Kapr na vánočním stole, vynalezená tradice nahradila kroupy s hrachem

Radek Kubala

Je vskutku vánoční kapr historickým zvykem, na který musíme navazovat, nebo je jen vynalezenou tradicí upravenou pro potřeby rybníkářství? Nemají nakonec k evropským tradicím blíže štedrovečerní tabule bez masa?

Ráno se probudím a jsem zmatený. Kamkoliv se pohnu, do nečeho narazím, do zdi nebo jiných šupinatých postav. Furt do mě někdo vráží a po hodinách strachu na mě z ničeho nic začne sahat upocený smraďoch. Proč má v ruce tu palici?

Kdyby vánoční kapři mohli psát vlastní deník, jejich poslední zápis by vypadal asi takto. Každoročně podobný osud zažijí přibližně dva miliony kaprů, na cestách a v přecpaných kádích stráví i několik dní. Jejich utrpení často ospravedlňujeme povídáním o starých tradicích, na které musíme navazovat a které je potřeba dodržovat. Jak se to však má se starobylými zvyky ve skutečnosti?

Britský historik Eric Hobsbawm přišel na začátku osmdesátých let s pojmem vynalezená tradice, kterým popisoval proces znovuvynalézání zvyků a vyhledávání jejich opory v minulosti. Vynalézání tradice pro něj znamená „proces formalizace a ritualizace skrze znovuobjevování starých symbolů, historických linií a příkladů“. Zkrátka vymyslíte nějakou hloupost, označíte ji za tradici a začnete vyhledávat příklady historických osobností, které se chovaly podobným způsobem.

Při pročítání článků o historii naší vánoční tradice se nelze ubránit pocitu, že vánoční kapr je bezpochyby jednou z vynalezených tradic, o kterých píše Hobsbawm. Pokud bychom chtěli skutečně navazovat na vánoční tradice, které sahají do středověkých českých zemí, musely by naše středrovečerní tabule vypadat jinak.

Hrách, kroupy a rybníkářství

Můžeme se dočíst, že nejstarší zmínka o kaprovi na štědrovečerním stole pochází už z roku 1253, kdy jej vlámský mnich Vilém z Rubruku jedl na dvoře mongolského chána Möngkeho. V českých zemích je poprvé doloženo až v sedmnáctém století, ačkoliv se jednalo pouze o avantýru bohaté šlechty.

Vánočním pokrmem nižších vrstev, tedy většiny obyvatelstva tehdejší střední Evropy, byl po staletí houbový kuba, naklíčený hrách, sušené ovoce a vánočka.

Recept na smaženého kapra se poprvé objevuje až v roce 1826 v knize Domáci kuchařka Magdalény Dobromily Rettigové. Oblibu mezi nižšími vrstvami pak vánoční ryba získala až v půlce minulého století, přičemž do druhé světové války se připravovala ve sladké omáčce z povidel a perníku.

Smažené kapří řízky se tak pravidelně na našich štědrovečerních tabulích objevují ani ne šedesát let. Nutnost vynalézt tradici vánočniho kapra tudíž nevyplynula z historické národní zkušenosti, ale souvisí spíše s rozvojem rybníkářství na přelomu devatenáctého a dvacátého století. Odvěká tradice se tak na náš stůl nedostala přes opakované praktikování jdoucí skrze generace, ale kvůli posílení specifického segmentu zemědělství.

Pokud si tedy letos podobně jako já z etických důvodů kapra na Štědrý večer nedopřejete, nemusíte zpytovat svědomí, že jdete proti národním tradicím a zvyklostem. Vánoční večeři skládající se ze smaženého robi, ovesného nekapra nebo sójového řízku s bramborovým salátem se sojanézou můžete rovněž jednoduše ospravedlňovat tradicí založenou vegetariány Pythágorasem a Ježíšem. Naše evropská civilizace přece stojí na řeckých a křesťanských základech, ne?

A proto nechme kapra v rybníce, ať, jak zpívá Nohavica, „se tam schová, ať se tam skryje, ať si tam v klidu celý rok žije.“

    Diskuse
    FT
    December 15, 2017 v 11.43
    Zabíjení ryby na vánoce je satanistický obřad, který takto nakládá s raně křesťanským symbolem.
    IH
    December 15, 2017 v 23.58
    Mám zrovna v téhle záležitosti, uznávám, trochu konformní názor i přístup
    Jednou z velmi obecných kulturních praktik lidstva je držení půstu. V západní tradici je vynechávání masa o postních dnech spojených s náboženskými svátky zmírňováno možností jíst ryby. Kdysi byly za ryby leckde považovány např. také želvy, což ke škodě těchto zvířat dosud mnohde ve světě, nyní již zcela účelově, tolerují.

    U nás byly v pozdním středověku a zvláště pak v 16. století zakládány početné rybníky, z nichž mnohé zanikly. Jednalo se o výnosné podniky, zatímco dnes, přes intenzivní "kaprokachní" hospodaření, tomu tak v srovnatelné míře již není. Každopádně ryby vylovené z rybníků je třeba sníst, a to ať přímo o vánocích, nebo, zamrazené, později.

    Ryby představují důležitou součást zdravé stravy. Protože lidí a možností dopravy přibývá, populace mořských ryb byly průmyslovým výlovem povážlivě ztenčeny. Zdá se tedy, že zintenzivněný chov sladkovodních ryb v domácích vodách a nádržích je celkem rozumným způsobem zajištění aspoň minimální rozumné konzumace rybího masa.

    Pojídání bezmasých jídel, hlavně houbového kuby zůstalo o vánocích celkem běžné, omezuje se však na "postění se" přes den 24. 12. Co však jíst večer? Tradice ohledně jídla, tedy i tradiční restrikce, jsou z nejvytrvalejších. Většina Čechů by stále ještě váhala např. se zařazením hovězího. Míra koncentrace spotřeby sladkovodních ryb (kaprů) do období vánoc je ovšem přehnaná.

    Prodej ryb v kádích je jednou z mála tradičních trhoveckých praktik, které dosud nevymizely. Někteří obhájci prodeje na ulicích argumentují tím, že je to poslední případ, kdy lidé lidé ještě vnímají a akceptují skutečnou povahu obstarávání masité stravy. Přesto je ovšem otázkou, zda právě v tomto případě zůstávat tak trochu v minulosti, zatímco jinde o ni nechceme ani slyšet.

    P.S. Vegetariánství považuji za ušlechtilou a dnes vzácnou ochotu nějak podstatněji se omezovat. Sám jsem zůstal jen u drobných omezení, týkajících se hlavně množství konzumovaného masa a vyloučení některých "druhů". Zcela telecího, selečího, skopového a "divočiny", téměř úplně pak hovězího a mořských ryb.
    JP
    December 16, 2017 v 11.09
    Pane Horáku, ty mořské ryby si (už zase) můžete víceméně s klidným svědomím dopřát. Totiž, alespoň některé.

    Zrovna nedávno jsem četl v německých novinách, že díky skutečně velice striktní kontrole lovných kvót, kdy rybářské čluny jsou kontrolovány jak na místě, tak i prostřednictvím satelitů a ještě řadou dalších způsobů, se podařilo alespoň v určitých oblastech (tuším že Baltského a Severního moře) to předchozí decimování početních stavů ryb omezit natolik, že místně dokonce došlo už k efektu opačnému - tedy k jejich přemnožení!

    Takže jak řečeno určité druhy mořských ryb - a z určitých lokalit - je možno si opět dopřát bez výčitek svědomí.
    MP
    December 16, 2017 v 12.19
    Avantýry bohaté šlechty...
    Moje babička uměla výtečně připravit různé sladkovodní ryby na stovky způsobů. Byla manželka zubaře v pražské Trojí a když lidé od vody neměli na zaplacení (tedy většinou), platili v naturálních přebytcích (nejspíš upytlačených, ale co vím, děda měl vždycky raději sousedy než erár či vrchnost).

    Nevím, odkud Radek Kubala tak přesně ví, že v sedmnáctém století tu byl kapr vzácný, ale zase bych těm šlechticům příliš nezáviděl, že oni jedli exotického kapra, zatímco spodina se musela spokojit s lososem, candátem, štikou, pstruhem, cejnem, okounem nebo úhořem. Ti opravdu chudí často jen s raky a mušlemi, ale to už musela být tuhá nouze.

    Široce sdílená tradice doložená přes stopadesát let je v naší moderní společnost už dost vzácná a neobyklá. Starší než vánoční stromeček v celé střední Evropě například.
    December 16, 2017 v 16.11
    V Čechách má rybníkářství velmi dlouhou historii (https://cs.wikipedia.org/wiki/Rybn%C3%ADk%C3%A1%C5%99stv%C3%AD#Historie_v_%C4%8Desk%C3%BDch_zem%C3%ADch), i když je pravda, že v 17. a 18. století došlo k přechodnému úpadku, a proto se kapři stali vzácností, přestože dříve zřejmě takovou vzácností nebyli.
    Ale jestli tomu dobře rozumím, tak Radkovi Kubalovi nejde o to, jestli je nějaký živočich vzácný nebo naopak přemnožený, ale jednoduše mu vadí jejich zabíjení.

    Je pravda, že dřívější vegetariáni (například pythagorejci) nepovažovali ryby za maso, nýbrž za "plody moře" a normálně je jedli, i když maso jiných zvířat nejedli.
    JH
    December 16, 2017 v 21.15
    Vynalezená tradice
    je taky třeba Švýcarské fondue. A celkem nikomu to tam nevadí.

    Pobavil mě ten "upocený smraďoch". Já jsem tedy kapry nikdy neprodával, ale pamatuju si v Respektu v rubrice "jeden den v životě" vyprávění od brigádníka, a o pocení tam nic nebylo, spíš o tom, jaká je člověku při celodenním postávání okolo těch kádí z*****ná kosa. "troje rukavice a navrch ještě gumové a stejně ruce skoro necítím", tak nějak to tam bylo. Je fakt, že asi záleží jak se zrovna vyvede počasí.
    VP
    December 17, 2017 v 7.05
    U Člověka v tísni bylo možné zakoupit si kozu do Afriky, teď je možné koupit si i rybu. Mají tam hodně rybníků a snaží se je zarybnit, aby měli v Republice Kongo co jíst.
    Už nás dohánějí. Už jsou v 17. století!
    December 17, 2017 v 10.30
    Novodobý jev je už to, že na Vánoce víceméně všichni jedí totéž. Před rozšířením železnice se asi kapři moc nejedli tam, kde je málo rybníků. Formani by těžko mohli svými vozy před Vánoci převážet tuny kaprů. Lidové zvyky většinou nebývaly celostátní.