Rok a půl v čele Zelených: Kronika ohlášené smrti

Ve sněmovních volbách Zelení propadli jako nikdy předtím. Matěj Stropnický, který stranu vedl do voleb, se zamýšlí nad důvody tohoto neúspěchu.

Zelené jsem přebíral počátkem roku 2016 ve stavu hibernace. Byli jsme neviditelní, rozdělení, s preferencemi okolo dvou procent. Zpětně se mi zdá, že mne část straníků volila prostě s touto úvahou: buď uspěje a vytáhne nás nahoru, nebo propadne, a aspoň se letitého kritika všeho možného zbavíme. Má na to rok a půl. Následující poznámky nejsou hodnocením celého mého funkčního období. Shrnují především příčiny volební porážky v uplynulých sněmovních volbách tak, jak je vidím já. Pracovně si je rozdělme na pět vnitřních a pět vnějších faktorů.

Předseda a ti druzí
Klíčovým vnitřním faktorem byl samozřejmě předseda sám. Program mé kandidatury se zdaleka nepodařilo naplnit. Především se mi nepodařilo vytvořit širší hnutí se sympatizujícími subjekty – vyjma Hnutí Změna Jana Korytáře, jejíž aktivita ve volbách byla ovšem mizivá. Předem uvažované subjekty PRO kraj a Žít Brno nakonec do voleb vůbec nešly. Pokusy vyjednat alianci s některou ze stran rovněž selhaly. Piráti ji odmítli bez jediného jednání v listopadu 2016 přes tehdy velkorysou nabídku úplné parity. TOP 09 v březnu 2017 neoficiálně předložila nesplnitelné programové podmínky, což vedlo k odmítnutí z naší strany. V srpnu 2017 jsem po krachu koalice KDU-ČSL a STAN oslovil ještě Starosty, na jednání už ale nebylo dost času.

Obsahová část programu kandidatury sice našla svůj odraz jak v novém dlouhodobém programu, tak v programu volebním a v nesčetných mediálních výstupech, byla ale zcela negována komunikací ve volební kampani. V kombinaci s nevalnou vnitrostranickou podporou byla nutně výsledkem nečitelnost. Posun Zelených doleva se odehrál velkou většinou rozhodnutím o dlouhodobém a volebním programu a prioritách toho druhého a souběžně byl vyjádřen i volbou levicového předsedy. Mnozí straníci, a tím spíš voliči, tento posun (zatím) nepřijali, což se nepodařilo vyvážit ani kampaní, která chtěla změny neutralizovat. Je otázka, zda mohl tento posun uspět po tak krátké době. Nastal však dokonce odliv voličů, znejistěných těmito protichůdnými rozhodnutími.

Zelení volí své vedení poměrným systémem. Jedna věc je volit tak proto, aby bylo zastoupeno co nejvíc názorů. Jiná věc je ale mít předsednictvo složené z lidí nepříliš zkušených, úspěšných a nepříliš aktivních. Ti schopní se chtěli věnovat svým komunálním kariérám a ani nekandidovali. Model, v němž předseda strany nemá v předsednictvu většinu pro směřování strany, s jehož programem byl zvolen, a v nejlepším případě čelí soustavné pasivní rezistenci, není efektivní. Pro něj, pro stranu, pro nikoho. Členové předsednictva (vyjma kampaně k lesům a v mnohem menší míře k České poště) nepřicházeli s vlastními tématy a neuměli získat straně nové voliče. Pokud kandidovali s tím, že budou vyvažovat a vytvářet pestrý obraz strany před voliči, činili tak jen pro své vnitrostranické publikum (případně v negativním smyslu navenek po odchodu v případě Daniela Pitka).

Spory uvnitř a o manažera
To platí šířeji o straně jako o celku. Máme sice stovky zastupitelů a desítky starostů, ale ti se často tváří, že nemají nás. V krajských volbách si každý kandidoval zcela nekoordinovaně v jiné koalici, takže značka Zelených víceméně na několik měsíců zmizela, a tím také skončil prvotní posjezdový nárůst preferencí, aby se už do voleb neobnovil. Mnozí úspěšní komunální politici dali přednost nevyčerpat se sněmovními volbami a na kandidátky i do kampaně se zapojili jen symbolicky. Projekt stínové vlády v gesci předsedy zůstal hluboko pod očekáváním. Mnozí řadoví straníci naopak trávili mnoho svého času neplodnými spory na sociálních sítích (naštěstí interních) a do kampaně se zapojovali zvolna a vlažně, místy jen tehdy, když přijel náš volební karavan, a někde ani to ne. Čest samozřejmě všem ostatním. Pro mnohé straníky, ve veřejných funkcích i řadové, se sněmovní volby staly druhořadými volbami, které prostě sami předem odepsali.

Ani dosud (natož odteď) jsme neměli finance na rozhazování, a proto bylo třeba velmi pečlivě volit, kdo bude pro stranu pracovat za odměnu. Protože za celkový výsledek nese vždy nakonec odpovědnost především předseda nebo předsedkyně, má mít i rozhodující slovo ve výběru placených členů běžného i volebního týmu, zejména při výběru volebního manažera. Vybrat jsem si ho nemohl, ačkoliv jsem kandidáta přivedl již v létě 2016, a opakovaná špatná volba pouze záplatovala situaci. Manažera jsme tak měnili v květnu 2017 a znovu ještě v srpnu. Nechtělo se, aby měl předseda volby pod kontrolou, výsledkem čehož bylo tápání, omyly, kompetenční spory, zdržení a pak zase spěch, v každém případě vyšší výdaje a neprofesionální výsledky. Je to už tak, že kandidátky, program, vedoucí orgány, strategie se volí demokraticky, ovšem realizaci má mít plně v ruce zvolená výkonná složka a především celostátní lídr s odpovědností za výsledek.

Navenek hlavně nekonfliktně
Posledním, ovšem zcela zásadním vnitřním faktorem byla naše volební strategie. Vzešla z interního průzkumu, stanovila cílové skupiny a formu komunikace našich priorit. Jejím hlavním axiomem byla pozitivita a nekonfliktnost. Tím se úplně minula dobou – a nutno říct, že také mou dosavadní životní zkušeností, naturelem a image před veřejností. Představovala rozhořčeným a vystrašeným voličům kampaní nedosažitelný ideální svět, podceňovala je, byla nenápaditá, bezobsažná, místy infantilní a nudná.

Její komunikace nebyla ani ideologická (například „bydlení je právo“), ani konkrétní („postavíme 10 tisíc bytů ročně“). Byla pocitová: „dostupné bydlení zajistí bezpečí domova“. Jakkoliv se strategie tvářila vědecky, interpretace dat z výzkumu a cílové skupiny nekorespondovaly s prioritami, které strana schválila. Dělali jsme co nejméně politickou kampaň, sluníčkovou a anachronickou, která nakonec nudila i straníky a voliče nezaujala vůbec. Předstírali jsme, že jsme někým jiným, než kým jsme ve skutečnosti.

Zejména přijetí této strategie jsem neměl nikdy dopustit. Dobře si na dobu jejího schvalování na jaře pamatuji: bylo již zřejmé, že jdeme do voleb fakticky sami, straníci byli vnitřními rozbíječi úspěšně demotivovaní a mnohé úspěšnější bylo třeba přemlouvat, aby vůbec kandidovali. Zdálo se mi, že vnutím-li jim ofenzivní, konfliktní, protestní kampaň a ostrá hesla, která by odpovídala líp schválenému programu i mému obrazu, než výsledné Zuzanky v klipech, na něž jsem se styděl podívat, strana se mi rozpadne pod rukama. Měl jsem to risknout, Zuzanka nemotivovala stejně nikoho.

U8c_opljgifm1pl_Pravý opak zelenými doporučované volby srdcem. Foto Zelení

Do voleb jsme tak šli sice jako obvykle s propracovaným programem, ale téměř sami, bez skutečného týmu v čele a se strategií pro jiného lídra a pro jinou dobu. K těmto vnitřním faktorům se přidaly snad ještě významnější vlivy vnější.

Tradiční strany, elity, systém a jejich kritika
Naším největším soupeřem ve volbách byl od počátku takzvaný ztracený hlas. Tedy obava voličů, že se stejně nedostaneme přes pět procent a jejich hlas tedy takzvaně propadne. Dobře jsme to věděli. Boj s touto hrozbou jsme v těchto volbách přesto prohráli víc než kdy dříve, a to myslím z následujících příčin. Téma „antiBabiš“ a „ohrožení demokracie“, jistě částečně reálné, bylo neúměrně živené našimi bezprostředními konkurenty, médii a chvílemi i námi samotnými, například sloganem klipu pro ČT: „V těchhle volbách není jedno, komu to hodíte“. Sugerovalo ale pravý opak námi doporučované „volby srdcem“ – tedy volbu taktickou, volbu rozumem, tak, aby hlas nepropadl, i za cenu toho, že zvolím menší zlo.

Jelikož bylo u nás riziko propadnutí hlasu ze soupeřících liberálních stran největší, dáno setrvale nízkými preferencemi, i naši mnozí skalní voliči volili tentokrát blízkou konkurenci. To by samo ale na vysvětlení nestačilo. Původní volební strategie s těmito očekáváními pracovala a předpokládala, že musíme dosáhnout alespoň v několika průzkumech do léta přes pět procent, na což byl původně navázán i volební rozpočet, který zamýšlel utratit skoro polovinu prostředků již v této fázi. Žádnou část kampaně na jaře se ale vinou jejího nezvládnutého řízení nepodařilo realizovat. Shrnuto: byli jsme nejslabší z těch, mezi nimiž se naši voliči rozhodovali, a na nás zkrátka nikdo z nich nevsadil.

Základní střet se v těchto volbách odehrával nikoli o konkrétní téma: zdá se mi, že šlo spíše o boj starého s novým, zdánlivě či skutečně. Pravolevá osa je z různých důvodů již delší dobu pilně relativizována. Pravici to vyhovuje a levice s tím zatím neumí nic dělat. Proto byl v těchto volbách hodně tematizován protiklad systémových, tradičních, nebo jinak též establishmentových stran a jejich opaku. Zelení byli na této ose vnímáni dvojace: lidmi, kteří chtěli volit proti systému, jsme byli považováni za jeho součást a za „tradiční stranu“, ale lidmi, kteří chtěli stávající systém pod heslem boje o demokracii udržet, jsme byli považováni za radikální, a tudíž nespolehlivé.

Většinovou společností jsme považováni za příslušníky elit, přičemž pojem elita v jejích očích nerozlišuje vliv, majetek, intelekt ani životní příležitosti. Mnohé elity jsou k nám ale (právem) nedůvěřivé, což je oboustranné. Nebyli jsme vůči systému ani dost konkrétně loajální, ani dost paušálně protestní – a nebyli jsme tedy důvěryhodní ani jako opora současných pořádků, ani jako záruka jejich změny. Právě zde nás drtivě porazili Piráti. Pro pořádek dodávám, že si tohoto našeho problému byl Ivan Bartoš vědom, už když naši nabídku odmítal.

Za třetí vnější faktor bych označil mobilizaci odpůrců. V české politice mají Zelení tradičně mnoho nepřátel. V jejich čele stojí už druhý prezident v řadě, který soustavně diskvalifikuje zelené hnutí jako celek. Těžaři, jaderná, kamionová, developerská i šířeji betonářská, zbrojní lobby patří mezi obvyklé odpůrce, kteří působí spíše skrytě. Tentokrát ale v návaznosti na neschopnost státu stavět veřejnou infrastrukturu, významný nárůst cen bytů a opakovanou širokou medializaci „neodůvodněného“ blokování veřejné i soukromé výstavby vznikl široký celospolečenský konsensus, který ztotožnil Zelené se stěžovateli-jednotlivci, a diskreditace zelených v širším slova smyslu byla velmi hlasitá.

Projevem tohoto konsensu se stalo již předprázdninové omezení účasti aktivní veřejnosti v povolování výstavby novelou stavebního zákona, které prosazovala široká koalice stran ve Sněmovně i Senátu. Nejsou ale odpůrci v politice příležitostí? Nevyužili jsme ji. Víme, že máme mocné nepřátele, ale nebojovali jsme s nimi, předstírali jsme v souladu se schválenou strategií, že žádné konflikty neexistují.

Až na okraj okraje
Příslušnost k elitám ještě podtrhávala ambice Zelených měnit společnost nikoli jen formou zákonů, ale měnit její společenské návyky. Je vlastním myšlenkovým jádrem zeleného hnutí, že je kritické vůči neudržitelnosti konzumní společnosti jako takové. Klimatické hrozby nejsou v České republice buď tematizovány vůbec, nebo jsou napadány a zesměšňovány. Ekonomické externality jsou sice uznávány, ale nápravy klimatických, fiskálních a sociálních nespravedlností, které z nich plynou, se všichni obávají. Elity se jich bojí jako socializující, většinová společnost jako hrozby růstu cen a snížení míry dostupnosti konzumu. Regulace, které si zelená politika vyžaduje, nemají ve společnosti potřebnou míru podpory.

Tuto kritiku jsme ale neúnavně vznášeli. V této rovině jsme my jedinou opravdu antisystémovou stranou, společnost jako celek si je toho velmi dobře vědoma a brání se. Pro elity jsme byli ohrožením jejich výhod a zisků, pro většinovou společnost ohrožením dostupnosti a legitimity její spotřeby. Naše kritika byla tedy i morální – a na to není nikdo zvědavý, každý se snáze ztotožňuje s tím, kdo mu chce dát víc svobody, jídla, pití, cestování letadlem za pakatel, nízkých daní, dostupných služeb najednou a nic po něm nechce.

Konečně, komunikace sjezdu, na němž jsme diskutovali a schvalovali dlouhodobý program, nebyla zvládnutá. Přestože jsme schválili velmi konsenzuální programový dokument, pozornost médií, a tedy veřejnost, zcela zajala skupina témat, která širokou podporu nemají ani uvnitř strany (squatting, genderový jazyk). V oblasti migrace, která se nakonec sice explicitní dominantou voleb nestala, jsme dlouhodobě špatně koordinovali aktivity a komunikaci. Různí jednotlivci ve straně oscilovali mezi vítáním, pomáháním, přijímáním přes veřejné projevy solidarity, diskusi nad aktivní integrací, nástroji konkrétní regulace, kritiku opačných postojů na politickém spektru po kritiku do vlastních řad.

Tato témata se nám spolu s dalšími (například kritikou jádra, u níž jsem soustavně čelil tlaku na její intenzivnější komunikaci, přičemž třeba v Pačejově na Klatovsku, kde se soustřeďuje odpor obcí proti úložišti, jsme nezískali jediný hlas!) opakovaně vracela a vzdalovala nás zastáncům i odpůrcům systému stejně nevratně, aniž nám zajistila početně významnou podporu dotčených skupin. Hlasitě hájit migranty v zemi, kde nejsou jako voličská skupina, není totéž, jako když se to dělá v Německu, kde jich je několik milionů. Hájit squattery v zemi, kde funguje jediný squat je podobné.

Vehementní obhajobou okrajových agend bez společenské podpory jsme víc ztráceli než získávali. Na okraji prostě žádní voliči nejsou. Nová levice, o niž jsem se ve straně nutně opíral, však miluje právě co nejokrajovější agendy. Menšiny v menšinách. Neomarxismus, který se jako nadávka před několika lety vrátil do veřejné debaty z prostředí, v nichž nikdo nikoho z Frankfurťanů nikdy nečetl, byl v těchto volbách mezi poraženými, ještě než vůbec začala kampaň. My jsme jej v očích veřejnosti ztělesňovali nejvíc, ať už si o něm mohu myslet cokoli.

Suma sumárum ještě toto: mnohokrát jsem si během toho roku a půl, po všech stránkách nejtěžšího období v mém dosavadním životě, kladl otázku, jestli nemám odstoupit. Poprvé hned po zvolení zbytku předsednictva, když jsem viděl, že mne čekají hlavně klacky pod nohy. Podruhé, když byl odmítnut můj kandidát na tiskového mluvčího a vzápětí na volebního manažera, tedy klíčoví lidé pro kampaň podle mých představ. Potřetí, když jsem pochopil, že musím realizovat strategii, s níž se neztotožňuji.

Proč jsem to neudělal? Bylo by to slabošské. Nikdo nemá v politice (a ani jinde) ideální podmínky. Musí prostě pracovat s tím, co má. Moje rozhodnutí usilovat o vedení Zelených zrovna v této době hodnotím zpětně jako nesprávné, ale bylo jen moje – a za něj jsem odpovědnost nést chtěl a musel až do konce. Ani zpětně ostatně nevidím v Zelených nikoho, kdo by i jen teoreticky dokázal vzhledem k výše popsaným okolnostem dosáhnout výsledku lepšího. Tyto volby pro nás byly tak trochu kronikou ohlášené smrti, což neznamená, že jsem navíc nedělal i chyby, asi jako by je dělal každý. Zamyšlení nad tím, jak dál, už rámec tohoto textu přesahuje.

A co si myslíte vy? Diskuse (22 příspěvků)

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.

Petr_uhl02

Petr Uhl - Praha

Správná a i odvážná je Vaše sebekritika, pane Stropnický. Čtvrtek, 7.Prosince 2017, 09:27:29

Jen je to k tomuto účelu trochu dlouhé. Jako Váš volič budu nadále podporovat Vás i Stranu zelených. V dnešní ČR i EU nemám jinou možnost. Přeju více zájmu české společnosti o hodnoty, které máte v programu. A s klasikem: Odvahu, odvahu a ještě jednou odvahu!

Jiří Nushart - maloměšťácký usmiřovač

"Shodli jsme se na tom, že ve volebním programu nebudou tři témata: gender, squatting a migrace." Čtvrtek, 7.Prosince 2017, 20:16:45

"Pokud se chceme dostat do sněmovny, musíme řešit věci, které řeší většina veřejnosti. Čili o squattingu česká veřejnost od strany zelených do voleb(!) neuslyší."

(https://zpravy.aktualne.cz/domaci/sef-zelenych-stropnicky-mame-na-osm-procent-o-genderu-a-migrantech/r~d2a6b764202a11e783780025900fea04/)

Je po volbách, můžete mluvit.

------------------------

Před volbami v r. 1946:
"My komunisté nesmíme připustit, aby živnostnictvo, jako početná složka národa, sedlo na lep těm nepoctivým politickým kejklířům, kteří se snaží pomluvami o našem plánu zestátňování drobných živnostníků očernit naší stranu v očích živnostníků…“

"KSČ trvá na udržení soukromého vlastnictví pracujících zemědělců a nepomýšlí na nějaké tvoření kolchozů.“

---------------------------

Pokud by vám skutečně šlo o ty "důležité věci, jako je životní prostředí," a o to být protiváhou těžařů, jaderné, kamionové a developerské lobby, pak bych vás volil. Takhle jsem ale měl (nevím, zda správný) pocit, že jen zakrýváte své skutečné cíle, o kterých jste si (do voleb) zakázali mluvit.

20150614_163758_2_

Jiří Kubička - psycholog, Praha

Rozloučení s levicí Čtvrtek, 7.Prosince 2017, 20:32:2

Předestřu, že v letošních volbách jsem Zelené volil a Matěje Stropnického si vážím. Obávám se, že to bylo naposledy, kdy jsem volil levicovou stranu.

Pod Bursíkovým vedením získala Strana Zelených 6,29 % hlasů, pod vedením Martina Stropnického 1,46 % .

Text Matěje Stropnického tento základní fakt vůbec nezmiňuje.Je možno vymýšlet různé krokolomné konstrukce jak odvysvětlit to, že obrat SZ doleva znamenal rezignaci na zstoupení do PS, ale to j asi tak všecno, co se s tím dá dělat.

Podobně jako v Polsku a Maďarsku u nás levice končí.Je škoda, že s ní končí i Zelení.

Hana Librová je toho názoru, že pokud se spojí zelaná agenda s agendou sociální, tak ta sociální vždy převáží. To se potvrdilo a voliči Zelené odmítli spolu s ostatní levicí.

Na téma neúspěchu levice a co s ním vyšlo mnoho článků. Společné mají to, že v nich není jediná nová myšlenka, autor je většinou spokojen s tím, že došlo na jeho slova a opakuje to, co říkal už před volbami.

Jiří Nushart - maloměšťácký usmiřovač

Zkuste si představit politika, který před volbami řekne voličům: Pátek, 8.Prosince 2017, 00:13:42

"O svém postoji k tomu, co vás teď nejvíce znepokojuje - a tedy asi i zajímá, se až do voleb vyjadřovat nebudu. Na vás teď ale je, abyste mě dostali do sněmovny, a až budu zvolen, tak se o mém postoji k těmto důležitým otázkám samozřejmě včas:-) dozvíte. Teď se mě raději ptejte na něco nedůležitého, co vás nezajímá."

Domnívá se někdo, že by si takový politik pak měl stěžovat, že se cizím zaviněním do sněmovny nedostal?

Martin Šimsa - filosof, Litoměřice

Zelení Pátek, 8.Prosince 2017, 11:02:45

Letos jsem Zelené taky volil. Běžně volím sociální demokracii, letos jsem nemohl, jednak proto, že přestali podporovat Sobotku, který přes selhání v čínském prohlášení a přes problematickou konformitu vůči středoevropskému sobeckému postoji k uprchlíkům, pořád držel základní evropský sociálně demokratický kurz a severočeská kandidátka na prvních třech místech byla pro mě naprosto nevolitelná. Kdyby byla byť i jen malá šance, že by sociální demokracie porazila ANO, tak bych ji asi volil.

Když tohle všechno odpadlo, tak jsem volil Zelené, protože jejich program mi byl nejbližší a to především kvůli názorům Matěje Stropnického, ale dobrý byl i severočeský lídr kandidátky. Před lety jsem volil Zelené, když je vedl Bursík, potom jsem se bil do hlavy. Tentokrát jsem jim dal hlas s tím, že když se nedostanou do sněmovny, tak jim alespoň přispěju na provoz, sice se nestalo ani to, ale nelituji.

Ovšem velkou roli hraje ono strategické hlasování, protože dva mí znamí, kteří jsou tradiční voliči Zelených, volili letos Piráty, podobně dcera, která minule volila Zelené, volila Piráty. Všichni se zdůvodněním, že doba se jim zdá příliš vážná na to, aby si mohli dovolit luxus volit podle svého svědomí a že volí opozici Babišovi a Okamurovi.

Je sice úctyhodné, když politik udělá sebekritiku, ovšem myslím, že jak to, že se Matěj Stropnický rozhodl jít do čela strany, tak to, že ho strana zvolila, bylo dobře, alespoň bylo koho volit. To, že je takových voličů málo, je realita současného Česka. To neznamená, že bychom měli házet flinty do žita, což se týká jak Matěje Stropnického, tak jeho voličů, ale hledat dál cesty, jak prosazovat demokratické i zelené ideje. Pokud se Zelení přizpůsobí ostatním stranám, stanou se nevolitelní pro ty, kdo je volí dnes.

Josef Poláček - Manuální pracovník

Piráti a Zelení Pátek, 8.Prosince 2017, 12:57:15

Rozdíl mezi Piráty a Zelenými je - v ohledu na voličské hlasy - především v tom, že Piráti mají "drajv". Mají energii. Mohou se opřít o sympatie určité části především mladého voličstva, které není spokojené s nadvládou etablovaných stran, a chce změnu. Chce těmto velkým partajím hledět na jejich (přinejmenším latentně kleptomanské) prsty. A Piráti dokázali - právě tou svou čerstvou energií - přesvědčit mnoho voličů, že právě toto dokážou.

Zatímco Zelení - ti zůstali nečitelní, nepřesvědčiví. Nedokázali svá ryze ekologická témata (s kterými v českých podmínkách mohou oslovit právě jenom ta necelá dvě procenta voličů) dostatečně přesvědčivě rozšířit o obecná témata společensko-politická. Takže nakonec zůstali se svými ryze ekologickými tématy osamělí "jako kůl v plotě". Nedá se nic dělat, ale je tomu tak.

A právě proto ti Piráti Zeleným odlákali i jejich dřívější voliče.

Jiří Nushart - maloměšťácký usmiřovač

Rozšíření ekologických témat Pátek, 8.Prosince 2017, 17:00:17

Člověk třeba nemusí být (za určitých podmínek) proti squattingu, ale spolu s požadavkem na legalizaci drog (popřípadě i legalizaci prostituce) je to už vyloženě třaskavá směs, která se nestane méně výbušnou tím, že si o tom před volbami zakážeme mluvit.

Martin Profant - Praha 7

Martinovi Šimsovi Sobota, 9.Prosince 2017, 06:32:18

Potíž je, že ta strategická volba Pirátů ve vašem okolí nevysvětluje, proč se pro ni lidé rozhodli, když Zelení tak dlouho před Piráty vedli v průzkumu. Ostatně to připomíná i Matěj Stropnický, když hovoří o velkorysosti, se kterou nabízel Pirátům paritní kandidátku. A opomíjí říct, proč o ni Piráti odmítli jednat.

Zelené jsem nevolil. Proč bych měl volit stranu, která se veřejně identifikuje tématy, o nichž si před volbami zakáže mluvit? Proč bych ji měl po takovém zákazu věřit, že chová-li se oportunisticky před volbami, nebude se po volbách opakovat bursikovský vládní oportunismus? Že mi nesdělí, že ze strategických důvodů opět rezignovala i na zelená témata.

20150614_163758_2_

Jiří Kubička - psycholog, Praha

Kolik je ekologických voličů? Sobota, 9.Prosince 2017, 10:06:21

Myslím, že množství lidí, které oslovují ryze ekologická témata, je spíše bližší těm šesti procentům v roce 2006 než 1,5 procenta teď. Stranu Zelených podpořilo velmi málo lidí, kteří jsou svou angažovaností ve ekologické agendě dlouhodobě známi.

Zelení byli vnímáni jako radikálně levicová strana, zčásti jistě omylem, ale i Matěj Stropnický píše, že se nutně opíral o novou levici. Nová levice u nás svou stranu nemá a asi hned tak mít nebude, voliče nelze vyčarovat z klobouku. Zelená agenda láká proevropské liberální voliče a ti u nás většinou moc levicoví nejsou.

Ekologičti orientovaní ovšem dnes také svou stranu nemají.

Vykládat si neúspěch Zelených jen nedostatky kampaně je oddávání se iluzím.


Vojtěch Klusáček - Brno

Sobota, 9.Prosince 2017, 11:35:28

Jedno je pozitivní, SZ končí jako strana lovící v levicovém voličském rybníčku, aby jejich hlasy pak podpořila pravici.

Martin Profant - Praha 7

Jiřímu Kubičkovi Sobota, 9.Prosince 2017, 12:17:45

Jak se pozná "ekologický volič"? Pokud řekneme, že jde o lidi, kteří při rozhodování, komu dát hlas, silně zvažují, jak se to které politické uskupení programově staví k otázkám životního prostředí (a event. prakticky politicky chová, pokud je s tím už zkušenost) , pak je takových voličů určitě dost.

Pokud by to byla jen užší množina těch, pro které je řečené kriterium při rozhodování zcela převažující či je úplně výlučné, nejspíše to bude opravdu nevelké množství. Navíc příslušnost k této skupině evidentně neznamená automaticky ochotu volit zelené. Patří do ni např. Vavroušek, Moldán, Miloš Kužvart, Jan Zeman (OF, ODS, ČSSD, KSČM), všechno lidé, kteří evidentně udělali a obětovali pro politické prosazování zájmů životního prostředí mnohem víc než většina současných (předvolebních) členů vedení Zelených. Nemluvě o Jakubovi Patočkovi a stovkách dalších, kteří sice opustili ZS, ale nikoliv silnou a produktivní aktivitu pro zelenou politiku.

Myslím, že nechybí "ekologičtí voliči", ale strana schopná přesvědčivě reprezentovat jejich postoje. Vždyť jen nespokojených "idealistických" někdejších voličů ČSSD bylo tolik, že by jejich přesvědčivé oslovení znamenalo víc hlasů, než kolik Zelení ve volbách získali. A obávám se, že jich sice pár zachytili, ale sotva víc o mnoho víc, než kolik jich potkávám v diskusích na DR.

David Unger - psycholog, Rataje u Kroměříže

Ztrátu hlasů oproti minulým volbám způsobilo vedení strany v čele s předsedou Sobota, 9.Prosince 2017, 12:54:40

Zcela souhlasím s panem Profantem. Problém samozřejmě není v chybějících "ekologických voličích". Ale významnou měrou k neúspěchu strany Zelených přispěl předseda Stropnický, který zde provádí sebereflexi. Ne však dostatečnou.

Spousta mladých voličů dali hlas průbojnějším Pirátům právě proto, že je odpuzoval určitý konfliktní a nekonsenzuální styl Matěje Stropnického. V českém prostředí mají totiž voliči Zelených blízko k liberalismu. Také zejména v Praze byla v živé paměti neúspěšná mise Matěje Stropnického na radnici a následný odchod z funkce. To voliči vnímali jako neúspěch. Alternativou proti volbě Zelených bylo vedle Pirátů navíc i hnutí STAN.

Celkově ve společnosti také Zelení doplácí na aktivitu lidí spjatých s ekologickým hnutím často mimo stranu. Od Martina Bursíka po Miroslava Patrika, který neustálými stížnostmi proti dálnicím - včetně jejich nutné modernizace, přírodě nepřispívá, spíše naopak. A veřejnost to vnímá logicky agresivně. Přičte se k tomu i to, za co Zelení zas tak nemůžou, jako byly záležitosti solárních panelů. To vše má na vnímání strany Zelených u voličů vliv.

Strana Zelených již dávno ztratila punc změny jako se jí to podařilo (za cenu zrady sociální demokracie) v roce 2006. A nestala se stranou pevně etablovanou v politickém spektru.

20150614_163758_2_

Jiří Kubička - psycholog, Praha

Neděle, 10.Prosince 2017, 10:51:7

Samozřejmě se ekologičtí voliči nedají spočítat Levicoví a pravicoví ostatně také ne. Ani s levicí či pravicí se dnes žádné velké skupiny lidí neidentifikují trvale.

Záleží na tom, jaká politická agenda se k ekologii přibalí, aby strana měla kompletní program.. Na Západě je to u Zelených stran agenda levicová, to se u nás nechytá. Voliči, kteří by ekologicky zaměřenou stranu volili jsou liberální, ale většinou spíš liberálně.lberální než levicově liberální.

Ovšem Zelení byli za Stropnického vnímáni jako levice s přibalenou ekologickou agendou.

Matěj Stropnický není masochista, takže žádnou velkou sebekritiku neprovádí, to žádný politik doopravdy nedělá. Spíš si stěžuje na spolustraníky, že ho dotlačili k tomu, aby postupoval jinak, než vlastně chtěl, házeli mu klacky pod nohy a byli k jeho vedení pasivně resistentní.

Jen ještě podotknu, že mezi Piráty a Zelenými jsem se rozhodoval na poslední chvíli a nakonec volil Zelené více podle citu než rozumu. V mém sociálním okolí nejsem jediný, kdo to tak bral, ale to jsou ty sociální bubliny a bublinky.

Ivo Horák - Praha 3

Pane Ungere, Neděle, 10.Prosince 2017, 13:29:26

A. Ballantyne napsal v knížce Architektura - průvodce pro každého "Jestliže naše společnost dovolí stavět dálnice ničící venkov, jediným vysvětlením tohoto počínání může být preference pohodlného cestování před starostí o přírodu."

SZ by tedy neměla v otázce dálnic ani taktizovat, ani ustupovat. Voliči, kteří jsou stoupenci trvalého zahušťování dálniční sítě, SZ volit nebudou. Lidí, kteří jsou z odhodlání trvale produkovat dálnice znechucení, není zas tak málo, aby Zelení nemohli dostat 5% nebo 10% hlasů. Jde navíc o téma dostatečně kontroverzní, takže ne bez potenciálu stát se tématem volebním. Ve volbách se počítají hlasy pro stranu, ne proti, a v těch posledních bylo jen málo důvodů, proč volit právě Zelené.

Se Zelenými, ale hlavně s přírodou a krajinou bychom to měli myslet upřímně dobře.

David Unger - psycholog, Rataje u Kroměříže

Dálnice mohou u nás zachránit venkov, ne zničit Neděle, 10.Prosince 2017, 18:51:32

Protože se jedná o výstavbu páteřní dálniční sítě. Nikoli o "trvalou zahušťovací dálniční síť". Argumentace citací anglického profesora architektury se vůbec netýká našeho kontextu. V podstatě budujeme základní síť, která byla naplánována někdy v 60. letech, často i dříve. Je neskutečné, že se za téměř 30 let od roku 1989 nepodařila vybudovat.

Ale já vůbec nepsal o případné podpoře strany Zelených budování dálnic. Zkuste si můj příspěvek přečíst znovu. I když si myslím, že ta základní síť je v zájmu ochránců přírody. Jen jsem argumentoval, že na vrub Zelených se přičítají i kverulantské akce tzv. ekologů, díky kterým např. obyvatelé Otrokovic, Přerova, Vysokého Mýta, Litomyšle a mnoha dalších měst vdechují splodiny z desetitisíců aut denně. Přitom oni výstavbě základní sítě dálnic těžko zabrání. Na co čekají, to bych spekuloval.

Ivo Horák - Praha 3

Pane Ungere, Neděle, 10.Prosince 2017, 21:37:21

Váš příspěvek jsem přečetl a pochopil dobře hned napoprvé a napsal, že se stranám počítají hlasy pro, ne proti. Takže "kverulanti" nevadí, podobně jako negativní publicita. Co je na závadu, to je stranická "nemastnost neslanost", třeba i poněkud domnělá.

Předpokládám, že i ve Vámi zmíněných sídlech žije nemálo lidí, kteří by si přáli, aby jejich město obklopovala normální krajina jako kdysi, a ne, aby od ní bylo odříznuto dálnicí a (brzy) hromadou rozházených hektarových krabic.

Z hlediska našich životů je dobrých každých pár let, o něž se zdrží budování oné "páteřní sítě" (kolik páteří máme my?). Můžeme mezitím doufat, že se snad blíží doba, kdy lidem i vládám dojde, že "něco děláme zas jednou špatně".

Vojtěch Klusáček - Brno

Neděle, 10.Prosince 2017, 22:24:52

I kvůli takovým jaký je Ivo Horák z Prahy, jehož nákladní tranzit a kolony kamionů na státních a okresních silnicích netrápí, zato jiným je chce nechat si užívat plnými doušky co možno nejdéle, jsem rád, že je zelená politika smetena ze stolu. Přičemž doufám, že na několik dalších volebních období. Aneb, dálnice do Vídně se chci dožít alespoň do do důchodu.

Martin Profant - Praha 7

Ivovi Horákovi Pondělí, 11.Prosince 2017, 09:57:45

Myslím, že v těch městech, která vyjmenoval pan Unger, tací lidé dnes nežijí. Nejspíše budou žít, až tam bude víc těch, kteří si nebudou pamatovat, jak to vypadalo, když tranzitní doprava projížděla --přesněji poskakovala -- skrze Otrokovice atd. Pak začnou nadávad na dálnici, v jejich případě --pokud si vzpomínám -- vedenou ve velmi rozumné vzdálenosti od města.

Ono ani tak nejde o zelenou politiky, ale každá politika se dá dělat blbě a dogmaticky, nebo dobře.

Například můžete v zemi, přes kterou díky nižším poplatkům a benevolentnějším kontrolám objíždí tisíce kamionů dražší méně benevolentní sousední zemi, bojovat právě proti té konkrétní dálnici, která zrovna minimálně, pokud vůbec, indukuje zvýšení dopravy, ale poslouží jako objezd pro deset městeček -- a kašlat na tu pobídku k mezinárodnímu tranzitu, kterou tu nejspíše chráníme jako národní kulturní památku. Nejlépe se přitom odvolávat na autoritu z prostředí, kde se do dopravy promítá dost odlišný životní styl a jiná struktura venkova.

A to píšu jako člověk, který stojí obvykle na straně blokujících proti silničářům. Jen by se ti blokující už konečně jednou měli naučit sdělovat veřejnosti, že stavbu dálnic v této zemi nebrzdí jejich aktivismus, ale arogantní nepřipravenost liniových staveb a neochota vyjednávat ze strany stavitelů dálnic.

Josef Poláček - Manuální pracovník

Pondělí, 11.Prosince 2017, 11:45:52

Mám pocit, že zde byla nepochopena základní intence pana Horáka.

Jde o to: čím více postavíme těch dálnic (ať těch "páteřních" či "bezpáteřních") - tím více nám naši krajinu bude devastovat neustále více hypetrofující doprava, národní i mezinárodní.

Ta vlastní otázka je: k čemu je vlastně zapotřebí zemí transportovat neustále více a více komodit, které by bylo možno z velká části stejně tak dobře vyrábět v místě, respektive v blízkém okolí? Jenom proto, že někde jsou mzdy mnohem nižší, takže se vyplatí ty komodity převážet i na tisícikilometrové vzdálenosti?...

Celý ten současný systém produkce a transportu je skutečně ve svém nejvlastnějším jádru naprosto iracionální; a až na to jednou konečně přijdeme, pak už bude s největší pravděpodobností opravdu už definitivně pozdě.

A myslím, že je to právě to, na co chtěl poukázat pan Horák.

Martin Profant - Praha 7

Josefu Poláčkovi Pondělí, 11.Prosince 2017, 12:25:6

Myslím, že ta intence není tak nepochopitelná, aby potřebovala překlad.
Má jen jednu vadu, předpokládá, že ten stále narůstající transport více a více komodit vyvolávají dálnice a když těch nebude, přinejmenším se omezí. Myšlenka, která se blbě vysvětluje ve městě zalknutém zplodinami nekonečné řady kamionů -- ve městě, ke kterému přitom vede jen okresní silnice a jehož netranzitní doprava zdaleka nedosahuje 5% celkového objemu.

Ivo Horák - Praha 3

Ještě jednou o dálnicích Úterý, 12.Prosince 2017, 13:01:58

Panu Klusáčkovi:

Můj kritický postoj k budování dálnic neznamená, že mi nevadí tranzit nákladní dopravy přes města. Samozřejmě, že si myslím, že by měl být omezen (a že by to mělo být i politikou Zelených). Mýto je záhodno zvýšit tak, aby nemalá část kamionové dopravy byla na našem území (a nejlépe samozřejmě i jinde) odbourána. Na silnicích, kudy by neměly kamiony projíždět, by to mělo být zakázáno a zřízeny by tu mohly být (oteviratelné) brány zabraňujíc podjetí.

Panu Profantovi:

Mé kritické vyjádření k pokračování výstavby dálnic (čtyř- a víceproudých silnic) neznamená nesouhlas s obchvaty center měst v podobě dvouproudých vozovek.

Jsem si vědom toho, že většina lidí si na dnešní dopravní infrastrukturu (ráda) zvykla. Nevím, jak by dopadl solidní průzkum veřejného mínění, jaké procento respondentů by uvedlo, že dálnic je u nás již dost nebo příliš. Mám za to, že přes silný tlak na konformitu mnoho zvláště starších lidí soudí, aspoň v soukromí, že s auty a jejich přivaděči kamkoli „se roztrhl pytel“.

Nemyslím si, že by všichni obyvatelé (diskutovaných) dotčených měst byli kdovíjak pro obchvat. Velká většina nebydlí přece při průjezdní trase, kde se ostatně během času funkce domů již často podřídily situaci, takže slouží především některým druhům obchodu. Živnostníci vůbec po vybudování obchvatu často pociťují odliv zákazníků a nebudou tedy zajisté vždy jejich zastánci. Třeba do takového Velkého Meziříčí „díky“ D1 zajíždí jistě méně lidí než do srovnatelných měst s průjezdem běžnou komunikací. Podstatné snížení tranzitu by mohlo být dobrým kompromisem mezi různými zájmy.

Mnoho lidí souhlasí s investicemi do dálnic z toho prostého důvodu, že nemají šanci na tyto peníze „dosáhnout“ a rychlejší komunikace se jim zamlouvají přece jen víc než třeba nové Gripeny a Pandury. Myslím, že větší část veřejnosti by Zelení proti „autodromizaci“ země získali, pokud by ve svém programu ušetřené miliardy nabídli přímo lidem, např. důchodcům.

Kritizovat výstavbu dálnic má smysl už z toho důvodu, že pro ni hovoří velké peníze a s nimi skoro všichni, zatímco proti žádná relevantní politická síla nestojí.

Josef Poláček - Manuální pracovník

Středa, 13.Prosince 2017, 11:03:26

Ostatně, pane Profante, ten efekt "čím víc dálnic tím intenzivnější doprava" skutečně existuje.

Čím lepší, snadnější, pohodlnější je infrastruktura pro silniční dopravu, tím více transportu přechází z ekologičtěji šetrných způsobů dopravy (železnice) právě na ty silnice.

Já v žádném případě nezpochybňuji bezprostřední užitečnost těch či oněch dopravních opatření, obchvatů apod.; ale je nutno vidět i druhou stránku věci, že zároveň s tím vším čím dál tím více podáváme prst ďáblovi.

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.