Zatkli šestnáctiletou Ahid, fackovala vojáky
Prokop SingerIzraelem hýbe případ šestnáctileté Palestinky, která fackovala vojáky. Podle ní proto, že jim stříleli do oken, podle armády se jednalo o provokaci. Nyní je v detenci i s řadou svých příbuzných a její případ štěpí veřejnost.
V úterý 19.12. byla zatčena šestnáctiletá Palestinka a známá aktivistka Ahid Tamímí. Mladá dívka s neobvykle blonďatou kudrnatou hřívou byla již známou tváří pravidelných protestů ve vesnici Nabí Sálih, kde Izraelci odkrojili značnou část palestinské půdy ve prospěch židovské osady.
Poté, co Donald Trump ohlásil přesun americké ambasády do Jeruzaléma, rozšířily se protesty po palestinských územích a vesnice Nabí Sálih nemohla zůstat pozadu. Ahid zaútočila na dva izraelské vojáky pohlavky a kopáním ve snaze vyhnat je z pozemku domu její rodiny. Vše je zachyceno na videu, na němž lze vidět vojáky evidentně odmítající reagovat.
Ahidin otec Básim tvrdí, že video bylo natočeno poté, co izraelští vojáci vystřelili na jeho dům střely se slzným plynem, které vysklily několik oken jeho domu. Izraelští vojáci zase tvrdí, že se jednalo o provokaci ve snaze vzbudit reakci, která by je očernila v médiích.
Faktem ale je, že voják ze stejné jednotky chvíli předtím střelil Ahidina čtrtnáctiletého bratrance Muhammada přímo do obličeje gumovým projektilem (přesněji pogumovaná olověná střela) za údajné házení kamenů na vojáky. Muhammad byl těžce zraněn a lékaři museli provést operaci, při níž mu odstranili kulku ze zlomené čelisti a následně rekonstruovali lebeční kost, která byla kulkou narušena.
Ačkoli vojáci nejednali na místě v moment, kdy byli zfackováni, v noci se pro Ahid vrátili. Rodinu vzbudilo bušení na dveře a křik. Noční razie v palestinských domech jsou vcelku běžnou součástí života na okupovaných územích a tím spíše ve vesnici Nabí Sálih, která je jednou z nejaktivnějších, co se týče demonstrací proti okupaci.
Nyní si pro Ahid přijelo něco kolem třiceti vojáků. Dveře otevřel otec Básim, který byl okamžitě odstrčen. Poté vojáci nahnali celou rodinu do jednoho pokoje a prohledali dům. Ahid byla zatčena, aniž by byl rodině sdělen důvod. Celé rodině byly zabaveny počítače a mobilní telefony. Básim řekl redaktorům Al Džazíry, že jeho čtrtnáctiletý syn odmítl odevzdat vojákům svůj mobilní telefon, ti ho poté povalili na zem a telefon mu vyrvali z ruky.
Pohromy pro rodinu Tamímí tím ale neskončily. Další den jela matka Narímán navštívit svou zatčenou dceru na policejní stanici u vesnice Džaba´a poblíž Jeruzaléma a byla rovněž zatčena. Jako důvod zatčení uvádějí Izraelci natočení videa, jehož cílem prý bylo podněcovat nenávist vůči Izraeli.
Následující ráno byla zatčena sestřenice Núr, jednadvacetiletá studentka žurnalistiky poté, co se také objevila na zveřejněném videu. Aby to nestačilo, byla 28. prosince zatčena také Ahidina teta Manál, když protestovala před věznicí proti zadržení své neteře. Manál je manželkou Bilála Tamímího, vůdce uskupení Solidarita, které pořádá páteční protesty v Nabí Sálih.
Co se týče osudu samotné Ahid, byla 24. prosince eskortována k vojenskému soudu. Poté jí soud prodloužil zadržení na dalších pět dnů se zdůvodněním, že stále představuje ohrožení pro izraelské vojáky.
Jak je patrné, rodina Tamímí je velmi aktivní v nenásilném odporu proti okupaci. Otec Básim byl už jako desetiletý chlapec u protestů v roce 1977, když si izraelští osadníci z nedaleké osady Halamiš přivlastnili místní studnu.
Celkově byl jedenáctkrát zatčen, z toho jednou strávil 3 roky v administrativním zadržení bez soudu. V roce 1993 dokonce v důsledku násilí při výslechu ztratil na osm dní vědomí.
Během jednoho z pobytů ve vězení se za něj zasadila Amnesty International a označila ho za vězně svědomí, což je termín, jímž tato lidskoprávní organizace označuje lidi, kteří jsou omezování na svobodě za své přesvědčení a nedopustili se žádného násilí. Sám Básim je velkým obdivovatelem Gándhího a vidí v něm svůj vzor.
Reakce z Izraele
Mimo obvykle kritické, avšak názorově velmi okrajové články některých redaktorů deníku Haaretz jako například velmi sarkastický článek Gideona Levyho o tom, že fackovat smí pouze izraelská armáda, ale Bůh chraň, pokud si to dovolí oběť okupace, se drtivá většina reakcí zabývala pouze tím, jestli se „napadení“ vojáci chovali správně či nikoli.
Naftali Bennett, ministr školství a zároveň ministr pro záležitosti diaspory, se nechal slyšel, že tato mladá dáma by měla dožít život ve vězení. Veřejný diskurz k tématu asi dobře charakterizuje televizní debata na izraelském Kanálu 10, kde se moderátor táže, zda máme obdivovat naše vojáky, že se zachovali morálně poté, co je šestnáctiletá dívka začala fackovat, nebo jestli se ukázali jako zbabělci ve stínu událostí kolem Elora Azarii (pozn. autora: izraelský voják, který byl odsouzen za to, že zabil již zneškodněného údajného palestinského útočníka).
Pokud se vůbec zabývají osudem mladé Ahid, pak většinou vyjadřují obavy, aby se pro svou krásu nestala charismatickou hrdinkou na obrazovkách západních televizních kanálů. Moderátor v izraelské televizi dokonce říká, že by lidem na Západě mohla připomínat svým vzhledem Johanku z Arku.