„Můj otec byl v roce 1943 zatčen pro ilegální protinacistickou činnost a odsouzen německým soudem k trestu smrti. Bylo mně dvanáct let. Od roku 1946 až do komunistického převratu v roce 1948 jsme od CARE dostali několik balíků s potravinami, aniž jsme o cokoliv žádali. Bylo to krásné a velmi nám to pomohlo,“ vzpomínal v rozhovoru pro českou pobočku CARE před pár lety pamětník pan Janovský.

CARE ale nekončí svoje působení s únorovým převratem. Funguje v Československu až do června 1950. Pomoc v podobě balíkových zásilek proudí do Československa od léta 1946 a vrcholí trochu paradoxně právě až po definitivním nástupu komunistů k moci.

Před Vánoci 1949 panuje ve Washingtonově ulici č.p. 9 poblíž Václavského náměstí čilý ruch. Herbert Lass, ředitel mise CARE v Československu a jeho spolupracovníci vyřizují během předvánočních tří týdnů více než 7200 balíkových zásilek.

Je to rekord v dosavadní činnosti pobočky. Jsou poslední výspou nově vzniklé, dnes bychom řekli — humanitární, organizace ve východním bloku. Příběh CARE je střípkem ze složité mozaiky budování poválečné Evropy. Ale nepředbíhejme.

Obnova rozvrácené Evropy

Válečné běsnění v podobě přechodu válečných front se prostoru bývalého Československa nedotklo až konce léta 1944. Tehdy na Slovensku propuká Slovenské národné povstanie. Jeho prvotní cíle se nedaří naplnit a v průběhu podzimu je po těžkých bojích zatlačeno do hor. Přechází k partyzánskému způsobu boje. V této době jsou již Sověti a jejich spojenci v prostoru bývalé Podkarpatské Rusi.

Frontová linie bojů postupuje pomalu a k českým zemím se dostává až v předjaří roku 1945. Ustupující německé jednotky a stále častější hloubkové nálety likvidují uzlové transportní body. Silnice ničí těžká technika.

V českých zemích zasáhnou těžké boje zejména oblasti Ostravska a jižní Moravy. Z krajiny mizí mosty a přes tu hrstku, která po válce zbývá není vlastně čím jezdit. Vozový park se na konci války drasticky scvrkává.

V květnu končí válka. Její následky jsou ale všude stále přítomné. Nejviditelněji v troskách měst a vesnic. Pak také v milionech lidí, kteří se ve střední Evropě vrací domů, nebo jsou vyháněni a později přesidlování.

Z dnešního pohledu je méně viditelné utrpení těch, kteří zůstali na místech kde žili. Které zasáhl plnou silou nedostatek a hrozil jim hlad a epidemie. Zásob se v prvních měsících po válce prakticky nedostávalo. Jednou z hlavních otázek, kterou si kladlo mnoho lidí v zámoří proto bylo: Jak pomoci Evropě po válce?

Pomoc poválečné Evropě

Od roku 1944 bylo zřejmé, že válka směřuje k porážce nacistického Německa. Otázkou již nebylo, zda Německo válku prohraje, ale co bude následovat po jejím konci. Spojenci řešili otázky spojené s obnovou zničených států, jejich hranic, ale také pomoci obyvatelům Evropy.

Již v roce 1943 proto vznikla United Nations Relief and Rehabilitation Administration, po celém světě známá pod zkratkou UNRRA. Československo patřilo k jejím čtyřiačtyřiceti zakládajícím členům.

Pomoc UNRRA byla klíčová v prvních měsících a letech po konci války. UNRRA nedodávala pouze potraviny, ale také osivo, hnojiva a na začátku svého působení i auta, lokomotivy nebo průmyslové stroje. Bez této pomoci by mnoho Evropanů nepřežilo především první poválečnou zimu.

UNRRA nebyla průkopnickým činem, navazovala na zkušenosti American Relief Administration (ARA) z doby po první světové válce. ARA vznikla z iniciativy a pod vedením pozdějšího prezidenta Herberta Hoovera. Dodala potravinou pomoc milionům lidí v Evropě i Rusku. Její model fungování předznamenal velké humanitární organizace druhé poloviny dvacátého století.

Herbert Hoover byl schopen na konci první světové války vyjednat s americkou vládou dohodu, že když sežene sto milionů dolarů od soukromých dárců, tak vláda přidá dalších sto milionů. Podařilo se mu to a pomoc ARA proudila do mnoha koutů Evropy.

Jedním z mladých Američanů, kteří se v roce 1918 z Evropy nevrátili domů za oceán, ale zůstali v Evropě, byl i Artur C. Ringland. V Paříži ho zlákal kamarád pro službu v nově vzniklé ARA. Dostal se tak do nově vznikajícího Československa a později také do sovětského Ruska.

Ringland V Evropě pomohl rozdistribuovat miliony porcí jídel a zachránit tak mnoho lidí, když ne přímo před smrtí, tak před strádáním hlady. V Československu ARA působila až do roku 1921. Její činnost nebyla zapomenuta. V roce 1926 Herbert Hoover i Artur C. Ringland získali nejvyšší československé vyznamenání — Řád bílého lva druhé a čtvrté třídy.

Pomoc UNRA v Československu

Zkušenosti získané po první světové válce se ovšem nepromítly v systémové transformaci pomoci, která proudila především z bohatých Spojených států do Evropy. Svým krajanům v nově vzniklých a obnovených státech pomáhaly stovky spolků a sdružení. A z mála ušetřených peněz svým příbuzným v Evropě pomáhaly rovněž statisíce lidí.

Podobně celý systém fungoval i po vypuknutí druhé světové války. Situace se změnila až v momentě, kdy se do války zapojily USA a prezident Franklin D. Roosevelt znemožnil další přímé zasílání pomoci na nepřátelská území. V té době v USA existovalo několik set nevládních organizací, které do Evropy směřovaly pomoc.

Vraťme se ale zpátky v čase do roku 1941. V USA tehdy vzniká Committee on War Relief Agencies, který sdružuje organizace pomáhající Evropě. Tyto organizace se následně dostávají pod kontrolu prezidentem Rooseveltem zřízené War Relief Control Board. Ta dohlíží na vydávání licencí a celkovou situaci v oblasti pomoci pro Evropu.

V roce 1944 si jako specialistu na poválečnou pomoc přizve Ringlanda. Ten navrhuje na základě zkušeností, které získal ve střední Evropě a Československu po první světové válce vytvoření American Package Administration Inc. Mělo se jednat o společný podnik zajištující přepravu balíků do Evropy. Odhad byl, že bude poptávka po odeslání cca čtyři milionů balíků.