Paříž je vstřícnost a respekt, úsměv a pohled do očí

Petr Janyška

Západoevropská společnost není v žádném úpadku. Mnoho prvků veřejného života tam funguje lépe, rychleji a vstřícněji než v ČR. Je to společnost, který by pro nás měla být stále modelem.

Poslední novinky z Francie: od příštího roku mají všichni Francouzi plně hrazené přední zubní protézy: korunky, můstky, sundavací protézy. Tedy zdarma. Spravený chrup je přeci v moderní civilizaci něco stejně samozřejmého jako nebýt poďobaný od neštovic. Zdarma budou mít také sluchové pomůcky. A podobně brýle do střední ceny. Že v českých zemích o ničem takovém nikdo neuvažuje? Proč? Poslanci a ministři nechodí k zubaři? Proč nám pojišťovna uhradí sotva dvacetinu?

Macron nedávno také prosadil, že do čtyř let bude ve všech veřejných jídelnách, především školních, nejméně polovina jídel z potravin bio. Od léta se snižuje na silnicích 2. třídy, kde je nejvíc nehod, rychlost na 80 km/h, má se tak zabránit třem stovkám úmrtí ročně. Když vám na pařížském letišti nepustí do letadla nůž po dědečkovi, který jste si zapomněli v baťohu, nepřijdete už o něj, do měsíce vám ho uschovají nebo dokonce pošlou poštou. Ve vnitřní Paříži dnes nenarazíte na počmáranou budovu. Atd, atd.

Že to je jiná společnost, než v jaké žijeme my? Že nejsme zvyklí na takovouhle pozornost ze strany institucí a na vstřícnost okolí?

Ve Francii se považuje za samozřejmost spousta věcí, které u nás stále neexistují. V chování lidí, ve vzájemné slušnosti a respektu k druhému, v dostupnosti služeb, ve výběru produktů a v jejich ceně. V nabídce kultury, v jejím množství i kvalitě. Zkrátka ve všem. Je to západoevropská společnost.

Lidé se dívají jeden druhému do očí

V českých zemích je za poslední roky stále častěji slyšet, že Západ je prý v krizi, že to tam jde od desíti k pěti, že tam údajně nějak rozbili tradiční „hodnoty“. V pozadí těchhle řečí je, že my Češi víme nejlépe, jak má vypadat svět, že máme na všechno patent, a ať si to ve světě dělají, jak chtějí, my si to budeme dělat po svém.

Jako náhodou to říkají většinou lidé, kteří nikdy v západní Evropě nežili. Kteří nemají zážitek tamního každodenního života a své zkreslené představy opírají o předem nasbírané předsudky a komplexy a o podstrčené pomluvy.

Je náhodou, že kromě veřejného rozhlasu a televize nemá žádné české médium v zahraničí jediného korespondenta? Že tisková agentura ČTK už před lety zavřela kancelář v Paříži, ve Varšavě, skoro všude? Za TGM to tak nebylo.

Každý, kdo žil nějakou dobu ve Francii a nebyl tam zrovna bezdomovcem, kdo je vnímavý vůči detailům tamní reality a mluví místním jazykem, ví, že denní život tam vypadá jinak než v Praze. Lidi se vůči sobě chovají vstřícněji, úsměv je všudypřítomný, ochota vyjít vstříc vašim potřebám všeobecná. Když spolu lidé mluví, dívají se jeden druhému do očí, do tváře: v metru, na zastávce, ve frontě.

Cesta z Prahy do Paříže je bohužel stále cestou na Západ nejen geograficky, ale mentálně. Sice už nikoli tak výrazně jako před pětadvaceti lety, rozdíl je ale stále citelný. Jiné je chování lidí, jiné je chování institucí. Věci tam fungují lépe a rychleji. Lidé nehledají, jak druhému apriori vytvořit problém a něco vyčíst. Mělo by to být výzvou české veřejnosti, politikům a institucím, že nesmíme přešlapovat na místě, že musíme jít dál dopředu a že máme jasný model kam.

Cesta z Prahy do Paříže je bohužel stále cestou na Západ nejen geograficky, ale mentálně. Foto Pedro Szekely, flickr

Příčina toho příkopu leží v nás, v provinciálnosti, v uspokojení s průměrem, v přešlapování na jednom místě, v zálibě v lacinosti. Nikdo nám to nevnutil, ani Německo, ani Brusel. Sami si udržujeme samoobsluhy, které stále vypadají víc jako za socíku než jako dnešní Paříž. Počmárané budovy Prahy nám taky nikdo nevnutil. Ruské suvenýry na každém rohu historického centra rovněž ne, ty potkáte z celé Evropy snad jen v Praze.

Západní Evropa by měla pro nás stále být modelem a ideálem, nic lepšího neexistuje. Kdo se to snaží shodit a zpochybnit, dělá vážnou chybu a národ utvrzuje v průměru a nepravdě. Pokud přímo nekope za někoho na východě.

Francie, potažmo západní Evropa, je stále místem na zeměkouli, kde se lidem v úhrnu žije nejlépe. Jak jako jednotlivcům, tak jako občanům státu. Stát jim poskytuje lepší a početnější služby než kdekoli jinde, víc jeslí, víc školek, jejich zdraví je lepší než jinde, dožívají se delšího věku, je tu méně automobilových nehod, méně alkoholismu.

Občan má vůči státu a vůči milionářům větší šanci na svá práva a na svou důstojnost, než kdekoli jinde. Soudy tam fungují relativně nestranně. Macrona by v životě nenapadlo, že si svolá novináře, aby před nimi pálil trenýrky. Člen vlády, na kterého padlo podezření, že je v konfliktu zájmů, že nezdanil nějaké peníze nebo si státem nechal platit člena rodiny jako poradce, prakticky vždy odstoupil.

Vstřícnost je pravidlem

Pár zážitků z Paříže minulých dní:

Jdu si koupit místní Lítačku, průkaz na metro, tady mu říkají Navigo. Můžete to udělat ve sto osmi stanicích metra. Na rozdíl od Prahy, kde je takových míst asi dvacet. Navigo si také v každé stanici (je jich 365) můžete dobít v automatu. Zase na rozdíl od Prahy. Co je v Praze problém, to jde v Paříži hladce.

Zřízenec mi vysvětlí, jak Navigo funguje, koupíte si ho pane na týden, měsíc nebo rok. I týden se vám vyplatí. Nalepíte si fotku, dobijete, a hotovo pane. Fotku s sebou nemám, je tady ale jako v každém podchodu metra fotoautomat. Vracím se z něj k okýnku, zřízenec se usměje, podá mi nůžky: tohle byste asi potřeboval? Sám mi fotku ustřihne, sám ji vlepí.

Vyjde ze své kukaně, dovede mě k automatu a ukáže, jak se Navigo dobíjí. „Ať se vám dobře cestuje,“ ukáže mi k turniketu. S úsměvem, jako tady každý, kdo jakýmkoli způsobem přijde do styku s klienty nebo s veřejností. A zásadně a vždy vám řekne: „Pane.“

Prodavačku bez úsměvu prakticky nepotkáte, číšníka jakbysmet. Chvíli si se zřízencem povídáme. Přišel mimochodem kdysi z Maroka.

Krom úsměvu, na který v Praze stále často marně čekám, v restauraci, v samoobsluze, u doktora, projevil ten pán z metra ještě něco, co je typické pro západní společnost a na co taky v Praze prakticky nenarazíte: o svém osudu, životě, o své práci mluví ten člověk pozitivně.

V Praze by mi zřízenec asi vůbec neodpověděl, a v lepším případě by na mě vychrlil, že to stojí za houby, že ho to nebaví, že ho málo platí. Zkrátka, že by se hodil na ministra, ale nepřízeň osudu ho nutí obsluhovat zákazníky. A tak jim to aspoň dá vypít. Ve Francii mluví lidé o tom, co dělají, se zájmem a pozitivně.

Jiná situace: Vracím se před půlnocí autobusem. Za celou trasu řidič několikrát počká na dobíhajícího pasažéra, párkrát přibrzdí svůj autobus, který se už rozjel, jednou dokonce otevře dveře člověku, který na něj zaťuká, když stojí na křižovatce na červenou. Lidi ho pozdraví a poděkují mu.

Zažili jste tohle někdy v Praze? Já ne. Zato každých pár dní zažívám, když někdo utíká, aby doběhl tramvaj, a řidič se rozjede ve chvíli, kdy se užuž dotýkáte dveří, jen je otevřít. A to ten pařížský vám ještě prodá lístek, pokud ho nemáte, v kabině má okýnko. To samé v Bruselu či Varšavě. Praha s takovouhle vstřícností vůči klientovi nepočítá.

Potřebujete poslat pohled nebo dopis? Na poště nečekáte, na každé, i té nejmenší pobočce, mají několik mašin, které vám vyplivnou známky, jaké potřebujete. Platíte kartou nebo hotově. Pošta nabízí daleko kvalitnější služby, přitom známka na dopis po EU stojí euro dvacet, tedy třicet korun. Proč u nás třicet šest?

Proč je u nás spousta srovnatelných výrobků dražších než v západní Evropě? To nám nikdo zvenčí nevnutil, to nám vnucují české obchody a české instituce. Proč si kdekoli v Paříži můžete dát espresso v kavárně ve stoje za euro dvacet a v Praze je skoro dvakrát dražší? Přitom pařížský kavárník platí daleko vyšší nájem, zaměstnancům platí větší plat než ten český.

Proč v Paříži už léta dostanete v každé restauraci, i té sebedražší, k obědu vodu z kohoutku zdarma? A s úsměvem? A v Praze téměř nikde, a pokud ano, často ji musíte zaplatit? Proč Francouzi dávno akceptovali, že v hospodách a v barech se nekouří, a v Čechách se zpochybňuje i tenhle výdobytek civilizace?

Držme se téhle civilizace

Takhle bychom mohli pokračovat donekonečna. Není pravda, že je západní Evropa v nějakém úpadku. Prostě tam jdou dějiny dál, dějí se tam věci, jako se děly v historii vždycky, a ti lidé na ně reagují a hledají řešení.

A stále vylepšují, co existuje, a stále se snaží, aby byly věci pohodlnější, příjemnější, vstřícnější, aby braly v úvahu potřeby člověka. Není to žádný konec ničeho, není to žádná finální krize.

Jen musíme přijmout, že pád komunismu neznamenal konec historie, neznamenal, že od té doby se život líně povleče, nepřijdou žádné události a bude jen stále víc obchodních center. Že dějiny, tj. nepředvídatelnost a překvapení, půjdou dál. A že úsilím dnešní Evropy je, aby šly civilizovaným způsobem.

Není žádný důvod, abychom touhle cestou nešli i my. Obyvatelstvo na to má právo. Jen se nesmíme utvrzovat v malosti, sedět na místě a odmítat, co už dávno vymyslil svět. Neodvracet se od západní civilizace, ale mít odvahu se k ní vědomě přimknout.

    Diskuse
    JP
    June 23, 2018 v 13.28
    Všechno Zlatý Západ?
    Spontánně by se chtělo autorovi této úvahy bezvýhradně přisvědčit, s tím že má - bohužel - naprostou pravdu co se týče přetrvávajícího provincionalismu a obhroublosti českého prostředí.

    Kdyby... Kdyby toto vychvalování poměrů na Západě nebylo až příliš nekritické, a kdyby z něj nezazníval p r á v ě ten starý český provincialismus, podle kterého všechno co nějakým způsobem přichází ze Západu je skvělé a nedostižné.

    A tak nezbývá, nežli se na celou záležitost podívat trochu diferencovanějším pohledem.

    Takže: ano, především v oblasti politických mravů, ale i obecné veřejné kulturnosti ty české poměry v mnohých ohledech stále ještě daleko zaostávají za obecnými normami platnými a zažitými ve vyspělé občanské společnosti západního typu. Ta nekultivovanost poměrů, viditelná v prvé řadě v oblasti politiky, je někdy opravdu strašlivá; a v západní Evropě je prakticky nemyslitelné, aby se hlavou státu mohl stát někdo takový jako je M. Zeman, se svými manýry hodnými - jak by se snad vyjádřil J. Hašek - tak nanejvýš "chlapa od volů".

    To co skutečně v běžném životě ve vyspělé západní společnosti znovu a znovu překvapí, je bezpodmínečná zdvořilost a přátelskost v běžném mezilidském styku. Je prakticky nemožné narazit někde na nerudného, neochotného prodavače (stalo se mi to v posledních letech snad jednou jedinkrát, a podle akcentu ta dotyčná dáma evidentně pocházela - z původní NDR!).

    Ano, nejen v prostředí českém, ale v celé východní Evropě jako by stále ještě přežívala ta mentalita z let totality, nařizovaným obecným soudružstvím kašírovaná vzájemná nedůvěra, nevraživost, až přímo nenávistnost.

    Takže v tomto směru je skutečně nutno dát za pravdu autorovi článku, že v tomto běžném mezilidském styku jsou poměry v západní společnosti obecně mnohem kultivovanější.

    Jenže: na straně druhé všechna ta západní zdvořilost a přátelskost se jeví být - nelze snad říci strojená, ale přece jenom nějakým způsobem chladná či povrchní. Ten člověk Východu je mnohem intenzivnější ve svých citech: v těch negativních, ale i v těch pozitivních. Za tou západní zdvořilostí a přátelskostí je jenom velice zřídka kdy možno vycítit skutečnou vřelost; kterou je naopak možno zakusit - v těch lepších případech - u člověka z regionů východních.

    A dále. Pokud by skutečně měl být Západ jednou provždy a ve všem vzorem - pak vůbec neuškodí připomenout si jeho naprostou komercializaci veškerého života, která mimochodem do východních regionů přišla - právě ze Západu!

    A také není nijak dobré zavírat oči před tím, že veřejná politika v západních zemích sice vždy zachovává dekórum - ale že je to do značné míry právě a pouze záležitost vnějškových norem jednání, ale obsahově tento svět politiky je sotva nějakým zásadním způsobem pravdivější, humánnější, méně konfliktní, nežli jak je tomu na Východě. I v té politice západní se nakonec jedná především o stranické zájmy a o politickou moc.

    A dále: za tou kultivovaností obecných poměrů v západní společnosti se ukrývá naprostá plochost a přízemnost obecné kultury a umění v hlubším smyslu. A někdy se zdá že je to naopak Evropa východní, kde se - a to právě z časů totalitních - přece jenom ještě dokázalo uchovat určité povědomí toho, že kultura a umění má mít charakter a roli svébytného činitele, a nemá být jenom víceméně zábavnou kulisou hedonistického životního způsobu, případně vysloveným kýčem.

    Takže: učme se od Západu tam, kde je tento skutečně vyspělejší a kultivovanější; ale proto ještě nemusíme znovu propadat tomu nekritickému obdivu vůči "zlatému Západu" z dob totality. A už vůbec není zapotřebí pro tento obdiv k Západu nechat zakrnět a zahynout právě ty přednosti, kterými se vlastní národ stále ještě vyznačuje, a na které by právem mohl být hrdý.

    PK
    June 23, 2018 v 16.32
    Ale ano, samozřejmě
    Vzhledem k tomu, kam to Česko po 30 letech svobody dopracovalo, a co se v něm děje po tolika letech absolutní samostatnosti a suverenity, zcela jednoznačně platí: Zlatý Západ. Zachraň se útěkem, kdo můžeš.
    June 24, 2018 v 9.42
    Část pravdy
    U tohoto článku je obzvlášť důležité podívat se na odkazy ve sloupečku Související. Zejména nedávný text Kryštofa Neřolda významně upravuje představu, jak to ti Francouzi mají se svým Macronem krásné.

    Tentokrát se Josef Poláček trefil a vystihl problém toho, jak Petr Janyška chválí Paříž, výjimečně přesně: Janyškův nepříliš kritický obdiv k Západu je projevem přesně toho provincialismu, který Petr Janyška kritizuje.

    Českým Macronem je Andrej Babiš. Rozdíly mezi nimi — včetně Miloše Zemana, se kterým Andrej Babiš tvoří pár tam, kde si Emmanuel Macron vystačí sám — odpovídají kulturním rozdílům mezi Paříží a Prahou, a v lecčems si můžeme vzít z Francie příklad. Neměli bychom ovšem zapomínat na to, co mají Macron a Babiš — a národy, které je a jejich hnutí většinově volí — společného.
    June 24, 2018 v 21.49
    Francouzi mají Macrona, my máme Zemana a Babiše zásluhou lidí, kteří mezi Macronem a Babišem nevidí rozdíl a kteří nad obyčejnou slušností ohrnují nos.

    Česká antipolitičnost vede k cynismu.
    JH
    jsou jistě různé zkušenosti. V Paříži jsem nebyl, třeba je "víc západní" než jiná města.

    * I v Mnichově jsem mockrát zažil, že autobus ujel dobíhajícímu před nosem. Zejména u stanic metra je to dost pochopitelné - za jedním dobíhajícím může být hned další, a příští autobus jede třeba za deset minut.

    * Ve Švýcarsku se zubař tvrdě cáloval ze svého. Pojišťovna hradila, pokud se nepletu, dvě prohlídky ročně, ale za příplatek k pojistnému - které se taky hradí přímo, ne srážkou ze mzdy. Západ jak prase.

    * Prodavaček bez úsměvu jsem samozřejmě zažil spoustu jak v Mnichově tak v Curychu. Půlka z nich jsou samozřejmě přistěhovalci, tak těžko říct. Třeba se zrovna ty neusmívají.

    * Na naší poště na Schwannseestr. jsem žádnou frontu nezažil, ale když mi posledně Deustche Post z nějakého západního důvodu uložila zásilku do vlastních rukou až na poštu až na Tegernseerplatz, čekal jsem tam přes hodinu. Na můj dotaz, proč to skončilo až tam a co proti tomu můžu příště udělat, jsem se dozvěděl zdvořilé kulové.

    * V restauracích se v Mnichově naštěstí nekouří, protože EU, ale tuhle jsem už zase napomínal nějakého dobytka co hulil na naší zastávce. Do očí se mi nedíval, dokud jsem mu to cigáro nesebral. Pak vstal, prý jestli mám problém - na přistěhovalce nevypadal, ale kdo ví. Já mu chtěl rozumně domluvit, najednou za námi policajt - v autě, ze silnice. Věřili byste tomu? To je možné jen na Západě.

    * Nevzpomínám si, kdy jsem naposledy mluvil s nějakým zřízencem v MVG, ať už usměvavým, nebo ne, ale předminulý týden mě seřval řidič autobusu MVG, že jsem zmáčkl stopku před zastávkou, a pak nikdo nevystoupil. Udělal jsem to omylem, loktem, a mimo jiné i díky tomu, že to se mnou házelo ze strany na stranu. Než jsem ten jeho výron zpracoval, už se zase rozjel, tak jsem se na to vykašlal. Asi byl z Východu.

    ... a tak bychom mohli pokračovat do nekonečna, jak praví autor. Někdo si holt, metaforicky řečeno, Východ přiveze s sebou v hlavě, a někdo si nasadí parádní Západní brýle. Skutečnost bude asi někde uprostřed, pokud vůbec něco takového existuje.
    PK
    June 25, 2018 v 18.32
    Jo jo
    To jsou ty zkušenosti těch, kteří jsou na Západě, protože eura.
    PK
    June 25, 2018 v 18.41
    Jinak v Bavorsku není zákaz kouření, "protože EU"
    Bylo o tom speciální bavorské referendum.
    JH
    June 25, 2018 v 19.09
    Ha, tak to jsem je podcenil,
    díky za opravu. Eura potřebuju, to je fakt, ale to se nedá svítit, to skoro každý, protože bydlet v lese se nesmí.
    JN
    June 25, 2018 v 21.34
    Já zas nezmáčkl omylem stopku v autobuse, ale vypínač světla na cimře.
    Dotyčný dévéťák, který se před zhasnutím nacházel uprostřed mezi palandami a hulákal cosi o bordelu, byl po té jedné vteřině, když jsem opět rozsvítil, viděn s vytasenou pistolí u východu z našeho pokoje a byl velmi příjemný.

    Ale nejen Pařížané a Francouzi, i sovětský člověk je krásný, pane Janyško. O svém osudu, životě a o své práci mluvili sovětští lidé také vždy jen pozitivně.
    PK
    June 26, 2018 v 7.41
    Čecháčkovi Krupičkovi
    Buďte bez obav, pan prezident Václav Havel je bezpečně mrtvý. Proto to v Česku vypadá tak, jak to vypadá.

    Rozdíl mezi ním a jeho nástupci je mimo jiné i v tom, že zatímco Havla jste si vy čecháčci vůbec nezasloužili, jeho oba nástupce si plně zasloužíte.
    June 26, 2018 v 8.07
    Londýn
    Před nedávnem jsem byl na pár dní v Londýně a měl jsem tam podobný pocit jako pan autor v Paříži. Usměvaví lidé a ochota pomáhat to bylo ve srovnání s domovinou velmi příjemné. Velmi příjemné bylo i vidět jak dobře spolu vychází babylon národů a vyznání. Dokonce i zážitek s MHD byl velmi podobný. Prostě rozdíl mezi Západní a Východní Evropou je výrazný. Proč je to tak i po třiceti letech má asi mnoho důvodů a nebude to jen v nás samých. Ale neuškodí se nad tím zamyslet.
    JN
    June 26, 2018 v 9.03
    Problém nekvalitního sexu v 4
    "Lesby, gayové, bisexuálové a lidi dalších takzvaně menšinových orientací se pozastavují nad tím, jak neuvěřitelně patologické se zdají být mnohé heterosexuální vztahy... Z průzkumů vychází , že heterosexuální páry mají nejméně uspokojivý sex..."

    https://nazory.aktualne.cz/komentare/takzvana-tradicni-rodina-je-v-krizi-neni-treba-ji-oplakavat/r~037c87764de111e883510cc47ab5f122/
    JH
    June 26, 2018 v 17.17
    Václav Havel není mrtvý,
    je po něm pojmenované letiště, knihovna, nějaké ulice a má bustu v americkém Kongresu.

    Jak jsem onehdy vysvětloval svým kolegům z Blízkého východu, on sice podporoval invazi USA do Iráku všeobecně považovanou za zločinnou (zejména tam), ale my Češi ho stejně máme rádi. On prostě pevně věřil, že všechno zlé pochází z Kremlu.
    PK
    June 26, 2018 v 17.42
    Bavorský pekař, ke kterému chodím pro chleba
    když mám jeho kartičku plnou razítek, dá mi chleba zadarmo. Předtím však musím kartičku vyplnit jménem a adresou.

    Netrvá však na tom, abych kartičku vyplnil pravdivě. Jelikož ví, že jsem Čech, k jeho oblíbeným průpovídkám patří "Napiš tam třeba Václav Havel".

    Tuhle jsem mu řekl: "Václav Havel je bohužel mrtvý", načež on zvážněl a odpověděl: "Já vím. A teď jsou tam už jenom samí gauneři, že."

    Inu, "obyčejný" bavorský pekař. Aniž já bych mu cokoliv říkal, aniž já bych si na cokoliv stěžoval, on se svým perfektním přehledem a zdravým úsudkem ví: Češi měli Havla, a pak už jenom samé gaunery.

    Proto dávám přednost společnosti bavorských pekařů před čecháčkovskými fracky, před kterými jsem z Česka utekl.
    PK
    June 26, 2018 v 17.51
    Když slyším v autobuse češtinu,
    nehnu samozřejmě ani brvou, a dávám si velký pozor, abych se nějak neprozradil, že rozumím. Většinou se ukáže, že z dobrého důvodu.
    Většinou to dlouho netrvá, a za chvíli přijde něco jako: "Teda ta Merkelová, ta si sem natahala těch čmoudů", apod.
    IH
    June 26, 2018 v 18.43
    A co Paříž? Jaká byla?
    Svůj komentář začnu poněkud zeširoka - médii. Často a ne bez důvodu se cítí být napadána, mj. i prezidentem republiky. V rychle se měnící společnosti je určité jejich ohrožení realitou. V branži převládá sklon držet solidárně pospolu, nekritizovat se (nejinak než mezi jinými komerčními podniky). Většinu mediálního obsahu tvoří doprovod, ba i jen stafáž reklamě. Mnozí pracovníci sdělovacích prostředků uplatňují svou svobodu slova zhruba tak jako jejich kolegové ve fast foodech uplatňují svou kuchařskou kreativitu. Výsledkem je, že máme na tzv. seriózním serveru týden video s rozřezáváním krajty, která pozřela nebohou indonéskou vesničanku, ale "nezáživných" materiálů o společnosti reálné EU je k nalezení pomálu. Lidé si pak myslí, že když vidí i do takové krajty, tak že vidí úplně do všeho. Ve skutečnosti koukají na zkreslený, zkarikovaný svět, hledí naň „rybím okem“. Kapitalismus se jim jeví (má jevit) v zásadě jako úslužný, zatímco „erár“, s celou tou svojí politikou, jako parazit.

    V naznačeném kontextu má komentář Petra Janyšky určité opodstatnění. Země „staré EU“ vskutku patří mezi nejsolidnější na světě a neškodí to připomenout. Mezi lidmi se poněkud rozšiřuje názor, že třeba do té Paříže už snad ani nejezdit, vždyť je to tam samý muslim, násilí a nerozum, to radši už do nějakého toho letoviska za plotem v „exotice“. Zrovna takhle funguje fáma: Když se šířilo, že v McDonaldu přidávají do karbanátků žížaly, nešlo o to, aby tomu co nejvíc lidí uvěřilo, ale aby je přešla chuť (resp. aby slečna řekla „pudem dál“).
    JH
    June 26, 2018 v 20.16
    Já ho měl taky rád,
    a hlásím se k němu i v cizině, když na něj přijde řeč. Já ostatně v té době kdy on podepsal "United We Stand" taky invazi do Iráku podporoval. Ale já se aspoň můžu vymluvit, že jsem byl mladej a blbej, a Západ a USA jsem si idealizoval. Už jsem z toho vyrostl.
    PK
    June 26, 2018 v 20.30
    Pane Krupičko
    Byl jsem k vám ve svém povýšeneckém kázání milosrdný, a už jsem dále nerozmazával váš nehorázný sprostý výpad, že prý Václav Havel "udělil několik nespravedlivých milostí svým známým co zabíjeli či vraždili".

    Rád bych vám nyní povýšenecky udělil dobrou radu, abyste byl rád a s povděkem to přijal, že jsem se rozhodl to dále nerozmazávat. Jestli ji přijmete, záleží jenom na vás.
    JN
    June 26, 2018 v 21.19
    Pane Krupičko,
    děkuji Vám, že nyní chvíli nesete můj kříž ;-)

    Pokud nečtete zdejší diskuse pravidelně, asi netušíte, jak se mi ulevilo ;-)
    JP
    June 30, 2018 v 13.26
    Zažil jsem zrovna včera malou příhodu, která svým způsobem dokonale ilustruje projednávané téma.

    Zaparkovával jsem své auto dosti obtížně v nepříliš velké mezeře mezi dvěma jinými automobily - osobním přede mnou, a nějakým menším nákladním (skříňovým) za mnou. Při tom nesnadném manévrování jsem jednou lehce narazil do přední části toho nákladního auta za mnou. Za nějakou chvíli - když už jsem dokončil své parkovací manévry - ke mně přistoupil muž, který předtím něco dělal u toho nákladního auta.

    Má - vzhledem k okolnostem přirozená - myšlenka byla, že mi jde vynadat za to, že jsem se otřel o jeho vůz.

    Namísto toho se ale zeptal, jestli chci s mým autem odjet pryč - že by mi pro ten účel udělal víc místa tím, že by se svým náklaďákem zacouval!!

    Takhle: já nechci tvrdit že by se nenašel žádný Čech, který by projevil - vůči někomu zcela cizímu - podobnou vstřícnost. A stejně tak už vůbec nechci tvrdit, že by takto ohleduplní a přátelští byli všichni Němci, natož pak všichni němečtí automobilisté.

    A přece... Přece se mi tato o sobě drobná historka zdá být zcela symptomatickou právě pro ten konec konců velmi znatelný rozdíl mezi tím, jak se k sobě navzájem chovají lidé na Západě, a lidé na Východě.

    Ta zdvořilost a vstřícnost lidí na Západě, tak dokáže skutečně vždy znovu a znovu ohromit.
    JN
    June 30, 2018 v 15.34
    Symptomatická historka, pane Poláčku?
    Pak Vám není pomoci.

    Takovýchto symptomatických historek bych měl... Třeba o tom, jak se v soukromé firmě chovají Němci ve srovnání s Čechy. Kdybych ty historky měl zevšeobecnit, mohu lehce dojít k právě opačným závěrům než Vy.

    Já ty "symptomatické" historky s Němci, Čechy nebo Romy ale zevšeobecňovat - narozdíl od Vás - prostě nebudu!
    PK
    June 30, 2018 v 18.27
    Ještě panu Krupičkovi
    Jsem stále ještě konsternován z toho, že jsem nucen zde znovu po tolika letech číst bolševické útoky na Havlovy milosti, z doby kdy pojem "fake news" nebyl ještě tak profláklý.

    Každopádně pro mě je velká čest, že jste mě znectil jedním dechem s V. Havlem a také s autorem článku P. Janyškou, kterého si rovněž velmi vážím. A i toho jste "urazil" tak, že jste ho dal dohromady s Havlem.

    Jak říkám, octnul jsem se tím ve velmi dobré a vybrané společnosti, čehož si velmi vážím. I když se samozřejmě se svou "arogancí" nemohu rovnat Havlovi a jeho milostem.

    Nepočítal jsem, že se tady s něčím takovým opět setkám. Václav Havel se vždy řídil svým svědomím a důsledně žil v pravdě. A to je přesně to, co jste vy čecháčci odmítli. Proto si plně zasloužíte to, co po Havlově smrti následovalo: Klause, Babiše, Zemana, atd. Současnou vládu národní hanby.

    Protože Havla a jeho odkaz jste spolehlivě zabili. Vrahové jste tedy v tomto smyslu vy.
    PK
    June 30, 2018 v 18.37
    Panu Krupičkovi malý dodatek
    Něco mi ale přesto říká, že vy osobně v jádru nejste zlý, jenom dost zmatený.
    + Další komentáře