Chci přispět X

Vlastní bublina aneb proč je tolik odporu vůči EU

Česká debata se stále dokola točí v těch stejných frázích a problémech, které se při pohledu z širší perspektivy jeví úplně jinak. Změní se to někdy?

České veřejné mínění si pěstuje vlastní názorovou bublinu a nepozoruje, kdo a proč jím hýbe. Jedná se o informační sebe-izolaci tragického rozměru. Ve zprávách a komentářích se nyní hovořilo o tom, že Česká republika je čistým příjemcem z rozpočtu EU a dostává dvakrát tolik, co do něj odvádí. Jedná se o miliardy. Ministerský předseda současně využívá této nálady a obhajuje své podnikatelské triky v zacházení s fondy EU. Pro českou veřejnost se tak stává hrdinou, který ten zlý Brusel správně vzal na hůl.

Českému veřejnému mínění stačí hodit jakoukoli bruselskou kost a preference voličů narůstají. Bylo to vidět například v záběru na Babišovu pravou ruku Faltýnka, který ihned po prvním nadechnutí v jedné debatě hovořil o tom, že i v instituci OLAF existují podvody, a proto se není čeho bát. Mluvil, ale jen v náznaku, o tom, co se stalo v roce 2013, kdy tehdejší generální ředitel OLAFu Giovanni Kessler udělal nějaké chyby a po několika měsících musel odstoupit.

Faltýnek již nezmínil, že to svědčí o samočisticích mechanismech uvnitř aparátu EU. Ani jak bychom měli být rádi, že taková instituce pomáhá právě nám, a to i vyčistit český kalný rybník. Ani že Inge Gräßleová z Evropského parlamentu Kesslera ostře kritizovala a teď kritizuje Čapí hnízdo. Tedy i Faltýnka. Občas vystoupí i nějaký politik, který zopakuje, že i uvnitř EU existují podvody, tedy stejně jako u nás. A opět neřekne, jaké to je procento a na jakou lavinu podvodů se spokojeně díváme doma. Podvodníci ukazují prstem na Brusel.

Pomlouvání programů
Pokud se hovoří o programech, které například pomáhají regionům, je zde jasná tendence: sbalit prachy, ale ve volebním boji se na EU šklebit. Některé typicky české podvody už vedly ke stažení evropské podpory, o čemž se moc nediskutuje. A nediskutuje se ani otázka, proč na to nepřišly domácí kontrolní mechanismy. Přitom existují zkušenosti s evropskými programy z regionů, kde se jaksi nepodvádí.

1271617_818488208180970_7189684725659110967_o-940x626Programy, které pomáhají regionům: sbalit prachy a ve volebním programu se na EU šklebit. Repro DR

Do detailu jsem to už popsal na příkladu okurek ze Spreewaldu, kde se malými penězi podařilo vytvořit ochrannou známku, která regionu pomohla. Kde jsou chráněné Znojemské okurky? Že to vyřeší trh? Ano, je pravda, že trh způsobí, že spotřebitelé půjdou za poctivou známkou, stejně jako způsobil nákupní zájezdy tam, kde jsou například prací prostředky poctivější a luncheon meat bez kuřecího separátu. Ale takové výjezdy nepodpoří regionální struktury. Ty trh totiž nevyřeší a je správné, že nás chrání komisařka Jourová. V Bruselu, je nutné připojit.

Vidět regionální souvislosti, typické produkty (třeba i sudetskou Becherovku), podporovat je a chránit jakýsi národní profil, to se daří spíše s podporou EU než s podporou našich milých oligarchů, kteří peníze rádi odkládají do daňových rájů a náš systém tomu neumí zabránit. Tedy díky Pánubohu za EU. Snad by se měla hledat i metoda vyloučení členských zemí, které nespolupracují.

Stále znovu referendum
Ve známém americkém filmu Groundhog day (Na Hromnice o den více) se Bill Murray točí ve vlastní citové smyčce a stále znovu, každý den, zažívá Hromnice a předpovídá podle sviště jaro. Podobně je to u českých politiků, kteří stále znovu hovoří, nejen na Hromnice, o referendu o vystoupení z EU. Prý se podstata členství změnila. A Okamurova debata o referendech k tomu přispívá. Jenže stav EU je i náš stav a na podstatné konstruktivní příspěvky z české strany se stále ještě čeká.

Pak jsme ještě vystrašení z uprchlíků. Těch, které bychom měli přijmout, je mnohem méně, snad asi padesátina, než nás, kteří jsme po roce 48 či 68 odešli a které přijali jinde. Jako „zlý emigrant“ samozřejmě nic nepožaduji. V debatě se však projevují podivné mechanismy, mezi nimiž je i neznalost cizích jazyků. Jeden internetový přítel se stále znovu ozývá s problémy, které znám již o den dříve – on čeká, až něco napíší v Reflexu. Současně to znamená, že si tato populace omezuje šíři vlastní informovanosti a nepřeskočí jazykovou bariéru, za níž by se mohla širším záběrem spíše uklidnit.

Neschopnost vstoupit do komunikace se světem, nedostatek občanského vzdělávání k tomu přispívají také. I na volebních výsledcích je vidět, jak si medíme při orientaci podle znalostí ruštiny. Svět o našem znovuzvoleném prezidentovi nechce moc vědět, ale do Moskvy se smí podívat. Co ovšem podniká celá široká scéna ruských trollů? Plní zájem svých zadavatelů, totiž rozbití EU. A u české populace, sedící v bublině nedostatku vzdělání, se jim to daří.

A co si myslíte vy? Diskuse (0 příspěvků)

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.