Poslední dva týdny jsem na pozvání federální vlády strávil cestováním po Spojených státech. Mým cílem bylo ověřit, zda v Americe přetrvávající extrémní chudoba brání jejím občanům v užívání jejich lidských práv. Navštívil jsem Kalifornii, Alabamu, Georgii, Puerto Rico, Západní Virginii i Washington DC. Mluvil jsem s desítkami odborníků a občanských organizací, setkal jsem se s vysoce postavenými státními i federálními úředníky a politiky, hovořil jsem rovněž s mnoha lidmi, kteří trpí bezdomovím nebo žijí v hluboké chudobě. Vládě prezidenta Trumpa děkuji za zprostředkování návštěvy i pokračování v dlouhodobé spolupráci na celostátním monitoringu chudoby s Radou OSN pro lidská práva.

Moje zkoumání probíhá v době, kdy se v politice Spojených států vůči problémům nerovnosti a extrémní chudoby rýsuje dramatická změna. Navržená daňová reforma je pokusem učinit z Ameriky nejnerovnější společnost na světě a nepochybně zásadně prohloubí již dnes vysokou míru příjmové a majetkové nerovnosti mezi nejbohatším procentem a nejchudší polovinou Američanů. Hluboké škrty v programech sociální péče, jež prezident Trump a předseda dolní komory Kongresu Ryan prosazují a které již vláda částečně začíná zavádět, v zásadě zcela zničí stěžejní prvky sítě sociálního zabezpečení, již dnes plné děr. Zprávu, již předkládám, je třeba chápat v tomto kontextu.

Spojené státy jsou jednou z nejbohatších, nejmocnějších a technologicky nejpokročilejších zemí světa. Ani své bohatství, ani svou moc, ani technologické inovace ale nejsou schopny využít k zlepšení situace více než čtyřiceti milionů svých obyvatel, kteří žijí i nadále v chudobě.

↗

Autor zprávy Philip Alston v táboře bezdomovců v Los Angeles. Foto archiv UN

Během uplynulých dvou týdnů jsem toho mnoho viděl a vyposlechl. V chudinské čtvrti Skid Row v Los Angeles jsem potkal množství lidí, kteří stěží přežívají. Byl jsem svědkem toho, jak v San Franciscu policista nařizuje skupině lidí bez domova, aby šli jinam, ale nedokáže jim odpovědět na otázku, kam by to mělo být. Vyslechl jsem, jak tisíce chudých lidí dostávají drobné pokuty, které se zdají být přímo záměrně navrženy tak, aby se výbušnou rychlostí rozrostly v nesplatitelné dluhy, které často končí uvězněním a v čím dál větší míře se stávají významným zdrojem příjmů pro napjaté obecní rozpočty.

Viděl jsem vnitrobloky přetékající splaškami tam, kde úřady nepovažují kanalizaci za svou odpovědnost. Viděl jsem lidi, kteří přišli o všechny své zuby, protože většina nouzových zdravotních pojištění pro chudé stomatologickou péči nepokrývá. Slyšel jsem o rozvrácených rodinách i sousedstvích a stovkách předčasných úmrtí, které má na svědomí šířící se užívání syntetických opiátů. V Portoriku jsem se setkal s lidmi, kteří žijí poblíž otevřené skládky uhelného popílku, který na ně prší a přináší jim nemoci, postižení a smrt.

To samozřejmě není celý příběh. Viděl jsem i mnoho dobrého. Setkal jsem se se státními a především lokálními úředníky, kteří se odhodlaně snaží nejchudší pětině svých spoluobčanů pomoci. Viděl jsem energické občanské aktivistky. Navštívil jsem katolický kostel svatého Bonifáce v San Franciscu, který lidem bez domova poskytuje mezi mšemi k užívání své lavice. V Portoriku jsem byl svědkem neobyčejné odolnosti a vzájemné solidarity tamních lidí. Navštívil jsem skvostnou zdravotnickou iniciativu Právo na zdraví ve virginském Charlestonu, jejíž dobrovolníci, lékaři, zubaři i sestry, poskytují více než jednadvaceti pacientům bezplatnou zdravotní péči. A byl jsem svědkem toho, jak si původní obyvatelé Aljašky na konferenci o lidských právech v Atlantě výslovně chválí tamní pokročilý zdravotnický systém, na jehož fungování mají navíc možnost se podílet.

Neustále se navracejícím tématem rozhovorů, které jsem měl možnost vést, byla americká výjimečnost. V rozporu s úctyhodnými aspiracemi svých zakladatelů se však dnešní Spojené státy vymykají okolnímu světu problematickými charakteristikami, které jsou v šokujícím rozporu s jejich nezměrným bohatstvím a jejich formální oddaností lidským právům. Výsledkem je obrovský protiklad mezi soukromým bohatství a obecně rozšířenou bídou.

Lidé, s nimiž jsem měl příležitost mluvit, se mě často ptali na to, jak si Spojené státy vedou ve srovnání s jinými zeměmi. Jakkoli taková porovnání nejsou vždy přesná, průřez několika statistickými indikátory dává dosti jasný obraz nesouladu mezi bohatstvím, vynalézavostí a pílí Američanů a společenskými výsledky, k nimž se zemi podařilo dopracovat.

• Podle většiny měřítek jsou Spojené státy jednou z nejbohatších zemí světa. Na zbrojení vydávají víc, než Čína, Saudská Arábie, Rusko, Velká Británie, Indie, Francie a Japonsko dohromady.
• Výdaje na zdravotní péči na osobu jsou v USA dvakrát vyšší, než je průměr zemí OECD, a podstatně vyšší než ve většině ostatních zemí. Přesto má země o poznání méně lékařů a nemocničních lůžek na osobu, než je průměr zemí OECD.
• Míra dětské úmrtnosti byla ve Spojených státech v roce 2013 nejvyšší v celém vyspělém světě.
• Američané jsou častěji nemocní a umírají dříve než obyvatelé jakékoli jiné vyspělé demokracie a rozdíl mezi Spojenými státy a jim podobnými zeměmi se v tomto ohledu zvětšuje.
• Míra nerovnosti je v USA daleko vyšší než ve většině evropských zemí.
• V zemi se zanedbává šíření tropických nemocí, jako je virus Zika. Odhaduje se, že zhruba dvanáct milionů Američanů žije s neléčeným parazitickým onemocněním. Varovné jsou loňské zprávy o všeobecném rozšíření měchovce lidského v okrese Lowndes v Alabamě.
• Spojené státy trpí nejhorší mírou obezity v celém vyspělém světě.
• Pokud jde o přístup k pitné vodě a kanalizaci, řadí se USA mezi státy světa na šestatřicáté místo.
• Spojené státy mají největší podíl uvězněného obyvatelstva na celém světě. Následuje je Turkmenistán, dále Salvádor, Kuba, Thajsko a Ruská federace. Míra uvězněných lidí je pětinásobkem průměru OECD.
• Míra chudoby mladistvých v USA je nejvyšší ze všech zemí OECD. V chudobě žije čtvrtina mladistvých, oproti necelým čtrnácti procentům v celku OECD.
• Centrum pro nerovnost a chudobu při Stanfordově univerzitě hodnotí, jak se daří nejbohatším zemím světa na základě indexu, do nějž počítají situaci na pracovním trhu, chudou, kvalitu sociálního zabezpečení, majetkovou nerovnost a ekonomickou mobilitu. Mezi deseti nejbohatšími zeměmi světa jsou Spojené státy poslední. Mezi nejbohatšími jednadvaceti státy jim patří osmnácté místo.
• Pokud jde o nerovnost a chudobu, řadí se Spojené státy mezi sedmatřiceti zeměmi OECD na pětatřicáté místo
• Podle World Income Inequality Database mají USA nejvyšší Giniho index (míru nerovnosti) ze všech západních zemí.
• Zmiňované Centrum pro nerovnost a chudobu popisuje Spojené státy jako „jednoznačnou a extrémní výjimku v míře dětské chudoby“. Míra dětské chudoby je v USA nejvyšší ze všech šesti nejbohatších zemích — mezi Kanadou, Spojeným královstvím, Irskem, Švédskem a Norskem.

Text, který původně vyšel pod titulem Extreme poverty in America: read the UN special monitor's report v deníku The Guardian, přeložil do češtiny Josef Patočka. Plný text zprávy v angličtině je dostupný zde.