diskutovalo ažaž. A typické bylo, že ať přišel kdokoliv s jakýmkoliv návrhem, vždycky se hned našla spousta důvodů, proč toho zrovna ne.

No, takže zbyl Zeman. Kdo zbude příště?

Foto_znoj__b

Milan Znoj - Praha

Středa, 13.Února 2019, 09:40:58

Po pravdě řečeno, nevím, “kdo za to může”, ale dvě odpovědi považuji za špatné. Jednak, že jsou to “zmetci”, kteří nás štvou, nebo že jsou to “nedospělí jako děti”, jejichž nezralost chápeme. Horší je ta druhá odpověď, jejíž blahosklonnost je nesnesitelná.

Aleš Morbicer - Ostrava

Středa, 13.Února 2019, 09:46:16

Takže diskuse nebude o selhávání liberálů jako Clintonová, o sociálním rozměru problému, o tom, proč lidé věřili Trumpovi, že zatočí s "nenasytností Wall Streetu" a dokázali přitom nevidět, že on sám je "wallstreet", že mu promíjeli urážky slabších, zřejmě ve víře, že "to tak doopravdy nemyslí" a jen se tím vymezuje proti lepšolidem atd.

Kolařík to spolehlivě nasměruje k osobní rovině a hned vytyčí první jméno pro pohrdání (Vyleťal),,,,,,,,,,,, a pak už to pojede v tradičních kolejích a zřejmě skončí nekonečnou debatou o Bohu, který je, zdá se, poslední nadějí levice,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,

Josef Poláček - Invalidní důchodce

Znepokojivá lhostejnost Středa, 13.Února 2019, 11:04:37

Ano, to je skutečně výstižný termín.

Lidé jsou různě "naprogramováni", mají různé preference, a i objektivně různé zájmy. Proto se vnitřně identifikují buďto s tím, nebo s jiným kandidátem.

Je to z objektivního hlediska pochopitelné; ale druhá stránka této identifikace je to, že se zavírají oči před všemi špatnostmi, které s sebou daný kandidát přináší. Pak jsou už jen dvě možnosti: buďto se dotyčný volič s těmi špatnostmi sám identifikuje; anebo je vůči nim přinejmenším "znepokojivě lhostejný".

Dnes už skoro upadlo v zapomnění, že celý ten řetězec nástupu autoritativních, populistických politiků svého času začal v sousedním Rakousku, se značně "nahnědlým" hnutím J. Haidera. Byla to tehdy nemalá aféra, i mezinárodní, neboť poprvé byla vyhlídka že se v zemi zapojené do evropských struktur do vlády dostane neofašistická strana.

V jedné televizní reportáži z té doby byl ukázán jeden rozhněvaný muž, který volil haiderovce. Jak řečeno, tehdy to byla ještě mimořádná záležitost, takže on cítil potřebu se za to nějak ospravedlnit (takovouto potřebu dnes ovšem voliči Trumpa, Putina, Zemana atd. nepociťují ani v nejmenším).

A tento muž argumentoval tím, že "přece obě vládní partaje (tedy rakouští konzervativci i sociální demokracie) jsou stejně zkostnatělé, stejně zbahnělé, rozdělili si mezi sebou všechny vládní pozice - tak koho jiného než haiderovce můžu ještě volit, když proti tomu chci protestovat?!..."

Takto řečeno to má ovšem svou logiku. Haider skutečně vystupoval jako radikální kritik politického establishmentu (zcela stejně jako později Trump); a jmenovitě v podmínkách rakouské politiky, kde dvě velké strany už dávno mezi sebou fakticky uzavřely u nás později nechvalně proslulou "opoziční smlouvu" tato jeho kritika měla nemalé oprávnění, a dosáhla také nemalého ohlasu.

To co ovšem tento haiderovský volič zamlčel respektive zcela vytěsnil: totiž jestli protest proti zkorumpovanému establishmentu je možný - a legitimní - jenom tím, když svůj hlas dáme neofašistům.

Jsou totiž možné ještě i jiné formy protestu, jiné formy opozice. Jenže: on prostě chtěl mít toho svého "silného vůdce" Haidera; a s fašistoidními momenty Haiderova politického konceptu se ve skutečnosti buďto sám bytostně ztotožnil, anebo vůči nim projevil přinejmenším velice "znepokojivou lhostejnost".

Josef Poláček - Invalidní důchodce

Křesťanství jako mimesis Středa, 13.Února 2019, 11:29:18

Ovšem, pane Petrasku, Girard používá ten pojem mimesis, napodobení, opravdu ve velmi specifickém smyslu. Ale - je nutno uznat, že to má něco do sebe.

Připomeňme si: Platón tuto mimesis nahlížel jako něco v zásadě negativního, jmenovitě v umění: protože se tu p o u z e napodobuje svět jsoucích (jevících se) věcí, které samy jsou ovšem stejně tak pouze napodobeninami ryzích podstat, transcendentálních idejí. Toto umění je tedy pouze nápodobou nápodoby - a odvádí nás od té pravé transcendence. To je tedy v zásadě stejný koncept jako v křesťanství - kde Bůh vystupuje ovšem jako reprezentant té jediné pravé podstaty veškerého Bytí.

Oproti Platónovi ale Aristoteles mimesis v umění nijak nezavrhuje; naopak, jedině prostřednictvím emocionálně hluboce prožívané katarze (v řecké tragédii) člověk může dosáhnout vlastní proměny.

V tomto kontextu by tedy bylo možno říci, že křesťanství je vlastně syntézou myšlenek jak Platóna, tak Aristotela. Krátce řečeno: křesťanství stejně jako Platón předkládá cestu k transcendenci - ale stejně jako Aristoteles tuto cestu nabízí prostřednictvím intenzivní emocionální katarze (účastenstvím na smrti Ježíše, vykládané jako oběť za lidstvo).

V tomto smyslu je tedy tedy skutečně Girardovi možno přiznat pravdu v tom, že křesťanství může plnit úlohu takové "internacionály"; ovšem hned je nutno připojit, že na straně druhé je křesťanství v akutním nebezpečí, že ho dostihne osud všech jiných "Internacionál": napřed se zdá být absolutní, univerzální a "poslední" - ale pak se ukáže, že tak úplně univerzální přece jenom není, že je to zase jenom jedna specifická "nápodoba pravého"; a že je tedy zapotřebí postoupit zase někam dál.

Jevi_1

Eva Hájková - Moravskoslezský kraj

Středa, 13.Února 2019, 12:29:12

Pane Poláčku, kam "dál" vlastně chcete postoupit? Není už kam, pokud vyjdeme z toho, že pan Petrásek mluví o křesťanství jakožto o východisku ze spirály násilí. Z koloběhu pomsty a odplaty nelze vystoupit jinak, než tím, že člověk nebude odplácet stejnou mincí z utrpěná příkoří.

Petrasek Milan - penzista

Girard: bible je sympatickým pokusem o civilizační pokrok Středa, 13.Února 2019, 14:02:51

Starořečtí chápali katarzi, která se dostavuje teprve po krvavém zápolení, identifikaci a vyvraždění povětšinou nevinných viníků, jako konstantu lidské pospolitosti. Lidskou krvelačnost přijímali jako nezbytnou mytickou moc.
Bible založená na monoteismu archaickou víru - podle které je k nastolení svornosti přirozenou potřebou obětování nevinných - sice delegitimovala, ale nepodlomila pud lidského opičení.
A dokonce ani po fundamentalistech znalých viníků a slibujících očistu od zla.
I tak díkybohu za každý civilizační pokrůček.....bych skrovně dodal.

Pavel Kolařík - informatik, Mnichov

Pane Znoji Čtvrtek, 14.Února 2019, 08:34:58

Neexistují hezké odpovědi na to, kdo může za nehezkou situaci.

A připomeňme si, že v Česku máme kromě ostudného prezidenta ještě i předsedu vlády - prominentního estébáka, oligarchu, trestně stíhanou osobu.

Znovu připomímám, že dokonce i skrznaskrz zkorumpovaná a zpupná ODS na vrcholu moci svého času požadovala po svém prominentním členovi Ivanu Langerovi vysvětlení, jaktože se sešel s Babišem. Styky s podsvětím a kmotry tohoto kalibru totiž byly i na tu ODS tehdy už hodně silné kafe a právem cítila, že ji kompromitují.

Připomeňme si, že současný zemanovsko-babišovský establišment soustavně odbourává demokracii, napadá a rozleptává její jednotlivé složky: senát, nezávislé soudy, nezávislá veřejnoprávní média, univerzity, tajné služby, atd.

Připomeňme dále, že se to děje za potlesku vítězného davu, který na své vůdce nedá dospustit.

A naprosto s vámi souhlasím v tom, že je nepřijatelné tvrdit, že tento vítězný dav jsou nedospělé děti, jejichž nezralost my poražení musíme chápat.

Petrasek Milan - penzista

Paní Hájkové na obranu pana Poláčka Čtvrtek, 14.Února 2019, 10:38:24

Pan Petrasek nikdy nemluvil o výskytu schopnosti společenského vymanění ze spirály násilí. Pan Petrasek pouze sdělil, že R. Girard upozornil na sympatickou snahu vycházející z křesťanského monoteismu. A to dát nimesis - jedné z významných psychospolečenských jevů vyvolávající násilnou/krvelačnou společenskou katarzi - biofilní rámec/zadání.
Pan Girard, průběžně upozorňoval na všeobecnou bezradnost 2tisíceletého pokusu o uplatnění křesťanského leitmotivu.
Stejně tak pan Poláček a proto podotýká v duchu Girarda:
"je to zase jenom jedna specifická nefunkční "nápodoba pravého"; a je tedy zapotřebí postoupit zase někam dál".
Kam je hlavolam pro přemítavé neúnavně trpělivé vytrvalce...bych dodal.

Jevi_1

Eva Hájková - Moravskoslezský kraj

Čtvrtek, 14.Února 2019, 10:48:14

Moc tomu nerozumím. Chcete tedy naznačit, že pokud se něco, co je správné, ani za dva tisíce let nepodařilo prosadit, potom to asi není to správné a máme tedy hledat něco jiného?

Petrasek Milan - penzista

Ne paní Hájková Čtvrtek, 14.Února 2019, 11:39:26

proti uplatnění křesťanského leitmotivu zvaném láska nemám ani to nejmenší. Mám ale mám něco proti jeho zneužívání, příkladně těmi kteří se domnívají již znají tu pravou cestu realizace křesťanského leitmotivu.
Proto považuji za správné sebekriticky usilovně přemítavě neúnavně trpělivé tolerantně vytrvale hledat a hledat dosud neznámé cesty k jejímu naplnění.

Josef Poláček - Invalidní důchodce

Kam dál postoupit? Čtvrtek, 14.Února 2019, 12:44:12

Ta křesťanská katarze, očištění, proměna lidské duše při pohledu na vyvrcholení Velikonočního dramatu - ta trpí jednou zásadní vadou, totiž že její působení by bylo jenom tehdy možno považovat za skutečně univerzální, pokud by ten příběh který za ní stojí bylo možno považovat za naprosto a bezvýhradně pravdivý.

Jenže - to je právě to na co celou tu dobu poukazuji, tato křesťanská katarze stojí na velice nejistých nohou, ten její fundament (tedy ten Velikonoční příběh, se "Zmrtvýchvstáním" atd.atd.) se stále více drolí pod údery moderního novozákonního výzkumu. Proto tato křesťanská katarze čím dál tím více ztrácí schopnost a možnost být skutečně univerzální, když na ni dokáže věřit čím dál tím méně lidí.

Je tedy nutno nalézt nějaký jiný zdroj této katarze, který by stejně tak silně dokázal oslovit i skeptického člověka moderní doby, ale zároveň nebyl v rozporu s jeho smyslem pro racionalitu.

A právě tohle jsem měl na mysli tou formulací "postoupit někam dál".

Jevi_1

Eva Hájková - Moravskoslezský kraj

Čtvrtek, 14.Února 2019, 18:24:58

Tak základ velikonočního příběhu "se stále více drolí pod údery moderního novozákonního výzkumu"?
Milý pane Poláčku, lidé už před dvěma tisíci lety velikonočnímu příběhu nevěřili, aniž by znali moderní novozákonní výzkum. K tomu, aby vzkříšení šlo vyvrátit obyčejným "zdravým" rozumem, totiž žádný vědecký výzkum nepotřebujete. Poslechněte si, co řekli Pavlovi v Athénách, když mluvil o Bohu a o Ježíši:
"Blíží se totiž den, kdy nás bude soudit, a všechno závisí na tom, jaký zaujmeme postoj k jedinému muži, kterého Bůh poslal, ke Kristu Ježíši. K němu se Bůh jasně přiznal tím, že ho vzkřísil z mrtvých." Dosud pozorní posluchači teď Pavla přerušili. Vzkříšení z mrtvých bylo na ně příliš. Někteří se mu rovnou vysmáli, druzí se vymluvili: "Pro dnešek to stačí, poslechneme si tě zase příště."
Takže, jak vidno, lidé nevěřili tenkrát úplně stejně jako nevěří dnes. A přece někteří uvěřili a někteří věří i dnes.
Totiž ten kdo CHCE věřit, ten se stará o to, JAK (jakým způsobem) by mohl věřit. Celé je to jenom o vůli věřit.
Skoro se mi zdá, že v budoucnu už ani nebude možné věřit, aniž by člověk k tomu měl vůli. Tedy že víra bude jen vědomá a dobrovolná. A také promyšlená, pochopitelně.

Jevi_1

Eva Hájková - Moravskoslezský kraj

Čtvrtek, 14.Února 2019, 18:36:21

Ale neberte to, prosím, tak, že někoho nutím, aby věřil, nebo mu dokonce vytýkám, že věřit nechce. Nevytýkám ani vlastnímu manželovi, že nevěří.

Josef Poláček - Invalidní důchodce

Pátek, 15.Února 2019, 12:30:49

No ano, paní Hájková, stojí to myslím už někde v kontextu Nového zákona, že "Řekové" (tedy helénsky vzdělaní příslušníci římské říše) tu historku o zmrtvýchvstání považují za "pošetilost".

Proč tomu nicméně nakonec mnozí přece jenom uvěřili (a dodnes věří)?

To je opravdu jedna ze záhad lidské psychiky: jak dokáže naprosto vytěsnit i ten nejzákladnější smysl pro realitu tam, kde je ve hře vlastní touha po mystickém prožitku; touha po vlastním zakotvení v bezpečí u vyšších, nadpřirozených instancí.

Na straně druhé ale tehdy to uvěření ve zmrtvýchvstání apod. bylo stále ještě mnohem jednodušší než dnes; tehdy ještě byla "doba zázraků", bohové byli bezprostředně přítomni v životě lidí, ty či ony "zázraky" se děly víceméně každý den.

Ale - přinejmenším v tom druhém ohledu dnes máme přece jenom už podstatně jinou situaci, dnešní svět je racionalistický, čím víc člověk sám dokáže ovládat a řídit svůj vlastní svět, tím méně pro to musí/může nalézat nějaká mystická, zázračná vysvětlení. (Ostatně, "oživování mrtvých" je dnes prakticky každodenní praxí v našich klinikách.)

Právě proto jsem napsal: ten sokl křesťanské mytologie se drolí čím dál tím více. Ještě tu stále je; ale sotva je možno předpokládat, že by se dokázal udržet ještě po historicky podstatně delší dobu. (Uvědomme si, že ten zásadní zlom principiálního zpochybnění křesťanských mýtů nastal až teprve v 18. - 19.století, to je z historického, ale i z mentálně vývojového hlediska opravdu naprosto nedávno.)

Jevi_1

Eva Hájková - Moravskoslezský kraj

Pátek, 15.Února 2019, 12:39:0

Jenže, pane Poláčku, ono se to dá vykládat především v duchovním smyslu. Třeba tak, že existují lidé, kteří jsou duchovně mrtví, i když jinak žijí zcela "normální" život. A tito živí "mrtví" mohou být vzkříšeni (přejdou ze smrti do života), tak jak o tom mluví např. Jan:
"Amen, amen, pravím vám, kdo slyší mé slovo a věří tomu, který mě poslal, má život věčný a nepodléhá soudu, ale přešel již ze smrti do života".

Josef Poláček - Invalidní důchodce

Materiální a duchovní výklad zmrtvýchvstání Sobota, 16.Února 2019, 12:02:31

Paní Hájková, kdyby křesťané ten moment "zmrtvýchvstání" chápali a vykládali skutečně pouze v tom ryze duchovním smyslu - už tím by bylo velice mnoho získáno.

Jenže: právě tak je tomu spíše jenom v menšině, nežli ve většině případů. Většina věřících křesťanů chce stále ještě mít svého Ježíše "obživlého" v doslovném, de facto fyzickém, tělesném smyslu.

Ale - i kdybychom zůstali jenom u toho oživnutí ve smyslu duchovním: i tady se znovu obnoví ta otázka, jaký konkrétní charakter má mít toto "duchovní obživnutí".

Pokud zde totiž stojí obraz "Ježíš sedí po pravici Boha" - i když to budeme mínit v prvé řadě spirituálně, i tak sám tu pořád přetrvává ta představa, že ten Ježíš tam skutečně, r e á l n ě sedí. I když třebas už jenom jako "duch", ne jako "tělo".

----------------------------

Ten pravý spirituální význam té formulace "kdo slyší mé slovo... má život věčný a nepodléhá soudu" může totiž spočívat jenom a výhradně v tomto: kdo p o c h o p i l pravdu a přidal se na stranu pravdy, ten svou ú č a s t í na této (nadčasové) pravdě překročil omezenost jeho vlastní přítomnosti na tomto světě, a stal se součástí toho, co je nadčasové, co je věčné.

To v žádném případě neznamená, že on by toho byl účasten jako konkrétní o s o b a, jako ta či ona "duše" i po své reálné, fyzické smrti. Ale znamená to, že on tím že byl (za svého života) účasten oné pravdy a pomáhal při jejím prosazování, při jejím probojování, tak zůstává v ní obsažen i poté, co jeho vlastní život vezdejší už vyhasl.

Tak toto je ten pravý význam toho, že někdo "přežije svou smrt".

Jevi_1

Eva Hájková - Moravskoslezský kraj

Sobota, 16.Února 2019, 15:19:32

Pane Poláčku, podle evangelií Ježíš byl vzat do nebe k Otci i s tělem. Tedy vzkříšeným tělem. Otázkou je, kde je to nebe. Jak ho chápat? Myslím, že naši předkové měli trochu jinou představu než máme my, jak to vypadá "tam nahoře". Já vlastně nevím, jestli toto (a jiné těžko pochopitelné věci) církve nějak "řeší", protože já v žádné církvi nejsem. Nevím tedy ani, zda se na to věřící svého "vedení" nějak dotazují. Řekla bych, že ti, kteří se s biblickými texty nemohli smířit jako vy, neuměli je strávit", ti už z církví dávno odešli nebo odcházejí,. Že tam zůstávají především ti, kterým to něco říká, ať už věří více či méně doslovně.
Víte, ono se ty texty dají různě vykládat (a taky se to dělá), ale vposledku nikdo nemůže nikomu nařídit, jak je má chápat. Právě to jejich "strávení" je dost individuální záležitost a každý se s tím musí nějak popasovat.
Pokud máte představu, že někomu řeknete: "dokud budeš věřit tomu nebo onomu, tak se mnou se nebav", tak to, myslím, děláte chybu a ničeho tím nedosáhnete.
S tou formulací "být na straně pravdy" a "probojovávat ji", bych byla velice opatrná. Kdysi jsem si také myslela, že jsem na straně pravdy, jenže se pak ukázalo, že to tak není. Samozřejmě, že se revoluce a podobné jevy dají chápat jako projevy ducha, které lidi vedou k tomu, aby nechali všedního života a vrhli se do probojovávání lepších zítřků. Ale zkušenost je taková, že většinou jde o rychlé vzplanutí a rychlé pohasnutí. Přičemž, jak jsem naznačila, se také může ukázat, že jsme se mýlili.

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.