Třináctitisícové městečko Krupka poblíž severočeských Teplic je jednou z mála obcí, kde ČSSD vyhrála volby, a sice se ziskem 22,95 procenta. To je o dvacet procent více, než kolik získala ve volbách do pražského zastupitelstva. Nejen že dosáhla výborného výsledku, ale podařilo se jí získat i pozici starosty. Koalici složila s druhým sdružením Krupka naše město, jedním zastupitelem za ODS a jedním za SPD.

Volební aritmetika ji ke koalici s SPD nijak nenutila, většinu má dokonce i bez toho jediného hlasu od SPD. Proč se tedy takto úspěšná městská organizace rozhodla, že se opře o protofašistické uskupení? Dodejme, že zastupitel za ODS byl za uzavření koalice promptně vyloučen ze strany. Místní ODS stejně jako sdružení Zdravá Krupka považuje koalici s ČSSD Krupka za nepřijatelnou.

Krupka je třináctitisícové hornické město s historickým jádrem. Od počátku tohoto století zde v části Maršov vznikala sociálně vyloučená lokalita s devadesátiprocentní nezaměstnaností romské populace. To s sebou přineslo etnické napětí a převis nabídky nemovitostí nad poptávkou. Pochody organizované Dělnickou stranou se však současní zastupitelé za ČSSD snažili zrušit, tudíž explicitní rasismus nebude patrně ke koalici s SPD důvodem.

ČSSD Krupka vyhrála i v minulém volebním období. Současní i bývalí radní za ČSSD ovšem — s jedinou výjimkou — pocházejí výhradně z řad sdružení současného starosty Zdeňka Matouše a místostarosty Karla Roučka. Personálně tak nynější zastupitelé za ČSSD ovládali radnici už od roku 2011.

Volební výsledky sdružení Zdeňka Matouše tehdy vykazovaly nepoměrně vysoký počet hlasů z vyloučené lokality, kde hnutí Zdravá Krupka zaznamenalo nákup hlasů pro Matouše. Soud volby zrušil a nařídil je zopakovat. Opakované volby pak zrušil ze stejného důvodu a nařídil volby třetí, které navzdory pochybnostem již ponechal v platnosti.

Ještě před koncem funkčního období vzešlého ze zmanipulovaných voleb v roce 2013 vstoupili zastupitelé obou sdružení do ČSSD Krupka a v zásadě provedli nepřátelské převzetí. Rouček se stal předsedou a Matouš jedničkou kandidátky. Nikdo z těch, kdo byli členy ČSSD Krupka před rokem 2013, se ve volbách 2014 do zastupitelstva nedostal, přestože ČSSD zvítězila se ziskem sedmi mandátů.

Z toho je jasné, že velký volební úspěch pánů Matouše a Roučka nepatří v pravém slova smyslu ČSSD. Zároveň zůstává stín pochybností nad tím, zda a v jaké míře nakupují hlasy. Finančních zdrojů na politické investice mají oba dostatek.

Matouš čerpá mimo jiné ze spekulací s pozemky. Například v roce 2006 nakoupil se společníky pozemky v Krupce za 338 tisíc a pak za 43 milionů prodal, poté, co jako místostarosta dohlížel na změnu územního plánu. Rouček zase ve svém domě provozuje jednu ze čtyř povolených heren v Krupce.

Je nasnadě říci, že jak volební výsledek, tak ani podpora proto-fašistických uskupení nejsou skutečnou činností ČSSD, ale projektem dvou lokálních podnikatelů, kteří se schovávají za její značku. Bohužel takto snadno ČSSD očistit nelze, a to ze dvou důvodů.

↗

Malebné městečko na úpatí Krušných hor je místem úspěchu ČSSD. Úspechu, který budí pochybnosti a odpor, a staví velmi nepřejmné otázky před ČSSD jako celek. Repro DR

Za prvé: bylo třeba, aby členové „Lepší ČSSD je možná!“ přednesli na sjezdu explicitní zákaz spolupráce s SPD, navzdory tomu, že již Bohumínské usnesení plošně zakazuje koalici s extremistickými stranami. To znamená, že straníci nepovažují SPD za extremistickou stranu, ale za stranu hlavního proudu a že chápou sociálnědemokratickou ideologii jako slučitelnou s fašismem.

To potvrzuje rozhodnutí Ústředního výkonného výboru, jenž považuje ČSSD za přirozeného spojence proto-fašistických hnutí mimo parlament, tedy na komunální a krajské úrovni. Pouze v parlamentu si spolupráci s hnutím Tomia Okamury zakázalo. Matouš s Roučkem tak jednají ve shodě s vůlí strany.

Za druhé: pro podnikatele Matouše a Roučka je jejich politická činnost druhem ekonomické činnosti. To se ukazuje v jejich přístupu k volbám, kdy vyplácejí voliče jako podnikatel zaměstnance, namísto aby si je získávali politickými postoji a činy.

Kromě toho, jejich pozemkové spekulace i zisky z loterijní činnosti jsou plně závislé na jejich politickém úspěchu. Ekonomickým imperativům tak podřizují své politické jednání.

Pokud je to ekonomicky nevýhodné, rasismus nepodporují, a pokud výhodné, tak jej podporují. Když Krupkou procházejí rasistické pochody, podnikatel Matouš je nejen nepodporuje, ale dokonce je z radnice obstruuje. Když jsou rasisté v zastupitelstvu, přibere je do rady.

Tím se ovšem Matouš s Roučkem stávají pouze obzvláště výrazným příkladem politické kultury ČSSD, který považuje iniciativa Lepší ČSSD je možná! za podstatnou příčinu úpadku sociální demokracie. Podřízení politických postojů politickému podnikání vyprazdňuje ideové diskuse a zároveň je činí výrazně proměnlivými, neboť politické postoje nejsou zastávány pro ně samé a mění se podle aktuální podnikatelské situace jejich nositele, jako to vidíme u ANO nebo Tomia Okamury.

To, že podnikatelé Matouš a Rouček spolu s ČSSD podporují fašistické tendence ve společnosti až druhotně, je nijak nezbavuje viny. Tomio Okamura jedná podle stejné logiky ekonomického zisku a bezohledně přitom rozvrací společenskou solidaritu. Okamurovi to může být jedno, ovšem politický projekt sociální demokracie stojí na solidaritě a jeho cílem je solidarita.

Podřízením politiky ekonomickým zájmům tak pohřbívá sama sebe. Nakonec nemusí trvat dlouho a solidární politiku bude i celostátně dělat důvěryhodná strana, co se nejmenuje ČSSD.