Česká kinematografie už má na svém kontě zfilmované osudy gangsterů Mrázka a Krejčíře. Výživné to bylo, i s přesahem do politiky. Ovšem na snímek inspirovaný skutečným politickým příběhem teprve čekáme. Robert Sedláček sice chtěl kdysi točit o Jiřím Čunkovi, ale nenašel k tomu mecenáše.

Jedním z námětů by mohla být amnestie, kterou vyhlásil na sklonku svého prezidentování Václav Klaus. V lednu 2013 tak nastaly vánoce pro všechny ty nebohé obviněné, jejichž případy se táhly léta. Nebylo jim co dokázat? Anebo se dařilo spíš osnovat průtahy, dokud se otec české transformace neslitoval? Sázím na druhou variantu.

Nejskandálnější amnestii na Slovensku udělil v březnu 1998, prakticky na sklonku své zlaté éry, tehdejší premiér Vladimír Mečiar. Dotkla se i osob, na něž měla justice spadeno kvůli únosu syna prezidenta Michala Kováče do Rakouska.

Kdo poznal Mečiara, ví

Dávnou kauzu, kterou většina z nás zná jen ze zpravodajských stránek novin, oživil zbrusu nový film Únos režisérky Mariany Čengelové-Solčanské. Inspiroval se událostmi tak, jak šly. Některé scény, o nichž jen tušíme, že se mohly odehrát, však autorka přidala. Proto se také ústřední postavy nazývají Předseda, Prezident či Chalanisko. A významnou roli hraje i Strana, jež svého času takřka opanovala celou zemi.

Prezident nechce dosadit Předsedova člověka za šéfa tajné služby. Po čase Předseda využije mocenské převahy v parlamentu a pravomoc jmenovat ředitele tajných uloupne pro vládu na návrh premiéra. Ihned jí využije. A vrchní agent se za Předsedova vědomí postará o pomstu hlavě státu: její syn, stíhaný za majetkové delikty v Německu, je unesen do Rakouska, kde měl být podle předpokladů zadržen a vydán Interpolu. Z Vídně jej však tamní policisté vyexpedovali zpět do Bratislavy.

V ní mezitím začal souboj skupin v místním podsvětí, jež únosu asistovalo. Vše eskaluje s mladým příslušníkem kontrarozvědky, ve kterém se probudí spolu s obavami o vlastní život i svědomí — a začne vypovídat na policii i do diktafonu kamarádky novinářky. Všichni, co se kolem tohoto informačního úniku mihnou, se ocitnou v nebezpečí. Na řadu přijdou vraždy i znásilnění zvědavé reportérky. Zatímco politické vrstvy se tváří, že pro ně všechno skončilo, dole umírají lidé.

Pro diváka a vnějšího pozorovatele slovenské politiky není podstatné, zda film kopíruje fakta. Patří k autorské licenci, že se některé postavy a scény přidají a jiné uberou. Vyznění je ale srozumitelné. Nelze se divit, že se jedná o nejnavštěvovanější film na Slovensku za dlouhá léta. Sám jsem si na něj zašel minulou sobotu — a cestou z kina jsem se v Bratislavě necítil zrovna nejbezpečněji.

Ale co. Mafie se nevyhýbají žádné zemi. Spojené státy měly zase Watergate, aféru, kde také stáli novináři proti státní administrativně a tajným službám. Dokonce i dnes se Trumpovi příznivci snaží tvrdit, že předchozí prezident Obama nechal Trumpa sledovat. Samostatnou kapitolou jsou pak jedinci jako Edward Snowden, o němž nedávno natočil strhující film Oliver Stone.