První máj ve světě: Vzbouřená Paříž, McStávka v Londýně, Berlín v kurdských barvách

Mezinárodní den pracujících ve světě oslavili různě. Vedle tradičních shromáždění odborů se na mnoha místech stávkovalo, protestovalo se proti autoritářským vůdcům a nechyběla ani krajní pravice.

(josp)

02.05.2018 09:41

Foto_twitter_fastfoodrights

Časy se mění: dříve neorganizovaní zaměstnanci společnosti McDonald's požadují svá práva a v Británii na 1. máje už podruhé stávkovali. Foto Twitter @FastfoodRights

Miliony pracujících, odborářů či příznivců levice se na prvního máje vydaly do ulic světových měst, aby podpořily navyšování mezd, zkrácení pracovní doby, lepší pracovní podmínky a další sociální požadavky. Započalo několik stávek a někde situace dospěla také ke střetům s policií.

Prvomájový svátek má své kořeny v oslavách příchodu jara, nověji připomíná dělnickou demonstraci na chicagském náměstí Haymarket, na níž roku 1886 policie postřílela přes sedmdesát lidí. Po celém světě se slaví od roku 1904, kdy druhá internacionála sociálně demokratických stran vyzvala dělnická hnutí všech zemí, aby prvního máje demonstrovala za „osmihodinovou pracovní dobu, třídní požadavky proletariátu a všeobecný mír“.

Civilizovat kapitalismus
Zřejmě největší pozornost zpravodajských agentur poutala mezi evropskými zeměmi Francie, kde odbory zorganizovaly ve více než třech stech městech protesty proti reformám zákoníku práce a sociálních služeb, prosazovaným prezidentem Emmanuelem Macronem. Stávky probíhají zejména proti plánovaným škrtům ve státní železniční společnosti SNCF.

„Máme dost Macrona!“ psalo se na transparentech. Oproti nedávným pochodům i předchozím rokům však protesty nebyly obzvlášť početné – podle organizátorů se v Paříži sešlo něco přes padesát tisíc lidí. Zhruba tisícovka černě oděných mládežníků se pak již takřka tradičně střetla s policí; podpálena byla prodejna McDonald’s a více než dvě stě lidí skončilo v policejní vazbě.

V britských McDonaldech se pro změnu stávkovalo. Takzvaná McStrike neboli McStávka žádá minimální mzdu deset liber na hodinu a konec smluv bez pevné pracovní doby. Boj zaměstnanců potravního řetězce poutá pozornost zejména proto, že až donedávna nijak organizováni nebyli a jejich historicky první stávka proběhla teprve loni v září. Další stávky se odehrály v Polsku, kde práci přerušili zaměstnanci tamních aerolinií LOT, v Nizozemsku nebo Řecku.

Německé odbory přivedly do ulic přes tři sta tisíc lidí. K jásajícím příznivcům na hlavním shromáždění v Norimberku promluvil předseda předního svazu DGB, Reiner Hoffman: „Před více než sto lety odbory úspěšně zcivilizovaly průmyslový kapitalismus. Poradíme si i s tím digitálním,“ prohlásil optimisticky. Významný svaz IG Metall letos v zimě úspěšně vystávkoval svým členům možnost snížit si dočasně pracovní týden na 28 hodin za účelem péče o blízké i výrazný růst mezd.

Příznivci důsledné levice se sešli na demonstracích v Berlíně, Hamburgu i jinde. „Jako země jsme bohatší a bohatší, ale pracovní podmínky zaměstnanců se stále zhoršují,“ vysvětlil novinářům svou účast protestující Aimo Tuegel. Nad pochodem ulicemi berlínské čtvrti Kreuzberg vzpurně vlály také desítky praporů Kurdské strany pracujících (PKK) a syrsko-kurdských milicí YPG a YPJ. Prokurdští aktivisté chtěli porušením zákazu vlajek PKK označované za „teroristickou organizaci“ protestovat proti násilnému potlačování práv Kurdů ze strany Turecka.

Klauni, ženy, odboráři
V samotném Turecku byly letos demonstrace odborů poznamenány zhoršující se politickou situací a oklešťováním politických práv autoritářským režimem prezidenta Erdoğana. Zakázáno bylo shromažďovat se na hlavním istanbulském náměstí Taksim, jež bylo v roce 2013 středobodem posledních masových protestů proti Erdoganově vládě. Právě Taksim je přitom pro turecké dělnické hnutí památným místem – v roce 1977 tam neznámí útočníci během prvomájové demonstrace zahájili střelbu do davu. Během útoku a následné paniky zahynulo čtyřiatřicet lidí. Letos bylo zadrženo na osmdesát osob při pokusu na náměstí proniknout.

Proti autoritářským politikům se protestovalo i jinde, například na Filipínách, kde se odboráři vymezili proti vládě prostořekého prezidenta Rodriga Duterteho. Ulicemi Manily nesli jeho obří démonickou podobiznu, kterou na závěr pochodu slavnostně spálili. Duterte je znám svou brutální „válkou proti drogám“, již doprovází bezuzdné násilí včetně mimosoudních potrav a pro niž je vyšetřován Mezinárodním trestním soudem.

Města ve Spojených státech byla svědky demonstrací za práva pracujících, ale i migrantů ohrožených deportacemi. Jejich organizátoři chtějí zejména přispět k porážce Republikánské strany v letošních volbách do Kongresu. Americké teritorium Portoriko zažilo masové protesty proti liknavému přístupu federální vlády k obnově ostrova po hurikánu Maria, jenž ostrov zdevastoval minulý rok, ve Španělsku měly demonstrace pro změnu silný feministický akcent. Tamní ženské hnutí je na vzestupu po letošní „stávce žen“ 8. března, jíž se účastnilo na pět milionů lidí včetně starostek Barcelony a Madridu.

Výrazné demonstrace za zvýšení minimálních mezd a další požadavky se odehrály mimo jiné na Srí Lance, v Kambodži, Indonésii, Pákistánu, Jižní Koreji, na Kypru a Taiwanu, ve skandinávských zemích či v Makedonii. Tak jako kdysi u nás proběhly shora režírované slavnosti a přehlídky na Kubě a také v Rusku se v minulých letech ustálily depolitizované, vládou posvěcené režimní demonstrace, organizované loajálními odbory. V neposlední řadě pochodovala i krajní pravice. Několik stovek neonacistů z Nordického hnutí odporu mašírovalo švédským městem Ludvika – museli však snášet výsměch klaunů, za něž se na protest proti pochodu převlékli jejich místní odpůrci.

Další informace:


A co si myslíte vy? Diskuse (0 příspěvků)

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.