Deník Referendum Domov

Think-tank Go Think Initiative představil studii analyzující českou mediální scénu, kterou vypracoval ve spolupráci s německou politickou nadací Friedrich-Ebert-Stiftung. Její autorky, Gwyneth Jones, Heidi Koelle a Justyna Hinz, poukazují především na obecnou nedůvěru v média mezi českou veřejností, nedostatečnou mediální výchovu nebo posilování dezinformačních webů v souvislosti s protimigračními náladami.

„Je zřejmé, že ožehavým bodem je především vlastnictví českých médií, a to v kontextu nízké důvěry veřejnosti a obecně pesimistického vidění mediální budoucnosti. V současnosti je zde sice snaha zahrnout do obecné výuky na školách mediální výchovu, problémem ale zůstává chybějící definice mediální gramotnosti, nedostatek času pro výuku či to, že v ní učitelé nevidí smysl,“ shrnuli výzkumnice základní problémy.

Ty se podle nich v posledních letech zmnožily, a to hlavně v souvislosti s netransparentním vlastnictvím médií a procesem označovaným jako „oligarchizace“. Studie datuje její začátek k roku 2013, kdy mediální skupinu MAFRA koupil koncern současného premiéra Andreje Babiše (ANO). Specifikem České republiky při tom je, že od ekonomické krize roku 2008 média skupují především tuzemští podnikatelé a oligarchizace tak zůstává v čistě české režii.

Za posledních pět let se proměnila nejen vlastnická struktura, ale i technické platformy médií. Podle dat Václava Štětky z Reuters Institute Digital News Report 2017 k minulému roku již devět z desíti Čechů spoléhalo na online zdroje zpravodajství, ale pouhých osm procent z nich bylo ochotných za žurnalistiku na internetu platit. Tradičních tištěných novin se podle výzkumu drží pouze dvaatřicet procent Čechů.

Češi médiím nevěří. A nejsou sami
Na problém oligarchizace a zvyšujícího se významu internetu volně navazuje obecný nárůst nedůvěry veřejnosti vůči médiím. „V České republice věří zprávám jednatřicet procent lidí, přičemž sedmatřicet procent důvěřuje alespoň těm zdrojům, které používají. Nabízí se, že tuto nedůvěru zapříčiňuje obecný názor, podle kterého je zpravodajství ovlivněné ekonomickými či politickými vlivy,“ uvádí studie s odkazem na průzkum organizace UNESCO.

„Pouze šestnáct procent Čechů věří tomu, že jsou zprávy osvobozené od politického tlaku, čtrnáct procent potom tomu, že je neovlivňuje tlak komerční. Tím se Česká republika zařazuje na třiatřicáté místo ze sedmatřiceti zkoumaných zemí,“ citují výzkumnice analýzu Lucindy Southern z britského portálu Digiday.

Samy pak vypracovaly průzkum, v němž se lidé vyjadřovali k tvrzení „Věřím tomu, že mi média poskytnou objektivní a nestranné informace“. S výrokem zcela souhlasila pouhá tři procenta respondentů, v případě nezávislých médiích potom pět procent. Naprostou nedůvěru naopak vyjádřilo dvanáct, respektive osm procent dotázaných.

Z konkrétních médií se největší důvěryhodnosti těší zpravodajství veřejnoprávního Českého rozhlasu, dále Hospodářské noviny a Seznam Zprávy. Na opačném konci spektra skončil naopak bulvár, konkrétně portál Super.cz a deník Blesk.

„Musíme si uvědomit, že pokles důvěry v média se nevztahuje pouze na Českou republiku, je to globální trend,“ uvádí studie s tím, že za poslední tři roky podíl lidí důvěřujících nestrannosti médií klesl o čtyři procenta na rovnou polovinu. Část skeptiků si myslí, že „mediální organizace upustily od svého původního účelu přinášení zpráv“, přes pětašedesát procent dotázaných je dále přesvědčeno, že média obětují přesnost zprávy, pokud mají možnost ji přinést jako první.

Dezinformační kampaně: Oproti Maďarsku se držíme dobře
„Nízká důvěra veřejnosti v média souvisí s vzestupem ‚alternativních‘ médií. Ten spustil debaty o dezinformacích a falešných zprávách,“ pokračují výzkumnice. Jako příklad zmiňují portál Parlamentní listy hazardního magnáta a senátora Iva Valenty (nestr. za Soukromníky). Ten čte až sedmnáct procent populace, a to přesto, že opakovaně přináší překroucené či smyšlené zprávy.

Studie nicméně varuje, že například dezinformaci o údajně vysokém podílu dospělých mezi žadateli o azyl předloni šířily nejen Parlamentní listy, ale například i sesterský portál deníku Právo Novinky.cz. Její autorky tvrdí, že se jedná pouze o jeden z mnoha případů.

Dalším problémem jsou média podezřelá z napojení na ruskou vládu. Těch podle think-tanku Evropské hodnoty v českém prostředí operuje kolem čtyřiceti. Zaměřují se na podněcování strachu z uprchlíků a nedůvěry vůči institucím, stejně jako šíření falešných zpráv a konspiračních teorií. Studie nicméně uvádí, že „Česká republika těmto technikám nepropadla natolik jako Maďarsko či sousední Slovensko.“

Text vychází v rámci spolupráce se zastoupením Friedrich-Ebert-Stiftung v České republice.