Chci přispět X

Varšavské komunální volby ve stínu divokých restitucí

V Polsku se na podzim chystají komunální volby. V současnosti na této úrovni dominuje liberální opozice a po volbách bude zřejmě rozložení podobné. Zajímavá je však situace v hlavním městě Varšavě.

Na přelomu října a listopadu proběhnou v Polsku komunální volby do několika stupňů samosprávy – zastupitelstev obcí (rada gminy), zastupitelstev okresů (rada powiatu – bez obdoby v českém prostředí) a šestnácti sněmiků vojvodství (obdoba zastupitelstev krajů).

Od našeho se zásadně liší i způsob voleb do obecních zastupitelstev – zastupitelé jsou voleni v jednomandátových obvodech v jediném kole, stejně tak je ovšem paralelně v jednom až dvou kolech (jako u českého Senátu) na území celé obce volen starosta nebo primátor – polsky podle velikosti obce wójt, burmistrz a prezydent miasta.

Obě vyšší úrovně už se českému politickému systému podobají. Strany jsou v orgánu zastoupeny proporčně (pětiprocentní volební práh) a z úspěšných kandidátů jsou vybráni čelní představitelé: starosta (polský termín z češtiny) v případě okresu/powiatu a maršálek v případě vojvodství. Ve většině vojvodství dnes vládne koalice liberální Občanské platformy s agrární Polskou lidovou stranou (v Dolnoslezském vojvodství je doplňuje levicová SLD, v Opolském zástupci německé menšiny), pouze v baště Práva a spravedlnosti Podkarpatském vojvodství vládne tato konzervativní strana sama.

V komunálních volbách tedy spíše dominuje liberální opozice, dnes vládnoucí strana PiS ani přes své vítězství v několika východních vojvodstvích nedokázala sestavit koalici. Narace dnešní opozice, že tyto volby budou počátkem porážky PiSu v evropských, prezidentských a především parlamentních volbách, je poměrně paradoxní.

Široce chápaná opozice může těžko zásadně neuspět (pokud bude současná vláda respektovat demokratická pravidla hry). I přesto, že opozice je roztříštěnější než před čtyřmi lety, dosáhne v konečném účtování při tvorbě koalic dobrého výsledku, neboť potenciál PiSu je daleko nižší.

Vládní strana si toho je zřejmě vědoma. Právo a spravedlnost ve velkých městech masivní úspěch nepředpokládá (největší město s primátorem z PiSu jsou Kielce, 17. nejlidnatější v Polsku), tato sídla jsou baštami liberálů. Snad i proto vládní koalice do komunálních voleb nepředstavila žádnou těžkou váhu. Známější je pouze opolský poslanec Patryk Jaki ve Varšavě, jinak jde většinou o poměrně mladé kandidáty. Třetině z nich není ani 40 let.

V několika případech se ale může opakovat „scénář“ Duda, kdy poměrně neznámý europoslanec překvapivě (zřejmě i pro PiS) porazil favorizovaného prezidenta Bronisława Komorowského. V předvolební kampani může vláda také spoléhat na součinnost silových resortů. Pravděpodobně se objeví alespoň několik obvinění z korupce, která budou namířena na radnice, kde léta vládnou liberálové.

Ale i tak bude zajímavé sledovat, nakolik opozice oslabí, v kolika vojvodstvích zvítězí. Osm z patnácti se dá chápat jako remíza, deset jako vítězství (PiS by tak vyhrál jen ve svých baštách na východě a jihovýchodě země). Pro další směřování opozice budou důležité výsledky jejích aktérů. Dostane se agrární PSL do sněmiků všech vojvodství a populistický Kukiz’15 alespoň do jednoho? Budou regionální hnutí i v jiných vojvodstvích než třech slezských?

Pozornost si zaslouží i komunální volby – ve Vratislavi a Gdaňsku. Ve Vratislavi kandiduje za Platformu bývalý místopředseda PiSu Kazimierz Ujazdowski. Ten se s Právem a spravedlností neshodl na postupu ohledně Ústavního soudu a ze strany vystoupil. Jeho konzervativní názory ovšem vadí levici i liberálům, a tak se černým koněm může stát Jacek Sutryk, kterého podporuje menší liberální strana Moderní a současný nestranický primátor Dutkiewicz.

V Gdaňsku panuje také pikantní situace. Dlouholetý primátor a člen PO Paweł Adamowicz podporu této strany ztratil. Proti němu budou kandidovat synové polských politických legend: Kacper Płażyński (za PiS), syn bývalého předsedy Sejmu, a Jarosław Wałęsa (za PO a Moderní), syn bývalého polského prezidenta.

Nejzajímavější je však možná situace ve Varšavě, kde je stále volebním tématem restituční aféra (v polštině nepřesně jako afera reprywatyzacyjna), jež naplno propukla již v roce 2016.

Problém restitucí
Jedinými zeměmi, kde neproběhly restituce majetku zabaveného komunisty, jsou Polsko a Albánie (pouze některé majetky byly vráceny soudní cestou). Specifickou výjimkou je Varšava, kde byly v roce 1945 znárodněny všechny budovy, respektive ruiny po varšavském povstání na území tehdejšího města, což umožnilo komunistickému režimu jednoduché plánování a poměrně rychlou obnovu města.

V 90. letech dědicové znárodněných nemovitostí získávali namísto budov finanční odškodnění, kolem přelomu milénia už to mohly být i nemovitosti. Respektive mohli získávat, městský Úřad pro hospodaření s nemovitostmi (Biuro Gospodarki Nieruchomościami) vyřizoval žádosti celé roky.

5adf0df960452_o_size_933x0_q_70_h_b2f720V 90. letech mohli dědicové získat znárodněné nemovitosti v centru zpět, vyřizování žádostí však trvalo roky. Pokud však svůj nárok prodali restituční mafii, do několika měsíců už se bouralo a stavěl se mrakodrap. Foto Sylwia Dąbrowa

Existovala tu ovšem zkratka. Dědic většinou do druhého dne po podání žádosti přijal několik telefonátů od takzvaných „obchodníků s nároky“ nabízejících odkup jeho podílu. Nový majitel restitučního nároku, většinou silná developerská skupina (ale i solncevská mafie) namísto několika let čekání do několika měsíců již boural a stavěl moderní, a především větší dům. A stavělo se všude – bouraly se školy, kácely parky, ničily historické budovy.

To vše se dělo za mlčení varšavského magistrátu ovládaného většinu času Občanskou platformou, neboť i lidé svázaní s vládou měli z těchto postupů prospěch. Manžel primátorky Gronkiewicz- Waltz zrestituoval část bytového domu a následně jej prodal za několik milionů złotých. Nemluvě o nižších zodpovědných úřednících a jejich rodinných příslušnících.

„Restituční mafie“ stála ještě před jedním problémem. V získaných nemovitostech bydleli lidé s regulovanými nízkými nájmy. Aby je bylo možné vystěhovat, dům zbořit a postavit na jeho místě luxusní mrakodrap, začali noví majitelé nájemníkům zvedat nájmy, odpojovat elektřinu i plyn a některé násilně vystěhovávat.

Kriminální povahu celého procesu připomíná případ Jolanty Brzeské – ta bydlela ve svém bytě od roku 1950 a odmítala se vystěhovat. Její spálené tělo bylo nalezeno v roce 2011 v lese za Varšavou. O několik let později se její byt prodával za milion zlotých.

Celá aféra propukla až v roce 2016, kdy byly také podniknuty právní kroky zabraňující dalším restitucím. O rok později vznikla takzvaná Verifikační komise v čele s Patrykem Jakim, náměstkem ministra spravedlnosti, která má řešit protiprávní aspekty restitucí. Co se týká politické odpovědnosti, varšavská primátorka odvolala pouze několik úředníků. V současných volbách kandidovat nebude. Její strana je i nadále favoritem.

Duopol Občanské platformy s Právem a spravedlností
Ve Varšavě jsou dva hlavní kandidáti. Za Občanskou koalici (Občanská platforma a menší liberální strana Moderní) po třech volebních obdobích nekandiduje současná primátorka Hanna Gronkiewicz-Waltz, ale Rafał Trzaskowski, v letech 2013-2014 ministr administrativy a digitalizace, dnes poslanec za Krakov.

Jeho vyzyvatelem je Patryk Jaki za Sjednocenou pravici (Právo a spravedlnost s dvěma menšími „satelitními“ stranami), v dnešní době náměstek ministra spravedlnosti (který je zodpovědný za návrh zákona, který chtěl vynucovat dobré jméno Polska ve světě) a poslanec za domovské Opolí.

Strategie obou kandidátů je celkem jasná. Jaki bude útočit na domnělé i skutečné prohřešky radnice a snažit se vyvolávat dělení společnosti na elity a lid (po vzoru Trumpa). Mocnou zbraní kandidáta vlády může být jak jeho předsednictví ve Verifikační komisi, tak silové i investiční prostředky vlády. Naopak se mu bude vyčítat nepotismus. V Opolí se stal ředitelem Vodovodů a kanalizací jeho otec, načež se občanům zvýšilo vodné a stočné.

Trzaskowski bude naopak čerpat ze strachu liberálů z populistické pravice (po vzoru Macrona), bude se snažit bagatelizovat neúspěchy Platformy v hlavním městě (nebyl u nich), pokusí se představit pozitivní program a komunikovat odlišně s různými skupinami obyvatel (levice, liberálové, konzervativci).

Občanská společnost = třetí síla?
Nemorální restituce a s ní spojené problémy (nedostupné bydlení, ubývání zeleně, špatná infrastruktura, smog) byly inkubátorem občanské aktivity. Polské přísloví říká, že tam, kde jsou dva Poláci, jsou tři názory. To celkem platí o Varšavě s rozdělenou nepravicovou opozicí.

Výrazné zásluhy na odkrývání zločinů restitucí si připsalo hnutí Město je naše (Miasto jest nasze). Z něj v dubnu 2017 odešel její známý předseda Jan Śpiewak, kritizovaný pro příliš agresivní styl a problémy s demokratickými procedurami v rámci sdružení, neschopnost týmové hry. Aktivista si založil daleko méně početné sdružení Svobodné město Varšava (Wolne Miasto Warszawa). Obě sdružení si nemohou přijít na jméno.

MJN vytvořilo koalici většiny varšavských lokálních hnutí, odmítlo kandidáta podporovaného politickou stranou a provedlo primární volby. Těch se zúčastnili tři kandidáti nominovaní sdruženími a zvítězila Justyna Glusman, vysokoškolská učitelka, která se věnuje samosprávě a regionální politice.

Jan Śpiewak odmítl nabídku kandidovat v primárních volbách MJN a namísto toho se domluvil na spolupráci svého sdružení se Zelenými, novou levicí Razem (Spolu) a Iniciativou Polsko, která je tvořena poměrně úspěšnými levicovými politiky střední generace. Koalice zvolila název Zvítězí Varšava (Wygra Warszawa) a jejím kandidátem na primátora se stal právě Śpiewak.

Programy obou koalicí jsou takřka totožné. Chtějí řešit restituce, veřejnou dopravu, budování městských bytů, omezovat automobily v centru, a tím pádem i smog. Důležitým prvkem obou programů je transparence a participativní rozpočty. Nejvýraznějším rozdílem je zatím jen to, že Jan Śpiewak chce vybudovat centrální park kolem Paláce kultury a vědy, Justyna Glusman zelenou osu města.

Z ostatních kandidátů (až 10) lze jmenovat Andrzeje Celińského, bývalého čelného představitele Solidarity a ministra kultury. Ten bude kandidovat za postkomunistickou stranu SLD (Svaz demokratické levice) a má možnost ubrat některé hlasy Trzaskowskému. Jakub Stefaniak, mluvčí agrární PSL, sice vede zajímavou kampaň, ale vzhledem k výsledkům své strany v hlavním městě (jedno procento v parlamentních volbách) má minimální šanci. Kandidovat se chystá i „polská Bobošíková“ – libertariánský europoslanec Janusz Korwin-Mikke.

Kampaň
Protože ještě není známé přesné datum voleb, kampaň ještě oficiálně nezačala. Přesto se vede. Trzaskowský ji má zatím nevýraznou, bez invence i zajímavého programu. Jaki je aktivnější na síti i v terénu. Občas si počíná dost diletantsky – plete varšavskou čtvrť Praga s českou Prahou, obchvat centra by chtěl vést přes centrum.

Jaki už ovšem začal využívat možností, které mu dává působení ve vládní koalici. V sobotu 23. června proběhl happening místních sdružení okolo koalice Miasto jest Nasze ve čtvrti Ursynów, který požadoval filtry zplodin do nově budovaného tunelu v rámci jižního obchvatu města v této lokalitě. Druhý den přišel do stejné čtvrti kandidát PiSu s tím, že filtry budou, před pár dny to domluvil na ministerstvu infrastruktury. Leitmotivem jeho prohlášení bylo opoziční heslo, namířeno proti radniční PO – „nejde/nedá se ve Varšavě“ (nie da sie w Wawie).

Volební prognózy jsou do aktuálního okamžiku zatím poměrně jasné – i když Patryk Jaki pomalu stahuje náskok (v prvním kole by získal od 23 do 40 procent), nejpozději v druhém kole jednoznačně zvítězí kandidát liberálů Rafał Trzaskowski (hlasovalo by pro něj od 48 do 54 procent voličů). Rovněž třetí Jan Śpiewak ztrácí na Jakiho poměrně dost (jeho podpora se pohybuje kolem 5 až 8 procent).

Výzkumy také ukazují, že drtivá většina voličů dvou nejsilnějších stran si je svojí volbou jistá (93 procent voličů PO chce hlasovat pro kandidáta této strany, u PiSu je stejná hodnota jen o procento nižší). Čísla tedy nenasvědčují, že by se na polarizaci polské (varšavské) společnosti kolem dvou nejsilnějších stran a možnosti vzniku silné třetí cesty (která má v případě Varšavy příliš mnoho adeptů na primátora) něco měnilo.

Publicisté si myslí, že Jan Śpiewak dosáhne dvouciferného výsledku, ale do druhého kola nepostoupí. Může ho poté čekat zajímavá politická kariéra jako překvapivě úspěšného prezidentského kandidáta Pawla Kukize, který si na základě hlasů nespokojených voličů založil vlastní stranu.

Je také možné, že kandidátka tří lokálních levicových bloků znemožní některým z nich úspěch v Zastupitelstvu hlavního města Varšavy. Volby ve Varšavě tak mohou skončit posílením souboje PO s PiSem a dalším přešlapováním hnutí vycházejících z místní občanské společnosti.

A co si myslíte vy? Diskuse (0 příspěvků)

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.