Tradičně jsou to snad jen debaty o rozpočtu a před pěti lety zákon zvaný „Svatba pro všechny — Mariage pour Tous“, co vyvolává takovou kontroverzi, že to v Národním shromáždění tolik vře. Zákon o migraci a azylu se minulý týden projednával celých sedm dní a ještě v sobotu v noci bylo na programu vypořádávání zhruba dvou set pozměňovacích návrhů a připomínek. Nakonec byl v neděli v prvním čtení zákon schválen a nyní je na Senátu, aby v červnu rozhodl definitivně.

Proti se výrazně postavila veškerá parlamentní levice (Nepoddajní, komunisté a socialisté), ale také pravicoví republikáni, centristé, a dokonce také Národní fronta, která však v průběhu týdne dopomohla k přijetí některých dílčích změn. Nastala také roztržka v rámci vládního hnutí Republika vpřed, přičemž někteří poslanci a poslankyně předem deklarovali, že se zdrží finálního hlasování.

Jeden poslanec hlasoval dokonce proti a okamžitě také opustil poslanecký klub. Bývalý socialista Jean-Michel Clément toto své rozhodnutí okomentoval slovy: „nejsem si jistý, že schválením tohoto zákona posíláme všem občanům světa takovou univerzalistickou zprávu, jakou od nás vždy slýchali.“

Migrace vyvolává emoce

V místy poměrně vyhrocené a emotivní debatě se jasně odrážely rozdílné postoje, které jednotlivé parlamentní strany vůči migraci a integraci zaujímají. V podstatě to lze shrnout tak, že pro levici je zákon příliš restriktivní a vylučující se s univerzalistickým francouzským posláním, pro pravici je naopak příliš mírný a nic zásadního se jím nezmění.

V praxi to vypadá tak, že zatímco šéfka Národní fronty Marine Le Pen začala jedno ze svých vystoupení deklarací: „vy, vládo, sem migranty zvete!“, aby následně pokračovala: „kdyby všichni cizinci respektovali zákon a opustili naši zemi v případě, že jsou odmítnuti, nemuseli bychom to tady tak dlouho řešit,“ v současné době nejhlasitější oponent prezidenta Macrona a lídr Nepoddajné Francie Jean-Luc Mélenchon připomněl, že: „nesmíme však zapomenout, že mluvíme k 30 tisícům lidí, kteří zemřeli ve Středozemním moři, a to po násilných scénách, znásilněních a konfliktech, kterými trpěli po dobu celého svého útěku.“

Předkladatel zákona a ministr vnitra Gérard Colomb, který v sobotu velmi účelově vyslal ozbrojenou policejní jednotku na alpskou hranici s Itálií, aby „zajistila, že nikdo neprojde“, si od změny zákona slibuje zkrácení doby, během níž se vydávají rozhodnutí o zamítnutí/udělení azylu, efektivnější vyhoštění migrantů a migrantek (momentálně zemi skutečně opustí zhruba čtyři procenta vyhoštěných), možnost lepšího prověřování lidí v souvislosti s teroristickou hrozbou a zpříjemnění a zrychlení integrace těch, jejichž žádosti jsou přijaty.

Zákon tak následuje Macronem často opakovanou tezi, že je třeba zlepšit a zpříjemnit integraci, ale zároveň zajistit efektivitu vyhoštění, přičemž někteří odborníci na migraci se shodují, že jedním z dalších účelů zákona je „zajistit, aby získávání azylu ve Francii nebylo tak jednoduché jako dosud“.

Detence jako zcela zásadní téma

Asi nejvíce to v Bourbonském paláci (Národní shromáždění) vřelo, když se diskutovalo o jednom z opatření, které by údajně mělo vést ke zlepšení vyhošťování migrantů a migrantek, jejichž žádosti byly zamítnuty. To by podle předkladatelů mělo snížit počet lidí, kteří se momentálně nacházejí ve více či méně provizorních uprchlických táborech, například v Calais (ty odmítá přijmout Velká Británie) nebo u pařížského metra Stalingrad, kde žijí asi dva tisíce lidí ve stanech. Zákon mění maximální dobu zadržení ze 45 na 90 dnů (180 dnů v České republice), čímž budou mít podle ministerstva vnitra úřady dostatek času na zajištění doprovodu pro vyhoštění.

Tato doba by se zároveň měla vztahovat i na děti, což je opatření extrémně kontroverzní (pro srovnání, u nás mohou být v detencích zadrženy děti až od 15 let). Nepoddajná Francie se slovy Mélenchona staví „absolutně, rezolutně, totálně a radikálně proti zadržování dětí“. Francie si tím zároveň velmi silně koleduje o žaloby ze strany Evropského soudu pro lidská práva. Dalším kritizovaným bodem zákona je snížení doby, během níž se migranti a migrantky mohou odvolat vůči rozhodnutí o vyhoštění, na 15 dnů, což je vzhledem ke skutečnosti, že často neumí francouzsky a neznají konkrétní zákonné postupy, dost šibeniční termín.

Zákon nevidí do budoucna

Objevují se i některá drobná pozitiva: například lidem pomáhající migrantům a migrantkám nyní nebude hrozit pokuta či žaloba, pokud je u sebe dočasně ubytují. Lidem, kteří získají azyl, bude okamžitě vystaveno potvrzení o pobytu na čtyři roky. Uprchlíci a uprchlice, jejichž sourozenci jsou také na cestě do Evropy, budou moci být přesunuti rovnou do Francie. Podle odborníků jde ale pouze o kosmetické změny, které části lidí jistě alespoň trochu zpříjemní život, nic to ovšem nemění na věci, že zákon jde velmi zásadně proti některým minimálně symbolickým a hodnotovým stavebním kamenům, na nichž univerzalistická francouzská společnost stojí.

Vyhoštění se stane mnohem snadnější záležitostí, Francie si bude moci daleko podrobněji vybírat žadatele a žadatelky o azyl a poslanci a poslankyně zároveň odhlasovali zákonné uzavírání dětí do detenčních center, které někdy, stejně jako u nás, připomínají vězení. Kritici z řad neziskových organizací také upozorňují, že zákon zároveň nemá šanci vyřešit přeplněné uprchlické tábory a zvyšující se počet migrantů a migrantek na ulicích francouzských měst.

Nepoddajní také ve svém komuniké vyjádřili nespokojenost s faktem, že zákon absolutně nemyslí na budoucnost a další světový vývoj, konkrétně na klimatickou změnu a migraci, která s ní je a bude spojená. „Zákon Azyl a migrace absolutně nezohledňuje klimatickou krizi, kvůli které bude do roku 2050 zhruba čtvrt miliardy lidí, kteří budou nuceni emigrovat ze svých zemí. Poslanecký klub Nepoddajné Francie navrhuje, aby byl začleněn nový status uprchlíků, a sice klimatických uprchlíků.“