Za křesťanství zelenější

Křesťanství má vůči přírodě, ale i vůči vlastní tradici, stále dluh. Nebo řečeno pozitivně, před křesťany je dobrodružná cesta za pokladem skrytým ve vlastním dědictví.

Četl jsem letos několik velikonočních zamyšlení z pera autorek a autorů, kteří podle mne mezi dnešními českými křesťany patří k nejotevřenějším. Jejich texty byly hluboce lidské, dokázaly sváteční poselství snést do nížiny reálného života, aniž se ztratil výhled na výšiny života duchovního. Jedno v nich ale chybělo: myšlenka, že by se Velikonoce mohly přímo vztahovat i k jiným živým bytostem než k člověku.

Nikdy dříve mi v takové jasnosti nedošlo, jak je křesťanství hluboce a přirozeně antropocentrické, zaměřené na člověka. Zatímco „pohanské“ a komerční Velikonoce bohatě používají symboly zvířat a rostlin – kytičky, proutky, zajíčky, beránky, do křesťanských Velikonoc nic z toho neproniká. Název „Zelený čtvrtek“ je v tomto směru klamavý, jeho zelená nemá s přírodou nic společného a vznikla zkomolením německého názvu čtvrtku lkajícího (Greindonnerstag se změnil v Gründonnerstag).

S vyloučením přírody
Velikonoce pro křesťany jsou ryze lidské, přesněji řečeno boho-lidské drama o osvobození, vítězství nad smrtí. Podle starobylé teologické tradice rozšířené zejména ve východním křesťanství sestupuje na Bílou sobotu Kristus do podsvětí, aby z říše mrtvých vyvedl všechny ty, kteří zemřeli před jeho příchodem. Jde o solidaritu se všemi lidmi, všemi hříšníky, všemi dušemi. Nikoli však se zvířaty a dalšími živými tvory.

Je to svým způsobem paradoxní, protože úsilí o to překonat smrt a pomíjivost, zajistit pokračování života, případně i obětováním jedince, prostupuje říší mimolidské přírody a v mnoha podobách je vlastní mnoha druhům. Altruismus, vlastní smrt za život druhých, není něco, na co by měl patent homo sapiens.

Cross-hillPohanské a komerční Velikonoce symbolizuje příroda, do křesťanských Velikonoc však neproniká. Foto ČCE

Kde se tento vyhraněný člověko-centrismus v křesťanství vlastně vzal? Jak to, že se v něm naopak neujala vnímavost k tomu, že jiní živí tvorové – rostliny, zvířata, ale třeba i voda, skály a další takzvaně neživá příroda – mají vlastní duchovní podstatu? Proč podobné náhledy, třeba v keltském křesťanství nebo v původním františkánství, dnes v osobním podání papeže Františka, zůstaly silně menšinovou záležitostí?

Je to skutečně paradox. Ve veganských kruzích se živě diskutuje o tom, zda je etické jíst med, když včely při jeho produkci (ještě více ale při jejich využití coby mobilních opylovačů rostlinné produkce) trpí krutým a nepřirozeným zacházením, zatímco křesťané, kteří mají v evangeliích před očima etická měřítka nejvyšší náročnosti, většinou neřeší ani přijatelnost průmyslové „výroby masa“ v továrních jatkách.

Zodpovědnost křesťanství za ekologickou krizi moderní doby se začala více diskutovat před půl stoletím. Tato zodpovědnost je zcela nesporná, učení o vládě člověka nad přírodou a oddělení člověka od zbytku přírody, jemuž je upřena duše a podobnost Bohu, sehrálo ve vztahu člověka a mimolidské přírody hluboce negativní roli. Navzdory rozvoji teologie stvoření v posledních desetiletích toto pojetí křesťanství zůstává stále vlivné a hluboce zakořeněné.

Má božíhodová pečínka budoucnost?
Americká katolická teoložka a bojovnice za lidská práva Rosemary Radford Ruetherová popsala ve své "ekofeministické teologii pro uzdravení Země" s názvem Gaia a Bůh (Gaia & God. An Ecofeminist Theology of Earth Healing, 1992) srozumitelně a prakticky, jak by se měl člověk žijící v bohatých západních společnostech postavit ke konzumaci masa. Jednoduše řečeno, doporučuje spotřebu masa výrazně omezit, ne však zcela ukončit.

Lidé žijící v bohatých zemích si podle Ruetherové mohou snadno dovolit nejíst maso a přitom se stravovat pestře a kaloricky vydatně. Konzumaci masa by měli zásadně omezit jednak kvůli spravedlnosti vůči zvířatům, což zahrnuje zásadní bojkot průmyslových „továren na maso“, ale také ze solidarity s hladovějícími v mnoha chudých oblastech světa. Etika, pokud je důsledná a poctivá, zahrnuje ohled jak na ostatní lidi, tak na přírodu.

Také vlivný německý evangelický teologický etik Wolfgang Huber ve své Etice (2013, české vydání 2016) považuje výrazné snížení spotřeby masa za morální povinnost, zejména pro nejsilnější konzumenty masa na světě (USA a státy EU). Jako důvody jmenuje neetické zacházení se zvířaty, nevýnosnost a neudržitelnost produkce masa na úkor rostlinné produkce i sociální problémy působené exportní výrobou masa v chudých zemích.

Nicméně podle německého teologa „vegetariánským nebo veganským způsobem života se projevuje etický postoj, který zasluhuje pozornost, ale do oblasti morálních závazků tento způsob života nepatří.“ Stále tedy jako by zůstával rozdíl mezi etikou v pravém slova smyslu – ta se týká pouze člověka a vztahů – a etikou druhého řádu, do níž patří právě ohled na zvířata.

Pojídání zvířat samo o sobě nikdy nebylo a není křesťany (až na nečetné výjimky) vnímáno jako problematické. S tím se těžko něco změní, v teologické, spirituální ani kulturní tradici křesťanství není pohled na zvířata jako živé a dýchající – tedy mající Ducha = dech života – tvory zakořeněný, a zřejmě vždy bude pouze něčím okrajovým. Zásadní omezení konzumace masa z etických, ekologických i sociálních důvodů ale je reálné a zřejmě je i budoucností, jež (nejen) křesťany očekává.

Křesťanství jako celek má vůči přírodě, nebo řečeno křesťanským slovníkem vůči celku stvoření, celkově stále vysoký dluh. A není to jen dluh vůči přírodě, ale také vůči vlastní tradici, onomu biblickému pokladu skrytému v poli, Božímu království, které se ani náhodou neomezuje jen na člověka.

Lze to ovšem vyjádřit i pozitivněji – před křesťany je ještě dlouhá, ale úžasná a dobrodružná cesta za pokladem. Cesta dotahování, oživování a uskutečňování možností skrytých ve vlastním dědictví i v těch oblastech života, kam zatím nedosáhlo a kam dosáhnout může a má.

A co si myslíte vy? Diskuse (66 příspěvků)

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.

Jevi_1

Eva Hájková - Moravskoslezský kraj

Čtvrtek, 5.Dubna 2018, 08:59:48

Proč není křesťanství zelené?
Možná protože se původně šířilo především mezi lidmi, kteří byli všechno možné jenom ne zdraví a silní a měli možná co dělat, aby se sami udrželi naživu. Možná protože příroda je nemilosrdná (jak říká Žižek). Možná protože křesťanství je oproti pohanství produktem civilizace, která také není zelená a dlouho si to o sobě ani neuvědomovala.
To, že se pohanské zvyky spjaté s přírodou udržovaly i mezi křesťany, ještě nesvědčí o tom, že si lidé přírody vážili. Ani znázorňování přírody v komerci o tom nesvědčí.
Ale domnívám se, že nic nebrání tomu, aby do křesťanství postupně pronikalo „víc zeleně“, zvlášť když se ukáže, že to má smysl (jako například omezení spotřeby masa). Záleží na lidech a na vývoji civilizace.
Mimochodem, ve Starém zákoně, například v žalmech, je mnoho překrásných obrazů přírody.

Filip Outrata - Praha

Čtvrtek, 5.Dubna 2018, 10:52:3

Myslím - doufám - paní Hájková, že skutečné zezelenání křesťanství teprve čeká. Na velké změny totiž (konkrétně především církev římskokatolická) reaguje se zpožděním minimálně několika desetiletí, takže skutečná reakce na ekologickou krizi současnosti zřejmě teprve přijde.

J_

Jiří Kubička - psycholog, Praha

Čtvrtek, 5.Dubna 2018, 12:02:7

Ostrá hranice mezi lidským a přírodním (zvířecím) světem světem se v druhé polovině prvního tisíciletí před naším letopočtem vytvořila v středomořském civilizačním okruhu a nebyla jen záležitostí křesťanství případně židovství. Ani Řekové a Řimané zvířata neuctívali, měli jen zvířecí oběti a žertvopravectví a ptakopravectví. Tradici žertvopravectví Římané drželi, ale vzdělaní lidé si z ní dělali legraci: "Miror, quod non ridet haruspex, haruspicem qui videt".



V totemismu , animismu apod ta hranice není vůbec a ještě vyspělá egyptská civilizace měla zvířecí božstva, pohřby zvířat apod.

Nedávno jsme si s manželkou hledali, jaká zvířata jsou v Bibli. V Novém zákoně je jich málo, většinou v úzkém vztahu k lidským činnostem nebo jako zdroj metafor pro lidské záležitosti. O psech se mluví jen negativně.

Také jsem se dozvěděl, že v celé Bibli není jediná zmínka o kočkách, dokonce prý ani není známo, zda stará hebrejština vůbec nějaký výraz pro kočku měla.

Jevi_1

Eva Hájková - Moravskoslezský kraj

Čtvrtek, 5.Dubna 2018, 12:14:50

Já jsem jednu zmínku našla, pane Kubičko. Báruk 6, 2: "Na jejich tělo i hlavu přilétají netopýři, vlaštovky i ptáci; podobně i kočky přicházejí".
To se ovšem děje v Babylóně.

Jevi_1

Eva Hájková - Moravskoslezský kraj

Oprava Čtvrtek, 5.Dubna 2018, 12:28:6

Báruk (Baruch) 6, 21

Josef Poláček - Manuální pracovník

Dech a Duch Čtvrtek, 5.Dubna 2018, 12:37:52

Pane Outrato, znenadání jste mi připomněl, že už mám snad celý rok rozpracovanou recenzi na jednu knihu věnující se právě této záležitosti - vztahu (především) křesťanství k ekologii. Snad mi tato Vaše úvaha bude dostatečným impulsem pro to, abych tu recenzi konečně dovedl ke konci.

Takže v tuto chvíli předběžně jenom tolik: to všechno (tedy vzdálenost křesťanství od ekologie, respektive od vstřícného vztahu k říši zvířat) bude asi opravdu souviset s nástupem Ducha.

Kladete otázku, proč "v teologické, spirituální ani kulturní tradici křesťanství není pohled na zvířata jako živé a dýchající – tedy mající Ducha = dech života – tvory zakořeněný".

Tady je nutno podotknout: "pneuma" není totéž co "duch". Alespoň ve filozofii (řecké) ne; v teologii to snad spíše může splývat v jedno.

To znamená (zůstanu u té filozofie): nikdo zvířatům neupírá, že dýchají, a že tedy mají i "pneuma" jakožto životní energii.

Ale: nikdo zvířatům nepřipisuje schopnost Ducha (nús).

Zřejmě má naprostou pravdu pan Kubička se svým poukazem, že v té přelomové době se lidstvo loučilo s předchozím animismem, a nastupovalo novou cestu. Tedy - cestu Ducha, cestu inteligence.

V té éře animismu lidé sice ctili živou přírodu, a cítili se s ní být bytostně spjati. Jenže - druhá stránka této mince byla, že v této fázi vývoje lidstvo právě ještě samo nevystoupilo z říše animality.

Aby lidstvo na cestě svého vývoje mohlo pokročit dál - pak se prostě muselo z té říše pouhé přírodnosti vymanit - a to naprosto radikálně.

Nastal tedy čas Ducha - kdy člověk přestává být pouze animálním tvorem, a stává se bytostí primárně duchovní. (To je ostatně naprosto dokonale vyjádřeno v tom mýtu o "Prvotním hříchu", jak jsem tu nedávno reprodukoval Hegelův komentář k němu.)

Takže: lidstvo muselo, prostě bezpodmínečně muselo učinit tento krok zásadní, radikální negace své předchozí přirozené, ale nerflektované animality.

Ale faktem je: byl to skutečně pouze akt negace; v té době lidstvo ještě nebylo vývojově tak daleko, aby dokázalo zároveň učinit i krok třetí, tedy krok (dialektické) syntézy obojího, to jest své přirozené příbuznosti se světem živočichů a živé přírody vůbec na straně jedné, a své duchovně-intelektuální výlučnosti na straně druhé.

A dalo by se právem soudit, že právě tato syntéza je tím příštím krokem, který současné lidstvo musí udělat.

J_

Jiří Kubička - psycholog, Praha

Paní Hájkové - Baruch Čtvrtek, 5.Dubna 2018, 12:44:49

Ale to je deuterokanonická kniha, nemá hebrejský originál.

Jevi_1

Eva Hájková - Moravskoslezský kraj

Čtvrtek, 5.Dubna 2018, 12:57:16

To je pravda. Ale našla jsem na internetu, že kočka se hebrejsky řekne chatula (kocour - chatul).

Jevi_1

Eva Hájková - Moravskoslezský kraj

Čtvrtek, 5.Dubna 2018, 13:45:4

I když, je možné, že staří Hebrejci kočky vůbec nechovali, na rozdíl od Babyloňanů, k nimž se vztahuje ta zmínka z Barucha.

Jevi_1

Eva Hájková - Moravskoslezský kraj

Panu Outratovi Čtvrtek, 5.Dubna 2018, 14:57:49

Možná hraje roli i to, že "zelené záležitosti" si křesťané spojují se stranou zelených, která se jim asi moc nelíbí.

Helena Zemanová - dálný východ od Prahy

Pokud lidstvem míníte naši civilizaci, Čtvrtek, 5.Dubna 2018, 15:13:36

zrozenou ve středomořském prostoru, pak máte s rozchodem s animistickou minulostí jistě pravdu, pane Poláčku.
Jsou i jiné tradice. V jiných čátech světa velmi živé. V pojetí, v jakých bytostech může sídlit duše/duch i jaké mohou být cesty, kterými se ubírá, jsou velmi odlišné.
Ale to asi víte.
Pokud bych měla věřit na reinkarnaci, pak jsem v předchozím životě byla nejspíš lenochodem.

Filip Outrata - Praha

Panu Poláčkovi Čtvrtek, 5.Dubna 2018, 23:32:58

Váš zajímavý příspěvek pro mě ukazuje velmi naléhavě, nakolik je křesťanské pojetí Ducha odlišné od čistě intelektuálního, netělesného pojetí řeckého.

Biblický Duch na jedné straně umožňuje porozumění, na druhé straně je dechem života. Má obojí stránku.

Ostatně dnes, kdy víme stále více o pozoruhodné inteligenci zvířat, už skutečně nedává smysl upírat živočichům Ducha i ve smyslu Nús. Je tedy vskutku čas příhodný k proměně.

Filip Outrata - Praha

Paní Hájková, Čtvrtek, 5.Dubna 2018, 23:35:9

ta nepopularita zelených = "ekoteroristů" je skutečně silná, je to zřejmě dáno z velké části jednoduše pohodlností, papež František by mluvil o "praktickém relativismu" mnoha lidí včetně křesťanů.

Filip Outrata - Praha

Díky, paní Zemanová, Čtvrtek, 5.Dubna 2018, 23:36:15

že jste ty jiné tradice než je naše euroamerická (někdejší středomořská) zmínila.

Jevi_1

Eva Hájková - Moravskoslezský kraj

Pane Outrato, Pátek, 6.Dubna 2018, 05:59:39

Dnes hned po ránu jsem si vzpomněla na výjev z povídky Boženy Němcové V zámku a podzámčí, kde vznešená paní věnuje enormní pozornost svému psu, zatímco chudí na jejím panství umírají hladem a na choleru. Paní sama pak dostane choleru a po uzdravení je nucena své chování přehodnotit. Tuším, že to je lékař, kdo ke konci povídky pronáší větu: "Lidé byli stvořeni k obrazu Božímu, ne psi".
Uvědomují si, že teď vás tak trochu zkouším, jako farizeové Ježíše, ale vzhledem k tomu, že jde o projev křesťanského antropocentrismu, zajímá mě, co na to řeknete.

Josef Poláček - Manuální pracovník

Pátek, 6.Dubna 2018, 09:13:28

Ano, paní Zemanová, měl jsem na mysli v prvé řadě naši západoevropskou, řecko-křesťanskou civilizaci.

A mohu Vás ujistit, že já tím "lenochodem" jsem - bohužel - i ve svém životě současném. ;-)

Čehož dokladem je právě to, že tu zmíněnou recenzi zpracovávám bez výsledku už celý rok.

Aleš Morbicer - Ostrava

Pátek, 6.Dubna 2018, 09:24:24

Hmyz, pane Outrato.
Hmyz má některé neuvěřitelné, až kouzelné vlastnosti.
Hmyz chovaný a zpracovávaný roboty - to je budoucnost stravování.

Pokud jde o vinu křesťanství na současné ekologické krizi -- ano, nesporná asi je, ale je to spoluvina a kdo ví jak velká nebo malá.
Člověk přírodu bezohledně využívá už od nepaměti. Byl to člověk, který kdysi vyhubil všechna velká evropská zvířata s mamuty na prvním místě. Nicméně nic z toho co člověk dělal, nedokázalo ovlivnit víc než nějaké místní podmínky. I když lidé přírodu rozsáhle měnili např. zemědělstvím, pořád byli její součástí.

Ale to se změnilo.

Těžko říct, kdy přesně. Osobně preferuji rok 1765 a vynález parního stroje (James Watt ho sice až tak úplně nevynalezl, spíš zdokonalil, ale na tom nesejde). Parní stroj znamená železnici a železnicí to všechno začalo...

V dnešní době už je náš vliv jako celku lidstva obrovský a globální. Jsme pány světa v tom smyslu, že ho dokážeme zničit, když se do toho dáme.

A zároveň jsme zjistili, že Země není placatá a netáhnou ji sloni, ale je to malilinká duhová kulička ve vesmíru, jehož velikost zcela přesahuje naši představivost.

Země je nepředstavitelně plodná, přesto je její schopnost obnovovat zdroje limitovaná a dlouhodobé překračování těchto limitů nemůže dopadnout jinak, než zhroucením ekosystému.

Vlastně až teď nám začíná docházet, že jsme skutečně pány světa.

A taky nám začíná docházet, že tato moc na konečné planetě znamená i odpovědnost, ze které se nelze vyvléct, jestliže chceme mít budoucnost,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,
,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,
----------------------------------

Ano, velmi souhlasím, že křesťanství je běh na dlouhou trať, že je ještě spousta věcí, které si vykládá mylně a bude teprve objevovat jejich pravý smysl.

Pavel Kolařík - informatik, Mnichov

Asi bych rozlišil Pátek, 6.Dubna 2018, 10:13:14

ochranu zvířat a zelenou politiku ve smyslu ochrany životního prostředí. Taky jsem si myslel, že to úzce souvisí, a myslím si to stále, ale setkal jsem se s velmi aktivní ochránkyní zvířat, pro kterou ochrana životního prostředí žádným tématem nebyla, a naopak ekology označovala klasicky za "ekoteroristy".
Ale možná to byla výjimka, nevím. Vlastně doufám.

Josef Poláček - Manuální pracovník

Duch svatý a Duch filozofický Pátek, 6.Dubna 2018, 10:23:50

Ano, pane Outrato, ten teologický Duch svatý a ten filozofický Duch-nús se od sebe evidentně dosti zásadně odlišují. Což nám ovšem poskytuje vzácnou příležitost na základě konkrétního případu si učinit jejich vzájemné srovnání.

Takže jak uvádíte, ten Duch (křesťanské) teologie, ten je vlastně všezahrnující, a především všeobjímající. Do jeho všezahrnujícího působení se vejde nejen samotný člověk, ale i zvířata (ta více inteligentní, ale i ta méně duchem nadaná).

Tento teologický Duch svatý přináší především jedno: útěšný pocit, že vše dění na tomto světě je řízeno vyšší (boží) inteligencí, a že tedy celý tento svět je v podstatě dobře zařízen. A že všichni tvorové na této planetě jsou bezpečně a správně umístěni a mají svůj smysl v tom všeobecném řádu všech věcí a všeho dění zavedeném, udržovaném a garantovaném oním Duchem svatým.

Ten "nús", ten Duch filozofů - ten má sice s tím Duchem svatým některé společné znaky, ale na straně druhé se od něj zcela zásadně odlišuje.

To společné je: i ten filozofický duch-nús má kosmický/kosmologický charakter. To jest: proniká všechno, a je zdrojem konečného smyslu veškerého dění na tomto světě a v celém univerzu.

Jenže: zásadní rozdíl toho "nús" k Duchu svatému je ten, že onen nús sice také proniká všechno - ale to neznamená, že by byl ve všem obsažen ve stejné míře, a že by byl pro každého stejnou měrou dosažitelný.

Vezměme si pro vysvětlení právě ten příklad se zvířaty. Třeba vrány - jak známo zcela výjimečně "inteligentní" ptáci, kteří jednoznačně vykazují znaky autentického a kreativního myšlení.

Jak už řečeno, pro Ducha svatého jsou i všichni živočichové - bez ohledu na stupeň jejich vlastní inteligence - bez dalšího součástí rozumného a dobrého Božího řádu.

Zatímco podle onoho filozofického Ducha-nús nemá ani ta relativně velmi inteligentní vrána nijak dobré karty ve vyhlídce, že by kdy mohla dosáhnout skutečných výšin onoho filozofického Ducha.

A co více: o moc lepší vyhlídky v tomto směru nemá ani velice mnoho lidí!! Neboť dosáhnout těchto výšin, to jest dokázat pochopit onoho Ducha v jeho vlastní podstatě, to jest v jeho vlastní (kosmické) inteligenci, tak to vyžaduje už skutečně velmi intenzivní intelektuální úsilí, ke kterému není připraveno (ať z těch či oněch důvodů) zdaleka každé lidské individuum.

Jednou větou je tento rozdíl možno vyjádřit takto: Duch svatý je inkluzivní, zatímco Duch filozofický je diferencující.

Duch svatý vše jsoucí zve a uvádí do útěšného božího řádu všech věcí ("prestabilizovaná harmonie") - zatímco ten filozofický nús je v plném smyslu přístupný pouze těm, kdo mají jak intelektuální schopnosti, tak ale i ochotu a připravenost vystoupit k jeho intelektuálním výšinám.

Duch svatý říká: "Věř, a budeš u mě a se mnou"; zatímco ten Duch-nús jako by měl na své bráně napsáno totéž co Platón na vstupních dveřích ke své Akademii: "Nevstupuj sem nikdo, kdo neumíš počítat!" (Přičemž, tou "schopností počítat" není myšlena pouhá banální schopnost provádět matematické úkony, nýbrž mnohem hlubší schopnost chápat l o g i c k o u podstatu světového a kosmického dění.)

Duch svatý je tedy přístupný všem, kdo jenom chtějí/dokáží uvěřit; zatímco nús je exkluzivní - vyžaduje od člověka intelektuální výkon.

A teď tedy klíčová otázka: které z těchto dvou pojetí je - ani se nedá říci: lepší, spíše - pro člověka přínosnější?

Ten filozofický nús má samozřejmě jednu zásadní vadu: je v plném smyslu ex-kluzivní; je tedy uzavřen všem, kdo nedokáží intelektuálně vystoupat k jeho výšinám.

Tuto vadu ten Duch svatý nemá: ten je všeobjímající, útěšný; jak řečeno je otevřen všem, kdo v něj dokáží uvěřit.

Jenže: je pro člověka opravdu legitimní, aby se spokojil s touto nenáročnou útěšností Ducha svatého? Aby se člověk - o sobě inteligentní bytost - provždy spokojil s tím, že všechno podstatné za něj zařídí ten Duch svatý sám, že že člověk sám se nemusí nijak dále namáhat?...

Ale na straně druhé: pokud vyjdeme z toho (jak tak tradičně činí filozofové), že jenom a jedině intelektuálním vystoupáním k vrcholným výšinám Ducha-nús člověk dosahuje v plném smyslu svého vlastního určení - pak to nevyhnutelně povede k tomu, že naprostou většinu lidí odsoudíme jenom k jakési nedovršené, neúplné existenci!!

Co s tímto dilematem? Dá se tato propast vůbec nějak přemostit? - Docela zajímavé řešení nám nabízí Hegel.

Ten byl sice pevně přesvědčen, že právě v jeho době - a v jeho díle - onen Světový duch dospěl ke svému konečnému vyvrcholení a naplnění; ale zároveň si nedělal žádné iluze, že jenom tento objektivní proces historického dovršení Ducha by sám o sobě znamenal, že v š i c h n i lidé (jakožto individua) by tímto procesem prošli (a propracovali se) sami.

Proto Hegel pro tuto většinu lidí zavádí něco, co by bylo možno nazvat ú č a s t í na rozumném Duchu.

Ne každý jednotlivý člověk musí dosáhnout těch nejvyšších intelektuálních sfér; postačí, když bude - podle intencí toho Ducha - rozumně zařízen svět, ve kterém tento člověk žije.

Ne každý může obsáhnout toho Ducha v celém jeho rozsahu; ale tím že v jeho rámci a v jeho intencích žije, působí a pracuje na s v é m vlastním konkrétním úseku (části onoho objektivního Ducha) - tím má na něm účast, a sám přispívá k jeho naplnění, k jeho realizaci v tomto světě.

Podle mého názoru je tento Hegelův - smíšený - model opravdu velice perspektivní. Na jedné straně překonává tu hrozící intelektuální pasivitu, která je spojená s tím pouhým "Věř!"; ale na straně druhé nezatěžuje většinu lidí takovými nároky, kterým oni nemají reálnou možnost dostát.

Filip Outrata - Praha

A. Morbicerovi Pátek, 6.Dubna 2018, 21:15:5

Hmyz obdivuji už od mala, Brouk Pytlík a profesor Chrobák z knih J. Haise Týneckého byli mými hrdiny dětských let.

Nicméně se obávám, že spíš budou roboti zastávat činnosti, které dnes vykonává hmyz (třeba opylování - už prý sestrojují robotickou včelu), které zlikviduje chemie v zemědělství. Ale to se s uměle pěstovaným "krmným" hmyzem vlastně nevylučuje...

Filip Outrata - Praha

P. Kolaříkovi Pátek, 6.Dubna 2018, 21:18:50

Taky by mě zajímalo, kolik lidí má tento pohled - asi by se dal popsat jako neschopnost/neochota vnímat celkové souvislosti, tedy na jednu stranu chápou konkrétní zvíře jako tvora s určitou důstojností, na druhou stranu jim uniká celkový rámec, včetně důsledků, které z ekologické krize vyplývají.

Filip Outrata - Praha

Pane Poláčku, Pátek, 6.Dubna 2018, 21:26:38

Duch svatý není jen nenáročně útěšný, ale přináší také nový život, který by měl být duchovní - ne ve smyslu intelektuální, ale spíš celkový, navzájem propojený a zaměřený k Bohu jako cíli.

V tomto smyslu bylo křesťanství skutečně jakýmsi platonismem pro lid, protože namísto vyvolené elity duchovních jedinců jsou tohoto života v Duchu schopni všichni, velcí i malí, vzdělaní i prosťáčci...

Jevi_1

Eva Hájková - Moravskoslezský kraj

Pátek, 6.Dubna 2018, 21:30:2

Já se stejně domnívám, že křesťanů, kterým u zelených vadí "ekoterorismus", je docela málo. Daleko spíš jim asi vadí jejich vstřícnost ke stejnopohlavním párům a rodinám. Byla by zajímavá otázka, jestli to spolu nějak souvisí; tedy zda tyto věci souvisejí se "zelenou problematikou".

J_

Jiří Kubička - psycholog, Praha

Bod, ze kterého není návratu Pátek, 6.Dubna 2018, 23:07:54

Myslím si, že to byla neolitická revoluce, okamžik,kdy lidé začali roziišovat plodiny a plevel, co má žít a co ne.

Lidé možná vyhubili mamuty, ale ne s představou, že bez mamutů jim bude lépe.

Na druhé straně je pravda, že že asi do poloviny 18 století rostla světová populace pomalu, pak následoval raketový vzestup.Lidé ovšem nejedí parní stroje, hnacím motorem populačního růstu byla produkce potravin a celosvětový obchod s nimi.Zemědělství bylo v 18. století nesrovnatelně efektivnější než ve středověku. Velkou roli hrála také hygiena a s ní související pokles dětské úmrtnosti.

10 miliard lidí, kteří v brzké době budou na Zemi žít, v harmonické rovnováze s přírodou žít nemůže ani kdyby to lidé chtěli. To, že v nejbohatčích zemích nějako procento lidí dává přednost produktům ekologického zěmědělství, na tom nemění vůbec nic.

Jevi_1

Eva Hájková - Moravskoslezský kraj

Sobota, 7.Dubna 2018, 02:27:20

A proto si myslím, že vlastně ani není třeba, aby náboženství mělo v sobě zelený rozměr. Stačil by rozumný pohled na budoucnost, který by lidi přiměl například k tomu, aby třídili odpad, méně konzumovali či k jinému ekologickému chování. Prostě k nějakému rozumnému jednání. I když to samotné možná stejně nepomůže, jak naznačujete.
Raketový růst obyvatelstva může nakonec v budoucnu překvapivě rychle skončit vymíráním lidstva.
Já oceňuji na křesťanství naději a důvěru, že Bůh má budoucnost pevně v rukou. Kdysi jsem tu napsala článek o MacMurrayovi, ve kterém byl tento jeho citát:
"Víra osvobozuje člověka od strachu, poněvadž spočívá ve vědomí, že lidský jedinec není plně odpovědný za sebe ani za svět, v němž žije. Tato víra znamená poznání, že jeho život je malá, ale podstatná část dějin lidstva, a že život lidstva je malá, ale podstatná část vesmíru, k němuž náleží. Tato víra záleží v poznání, že nad světem vládne moc, která je svrchovaná, ale přece přátelská".
To se mi moc líbilo.

Aleš Morbicer - Ostrava

Sobota, 7.Dubna 2018, 09:23:26

No, já parní stroj vybral hlavně ze symbolických důvodů.

Jednak se jméno jeho vynálezce stalo jednotkou výkonu (1 Watt) a výkon (a jeho zvyšování) se stal symbolem nadcházející (současné) epochy. Výkon, výkon a ještě větší výkon.
Střelný prach, kulomet, bombardér, atomovka, robot.

Jakási primitivní železnice existovala i před parní lokomotivou, vagóny táhly koně, ale každý asi chápe, že až násobně výkonnější tažný stroj živený fosilními palivy tomu dal ten správný rozměr... ......
............ a spalovací motor pak ovládl nově se rodící průmyslovou civilizaci.

Ano, neolitická změna je asi prvotní. Zrod člověka.

Ale zrod stroje má taky něco do sebe... :-)

Josef Poláček - Manuální pracovník

Platonismus pro lid Sobota, 7.Dubna 2018, 10:19:7

Ale jistě, pane Outrato, to říkám už celá léta, že náboženství (ne jenom křesťanství) je svým způsobem filozofií pro obecný lid, ty vysoce komplexní filozofické obsahy jsou tady zjednodušeným, názorným a srozumitelným způsobem podávány a zprostředkovány i těm, kteří by se k těmto tématům jinak nikdy nedostali.

Ale přece tu zůstává jeden zásadní rozdíl.

Náboženství (ta vyspělá) sice přinášejí k lidem ty myšlenkově hodnotné obsahy, a nutí je nějakým způsobem se s těmito tématy vypořádávat; ale na straně stále platí, že v náboženství je rozhodujícím momentem víra jako taková.

Zatímco ti filozofové pořád vycházejí z toho, že ta sféra, kde se člověk teprve stává skutečným člověkem (a zároveň skutečně svobodnou bytostí), je sféra ducha. A že pokud on této sféry Ducha nedosáhne svým vlastním duchem, tak že pořád zůstane nedokonalým, nedovršeným člověkem.

Jednou větou: náboženství p o b í z í člověka k přemýšlení o věcech života; ale filozofický náhled n u t í člověka k plnému rozvoji jeho intelektuálních a duchovních potenciálů.

P.S. A k tomu je ještě nutno připojit: jak na jedné straně ta vyspělá náboženství člověka vedou k přemýšlení o podstatných (filozofických, existenciálních) tématech - tak na straně druhé stejně tak jeho myšlení blokují, tím že mu předkládají fixní odpovědi, ve formě náboženských dogmat.

Pavel Kolařík - informatik, Mnichov

Konzumace masa je v židovství a křesťanství neodmyslitelně zakomponována Sobota, 7.Dubna 2018, 10:55:54

Základní teologická výpověď a vyznání "Beránek Boží, ten, který snímá hříchy světa" by nedávala žádný smysl, kdyby křesťanství hlásalo vegetariánství. Teprve v souvislosti s připomínkou židovského svátku Pesach a tradicí pojídání beránka to smysl dostává. Tato tradice je připomínkou egyptského otroctví a památné noci, kdy Hebrejové na Hospodinův příkaz upekli a snědli beránka, a jeho krví pomazali dveře svých domů, aby se jim vyhnul anděl smrti.
Zvíře (beránek) je tedy nejen objektem konzumace, ale má významný duchovní význam. Podle toho by s ním taky mělo být důstojně zacházeno. Zlem není chov a konzumace zvířat, ale jejich velkochov, převozy a s tím spojené týrání.

Aleš Morbicer - Ostrava

Sobota, 7.Dubna 2018, 12:59:17

Ano.
Vždyť sám Ježíš se narodil v chlévě.
A narodil se v suchém, zastřešeném a zatepleném chlévě dobrého hospodáře, kde byla zvířata obsloužena.

Nenarodil se mezi týranými zvířaty...
-----------------------

Možná spíš než Velikonoce, které jsou opravdu výrazně zaostřené na vztah Boha a člověka a na nejhlubší tajemství křesťanské víry, na spásu, na zmrtvýchvstání, na vykoupení...,,
by se k "zezelenění" hodily jiné křesťanské svátky. Třeba právě Vánoce.
Vánoce jsou radostný, ale i meditační čas. Nebylo by na škodu aspoň jejich část věnovat i úvahám či debatám o přírodě, životním prostředí a podobně, s praktickým přesahem do dnů zbytku roku.

Václav Pospíšil - Záhoří

Sobota, 7.Dubna 2018, 15:33:59

Pane Poláčku, vy pořád ponižujete věřící jako by to byli tupci odsouzení jenom k tomu, aby se něco nabiflovali a žili bez rozumného uvažování. Nevěřící povyšujete, poněvadž jsou to samoukové, na všechno chtějí přijít sami, dostat se k božskému životu vlastním úsilím. To, že věřící mají Učitele je plus pro ně a nijak to nesnižuje jejich kvalitu. Právě tím jsou vybízeni, aby šli do větší hloubky, aby pochopili, co jim bylo naznačeno. A nejen pochopili, ale prožili, změnili své životy, ba navíc i dostali to, na co ne jejich ale vůbec lidské síly nestačí. Asi jste nikdy neslyšel o vlitých ctnostech a o poznání nad lidský rozum. Nijak nesnižuji poctivé úsilí těch, kdo nepoznali Boha, ale vaše arogance je nezměrná. Už ta Vaše věta: "to říkám už celá léta, že náboženství (ne jenom křesťanství) je svým způsobem filozofií pro obecný lid, ty vysoce komplexní filozofické obsahy jsou tady zjednodušeným, názorným a srozumitelným způsobem podávány a zprostředkovány i těm, kteří by se k těmto tématům jinak nikdy nedostali." Celá léta jste nic nepochopil, a stále opakujete svá směšná tvrzení.

Jevi_1

Eva Hájková - Moravskoslezský kraj

A pane Poláčku, Sobota, 7.Dubna 2018, 18:59:50

o řecko-křesťanské civilizaci se mluví opravdu málokdy. Tedy ne že by nás Řekové vůbec neovlivnili, ale řecko-křesťanská civilizace, to už je moc.

Ivo Horák - Praha 3

Za svět zelenější Sobota, 7.Dubna 2018, 19:10:40

Památky na staré civilizace nachází dnešní turista zpravidla ve vyprahlých oblastech. Po čase civilizačního rozkvětu došlo ke kolapsu a lidé se v lepším případě přesunuli jinam. V tropických krajích sice rozpadající se chrámy obrostla vegetace, avšak před ztroskotáním místních vyspělých společností bylo životní prostředí degradováno i tady. O náhodný jev se zde zajisté nejedná.

Judaismus a Starý zákon jsou neodmyslitelně spjaty s oblastí tzv. Úrodného půlměsíce, v němž byly tehdy soustředěny nejrozvinutější společnosti. Jejich poselství bylo také pokročilé: Ploďte se a množte a naplňte zemi. Člověk panuje nad živým světem přírody.

Rané křesťanství zprvu spíše podkopalo prioritu starších center, v ekologicky zachovalých severnějších oblastech však začalo posléze formovat velmi konkurenceschopné společnosti. S křesťanskými státy lze od určité doby spojit nabírání jakéhosi druhého dechu civilizace.

Jak by asi Evropa dopadla, kdyby křesťané nastavovali druhou tvář, jakmile byli udeřeni v první? A kdyby milovali své nepřátele? Lze naopak říci, že západní výběžek největšího kontinentu pozvedlo zdokonalení válečného umění a techniky. Křesťanství nemohlo příliš omezovat boje proti jinověrcům, ba ani proti souvěrcům. Není pak divu, že nikterak nepodlamovalo ani jiné civilizační potřeby, třeba co se týče chovu a lovu zvířat. Jaká ambiciózní ideologie si toto může ostatně dlouhodoběji dovolit?

Hledání zlomového bodu ve vztahu člověka k přírodě poněkud připomíná snahu stanovit začátek novověku. Výsledky obého relativizuje fakt, že současnost se stále a zrychleně proměňuje. Z hlediska 17. a 18. století byl konec středověku spojen se zaoceánskými plavbami a objevy kolem poloviny milénia a totéž nesporně hrálo, za dnešního stavu znalosti dalšího vývoje, podstatnou roli i v historii podrobování si přírody člověkem.

Většina dnešních lidí posouvá předěl epoch blíže současnosti: Se středověkem jsou jim výpravy za kořením celkem kompatibilní. Podobně běžně hodí nyní leckdo "do jednoho pytle" katolíky a protestanty, o „středověkosti“ všech dávných otopných systémů snad ani nemluvě. Prvním opravdu novověkým stoletím se postupně stával věk osmnáctý, pak devatenáctý a konečně dvacátý. Při pohledu na mladší generaci se ovšem začíná podobat pravdě, že středověk brzy expanduje a zabere i celé století dvacáté, neboť bez mobilního připojení, komunikace a sdílení není přece ani zbla ze současné modernity.

S tlakem lidstva na přírodu se to má v naší mysli podobně. Pro mentální obraz městeček v hradbách, přikrčených vesniček a drobných políček přehlížíme dalekosáhlou přeměnu přírody před staletími. Pro mnohé z nás je kolébkou dostatečné síly k ničení přírodního prostředí 19. století s jeho kolonialismem, s lovy velryb a ploutvonožců pro tuk na svícení, či bizonů pro zábavu a vyhladovění „rudých kůží“. Aktuálně se ovšem stává dobou zlomu až minulé století s enormním nárůstem počtu lidí a s jeho aspirací změnit celkově pobobu tradičního (převážně zemědělského) života.

Lidstvo se odedávna ve svém kořistnictví proviňovalo vůči přírodě. Instinkty nebyly špatné, ale poměry si naši dávní předkové upravili k obrazu svému. A stalo se jim něco jako kuně, která vlezla do kurníku...

Soudobé ničení přirozeného světa se liší od minulosti nejen rozsahem, ale také svou větší zbytností. Jde proto o hřích hříchů, byť jej křesťanství takhle nevidí. Ze strany tradiční náboženské morálky máme ovšem stále ku pomoci aspoň hřích pýchy, který je kardinální, či hřích nestřídmosti (obžerství). Těmto se ovšem spíše vysmívá nezbožná většina obyvatelstva. (Na takovém náboženství kapitalismus nevybudujeme.)

Je dobře, že vedle nechuti, opovržení a výsměchu aspoň nějakým skrupulím křesťanského světonázoru vůči pohrdání přírodou přichází z liberálního tábora protihodnotou rovněž aspoň něco přírodní etiky. Leckdy se ovšem snaží být systémově přijatelná, nebo naopak šokovat, někdy se na ni podepisuje dobová móda, či kýč.

Středověk, ve starém pejorativním smyslu slova, podle mě skončí až jednou spolu s kapitalismem a totálním nárokem člověka přivlastňovat si celý svět.

Josef Poláček - Manuální pracovník

Neděle, 8.Dubna 2018, 08:53:31

Pane Horáku, ve své avizované recenzi autor té knihy tvrdí, že - v zájmu uchování přírody a tedy i samotného člověka - je nutno vytvořit zcela novou, "terciární" kulturu, která by měla zásadně negovat dosavadní kulturu založenou na pocitu absolutní nadřazenosti člověka nad přírodou.

Takto řečeno se to jeví být naprosto přirozeným a plně odůvodněným požadavkem; ale jak se ve své recenzi pokusím vysvětlit, celá záležitost je ještě daleko složitější.

Josef Poláček - Manuální pracovník

Lid obecný, filozofie a věrouka Neděle, 8.Dubna 2018, 09:15:42

Ale ano, pane Pospíšile, samozřejmě ta formulace "lid obecný" může působit trochu pejorativně, a byl jsem si toho sám vědom. Problém je v tom, že je v daném kontextu jen velice obtížné nalézt formulaci příhodnější, to bych musel použít velice složité slovní konstrukce nějak ve smyslu "lidé žijící svým přirozeným osobním a občanským životem, od kterých není možno rozumně požadovat aby měli nastudovány ty nejsložitější a nejabstraktnější filozofické pojmy". Takže namísto takovéhoto větného monstra jsem přece jenom raději použil tu zkratku "lid obecný".

Tolik úvodem; a teď k samému tématu. Máme tu společný předmět: jsoucí svět, jeho podstata, jeho smysl, a místo člověka v tomto světě.

A teď jsou v zásadě možné dva způsoby, jak tuto záležitost vykládat: filozoficky, anebo teologicky.

A - to se nedá nic dělat - ten teologický výklad bude vždy zjednodušující. Nebo snad ještě přesněji: vždy bude zjednodušující ten výklad, který je založen na víře. A na obrazech (mýtech), kterými je tato víra zprostředkována.

Je to asi podobný poměr, jako dejme tomu rolníka obdělávajícímu své pole a vysoké matematiky. Ten rolník k tomu aby mohl úspěšně obdělávat to své pole, aby vůbec mohl vyměřit svou parcelu, dozajista nepotřebuje vysokou matematiku a teorii relativity. A naopak - ten matematik nebo fyzik by s největší pravděpodobností upadl do velkých potíží, kdyby najednou byl postaven před úkol obdělat to pole, aby neslo své plody.

Ale nedá se nic dělat: pokud se chceme dostat na úroveň moderního světa, na dosaženém stupni jeho vývoje, pak se bez té vysoké matematiky neobjedeme.

Ještě nikdy se nestalo abych někomu jakýmkoli způsobem vytýkal či předhazoval, že nemá nastudována díla velkých filozofů. Ale pokud se diskutuje o tom co je tento svět, jaká je jeho podstata a kde je jeho pravda, pak - to se nedá nic dělat - musím ty myšlenky těch velkých myslitelů vnést do hry. Stejně jako potřebujeme dejme tomu tu vysokou matematiku, pokud chceme překročit omezené hranice naší matičky země, a dostat se někam dál a výš.

Ten zcela zásadní rozdíl mezi myšlením filozofickým a myšlením věroučným je tento: věrouka nesnáší kritiku.

U myšlení filozofického je vždy možno kriticky přezkušovat vše doposud řečené, vše doposud nalezené; a právě proto je vždycky možno jít dál, za to už dosažené.

Přesně tohle v teologii možné není. V teologii existují určitá základní dogmata, určité články víry, se kterými není přípustné za žádných okolností hýbat. Není přípustné je podrobit kritickému přezkoumání. Proto je každá věrouka nakonec uzavřena v sobě samé, a není schopna dalšího - skutečně kvalitativního - vlastního rozvoje.

Josef Poláček - Manuální pracovník

Řecko-křesťanská civilizace a nesmrtelná duše Neděle, 8.Dubna 2018, 09:44:43

Paní Hájková, přesně naopak: kdykoli se hovoří o tom, jaké duchovní a kulturní kořeny má evropská civilizace, pak naprosto zásadně a pravidelně přitom padnou dva pojmy: křesťanství a antická (řecká) filozofie. Já jsem pak jenom obojí zkrátil do společného pojmu "řecko-křesťanská civilizace".

Bez té řecké filozofie (a bez římského práva) by nebylo civilizované Evropy. A je zcela legitimní klást otázku, co by vlastně zbylo ze samotného křesťanství, pokud by se odmyslil vliv právě té řecké kultury. Ta duchovní, intelektuální, myšlenková výměna mezi judaismem předkřesťanské doby a řeckým myšlenkovým světem byla totiž velice intenzivní, na straně jedné nemálo Řeků konvertovalo k judaismu, ale na straně druhé mnoho filozofických myšlenek řecké provenience si našlo svou cestu do judaismu té doby, a stalo se tou matečnou půdou, ze které se postupem času vykrystalizovalo samotné křesťanství.

Jako dozajista zajímavý příklad tohoto vlivu řeckého myšlení na křesťanství může sloužit nauka o "nesmrtelné duši".

Každý křesťan dnes s naprostou samozřejmostí prohlásí, že lidská duše je nesmrtelná. Jenže: o něčem takovém jako je "nesmrtelná duše" není v celé Bibli jedno jediné slovo! Ani ve Starém, ale ani v Novém zákoně! A co více: nejenže o tom není nic dáno v Písmu samotném, ale Židé ještě v Ježíšových časech na něco takového vůbec nevěřili.

A ještě hůře: ještě i ve druhém století po Kristovi křesťanští teologové víru v nesmrtelnou duši zavrhovali - jako nekřesťanskou herezi!!

A až od třetího století se ta víra v "nesmrtelnou duši" v křesťanství prosadila - a to sice jako přímý import z Platóna! Neboť to byl skutečně Platón a nikdo jiný, kdo ten koncept "nesmrtelné duše" vytvořil, a filozoficky odůvodnil. Nebýt "pohanského" Platóna - pak by ani křesťané podnes neměli svou "nesmrtelnou duši"...

Josef Poláček - Manuální pracovník

Neděle, 8.Dubna 2018, 10:03:10

A ještě je nutno doplnit: jestliže na tu "nesmrtelnou duši" nevěřili židé Ježíšovy doby - pak to ovšem znamená, že s naprostou samozřejmostí na ni nevěřil ani Ježíš sám!!

Jevi_1

Eva Hájková - Moravskoslezský kraj

Panu Poláčkovi Neděle, 8.Dubna 2018, 11:00:26

To já vím, že u dávných Židů to s těmi dušemi bylo jinak, a už jsem tu kdysi o tom psala. Oni nebrali duši a tělo jako oddělitelné substance. Ve Starém zákoně je například psáno, že duše, která hřeší, zemře. Pokud jde o Platónovo a Aristotelovo učení, jistě měly na utváření křesťanství velký vliv. Ale byly třeba Platónovy teorie o duši původem opravdu řecké? Nebo byly cizího původu? A byla řecká kultura v pozdějších dobách stále řecká? Nebo byla spíš helénská? Samozřejmě s tím předpokladem, že helénismus posbíral kdejaké vlivy z oblastí, kam se rozšířila původně spíš řecká kultura, která pak už tak úplně řecká nebyla.
Ani židovská víra nebyla v Ježíšově době nijak jednotná, pokud jde o posmrtný život. Víme, že například farizeové věřili ve vzkříšení, saduceové v ně nevěřili.
Křesťané mají ve svém učení, že duše přijde po smrti do nebe, ale vy sám jste napsal, že podle vás tomu dnes už nikdo nevěří. Což ovšem není pravda. Je to různé u jednotlivců, ale i u různých směrů. Adventisté sedmého dne prý věří jen ve vzkříšení, v posmrtný život duše ne. V tom se asi platonismu úplně zbavili. Ale nakonec o tom vždycky rozhoduje jedinec, čemu chce nebo nechce věřit. Proto nemůžete ani vy "s naprostou samozřejmostí“ tvrdit, čemu Ježíš musel či nemusel věřit. Můžeme na to usuzovat na základě biblických textů.
Ještě dodám, že se často pletou pojmy duše a duch (myšleno lidský duch), což potom do věci také vnáší neporozumění.

Ivo Horák - Praha 3

Čím je dáno toliké nepochopení ohledně víry a nevíry Neděle, 8.Dubna 2018, 11:17:31

Paní Hájková, napsala jste: "Ale nakonec o tom vždycky rozhoduje jedinec, čemu chce nebo nechce věřit." Nevím, já bych třeba i chtěl něčemu věřit (a jinému zas asi ne), jenže neumím si poručit a pomoct.

Pro mě by byla adekvátnější formulace: "Ale nakonec o tom jedinec často vědomě nerozhoduje, čemu dokáže nebo nedokáže věřit."

Dala by se zde uvést ona Husova věta, citovaná Kosíkem, o odporu svědomí...

Jevi_1

Eva Hájková - Moravskoslezský kraj

Panu Horákovi Neděle, 8.Dubna 2018, 12:23:45

Já jsem to nemyslela tak, že se člověk může zcela vědomě rozhodnout: tomu a tomu budu věřit, protože chci. Můžeme své chtění ovlivňovat zcela libovolně? Proto ani není správné někoho nutit, aby víru předstíral. Ale je-li víra od Boha, můžeme ho o ni, stejně jako o jiné věci, žádat modlitbou. Můžeme ho žádat, aby nám něco dal nebo aby nás o něčem přesvědčil. On samozřejmě nemusí, ale může.
Já sama si nejsem jistá tím, jak vypadá posmrtný život a je-li jaký. Nemůžu ovšem ani vědět, že žádný není. Můžu jenom doufat, že mě Bůh neopustí zaživa a neopustí mě ani ve smrti. Ale už samotný život s Bohem na zemi je radostný. Mnohem lepší než bez něj (a to vím, o čem mluvím).

Ivo Horák - Praha 3

Paní Hájková, Neděle, 8.Dubna 2018, 15:34:59

Vaše vyjádření je mi velmi pochopitelné. Přece však bych i oponoval: Myslím si totiž, že jsou lidé, kteří se o své víře opravdu rozhodují: „Tomu a tomu budu věřit, protože chci". Některé jedince natolik láká naplno se poddat vlastní vůli, příp. se jim to silně osvědčuje, že se naučí své pochyby likvidovat. Vedle takových jsou ovšem ještě jiní lidé, kteří o svých postojích i víře také „rozhodují“, ale v tom smyslu, že říkají každou chvíli (každému) něco jiného. Uvedené dovednosti svého druhu si lidé kdysi dávno osvojili coby někdy důležité strategie. Někteří z nás však nenacházejí k takovým schopnostem (dostatečné) dispozice, nebo tímto faktem extrémně zvýšenou potřebnou míru motivace. Také je mohou považovat za určitým způsobem nečestné, nebo nestatečné.

Jevi_1

Eva Hájková - Moravskoslezský kraj

Neděle, 8.Dubna 2018, 16:07:24

Věřit něčemu znamená žít jako by něco byla pravda. Ať už to pravda je anebo není (což může být někdy těžko dokazatelné). Včera jsem náhodou četla takový text o tom, že první přikázáni Desatera bylo vlastně církví špatně interpretováno: "V jednoho Boha věřiti budeš". Ve skutečnosti v Mojžíšově knize stojí: "Já jsem Hospodin, tvůj Bůh; já jsem tě vyvedl z egyptské země, z domu otroctví, nebudeš míti jiných bohů mimo mne".
To první předpokládá, že vědomě uznám existenci pouze jednoho Boha (nebudu se pokládat ani za pohana čili polyteistu ani za ateistu). A jinak si vlastně mohu dělat co chci (tedy mimo to, že ještě musím dodržovat další přikázání). Kdežto to druhé už samo o sobě znamená žít tak, jak to Bůh ode mě vyžaduje.
Ještě je tu jeden háček. Totiž, že lidé žijící v komunitě dřív měli více méně stejnou představu o tom, co vlastně Bůh od člověka chce. Zatímco dnes už to tak jednoznačné není.
V co (nebo v jakého boha) člověk nejvíc věří se nakonec pozná podle jeho jednání.

Jevi_1

Eva Hájková - Moravskoslezský kraj

Říkat každou chvíli a každému něco jiného... Pondělí, 9.Dubna 2018, 09:47:48

Někdo by mohl říct, že i sám Ježíš byl velkým relativistou:
Marek 9, 40: Kdo není proti nám, je pro nás.
Matouš 12:30: Kdo není se mnou, je proti mně.
Ale samozřejmě, je zapotřebí chápat, co tím nebo oním Ježíš vlastně myslel.

Josef Poláček - Manuální pracovník

Platón a nesmrtelná duše Pondělí, 9.Dubna 2018, 12:01:1

Ale jistě, paní Hájková, že to nebylo tak že by si jednoho krásného dne Platón sedl k psacímu stolu a jen tak z ničeho, z náhlého popudu si vymyslel tu "nesmrtelnou duši". Celá lidská kultura (a tedy i filozofie a stejně tak i teologie) je víceméně kontinuální proces, kdy nové vždy nějakým způsobem navazuje na to, co tady bylo předtím.

Ohledně té "nesmrtelné duše" rozhodujícím momentem bylo zřejmě dílo Parmenida, který z celého toho nepřehledného a nekonečného komplexu přírodního, předmětného, jevového jsoucna jaksi "vydestiloval" samotné Bytí - jakožto věčné, trvající, nepodléhající ani změně, ani vzniku ani zániku. Tedy "nesmrtelné".

Takto pojímané Bytí jakožto ideální základna všeho materiálně jsoucího pak ovšem nese základní charakteristiky Boha; přesněji řečeno, Bůh je subjektivní respektive personifikovanou formou tohoto všeobecného Bytí.

A jestliže duše samotná je také ve své podstatě záležitostí nikoli materiální, nýbrž duchovně-ideální, a jestliže - jak se Platón pevně domníval - lidská duše na svět přichází nikoli jako nepopsaná tabula rasa, nýbrž vybavená apriorními znalostmi přenesenými z životů minulých - pak už je opravdu jenom malý krůček k tomu, i tu lidskou duši zařadit do oné sféry entit trvalých, nadčasových, a tedy "nesmrtelných".

Mimochodem, ta Platónova víra v nesmrtelnou duši: on ovšem tehdy ještě nemohl vědět nic o genetice. Tedy o tom, že to apriorní vědění do toho nového jedince přechází prostřednictvím genetické informace. Ale - jeho způsob argumentace (kterou vkládá do úst Sokratovi) - tak ten jeho způsob argumentace je sám o sobě natolik dokonalý, že je fakticky o celá dvě tisíciletí předcházející anticipací právě té genetiky!

Josef Poláček - Manuální pracovník

Pondělí, 9.Dubna 2018, 12:08:18

Jinak máte ovšem pravdu, paní Hájková, ty pojmy "duch" a "duše" mnohdy splývají; ale u těch starých Řeků tomu tak bylo vědomě a záměrně, to jest "duch" jako inteligence, to pro ně bylo součástí duše, byla to ta nejvyšší schopnost či funkce duše.

- To se ovšem týká jenom toho "ducha" v subjektivním, osobním smyslu; pak tu byl ještě ten duch v objektivním, kosmologickém smyslu, jakožto "nús", o kterém tady už byla řeč.

Jevi_1

Eva Hájková - Moravskoslezský kraj

Pondělí, 9.Dubna 2018, 14:06:56

Svatý Augustin ovšem označil ten platónský dualismus duše a těla za manichejský a tvrdil, že podstatu křesťanství hrubě zkresluje.
Protikladem těla nebyla původně, podle biblického podání duše (ta naopak byla neoddělitelnou součástí těla), nýbrž duch (ruach, pneuma).
Jako je tělo něčím, co myslí (a myslí jinak než duch), tak na druhé straně existuje duchovní tělo (1 K 15, 44 Zasévá se tělo přirozené, vstává tělo duchovní. Je-li tělo přirozené, je i tělo duchovní.)

Aleš Morbicer - Ostrava

Pondělí, 9.Dubna 2018, 14:15:6

No jo no,
on ten Ježíš byl dost nezodpovědný týpek.
Místo aby jako řádný a právoplatný Syn Boží založil svou církev, sepsal završující teologii a všechny ostatní důležité věci světa (kde by se kapitolka o smrtelnosti či nesmrtelnosti duše určitě našla), včetně detailních pokynů Boha lidem, co se smí a co nesmí, co je čisté, co nečisté a tak podobně,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,
(podepsáno "Já Ježíš, Bůh Vykupitel, vy bando plantážníků")

,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,, se se svou partičkou budižkničemů potuloval po venkově a chudinských čtvrtích Jeruzaléma, hlásal věčnou lásku a podobné nesmysly, léčil nemocné, ba dokonce oživoval mrtvé, a nakonec se nechal zbaběle ukřižovat.
A všechno aby pak za něj odedřeli druzí..........

Václav Pospíšil - Záhoří

Pondělí, 9.Dubna 2018, 23:50:17

Pak je ta věta, pane Poláčku, nesmyslná, poněvadž náboženství působilo na všechny vrstvy lidí. Inspirovalo vědce k filosofickému i teologickému myšlení, ale i v oblastech přírodních věd i výzkumu, a inspiruje dodnes. Pro změnu zase urážíte věřící vědce.

Je nesmyslná i proto, že náboženství nemusí mít vliv jenom na myšlení, ale mění život člověka. Věřící měnili svět, což filosofové dosud neudělali.

Jevi_1

Eva Hájková - Moravskoslezský kraj

Úterý, 10.Dubna 2018, 06:29:5

Našla jsem k tomu pojetí ducha zajímavý úryvek v teologických textech na internetu:
"Kdybychom chtěli ve filosofii nalézt předtuchu či intuici tohoto ducha v biblickém smyslu, museli bychom se obrátit k tomu, co nejkontemplativnější z řeckých filosofů nazývali „cosi božského“, theion ti, v člověku. „Jak i někteří z vašich vlastních básníků pověděli: I my jsme jeho rod“ - to řekl Pavel Řekům (Sk 17,28)
A ještě tento úryvek: "Duch pracuje ve světě skrze člověka k tomu, aby se projevilo dozrání velikého díla."
Toto v antickém myšlení určitě není. Totiž to, že Bůh plánuje změnu celého stvoření skrze člověka. Jakési jeho dozrání.

Aleš Morbicer - Ostrava

Úterý, 10.Dubna 2018, 07:11:19

http://ceskapozice.lidovky.cz/moderna-se-stala-obeti-moralni-katastrofy-fid-/tema.aspx?c=A180404_140739_pozice-tema_lube

"V roce 1980 Alasdair MacIntyre konvertoval ke katolicismu v přesvědčení, že každý člověk se má zavázat ke konkrétní tradici a sžít se s ní. Myšlení je pak zakoušený rozpor a konflikt vlastní tradice, která je oporou myšlení, s nároky dne. Bez tradice není originality, jen fráze a svévole....."

Jevi_1

Eva Hájková - Moravskoslezský kraj

Úterý, 10.Dubna 2018, 07:29:12

Ještě k mému předchozímu příspěvku: To jsem zas použila slovo - dozrání. Pan Poláček nejspíš řekne, že stvoření tedy vlastně samo nedělá nic, když jenom zraje. Ale například člověk, když zraje jako jedinec, také to nemá bez námahy. Ani o ženě, která nosí v těle plod se nedá říct: vždyť ona nedělá vůbec nic, dítě se vyvíjí samo. Přitom to není bez námahy a tedy ani ne bez práce.

Václav Pospíšil - Záhoří

Úterý, 10.Dubna 2018, 09:21:44

Vy se, pane Poláčku stále proti ostatním vymezujete. Vidíte u druhých nedostatky, to, že nenaplňují co hlásají (křesťané jsou nejednostní, náboženství, teologie nedostatečná, ..), přitom svou filosofií ničeho nedosahujete. Jednou je to Platon, jindy Aristoteles, Hegel, Marx, a žádný výsledek. Už byste měl pochopit, že všichni mají jeden cíl, který nemohou dosáhnout osamoceně. Musíme hledat, co nás spojuje a v čem se můžeme spojit (pokud mezi námi nejsou takové protikady jako mezi Babišovým vedením státu jako své firmy a zájmu všech ostatních občanů). Už jsem Vám psal, že po vašich úvahách za čas ani pes neštěkne, možná je jenom vaše rodina bude opatrovat ve zbožné úctě, a kdo ví jestli. Jenom v jednotě je síla.

Josef Poláček - Manuální pracovník

Úterý, 10.Dubna 2018, 13:15:59

Pane Pospíšile, to že po jeho slovech a úvahách "ani pes neštěkne", svého času vmetali do tváře jeho nepřátelé a odpůrci dozajista i Ježíšovi.

A i ti velcí řečtí filozofové si stěžovali, že v očích mnoha jejich - mnohem pragmatičtěji myslících - současníků oni platí jako neužiteční "zahleděnci do hvězd", zabývající se marnými úvahami.

No a jak je vidět - i z těch napohled planých a marných myšlenek se někdy i v tom reálném světě něco uchytí.

Jenže: každá z těch velkých myšlenek počíná tím, že musí fakticky "vyhlásit válku" světu dosavadnímu, dosavadním konzervativním názorům a postojům, které se už přežily. A tak i dnes je volání po nějaké bezrozporné "jednotě všech" jenom hlasem konzervatismu. I dnes je nutno začít napřed tím, že se odhodí - a to sice radikálně odhodí - všechno to co je už zastaralé, přežilé, neživotné. A že se z toho minulého a dosavadního uchopí jenom to, co je pravé a životné - ale to se musí převést do nových souvislostí, do nové podoby.

Josef Poláček - Manuální pracovník

Liberalismus, tradice a ctnosti Úterý, 10.Dubna 2018, 13:45:22

Ano, pane Morbicere, ten MacIntyre má v zásadě naprostou pravdu; a víceméně to samé co on i já tady říkám a píšu už celá léta.

V naprosto prvé řadě skutečně platí, že novodobý liberalismus relativizuje všechny hodnoty: na místo dosavadních (především křesťanstvím tradovaných a uchovávaných) univerzálně platných a závazných hodnot tento liberalismus staví libovůli jednotlivce; a tuto libovůli kamufluje vznešeným jménem "svoboda".

Ten člověk novodobého liberalismu si sice smí dělat (téměř) všechno co se mu zlíbí; ale cena kterou za tuto údajnou svobodu musí platit je ta, že ztrácí jakýkoli nadindividuální, tedy ve vyšších sférách (ontických, teologických) zakotvený smysl své existence.

A za druhé: tím že měřítkem všech věcí je nyní - ne snad člověk jako takový, nýbrž právě jenom individuum - se ztrácí pojítko mezi lidmi navzájem, jejich schopnost nalézt společný cíl, společnou řeč. Každý nakonec zůstává "svobodně" uzavřený a izolovaný ve svém vlastním světě.

MacIntyre má i naprostou pravdu co se týče Kanta: ten Kantův "kategorický imperativ" se sice snaží (poté co východisko všeho bylo vloženo do subjektu, čili do individua) vyhnout se důsledkům toho počinu tím, že se apeluje na univerzalitu lidského rozumu - ale to je apel příliš abstraktní, nežli aby mohl mít nějakou opravdu reálnou působnost a závaznost. MacIntyre konstatuje zcela správně: tam kde podle Kanta by lidé měli svůj individuální egoismus respektive své partikulární zájmy a motivy omezit ve prospěch univerzální normy, tam ve skutečnosti každý svou vlastní osobní normu všem ostatním vnucuje jako univerzálně platnou. Dochází tedy k naprosto opačnému efektu, nežli jaký zamýšlel Kant.

Otázka je ovšem, co teď s tím. Ty "ctnosti", které se snaží obnovit MacIntyre - on sám má evidentně velké potíže s tím je nějakým přesvědčivým způsobem odůvodnit.

On má pravdu s tím že je nutno nějak spojit tradici (a závaznost tou tradicí zprostředkovaných norem) s kontextem aktuálního žití; ale jak řečeno má s tím viditelně nemalé problémy.

On je to ovšem problém zcela objektivní. Já sám tu znovu a znovu připomínám ty antické ctnosti; ale nedá se nic dělat, je zcela jasné že ty antické ctnosti není možno jen tak bez dalšího přesadit do současného moderního (a individualistického) světa. Stejně tak jako není možno sem přesadit ty antické bohy, kteří nad dodržováním těch ctností bděli.

Přesto já - na rozdíl od M. Hausera - trvám na tom, že nějaký způsob návratu k antice, to jest k jejímu ukotvení těch lidských ctností a dobrých vlastností v samotném (ontologickém) řádu věcí je nutný, a že je i možný.

Tento řád už ovšem nemůže být tak fixní a jasný jako tehdy; musí být uveden do souladu s pohybem a proměnlivostí moderního života, aniž by se ale v této mnohosti a proměnlivosti rozpustil a ztratil.

Jevi_1

Eva Hájková - Moravskoslezský kraj

Úterý, 10.Dubna 2018, 13:50:53

Na rozdíl od Michaela Hausera?
http://denikreferendum.cz/clanek/1405-proc-potrebujeme-navrat-k-antice

Jevi_1

Eva Hájková - Moravskoslezský kraj

Úterý, 10.Dubna 2018, 13:55:58

Papež se zmiňuje o ctnostech v nové exhortaci http://www.radiovaticana.cz/clanek.php?id=27461
Ctnosti prý mají svou hierarchii a na prvním místě mezi nimi je víra, naděje a láska.

Josef Poláček - Manuální pracovník

Člověk jako dovršovatel božského díla Úterý, 10.Dubna 2018, 14:20:19

No - to není zdaleka tak jednoznačné, paní Hájková. Tedy že by takovéto pojetí bylo antickému myšlení zcela vzdálené. Naopak, ta řecká představa o vztahu světa lidí a světa bohů je - ne sice zcela stejná, ale velice podobná jako ta křesťanská.

I u Řeků je tomu totiž tak: ten o sobě dokonalý (a tedy i dokonale dobrý svět) je původně u bohů. A původně lidé byli u těch bohů, žili s nimi v souladu, a ti bohové jim dali všechno co je dobré a dokonalé. To je pro křesťany zahrada Eden, tak to byl pro Řeky jejich bájný "Zlatý věk".

Pak ale došlo - podle Řeků - k tomu, že lidé tento dokonalý svět bohů ztratili. Nebo přesněji řečeno - oni se ztratili jemu. Lidstvo degenerovalo, odpadlo, zapomnělo všechno to dobré a dokonalé, co dostalo od bohů.

A teď tedy úkolem lidstva není nic jiného, nežli se zase krok za krokem to všechno dobré a dokonalé znovu naučit - a tím se vrátit zpět k té boží dokonalosti.

Takže jak vidíme, ten řecký model se velice podobá tomu judaisticko-křesťanskému: i tady člověk odpadl od Boha a jeho dobra a jeho dokonalosti; a musí se - v rámci svých možností - se tomu zase přiblížit.

Rozdíly jsou tu především dva: za prvé, u Řeků skutečně není nic o tom, že lidé by to boží dílo nějakým způsobem "dotvářeli". To je tady předem dané, a nemá zapotřebí aby ho někdo (člověk) ještě nějak dotvářel či nechal dozrát.

Druhý rozdíl je v tom: v křesťanství člověk toho návratu k božskému dosahuje především svým mravně čistým životem; zatímco v antice vedle ctnostného života přinejmenším na stejném stupni stojí i intelekt, duch. Bez ducha - plně a naprosto rozvinutého intelektu - člověk nemůže toho návratu k božské dokonalosti dosáhnout. A vůbec, bez inteligence člověk vůbec ani nemůže poznat, co je a co není dobré.

Takže nám tu vzniká nemalý paradox: na straně jedné v křesťanské tradici člověk svým dílem nechává "dozrát" to božské dílo - ale na straně druhé je to antika, která sice toto "dozrávání" božího díla nezná, ale fakticky svým důrazem na rozvoj v š e c h lidských schopností a potenciálů pro toto dozrávání vytváří mnohem komplexnější podmínky!

------------------------------------

A to celé má ještě jeden docela zajímavý aspekt.

Jestliže totiž v křesťanství platí, že tedy až teprve člověk (svým životem a svým dílem) nechává "dozrát" boží dílo - pak to ovšem má za důsledek, že Bůh sám by ten toho člověka zůstal nedokonalý, nedovršený!

Tenhle důsledek si dokáže uvědomit respektive připustit sotva který z křesťanů.

Poukazuje na něj ale (plným právem) Hegel, když konstatuje, že pokud by Bůh (křesťanský) zůstal jenom sám sebou - tedy pouze Duchem, byť i absolutním - pak by se vlastně vůbec nerealizoval, zůstal by jenom čirým, ale nenaplněným potenciálem.

Hegel tuto záležitost analyzuje v souvislosti s otázkou, p r o č vlastně Bůh vůbec stvořil celý jsoucí, materiální svět, přírodu a člověka. Vždyť - bezprostředně vzato toho Bůh přece vůbec neměl zapotřebí, Bůh je přece všechno, Bůh je celý vesmír a je absolutní Dokonalost. K čemu měl mít tedy ještě zapotřebí stvořit ten obyčejný, profánní, nedokonalostmi všeho druhu "znečištěný" svět?...

Hegel odpovídá: Bůh m u s e l tento svět stvořit. On musel stvořit svět a musel stvořit člověka, protože jinak by jak řečeno nenalezl svého vlastního dovršení, své vlastní realizace, a zůstal by jenom čirým, ideálním potenciálem.

Člověk tedy skutečně realizuje, dovršuje a dotváří to "boží dílo"; to ovšem pak nevyhnutelně vede k důsledku, který si zřejmě nedokázal uvědomit ani samotný Hegel.

Jestliže je to totiž člověk sám, na kterém závisí to dovršení božího díla - pak on sám v odpovídající míře získává své v l a s t n í, autonomní právo svého vlastního tvoření a stvoření.

Člověk pak už tedy přestává být pouze pasivním vykonavatelem shůry mu daných intencí a plánů; ale za realizaci toho božského Dobra a božské Dokonalosti přebírá svou vlastní odpovědnost.

Josef Poláček - Manuální pracovník

Úterý, 10.Dubna 2018, 14:43:6

Nejde o to, paní Hájková, že Hauser by si určitou renesanci toho antického světa nepřál.

On ale nevěří, že je možné obnovit ten tehdejší ontický základ antické kultury. Že už se tedy - v postmoderní civilizaci, ale i v moderní fyzice samotné - na prvočinitele rozložil a rozbil ten původně jasný, přehledný, racionálně a dokonale uspořádaný řád všech věcí, ze kterého ještě mohl vycházet ten antický svět.

Josef Poláček - Manuální pracovník

Úterý, 10.Dubna 2018, 14:46:40

Víra a naděje ovšem nejsou žádné ctnosti, paní Hájková. To jsou osobní postoje, upínání se k něčemu; ale žádné ctnosti ve vlastním významu.

Josef Poláček - Manuální pracovník

Úterý, 10.Dubna 2018, 14:47:36

Víra a naděje ovšem nejsou žádné ctnosti, paní Hájková. To jsou osobní postoje, upínání se k něčemu; ale žádné ctnosti ve vlastním významu.

Jevi_1

Eva Hájková - Moravskoslezský kraj

Úterý, 10.Dubna 2018, 20:04:54

Jsou. Víra, naděje a láska jsou křesťanské ctnosti - tzv. božské (teologální) ctnosti. Jejich původem, důvodem i předmětem je samotný Bůh, který je jako milost daruje do duše věřících, aby byli uschopněni k ctnostnému životu. Někdy se jim prý říká "vlité ctnosti". Z nich teprve vycházejí lidské ctnosti - čtyři hlavní křesťanské ctnosti jsou moudrost, spravedlnost, mírnost a statečnost.

Helena Zemanová - dálný východ od Prahy

Liberalismus, tradice a ctnosti. Úterý, 10.Dubna 2018, 21:22:18

Napadlo mě, pane Poláčku, že na vaše tažení proti liberalismu a liberální demokracii se docela hodí figura č. 6 neboli Imago z Čapkova Dvanáctera figur polemiky /Marsyas čili na okraji literatury/.
Tato figura /Čapkovými slovy/ záleží v tom, že se místo odpůrce, jaký skutečně je, podvrhne jakýsi světu nepodobný hastroš. Strawman se mu taky říká.
.....novodobý liberalismus relativizuje všechny hodnoty: na místo dosavadních (především křesťanstvím tradovaných a uchovávaných) univerzálně platných a závazných hodnot tento liberalismus staví libovůli jednotlivce; a tuto libovůli kamufluje vznešeným jménem "svoboda"...
Hezký hastroš.
Možná někdo takový dělá portýra v nočním klubu anebo poradce okresního mafiána, ale zatím svou teorii o libovůli jednotlivce nepublikoval.
Ať by to nazval jakkoli, z liberalismu bych ho nepodezírala.

Josef Poláček - Manuální pracovník

Středa, 11.Dubna 2018, 09:13:40

Paní Zemanová, ten MacIntyre je podle Vás také jenom nějaký "hastroš"? - Pokud vím, je to mezinárodně docela renomovaný autor.

Helena Zemanová - dálný východ od Prahy

Nevím. Středa, 11.Dubna 2018, 09:53:12

Nedovedu na vaši otázku odpovědět, pane Poláčku. MacIntyrem jsem se nezabývala. Moje poznámka se týká obrazu liberalismu, který tu průběžně prezentujete vy osobně.
Odkazování na autority Čapek zařazuje do figury 9. Testimonia:
"Tato figura značí, že časem lze s výhodou užít dovolávání se nějaké (kterékoliv) autority, třeba „již Pantagruel pravil“ nebo „jak dokázal Treitschke“. Při jisté sčetlosti lze na každé mínění nalézt nějaký citát, který je jedním rázem zdrtí."

Václav Pospíšil - Záhoří

Středa, 11.Dubna 2018, 14:18:54

Nezklamal jste mne, pane Poláčku. Vy jste Mesiáš.

Josef Poláček - Manuální pracovník

Čtvrtek, 12.Dubna 2018, 13:24:41

Díky za uznání, pane Pospíšile. ;-)

Ovšem, co je na tom zajímavé: zatímco o svého Ježíše (který sám o tom že by měl být nějakým "mesiášem" nevěděl zřejmě naprosto nic) - tak u něj toto mesiášství pojímáte zjevně ve smyslu naprosto pozitivním, zatímco u mně totéž mesiášství najednou má mít význam ryze negativní.

Zdá se, že byste si měl nějak srovnat svá kritéria, pane Pospíšile.

Václav Pospíšil - Záhoří

Pátek, 13.Dubna 2018, 01:26:29

Marek 13, 22,23 Povstanou falešní kristové a falešní proroci a budou činit znamení a divy, aby, kdyby to bylo možné, svedli vyvolené. Vy se tedy mějte na pozoru. Všechno jsem vám již předem řekl.
1. Když Ježíš mluví o falečných kristech, musí si být vědom, že on je Kristus - Pomazaný - Masiach.
2. Máte pravdu. Vy byste jen byl rád Mesiášem, ale na znamení a divy nemáte.

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.