Film Julia Ševčíka Jan Masaryk, loni ověnčený dvanácti Českými lvy, jsem shlédl až nyní, v předvečer 70. výročí jeho záhadami opředeného skonu. Film je určený asi hlavně českému obecenstvu, protože mytizace osudu syna prezidenta zakladatele je u nás stále populární. Pojednává o méně známém úseku jeho života z pohnutých časů obětování někdejšího Československa v Mnichově a použité historické dialogy ocení jen ten, kdo zná naše tehdejší dějiny. Historickými reáliemi nevybavený divák se možná v tomto filmu poněkud ztrácí.

Na podzim si také připomeneme 80. výročí historické mnichovské smlouvy. Film ovšem ukazuje Masarykovu osobnost z roku 1938 značně neuhlazeně — bujaré večírky ani sex Janu Masarykovi nebyly cizí. Svářela se v něm duše bohéma s povinností úředníka. Nevyrovnaný, psychicky labilní, plný protikladů. O některých Masarykových eskapádách psal už prvorepublikový bulvár. Osobnost bojující se skrytými démony představovala také příležitost pro herectví Karla Rodena. Přes tuto rámující osobnostní souvislost se film točí hlavně kolem politiky.