V Bonnu se včera sešel zvláštní sjezd německé sociální demokracie SPD, aby učinil rozhodnutí, zda se má strana na základě takzvaných sondážních rozhovorů o potenciální velké koalici s křesťansko-demokratickou unií CDU/CSU dosavadní kancléřky Merkelové pouštět do plnohodnotného koaličního vyjednávání. Rozhodnutí to bylo pro stranu náročné — původně se hned po zářijových volbách rozhodla jít do opozice, aby se všestranně zkonsolidovala.

Až selhání vyjednávání o zbývající početně možné jamajské koalici v listopadu ji donutilo další velkou koalici vůbec zvažovat. Výsledky před deseti dny zakončených sondážních vyjednávání byly pro řadu členů a členek neuspokojivé, SPD se tak do Bonnu sjela značně rozpolcená a závěr sjezdu si netroufal dopředu nikdo odhadovat.

Že delegáti a delegátky nakonec velmi těsnou většinou 56 procent hlasů rozhodli o zahájení koaličních rozhovorů, za to mohou dle komentátorů jednak zejména silné projevy tří špičkových sociálních demokratek, předsedkyně poslaneckého klubu SPD Andrey Nahlesové a předsedkyň vlád spolkových zemí Malu Dreyerové (Porýní-Falz) a Manuely Schwesigové (Meklenbursko-Přední Pomořansko).

↗

Klíčovými postavami sjezdu se ukázaly být tři sociálnědemokratické političky. Zde zprava: Andrea Nahlesová, Manuela Schwesigová a Malu Dreyerová, v popředí předseda Martin Schulz. Foto archiv SPD

Řeč předsedy Martina Schulze naopak z hodnocení vychází nevalně, pro Českou republiku není bez zajímavosti, že nás jmenoval jako odstrašující případ posunu doprava, jehož následování se má Německo právě vládou velké koalice s účastí sociální demokracie vyvarovat.

Druhou o výsledku rozhodující věcí zřejmě bylo, že součástí mandátu pro vedení strany je v rámci koaličních vyjednávání dosáhnout oproti výsledkům sondáží další ústupky socialistům, a to zejména v rámci narovnání nespravedlností způsobených dvoutřídním zdravotním pojištěním, ohledně zákazu uzavírání pracovních smluv na dobu neurčitou bez věcného důvodu a také ve věci dodatečného příchodu rodin uprchlíků.

CDU/CSU před sjezdem jakékoli další ústupky odmítala, nyní však jen velmi těsný výsledek proponentů velké koalice může vyjednávací moc SPD paradoxně zvýšit: křesťansko-demokratickým stranám se vyjevilo, že závěrečné odsouhlasení koaliční smlouvy sociálními demokraty v celostranickém referendu není při takové náladě ve straně žádnou samozřejmostí a že vyjít jim vstříc je i v jejich zájmu. Nové volby totiž také nechtějí.

Na druhou stranu se pravděpodobnost, že by se členská základna nakonec obrátila proti své špici, nejeví jako zase tak velká. Existují ale ti, kteří ještě na sjezdu vyhlásili svou připravenost ji zvyšovat, co jim síly stačí: totiž mladí socialisté JuSos. Začali s kampaní, která má přesvědčit stávající i přilákat nové členy, kteří by pak měli v rámci referenda hlasovat proti velké koalici.

Další omezení

Pokud by všechny tyto nástrahy budoucí koaliční partneři překonali a velká koalice v Německu skutečně vznikla, bude tu ještě otázka, o jakou vládu půjde. Všechny tři zúčastněné strany budou na enormně krátkém vodítku a nebudou si moci dovolit příliš ustupovat partnerům — CSU kvůli volbám do bavorského zemského sněmu na podzim 2018, kde se jejich tradiční absolutní většina jeví ohroženější než kdy dřív. CDU a SPD zase proto, že si na základě tragických výsledků minulých voleb předsevzaly pracovat na svém profilu. Socialisty kromě toho bude bedlivě sledovat skoro půlka vlastních členů, která vlastně s vládním angažmá vůbec nesouhlasila.

Zda takto spoutaná vláda nakonec může být úspěšná, jak se vyrovná s výzvami doma, Evropě i zahraničí i jak další velká koalice pozmění celkové politické klima v zemi, když za aktuálními společenskými posuny, které symbolizuje vzestup pravicově-populistické AfD, mnozí vidí právě bezpohlavní politiku velkých koalic ve dvou z uplynulých třech volebních období, je ve hvězdách. Mnoho důvodů k optimismu ale spíše není.