„Nezávislá, profesionální státní správa, funkční a vynucovaná pravidla, rozhodování na základě faktů a argumentů a po poctivé diskusi má podle nás spíše organizační než ideologický základ. Je to však stejně tak progresivní jako technokratický úkol. Určitě je pro něj potřeba technická zručnost, ale i víra v pokrok a odhodlání překonat staré bariéry nebo institucionální koleje. Proto nechceme ztrácet energii v zástupných sporech. Jsme přesvědčeni, že na prioritách, které prosazujeme, se mohou shodnout progresivní křesťan i liberál, rozumný pravičák i socialista,“ píší autoři jednoho ze sebevymezujících textů na webu politického hnutí Progresivní Slovensko.

Vysvětlují tak obsah slova progresivismus. Jde podle nich o nový a moderní politický směr, který chce věci rozvíjet a měnit. Konfliktní linii vidí se stranami a silami, kterým vyhovuje zachování statu quo. Už ti, kdo se na cílech Progresivního Slovenska mohou shodnout, ale dávají dohromady skupinu považující za hodnotu emancipaci, či jinak řečeno osvobození člověka. Což je tradičně cíl politické levice.

Správná jsou ovšem i slova představitelů hnutí, kteří ho chtějí vidět jako liberální (a levici jako jednu podmnožin liberalismu). Odtud by šlo vykročit k možná nevyřčené inspiraci Emmanuelem Macronem a jeho En Marche! Podobnost bychom kromě politického slovníku mohli vidět i ve snaze zapojit do přípravy politických materiálů co nejvíce lidí z veřejnosti. Ta je v případě Progresivního Slovenska institucionalizována v jeho internetovém diskusním fóru — Komunitě.

Hranice konfliktu jsou známé

Při prvním pohledu ale Progresivní Slovensko spíše ukazuje na trvající konflikt na slovenské levici. Stručně ho popisuje na příkladu Strany demokratické levice její čelná představitelka a ministryně financí v jedné z protimečiarovských vlád Brigita Schmögnerová ve své Knize o vládnutí.

Konflikt mezi modernistickým a konzervativním křídlem SDL vedl v roce 2002 k rozdělení tehdy vládní strany a ke vzniku Sociálně demokratické alternativy. Její příběh není naším tématem. O co ale šlo v tehdejším konfliktu modernistů a konzervativců?